Dharma - karma - samsára: systém vesmírné spravedlnosti

Každá civilizovaná společnost má systémy, které zajišťuje její nerušený chod a chrání ji před různými negativními vlivy. Tyto systémy jsou známy jako moc zákonodárná (parlament), výkonná (vláda, policie) a trestně-nápravná (soudy, vězení).

Vidíme tento systém v činnosti, a proto víme, že společnost někdo spravuje a řídí. Jeho údržba a provoz jsou značně náročné a není možné, aby vznikl a fungoval sám od sebe.

Ne každý však ví, že podobný systém funguje i na úrovni celého hmotného světa. Ve srovnání s našimi omezenými systémy je mnohem složitější a na rozdíl od nich je neomylný. Jeho tři fáze se v sanskritu označují jako dharma, karma a samsára. Tyto pojmy jsou vysvětleny v následujících článcích.

1. Úvod
2. Postoj západní vědy k reinkarnaci
3. Osm prvků a dvě těla
4. Duše (džíva) - zdroj vědomí
5. Tři kvality (guny)
6. Interní reinkarnace - výměna těl v současném životě
7. Externí reinkarnace - výměna těla v okamžiku smrti
8. Definice pojmu "reinkarnace"

1. Úvod

V posledních letech zaznamenáváme značné rozšíření pojmů "reinkarnace" a "karma" v obecném povědomí. Zásluhu na tom mají především média, která veřejnosti předkládají reportáže, dokumenty, filmy, knihy a další produkty s touto tématikou. Ponecháme-li stranou analýzy tohoto stavu, lze stručně říci, že to svědčí o nespokojenosti s odpověďmi na existenciální otázky, které podávají moderní věda a různé západní filosofie a náboženství.

Skutečně, tyto zdroje nedovedou uspokojivě zodpovědět mnohé z otázek, které si dnes lidé kladou. Tím vzniká prostor pro jiné filosofické zdroje a tradice, aby tuto mezeru zaplnily. Jedná se nejčastěji o různé směry tzv. přírodních náboženství nebo o různé směry východních filosofií. Ty mají kromě jiného společné právě tyto pojmy, třebaže se jejich výklady v podrobnostech liší. Shodují se však v cyklickém vnímání času (ke stvoření světa dochází opakovaně), zatímco současná západní věda převzala z židovsko-křesťanské tradice lineární vnímání času (stvoření světa je pouze jednorázová záležitost).

Mezi nimi zaujímá výjimečné postavení védská tradice (někdy nepřesně nazývaná hinduismus), a to díky své starobylosti a autoritě podložené nejstaršími písemnými památkami světa - védskými písmy. Jelikož se zároveň jedná o nejrozsáhlejší a nejpodrobnější pramen informací o těchto a mnoha jiných tématech, stojí jistě za to věnovat mu pozornost.

Prvořadým cílem hnutí Hare Krišna je právě seznamovat širokou veřejnost s poznáním obsaženým v těchto knihách a uvádět do praxe alternativní životní styl a kulturu na nich založené.

2. Postoj západní vědy k reinkarnaci

Moderní západní věda od svých počátků považovala koncept reinkarnace za pouhou náboženskou víru či pověru a odmítla zkoumat teze a důsledky reinkarnace.

Základní problém spočívá v tom, že věda nebyla dosud schopna vysvětlit fenomén života. I když se uskutečnily pokusy o vyložení podstaty a původu života jako biochemické kombinace hmoty, tyto teorie nejsou schopny uspokojivě odpovědět na nespočetné otázky jako například původ nesčetných životních druhů, vrozené schopnosti či zážitky lidí, kteří prožili klinickou smrt.

Roku 1966 zveřejnil britský molekulární biolog a držitel Nobelovy ceny Francis Crick (* 1916), že lze vědecky dokázat, že život není nic víc než komplexní chemická reakce. Také předpověděl, že se v blízké budoucnosti vědě podaří synteticky vytvářet umělé organismy. Dosud se však i přes vysoce vyvinuté technologie a miliardové výdaje nepodařilo dosáhnout v tomto oboru žádného pokroku a mnozí vědci jsou nuceni přiznat, že smělá tvrzení Cricka a jiných jsou jen prázdné sliby. Maďarsko-americkýbiochemik a nositel Nobelovy ceny Albert Szent-Gyorgyi (1893-1986) o tom napsal:

"Při pátrání po tajemství života jsem skončil u atomů a elektronů, které žádné známky života nevykazují. Někde na cestě mi musel život proklouznout mezi prsty. Nyní ve stáří musím jít po stejné cestě zpátky." (Biology Today, Del Mar, Kalifornie, 1972)

Protože život, jak vysvětluje védská věda, není nic fyzikálního ani chemického, platí pro něj zákony odlišné povahy než ty, které řídí pohyb neživé hmoty. Bhagavad-gítá, stěžejní dílo védské filosofie, popisuje tyto zákony jako vyšší, subtilní přírodní zákony. Obvyklé vědecké metody a přístroje nejsou schopné tyto vyšší zákony postihnout, natož je vysvětlit.

3. Osm prvků a dvě těla

V Bhagavad-gítě (7.4) je popsáno, že veškerý hmotný svět se skládá z osmi základních prvků, a to z pěti hrubohmotných a tří jemnohmotných.

Hrubohmotné prvky (zvané také "živly") jsou: země, voda, oheň, vzduch a éter. Těchto pět prvků odpovídá moderní terminologii takto: pevné látky (země), tekutiny (voda), zářivá energie (oheň), plyny (vzduch) a všepronikající prostor (éter). Existence éteru je již na hranicích možností zkoumání moderní vědy, a proto je zpochybňována. Je to však právě éter, který umožňuje bezdrátový elektromagnetický přenos dat prostorem, bez něhož by nemohly fungovat moderní komunikační prostředky. Jeho existenci potvrdil pokus Michelson-Gale. (Fyzik A. A. Michelson nebyl po předcházejícím, známějším pokusu Michelson-Morley spokojen a pokračoval ve výzkumu éteru, který vyvrcholil právě pokusem Michelson-Gale, který později nezávisle ověřil Georges M.M. Sagnac.

Všechny jevy v tomto světě vnímatelné našimi smysly jsou kombinací těchto pěti základních prvků.

Nad těmito pěti hrubohmotnými jsou tři jemnohmotné prvky: mysl, inteligence a falešné ego. Přestože je kvůli jejich vyšší povaze nedokážeme smysly vnímat,jsou stále hmotné. Spolu tvoří takzvané jemnohmotné tělo (v sanskritu linga-šaríra, tělo přání, zvané též tělo astrální), ve kterém se projevuje naše myšlení, cítění a chtění. To znamená, že naše myšlenky, pocity a přáníodpovídají naší mysli (manah) a inteligenci (buddhi). Ahankára způsobuje našeklamné ztotožňování se s tělem (proto "falešné ego").

To, co obvykle považujeme za tělo, se tedy skládá ze dvou různých těl - hrubohmotného a jemnohmotného těla. To lze pochopit na příkladu snu. Ve snu opouští naše vědomí hrubohmotné denní tělo, ztotožňuje se s jemnohmotným snovýmtělem a po probuzení se opět identifikuje s hrubohmotným, viditelným tělem. V obou případech však zůstává vědomí, vlastní já (džíva) oddělené od obou těl. To je zřejmé z faktu, že je pozoruje - je svědkem (sákší) jejich činností - a ztotožňuje se s nimi.

4. Duše (džíva) - zdroj vědomí

Sanskritské pojmy džíva či átma, někdy spojované do jednoho - džívátma, se z nedostatku vhodného termínu v jiných jazycích označují jako duše.

V Bhagavad-gítě (7.5) je popsáno, že nad těmito osmi hmotnými prvky se nachází duše, která je jim nadřazena:

"Ó Ardžuno, válečníku mocných paží! Kromě nich (těchto osmi) je zde ještě Má jiná, vyšší energie, sestávající z živých bytostí, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody."

Známý psychoanalytik C.G. Jung popisuje duši jako "největší z kosmických zázraků", která je schopna v rámci přírodních zákonů manipulovat hmotnou energií podle svého přání, a tak ji využívat ve svůj vlastní prospěch.

Interakce vtělené duše s jejím hrubo- a jemnohmotným tělem vytvářejí síť nesčetných komplexních reakcí, které nelze popsat jednoduchými zákony moderní fyziky, chemie nebo molekulární biologie. Proto nejsou tyto přírodní vědy schopné definovat přesný rozdíl mezi živým a mrtvým tělem.

Kdybychom řekli, že život není nic víc než spojení hmotných molekul, potom by mělo být možné přivést mrtvé tělo k životu pouhým dodáním chemikálií, jejichž nedostatek zapříčinil smrt. Také by mělo být možné vytvořit v laboratoři umělý život. Ale to se i přes mnohé pokusy dodnes nepodařilo a zájem vědců se raději upnul na klonování. Život totiž pochází vždy jen ze života a nikdy ne z mrtvé hmoty. Bhagavad-gítá (2.17-18) vysvětluje, že rozdíl mezi živým a mrtvým tělem spočívá v přítomnosti duše. Jakmile ta opustí tělo, považujeme je za mrtvé.

Pro duši jsou podle védských písem charakteristické tyto znaky: - duše je vyšší, hmotě nadřazená energie - duše se liší od těla, které jí slouží jako pole působnosti a jehož si je vědomá - duše je jediný individuální zdroj vědomí - duše je prostřednictvím vědomí rozšířena po celém těle, i když se sama nachází na určitém místě (u člověka v srdci) - duše je věčná a neměnná (nikdy nebyla stvořena a nikdy nebude zničena, nepodléhá stáří ani rozkladu)

Druhá kapitola Bhagavad-gíty (2.20-25) popisuje vlastnosti duše:

"Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne - je nezrozená, věčná, existuje trvale a odpradávna. Nezahyne, je-li zabito tělo. Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná. Duše nemůže být nikdy rozsekána žádnou zbraní, spálena ohněm, rozmočena vodou ani vysušena větrem. Tuto individuální duši nelze rozetnout, rozpustit, spálit ani vysušit. Existuje trvale, je všudypřítomná, stálá, nehybná a věčně stejná. Je řečeno, že duše je neviditelná, nepochopitelná a neměnná, Když to víš, neměl by ses rmoutit kvůli tělu."

Všechny tyto vlastnosti duše jsou mimo obor pozorovatelných molekulárních reakcí. Niels Bohr (1885-1962), dánský atomový fyzik a držitel Nobelovy ceny, k tomu poznamenal:

"Ve fyzice a chemii nemůžeme najít nic, co by dokazovalo alespoň vzdáleně existenci vědomí. A přesto všichni víme, že něco jako vědomí existuje, a to jednoduše proto, že je sami vlastníme. Vědomí proto musí být částí přírody, neb o obecněji vyjádřeno, část skutečnosti. To znamená, že mimo fyzikální a chemické zákony, které jsou popsané v kvantové teorii, existují zákony, které mají zcela odlišnou povahu."

5. Tři kvality (guny)

Podle védských písem tvoří veškerou různorodost životních forem kombinace tří základních kvalit hmotné energie, v sanskritu zvaných guny. Zde se opět projevuje nedostatek jiných jazyků, neboť postrádají odpovídající synonymum. Nejblíže je zřejmě latinské slovo modus. Guna je tedy jakýsi modus operandi (způsob fungování) hmotné energie. Nazývají se:

- sattva-guna (harmonie, dobro) - radžo-guna (aktivita, vášeň) - tamo-guna (netečnost, nevědomost)

Těla jednotlivých druhů lze přirovnat k různým bytům nebo domům odlišných velikostí, tvarů a barev, ve kterých přechodně přebývá věčná duše. Tělesné podoby jí omezují pod kontrolou tří kvalit svobodu pohybu a činností, stejně jako možnost individuálního požitku. Vliv kvalit na lidi popisuje Bhagavad-gítá (18.26-28):

"Ten, kdo koná svou povinnost oproštěn od styku s hmotnou přírodou, bez falešného ega, s velkou odhodlaností a nadšením a bez vzrušení v případě úspěchu či neúspěchu, je prohlášen za konatele na úrovni kvality dobra. O konateli, kter ý je poután k práci a jejím plodům, jichž si touží užívat, který je chamtivý, vždy zlovolný, nečistý a podléhá radosti a žalu, je řečeno, že je na úrovni kvality vášně. Konatel, který jedná vždy proti pokynům písma, který je materialistický, tvrdohlavý, proradný a zběhlý v urážení druhých, líný, vždy zasmušilý a otálející, je prohlášen za konatele na úrovni kvality nevědomosti."

6. Interní reinkarnace - výměna těl v současném životě

Vědomí a fyzická podoba spolu přímo souvisí. Tělo i vědomí malého dítěte se nutně liší od těla a vědomí mladistvého nebo starého člověka. Lze říci, že duše putuje v průběhu vývoje těla od narození do smrti různými těly s různým vědomím. Možná si neuvědomujeme, jak neustále měníme v tomto životě těla, protože tato výměna je velice jemná, pozvolná a stěží postřehnutelná. Všimli jsme si snad jako děti toho, jak naše tělo roste? Uvědomili jsme si to až tehdy, když nás na to upozornil někdo, kdo nás viděl jednou za delší dobu.

Tuto skutečnost potvrzují i biologové. Americký antropolog John. E. Pfeiffer (* 1914) píše ve své knize Lidský mozek (1955): "Naše tělo dnes neobsahuje ani jedinou molekulu, kterou obsahovalo před sedmi lety."

I přes tuto neustálou výměnu těl zůstáváme my, duše, stále stejné nezměněné osoby.

Dejme tomu, že je nám dnes třicet let, ale přesto jsme stále tatáž osoba, které bylo pět či dvacet let. Pouze se nacházíme v jiném hrubohmotném těle. Naše dnešní tělo se časem pon ěkud změnilo, získali jsme například více schopností, síly a poznání, ale jsme to stále my a nestal se z nás nikdo jiný. Vlastnosti, schopnosti, vědomosti a vjemy - to všechno vlastníme, ale navzdory veškerým vnějším změnám se naše totožnost nemění.

Toto stěhování duše mnoha těly v průběhu jednoho života můžeme nazvat plynulou nebo vnitřní reinkarnací.

7. Externí reinkarnace - výměna těla v okamžiku smrti

Co se stane s duší v okamžiku smrti současného fyzického těla? Jinými slovy: Kam jdeme, když zemřeme? Máme vliv na naši příští situaci? Můžeme si sami vybrat svůj budoucí život?

V Bhagavad-gítě (2.13) najdeme na tyto otázky odpověď:

"Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není touto změnou zmatený."

Bhagavad-gítá dále vysvětluje, že stav vědomí v kritickém okamžiku smrti je rozhodující pro výběr nového těla:

"Ó synu Kuntí, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo."

V okamžiku smrti opouští duše společně s jemnohmotným tělem tělo hrubohmotné, fyzické. Právě jemnohmotné tělo a naše přání a myšlenky v něm zaznamenané a v tomto okamžiku nám připomenuté mají rozhodný vliv na určení našeho příštího těla. Toto stěhování duše z těla do těla se nazývá externí reinkarnace (v sanskritu samsára či samsriti).

Šrímad Bhágavatam (Bhágavata Purána) 5.1 1.5-7 uvádí, že mysl přitahuje smyslový požitek, zbožný či bezbožný. Podléhá třem kvalitám hmotné přírody a způsobuje jim odpovídající zrození v různých druzích těl, vyšších či nižších. Duše tedy kvůli mysli trpí hmotným neštěstím nebo si užívá hmotného štěstí. Mysl tak pod vlivem iluze vytváří další zbožné a bezbožné činy a jejich karmu, čímž se duše stává podmíněnou. Učenci říkají, že mysl je příčinou tělesného vzhledu, spoutanosti a osvobození.

Zde je vyvrácena jedna rozšířená představa, že duše z lidského těla již nemůže poklesnout, tj. získat zvířecí či jiné nižší tělo. Lidská forma se však od nižších forem liší tím, že duše v ní disponuje svobodnou vůlí a tedy i zodpovědností za své činy (karmu).

Skutečnost, že duše reinkarnuje spolu s jemnohmotným tělem je mimo to potvrzena i parapsychologickým výzkumem. Pomocí různých metod se tak u mnoha lidí podařilo vybavit si z podvědomí vzpomínky na předchozí životy. To by nebylo možné, kdyby nosič těchto vzpomínek nereinkarnoval společně s duší. Podle védských písem je paměť funkcí inteligence, která je součástí jemnohmotného těla. I když s okamžikem narození zapomínáme na předchozí život, je možné určitými způsoby aktivní vzpomínky na předchozí inkarnace znovu oživit. Tyto způsoby však nemusí být stoprocentně spolehlivé. V určitých výjimečných případech, zvláště u dětí, je dokázána spontánní schopnost vzpomenout si, bez vnějšího vlivu média nebo terapeuta.

8. Definice pojmu "reinkarnace"

Reinkarnace (z latinského "re", znovu + "incarnare", učinit masem) je pokračující stěhování duše společně s jejím jemnohmotným tělem z jednoho hrubohmotného těla do druhého a to podle její individuální karmy.

Reinkarnace je tedy proces a zákon karmy tento proces řídí. Příklady různých druhů karmy a jejich následků naleznete na stránce Vedic cosmology

1. Zákon akce a reakce
2. Svobodná vůle a osud
3. Karma z pohledu akce
4. Karma z pohledu reakce
5. Čtyři fáze karmy
6. Tři druhy karmy

1. Zákon akce a reakce

Pojem "karma" je s reinkarnací neoddělitelně spjat. Při snaze o pochopení procesu reinkarnace se tedy nelze tomuto pojmu vyhnout.

Sanskritské slovo "karma" doslova znamená "čin, činnost, práce", a protože v jiných jazycích opět neexistuje žádné synonymum přesně vystihující jeho význam, nedoporučuje se jej překládat.

Na Západě poprvé použila tohoto pojmu ruská teosofka Helena P. Blavatská (1831-1891). Její definice zní takto:

"Karma je základním vesmírným zákonem, ...který ve fyzickém, myšlenkovém a duševním světě pojí následek s příčinou. Protože jakákoliv příčina, ať už ta největší, jako je vesmírný pohyb, či ta nejmenší, jako je pohyb ruky, se neobejde bez příslušného následku, a protože stejné působí stejně, je karma neviditelným a nepoznaným zákonem, který moudře, spravedlivě a prozíravě pojí každý následek s odpovídající příčinou a jejím původcem."

Ve svém díle "Odhalení karmy" (1910) definuje antroposof Rudolf Steiner karmu takto:

"...aniž by byla omezena svobodná vůle člověka, působí zákon karmy zpětně na bytost, od které vzešla příčina, jako zákon akce a reakce."

Tyto definice srozumitelně vysvětlují jádro védského pojmu karma. Steinerovo přirovnání zákona karmy k fyzikálnímu zákonu akce a reakce (actio = reactio, třetí Newtonův zákon klasické mechaniky, 1687) je zcela na místě, ačkoliv tento zákon představuje jen malý aspekt mnohem vyššího a subtilnějšího zákona karmy. Příhodný je i výrok, že karmický zákon příčiny a následku působí především individuálně a ponechává volné pole působnosti svobodné vůli konatele. Na to obvykle zapomínají různí kritici východních filosofií, kteří karmu chápou jako mechanické předurčení, které člověka nutí pasivně vyčkávat, co mu budoucnost přinese (nihilismus).

Již před Steinerem i Newtonovým objevem znal lid pořekadla, která poukazují na jakési chápání zákonitostí akce a reakce. Např.: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" či "Každý je svého štěstí strůjcem". Zlidověl i biblický výrok: "Co člověk zaseje, to také sklidí". (Galatským 6:7)

2. Svobodná vůle a osud

Někdy si lidé lámou hlavu nad vztahem svobodné vůle a karmy (často chápané jako předurčení, čímž není).
- Krišna řídí vše kromě naší svobodné vůle. Nezasahuje do ní, jinak by z nás byli pouzí roboti. Vyloučilo by to zodpovědnost a lásku a láska je základem našeho věčného vztahu s Ním.
- Karma a svobodná vůle se vzájemně nevylučují, ale fungují zároveň, jako dvě paralelní koleje.
- Krišna ví, co hmotou podmíněné bytosti (my) udělají. To lze zjistit i pomocí astrologie, atd., ale nijak to neomezuje jejich svobodnou vůli.
Ilustrativní příběh: Jednou Šiva a Párvatí přišli do jedné vesnice převlečení za obyčejné vesničany. Potkali žebráka, který je požádal o almužnu. Párvatí požádala Šivu, aby mu něco dal, ale Šiva řekl, že mu to nepomůže, protože 'nemá štěstí' (karmu na to, aby si mohl užívat bohatství). Přesto na Párvatino naléhání mu Šiva dal meloun. Žebrákovi se to však moc nelíbilo, protože mu melouny nechutnaly, ale přesto si ho vzal, protože by za něj mohl něco dostat. Našel někoho, kdo mu za meloun dal pár pais a pak šel dál svou cestou. Když nový majitel meloun rozkrojil, překvapilo ho, že byl plný drahokamů. Žebrák, který dostal meloun, neznal velkou hodnotu toho, co dostal, a tak se toho prakticky vzdal jen tak.
(S touto situací se setkáváme při distribuci knih Šríly Prabhupády. Lidé dostávají tyto velké poklady poznání, ale protože neznají jejich nesmírnou hodnotu, zahazují je, dávají je někomu jinému nebo je mají léta doma, aniž by si je přečetli!)
- Krišna je tak velký, že naše činy snadno zapadají do Jeho rozsáhlého plánu probudit živé bytosti do jejich skutečného vědomí. Když si to opravdu uvědomíme, získáme vnitřní klid.

Podle védské filosofie je každé živé bytosti, která přechází v hmotném světě z jednoho těla do druhého, dána svobodná vůle jednat podle vlastních tužeb, představ a myšlenek.

Když Šrí Krišna přednesl Ardžunovi Bhagavad-gítu, v jednom z posledních veršů (18.63) řekl:

"Tak jsem ti vyjevil ještě důvěrnější poznání. Dokonale to uvaž a potom jednej, jak si přeješ."

Ve védských písmech je řečeno, že touha je otcem myšlenky a myšlenka je otcem činu, přičemž touha původně pochází od duše, myšlenka od mysli (jemnohmotné tělo) a činnosti od činných smyslů hrubohmotného těla.

Živá bytost má díky svobodné vůli určité, i když omezené pole působnosti. Védská filosofie učí, že svobodná vůle a předurčení neboli osud probíhají paralelně. Našimi současnými činnostmi, které vykonáváme na základě svobodné vůle, si vytváříme své budoucí karmické reakce. Zároveň sklízíme reakce za své předchozí činnosti. Osud tedy není nějaký trest shůry, který dopadá na nevinné (a který Bůh nechce nebo nemůže zastavit).

Zákon karmy je velice striktní, protože musí zajistit vyplnění tužeb veškerých živých bytostí v celém hmotném světě tak, aby si navzájem neodporovaly, ale naopak se doplňovaly a aby nezůstalo nepotrestané ani jediné bezpráví. Americký Transcendentalista Ralph Waldo Emerson (1803-1882) to popisuje takto (Přednášky a životopisné črty, 1868):

"Když miluješ lidi a sloužíš jim, nevyhneš se odměně. Skryté odplaty neustále znovu ustanovují rovnováhu boží spravedlnosti. Není možné změnit tento zákon. Všichni tyrani, majitelé a monopolisté světa se marně snaží rozvrátit tuto rovnováhu. Rovník se drží stále na svém místě a lidé stejně jako hmyz, slunce a planety se podle toho musí řídit nebo být zničeny zpětnou reakcí."

Vesmíru vládnou pevné a všeobecně platné zákony - jako pravidla velké hry života - které koordinují přání a vzájemné vztahy mezi jednotlivými živými bytostmi. Každá z nich tak dostává přesně to, co si zaslouží - ani víc, ani míň.

Podle Bhagavad-gíty (2.70) se nepřetržitý proud žádos tí, který vychází z mysli každé živé bytosti, podobá nesčetným řekám, jež se všechny vlévají do jednoho obrovského oceánu, který je takto neustále doplňován. Tak vzniká nekonečně komplexní, multidimenzionální síť akcí a reakcí, kterou člověk nemůže pochopit. Je zde patrné působení neviditelné ruky Boha, který ve Svém aspektu všudypřítomné Nadduše (paramátmá) provází všechny individuální duše při jejich putování různými tělesnými formami. Bhagavad-gítá (13.23) tento aspekt Boha popisuje:

"V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel - je jím Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který má jméno Nadduše."

Funkcí Nadduše je tedy zaznamenávat nesčetná přání každé živé bytosti a zařizovat jejich vyplnění, stejně jako pozorovat činnosti živých bytostí a udílet jim příslušné reakce. Této řídící Boží ruce se říká zákon karmy.

3. Karma z pohledu akce

Védská písma obsahují přesné informace, jaké je třeba provádět činnosti (akce), chceme-li dosáhnout určitého výsledku (reakce). Je například řečeno: chceš-li být bohatý, musíš jednat tak a tak, chceš-li být slavný, dělej toto, chceš-li žít spokojeným rodinným životem, dělej ono, atd.

Je-li někdo v tomto životě velice úspěšný, zámožný, vzdělaný, vlivný či pohledný, můžeme z toho usoudit, že musel být v předchozím životě velkorysý, snaživý, zbožný a nyní pouze sklízí výsledky svých předchozích činů.

Co však udělá s těmito přednostmi v současném životě, je už jiná otázka - to závisí na jeho svobodné vůli. Proto vidíme, že ne každý, kdo je nyní bohatý a mocný, se skutečně chová jako dobrý člověk.

Stejný princip samozřejmě platí i pro věci nežádoucí. Védská písma nám mohou poradit: nechceš-li být nemocný nebo zkrachovat, nesmíš dělat to či ono. Jednáme-li podle těchto pokynů, s určitostí dosáhneme vytouženého výsledku v tomto či některém z příštích životů. Různé reakce totiž přicházejí různě rychle - některé vzápětí a jiné třeba až za několik životů.

4. Karma z pohledu reakce

Při pohledu z druhé strany musíme uznat, že vše, co se nám v tomto životě přihodí, není nic jiného, než reakce za naše jednání v současném nebo některém z minulých životů. Nejedná se tedy o slepou náhodu, ale pouze o výsledek našich činů, pro které jsme se na základě svobodné vůle sami rozhodli.

Proto se někdy stává, že lidé, kteří vedou velice zbožný a řádný život, jsou přesto vystaveni všemožným utrpením. Z toho vyplývá, že se museli v minulosti zachovat nesprávně. Většinou se z toho však poučí a rozhodnou se v současném životě žít správně. Také ten, komu v tomto životě vše vychází, sklízí ovoce svých činů.

K materialistickému životu neoddělitelně patří řada akcí a reakcí. Je to jako dlouhý film akcí a reakcí a délka jednoho života je jako několik políček tohoto filmu. Když se narodí dítě, lze chápat jeho současné tělo jako začátek další řady činností a smrt starého člověka jako její zakončení. Z toho je zřejmé, proč se někdo na základě různých reakcí narodí v bohaté rodině a někdo v chudé rodině, i když se narodili ve stejný okamžik na stejném místě a za stejných okolností. Kdo si s sebou nese zbožné činnosti (dobrou karmu), dostane příležitost narodit se v bohaté či zbožné rodině a kdo je zatížen bezbožnými činnostmi (špatnou karmou), narodí se v nízko postavené a chudé rodině.

5. Čtyři fáze karmy

"Zasej myšlenku a sklidíš čin, zasej čin a sklidíš zvyk, zasej zvyk a sklidíš charakter, zasej charakter a sklidíš osud." (indické přísloví)

Védská filosofie (Padma Purána) vysvětluje, že karmické reakce se projevují ve čtyřech různých fázích, které se přirovnávají k fázím růstu rostliny:

1. bídža (semeno) Naše přání a úmysly již existují v jemnohmotné podobě a teprve později se projeví činnostmi. Abychom se tedy vyvarovali nepříjemných karmických reakcí (utrpení), musíme věnovat pozornost svým nevysloveným hmotným touhám, dokud semena činů ještě nazačala klíčit.

2. kúta-stha (klíčení) Reakce, které vznikají poté, co došlo k rozhodnutí provést nějaký čin. Jsou to hmotná přání, která právě začala klíčit.

3. phalonmukha (vytvoření plodu) Reakce, které již nesou plody (phala). Jakmile vykonáme hmotnou činnost - dobrou nebo špatnou - je jen otázka času, než se projeví reakce (plod) v podobě štěstí nebo neštěstí.

4. prárabdha (sklizeň) Reakce, které se již vyplnily s naším narozením: rodina (určuje naše společensko-ekonomické postavení, národnost, rasu), fyzické a psychické dispozice atd.

Předchozí tři fáze se také v sanskritu s ouhrnně označují jako aprárabdha neboli dosud neuskutečněné reakce, potencionální štěstí a utrpení. Čtvrtá fáze, prárabdha-karma, je to, čemu se obecně říká "karma".

Upanišady popisují tyto kategorie karmy: 1. sančita (uložená) 1.1. anárabdha (dosud neprojevená) = aprárabdha 1.2. prárabdha (již projevená) 2. krijamána (nově vytvářená)

6. Tři druhy karmy

Bhagavad-gítá (4.17-18) praví: "Spletitostem činu je velice těžké porozumět. Proto je třeba dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin. Ten, kdo v činu vidí nečin a v nečinu čin, patří mezi inteligentní lidi, a třebaže se věnuje nejrůznějším činnostem, setrvává v transcendentálním postavení."

V těchto verších jsou popsány tři druhy karmy, přičemž karma zde neznamená reakci, ale akci, činnost.

1. karma Činnosti v souladu s vyššími zákony přírody (dharma), které jsou mimo jiné také popsány ve védských písmech. Toto pozitivní jednání s sebou nese také pozitivní reakce v podobě štěstí a požitku.

2. vikarma Činnosti, které písma zakazují, neboť jsou v rozporu s dharmou. Tyto negativní činnosti s sebou nesou odpovídající reakce - neštěstí a utrpení.

3. akarma Činnosti vyšší povahy, které nepodléhají hmotným přírodním zákonům, a proto se označují jako "nečiny". Nepřinášejí žádné reakce, ani pozitivní ani negativní, a tak vedou ke konci reinkarnace. K němu dojde tehdy, když je naše "karmické konto" na konci života rovno nule. Toho však nelze dosáhnout současným konáním karmy a vikarmy, jak by si někdo mohl myslet, protože se sčítají každá zvlášť nezávisle na sobě.

Příčinou problémů je vikarma, kterou v dnešní době vykonává obrovské množství lidí na celé planetě v nesmírném rozsahu, a která je hrozbou pro celé lidstvo, neboť jej postihuje v podobě kolektivní karmy (souhrnu individuálních karem). Ta se projevuje jako války, epidemie, přírodní pohromy atd.

Skutečnost dokazuje, že nám chybí poznání o zákonu karmy, protože i přes všechny dobré úmysly a snahy zmenšit utrpení je na světě stále více neštěstí, individuálního i kolektivního. Toto poznání je nakonec jediným řešením současných problémů. Ten, kdo si to uvědomí, pochopí, že se změnou musí začít sám u sebe.

Jak tedy víme, co je "správné" a co "nesprávné"? Tato znalost je naprosto nezbytná pro naše svobodné rozhodování. Existuje-li nějaký zákon, musí být k dispozici jeho písemná podoba, aby se s ním mohl každý seznámit. Vždyť se říká, že neznalost zákona neomlouvá.

Tato pravidla jsou uvedena v písmech, zvláště pak v takzvaných dharma-šástrách (písmech popisujících dharmu). Jedná se zákoníky, které přesně definují, jak má každý lidský jedinec ve svém společenském a duchovním postavení jednat. Nejznámější z nich je Manu-smriti neboli Manuův zákoník. Pasáže o dharmě obsahuje i Mahábhárata (a její nejdůležitější součást, Bhagavad-gíta), Rámájana, Bhágavata a další Purány, Bible, Korán (v arabštině je analogický pojem dín) atd.

Pojem "dharma" pochází ze sanskritského kořene "dhri" (udržovat, podporovat, uchovávat v chodu). Obvykle se překládá jako etické, morální a náboženské zásady, což však plně nevystihuje význam tohoto pojmu. Dharma je zákon či řád hmotného světa (to, co jej udržuje v harmonickém chodu), ctnost či spravedlivé jednání . Ještě hlubší výklad říká, že dharma je vrozená či neoddělitelná vlastnost či povaha. Uvádí se příklad soli, jejíž neoddělitelnou vlastností (dharmou) je slaná chuť. Slovo dharma by tedy bylo možné přeložit jako "konečná příčina". Tento termín západní filosofie postihuje důvod, proč ta která věc existuje. Konečná příčina - dharma - domu je poskytovat útočiště lidem. Neobyvatelný dům představuje adharmu (opak dharmy). Dharma definuje působení zákona karmy a sama je ustanovena Bohem: SB 6.3.19 - dharmaM tu sAkSAd bhagavat-praNItaM, nebo

kRtena karmaNA yena bhagavAn bhuvanezvaraH
prasIdati hitaM kartuM sa dharmo nAtra samzayaH

Skutek člověka, který potěší Bhagavána, Vládce vesmíru, takže mu prokáže dobro, je bezpochyby dharma. (Parama samhitA 12.3)

Za "pilíře dharmy" se označují čtyři vlastnosti popsané v Bhágavata Puráně (1.17.24):

- milostivost (odmítání násilí, konzumace masa atd.)
- odříkání/ovládání smyslů (nepožívání omamných látek)
- oddanost pravdě (odmítání hazardních her a spekulací)
- čistota (odmítání podob sexu zakazovaných v písmech)

Je tedy již pevně určeno, které lidské činnosti jsou dobré a následují po nich pozitivní reakce, a které jsou špatné a přinášejí reakce v podobě utrpení. Tento systém hodnot je všeobecně platný a nezávisí na mínění jednotlivých živých bytostí. Mohu si myslet, že to, co dělám, je dobré, a také být schopen to intelektuálně ospravedlnit a tak zapůsobit na ostatní, ale pokud moje činnost není v souladu s univerzální definicí dobra, sklidím za ni přesto negativní reakci.

V dnešní době tolik prosazovaná svoboda myšlení a konání je někdy mylně chápána jako možnost dělat si, co se nám zlíbí. Máme sice svobodnou vůli, ale zároveň neseme za své jednání odpovědnost. Nic nemůže být dále od skutečnosti než představa, že porušení dharmy je beztrestné. Současný stav světa by nás měl varovat před snahou klást ekonomický prospěch (artha) před dharmu. Touha po smyslovém požitku (symbolizovaném penězi) je nejčastější příčinou porušování dharmy.

Dharma tedy definuje způsob, jak v tomto světě zažívat co nejmenší utrpení. Čtyřem základním druhům utrpení - zrození, nemoci, stáří a smrti - se tak přesto nevyhneme, protože jsou přítomny v celém hmotném světě. Ten lze vnímat jako nápravné zařízení s různými nápravnými skupinami s lepším či horším standardem. Dostat se ze třetí nápravné skupiny do první lze považovat za určitý pokrok, ale jsme stále uvězněni. Existuje sice malá skupina vězňů, kterým pobyt ve vězení vyhovuje, naprostá většina lidí však touží po svobodě. Ty, kdo si přejí být od utrpení zcela osvobozeni, védská písma informují o ještě vyšší úrovni zvané para-dharma (vyšší dharma) či sanátana-dharma (věčná dharma). Aktivita na této úrovni je akarma čili nepřináší žádné reakce. Jedná se o bhakti, oddanou službu Nejvyššímu Pánu, kterou podrobně popisují Bhagavad-gíta, Bhágavata Purána (Šrímad Bhágavatam) a další důvěrná písma. Přejeme vám příjemné studium.

"Člověk by se měl věnovat oddané službě Pánu Krišnovi bez jakékoliv touhy po hmotném prospěchu v tomto nebo příštím životě. To mu přinese osvobození z pout karmy." (Gopála-tápaní Upanišad 1.14)

Související články:
Vaišnavská etiketa (Bhakti čaru Svámí)
Reinkarnace: argumenty pro a proti

Please support us: