Šríla Prabhupáda a jeho knihy

CC-BY-SA: bh. Jan Mareš, červen 2002, aktualizace leden 2014, listopad 2016 a dále

A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:
"Neškoďte zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme otroky našeho Boha na jejich čelech!" Zjevení sv. Jana 7:2-3

Znamení na čele (tilaka), starobylý atribut monoteistů, později většinou zapomenutý, v moderní době zavedl Šríla Prabhupáda, který přišel "od východu slunce". Tato pasáž zřejmě naznačuje, že předává světu poslední možnost změnit své destruktivní směřování, než nastane zkáza velkého rozsahu.

"Hnutí pro vědomí Krišny po vzoru Pána Čaitanji Maháprabhua také rozdává Hare Krišna mahá-mantru a vybízí lidi po celém světě, aby ji zpívali. Dáváme lidem nesmírné bohatství transcendentální literatury přeložené do všech důležitých světových jazyků¸ a milostí Pána Šrí Čaitanji Maháprabhua se tato literatura ve velkém prodává a lidé zpívají Hare Krišna mahá-mantru s velkou chutí." - A. C. Bhaktivedánta Svámí Prabhupáda, zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (ISKCON), Čaitanya čaritámrita 1.16.19, výklad

Rozsah díla A.C. Bhaktivedánty Svámího Prabhupády (1896-1977) v podobě knih, dopisů, zvukového a obrazového materiálu je pozoruhodný. Zvláště vynikne ve srovnání s odkazem jiných duchovních osobností a zakladatelů náboženských tradic: Buddha, Ježíš či Mohamed svým následovníkům nezanechali buď žádný nebo jen velmi málo přímého písemného materiálu. Pozoruhodný je i počet knih, který se za celou historii ISKCONu od roku 1965 dostal do oběhu: přesáhl 562 miliónů výtisků (jen oficiálně nahlášené knihy). Vliv takového množství duchovní literatury na společnost je z mnoha hledisek výjimečný (viz např. Hare Krishna in popular culture).
Přestože jsou knihy Šríly Prabhupády základem ISKCONu, jak si sám přál, není o jejich vzniku a produkci příliš známo. Následující článek by měl tuto mezeru alespoň částečně vyplnit. Doufám, že čtenářům tak pomůže ještě více ocenit jejich význam.

1. Původ a historie
2. Šástry se zpřístupňují světu
3. Knihy a výklady Šríly Prabhupády
3.1 Zdrojové texty
3.2 Některé komentáře ke Šrímad-Bhágavatamu
3.3 Dřívější komentáře k ostatním knihám
3.4 Tři kategorie původnosti
3.5 Jak Prabhupádovy knihy vznikaly
3.6 Jedinečnost díla Šríly Prabhupády
3.7 Reakce
4. Prabhupádovi pokračovatelé
4.1 The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), BBTI
4.2 BBT v České republice
5. Jak vznikají překlady knih
6. Prameny

1. Původ a historie

Védská písma (šástry) zjevil Bhagaván Šrí Krišna, Nejvyšší Osoba, Bůh, po stvoření vesmíru různým polobohům a mudrcům. Ti je potom ústně předávali svým následovníkům, a vytvářeli tak posloupnosti učitelů a žáků, v sanskrtu zvané parampary. Šástry tak žily v paměti nesčetných generací.
V neustále se opakujícím cyklu čtyř vesmírných věků (jug) je Kali-juga posledním a nejpokleslejším. Tento věk, ve kterém nyní žijeme, začal před 5 000 lety, kdy šástry poprvé dostaly písemnou podobu díky mudrci Krišnovi Dvaipájanovi Vjásovi. Předvídal totiž celkový úpadek typický pro věk Kali včetně úbytku lidské paměti a chtěl je zachovat pro dobro lidstva.
Materiálem, na který se tradičně psalo, byly palmové listy nařezané do úzkých pruhů. Jejich trvanlivost však v prostředí Indie nepřekračuje několik set let. Šástry se tedy musely opisovat a neustálé používání spojené s memorováním (tomu napomáhalo veršování) a vzájemnou kontrolou v rámci systému guru-šástra-sádhu jim zaručilo téměř nezměněnou podobu. Změny jsou přepisovateli přehlédnutá slova a vzácné varianty slov. Je to dobře vidět na příkladu Bhagavad-gíty, která se v celé Indii dochovala jen ve dvou verzích - se 700 a 701 veršem. Tento rozdíl vzniká pouze tím, zda jsou verše 13.1-2 sloučeny do jednoho nebo ne. Samotný text obou verzí je totožný. Existuje jedna odlišnější kašmírská verze, což je komentář od Abhinava Gupty, který navíc obsahuje osmnáct veršů - jeden na konci každé kapitoly jako její závěr (sangraha) - a mnoho veršů se částečně liší ve prospěch siddhánty kašmírského šaivismu, jakési směsi advaity, jógy a tantry.

2. Šástry se zpřístupňují světu

Původním jazykem védských písem je sanskrt. Ten však byl převážně jazykem učenců, tak jako dříve v Evropě latina, a písma tak zůstala mimo Indii po dlouhou dobu v podstatě neznámá. Až v osmnáctém století Bhagavad-gítá a některé Upanišady a Purány vzbudily poprvé pozornost západních intelektuálů díky překladům z pera prvních indologů.
Šrí Čaitanja Maháprabhu zavedl významnou inovaci ve svém kázání: nebral v úvahu kvalifikaci příjemců (CC 1.9.30), tradičně uváděnou v samotných šástrách. Např. podle BG 18.67 není BG určena pro tyto osoby: 1. atapasví, kdo nekoná askezi; 2. abhakta, neoddaný; 3. ašušruša, kdo netouží naslouchat, již "všechno ví"; 4. abhjasújaka, zavistivý vůči svrchovanému postavení Šrí Krišny, tj. ateista a antiteista.
Zřejmě prvním, kdo se v moderní historii vaišnavismu zhostil úkolu představit vaišnavská písma světu v angličtině, byl áčárja Bhaktivinóda Thákura (1838-1914). Chaitanya Mahaprabhu: His Life and Precepts byla první anglicky psaná malá kniha, kterou roku 1896 poslal na několik západních univerzit, včetně McGillovy univerzity v Kanadě.
V tomto úsilí pokračoval jeho syn a velmi vlivný kazatel, Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura (1874-1937), který mj. v roce 1931 v západobengálském Májápuru otevřel Thakura Bhaktivinoda Institute, první střední školu s výukou v angličtině založenou na filozofii gaudíja vaišnavismu. V angličtině vydával překlady významných vaišnavských děl a časopis Harmonist. Několik svých žáků poslal kázat učení Šrí Caitanji do Evropy. Výsledky však nesplnily jeho očekávání. V článku Madhva Gaudiya literature (Harmonist 29.364–65, červen 1932) však předpověděl celosvětové rozšíření gaudíja vaišnavské literatury:

It is not our contention that all people of this world are under the necessity of learning the Bengali language in order to deserve to be saved by availing themselves of the only dispensation of this age. The mercy of the spiritual guide is open to all persons on the only condition that one really wishes to attain to the unconditional service of the Absolute.
The Gaudiya literature enshrines also that which is revealed by the mercy of the bona fide spiritual guide. The literature offers the Absolute in a continuous and visible form to all the peoples of the world. This is the function of all the revealed scriptures. These records are a great help to those who are given access to them by the mercy of guru. They represent the agency by whom the divine mercy is showered on all conditioned souls. The scriptures and their authorized exponents have an identical complementary function, which is nothing less than the duty of dispensing the divine mercy to the deserving as well as the undeserving alike.
The Gaudiya literature will be translated into all the languages of the world by the agents of the divine mercy at the appointed time. They will also, no doubt, spring up a mighty host of pseudo exponents and an immense body of spurious Gaudiya literature as has been the case in the past. This is all to be expected by those really thoughtful persons. But nothing can have the least power of depriving a person of the mercy of the real agents of the divine mercy except one’s deliberate refusal to avail of the very same when it is offered at his very doorstep in a perfectly recognizable form. As soon as a single person will have conceived a sincere desire of undertaking the promulgation of the tidings of the Gaudiya literature to the peoples of this world he is thereby enrolled amongst the agents of divine mercy with the power to forward the fulfillment of this express wish of the Supreme Lord.
The Gaudiya literature will not long remain confined to the Bengali-speaking people. It will in a short time expand and display its full brilliancy through the medium of all the languages, including those of the birds, beasts and the vegetable tribes.”

můj překlad:

"Netvrdíme, že se všichni lidé na světě musí učit bengálsky, aby si zasloužili být osvobozeni tím, že využijí jediného daru tohoto věku. Milost duchovního mistra je dostupná všem osobám pod jedinou podmínkou, že člověk opravdu chce dosáhnout bezpodmínečné služby Absolutnímu.
Gaudíjská literatura uchovává také to, co se projevuje milostí pravého duchovního mistra. Nabízí Absolutního v kontinuální a viditelné podobě všem lidem na světě. To je funkce všech zjevených písem. Tyto záznamy jsou velkým přínosem pro ty, kteří k nim získají přístup milostí gurua. Jejich prostřednictvím zaplavuje Boží milost všechny podmíněné duše. Písma a jejich autorizovaní vykladači mají shodnou doplňující se funkci, která není ničím jiným než povinností rozdávat Boží milost těm, kdo si ji zaslouží stejně jako těm, kdo si ji nezaslouží.
Gaudíjská literatura bude ve stanovený čas přeložena do všech jazyků světa agenty Boží milosti. Bezpochyby se objeví i množství pseudovykladačů a pochybné gaudíjské literatury jako tomu bylo v minulosti. To všechno musí opravdu přemýšlivé osoby očekávat. Nic však nemůže mít ani tu sebemenší moc zbavit nikoho milosti skutečných agentů Boží milosti kromě jediného - jejího úmyslného odmítnutí, když je mu nabízena přímo na jeho prahu v dokonale rozpoznatelné podobě. Jakmile osoba projeví upřímnou touhou šířit informace gaudíjské literatury lidem tohoto světa, je zařazena mezi agenty Boží milosti zmocněné uskutečňovat toto výslovné přání Nejvyššího Pána.
Gaudíjská literatura dlouho nezůstane omezena na bengálsky mluvící lidi. V krátké době se rozšíří a projeví ve své plné záři prostřednictvím všech jazyků, včetně jazyků ptáků, zvířat a rostlin."

jiný anglický překlad:

The Madhva-Gaudiya literature enshrines the account of the career and teachings of Śri Caitanya and His associates from the pens of the eternal servants of the Lord. They not only rank with revealed literature of the world but furnish the only complete divine dispensation for all ages, and the specific dispensation for the present age.
The reason why the promulgation of the divine dispensation has not been followed by the establishment of unadulterated theism all over the world is to be sought in our neglect to try to understand the Gaudiya literature by the only method of approaching the transcendental subject, viz., through the medium of the spiritual guide. The fear of being victimized by the quacks and pseudo-gurus need not trouble those who do not themselves intend to be so victimized in their quest of the absolute. It is imperatively necessary for all persons who really wish to make the spiritual acquaintance of the Gaudiya literature to engage in the quest of bona fide Caitanyites. If they are themselves not in earnest or are disposed to be content with anything less than knowledge of the Absolute revealed by the Gaudiya literature, they are foredoomed to failure or to fall into the hands of pseudo-gurus.
But no really cautious person who knows his own mind need miss the sight of the bona fide devotee of Godhead if he is really in need of the service of the divinity. The Gaudiya literature will be translated into all the languages of the world by the agents of the divine mercy at the appointed time. There will also no doubt spring up a mighty host of pseudo-exponents and an immense body of spurious Gaudiya literature, as has been the case in the past. This is to be expected by all really thoughtful persons. But nothing can have the least power of depriving a person of the mercy of the real agents of divine mercy except one's deliberate refusal to avail of the same when it will be offered at his very door in a perfectly recognizable form.
As soon as a single person will have conceived the sincere desire of undertaking the promulgation of the tidings of the Gaudiya literature to the peoples of this world, he is thereby enrolled among the agents of divine mercy with power to forward the fulfilment of this expressed wish of the Supreme Lord. The Gaudiya literature will not long remain confined to the Bengali-speaking people. It will in a short time expand and display its full brilliancy through the medium of all the languages, including those of birds, beasts, and the vegetable tribes. (Bhaktivikasa Swami - Sri Bhaktisiddhanta Vaibhava, sv. 1, kap. 13, The Great Drum)

Až za Šríly Prabhupády se však začaly šástry s komentáři, ne jen malé knihy s úvodními informacemi jako dosud, prodávat na ulicích (od konce roku 1971, rozmach nastal od roku 1973). To byla nejvýznamnější inovace a takto získané finance umožnily velmi rychlou expanzi hnutí.

3. Knihy a výklady Šríly Prabhupády

Prabhupáda si vzal k srdci pokyn kázat v angličtině, který mu dal jeho duchovní mistr, Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, již během jejich prvního setkání v Kolkatě v roce 1922. Byl si vědom obdivu západní společnosti k moudrosti starobylých textů jako je Bhagavad-gítá a Upanišady, a také toho, že starší překlady se často významně odchylovaly od původních textů. Rozhodl se tedy předložit šástry "takové, jaké jsou", tj. beze změn a scestných interpretací. Proto je opatřil kromě původních textů v sanskrtu, přepisů do latinky, překladů slovo od slova a překladů textu, i obsáhlými výklady s využitím komentářů předchozích vaišnavských áčárjů. Tím se v jeho knihách snoubí tradiční filozofie s praktickou aplikací pro moderní společnost.
Prabhupáda přeložil do současného světově nejrozšířenějšího jazyka nejdůležitější vaišnavské šástry. Jsou to Bhagavad-gítá taková, jaká je (BG, zkrácená Macmillan 1968, úplná 1972, revidovaná 1983), Šrímad-Bhágavatam (SB, zpěv 1-10.13) a Čaitanja-čaritámrita (CC).
Teachings of Lord Caitanya (TLC, v češtině "Zlatý Avatár"), Krišna a Nectar of Devotion (NOD, Nektar oddanosti) jsou takzvané souhrnné studie, které vycházejí z Čaitanja-čaritámrity, desátého zpěvu Šrímad-Bhágavatamu a Bhakti-rasámrity-sindhu Rúpy Gosvámího. Tuto formu zvolil zpočátku, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, protože nevěděl, zda mu zdraví dovolí dokončit "plné verze".
Přeložené a komentované knihy jsou Šrí Íšópanišad (ISO) a Nectar of Instruction (NOI, Nektar pokynů, Upadéšámrita Rúpy Gósvámího).
Prabhupádova první kniha napsaná ještě v Indii je Easy Journey to Other Planets (Snadná cesta na jiné planety, 1959), kterou reaguje na soudobé objevy ve kvantové fyzice a počátky kosmonautiky.
V roce 1961 byl Prabhupáda pozván na náboženský kongres do Japonska (viz SP Lílámrita 1.10). Návštěva se sice neuskutečnila, ale jako prezentaci pro tento účel převyprávěl ŠB 10.20 v knize Light of the Bhagavata (Světlo Bhágavatamu), která byla doplněna krásnými ilustracemi v japonském stylu.
Ostatní knihy byly sestaveny z přednášek, rozhovorů a diskusí s jeho žáky a návštěvníky.
Napsal i úvod k zamýšlenému komentáři k Vedánta-sútře nazvaný Bhaktivédánta Bhášja.

3.1 Zdrojové texty

Zdrojové texty (v sanskrtu zvané múla grantha) jsou původní texty v sanskrtu nebo v bengálštině (u CC).

SB: zpěv 1-2 - neznámý
3 - vydání Gita Press (GP)
4.1-27 - neznámý
4.28-31 - vydání Gaudíja Matha (GM)
5-10 - GM
BG: Gita Press?
ISO: verze Kanva (ISO je poslední, 40. kapitola Vádžasanéjí-samhity Šukla Jadžur Védy)
NOI: GM
NOD: GM
CC: GM
Všechny překlady veršů od SB 4.28 do 10.13 následují bengálské překlady veršů Bhaktisiddhánty Sarasvatího. Všechny překlady veršů od SB 3.15 do 3.31 následují (v mnoha případech doslovně) anglické překlady veršů z vydání GP (Srimad-Bhagavata Purana, 2 svazky, redakce a překlad C.L. Goswami a M.A. Sastri. Gorakhpur: Gita Press, 1971). V některých případech byl do výkladů zahrnut i materiál z poznámek.
Všechny překlady slovo od slova od SB 4.28 do 10.13 následují sanskrtskou anvaju (přirozený pořádek slov) Bhaktisiddhánty Sarasvatího.
Všechny souhrny kapitol v SB (začínají v 5. zpěvu) jsou překlady z kathá-sáry Bhaktisiddhánty Sarasvatího.

3.2 Některé komentáře ke Šrímad-Bhágavatamu

Možná víte, že existuje vydání Šrímad Bhágavatamu od Krišny Šankara Šástrího 'abhinavah šukah' Vedántáčárji ze Sahitja-tírthy (nazvané) Šríbhágavata-šudhánidhi, z Ahmadábádu. Ve své knize poskytl téměř všechny důležité komentáře k Bhágavatamu: 1. Šrídhar Svámí 2. Šrí Vamšídhara 3. Šrí Gangasahaja 4. Šrímad Vírarághaváčárja 5. Šrímad Vidžajadhvadža Tírtha 6. Šrímad Džíva Gósvámí 7. Šrímad Višvanátha Čakravartí Thákura 8. Šrímad Šukadéva 9. Gósvámí Šrí-giridharalál (Vallabháčárja Sampradája) 10. Šrí Bhagavat-prasádáčárja, atd. ... Ze všech komentářů patří Šrídharovi Svámímu první místo. Tato parampará existovala velmi dlouho. (dopis Sumati Morardží, Valencay, 7. 8. 1976)/

* Šrídhara Svámí: Bhavartha-dípiká (14. stol.)
Vamšídhara: Bhavartha-dípiká-prakáša (1820-90)
Rádhá-ramana-dása Gósvámí: Dípiká-dípaní
Ganga-sahaja: Anvitártha-prakášiká (1894-97)
* Vírarághaváčárja: Bhágavata-čandriká (14. stol.)
* Vidžajadhvadža Tírtha: Pada-ratnávalí (15. stol.)
* Džíva Gósvámí: Krama-sandarbha (16. stol.), Brhad-krama-sandarbha (10. zpěv), Gópála Čampu (10. zpěv), Laghu-vaišnava-tóšaní (10. zpěv)
* Višvanátha Čakravartí: Sárártha-daršiní (17. stol.)
* Šukadéva: Siddhánta-pradípa
Giridhara-lála: Bála-prabodhiní (1850-1900)
Bhagavat-prasádáčárja: Bhakta-mano-raňdžaní
* Sanátana Gósvámí: Vaišnava-tóšaní (10. zpěv, 16. stol.), Brhad-vaišnava-tóšaní (10. zpěv)
Vallabháčárja: Subódhiní (16. stol.)
* Madhváčárja: Bhágavata-tatparja-nirnaja (13. stol.)
* Bhaktisiddhánta Sarasvatí: Ananta-gópála Tathja (1923-35), Sindhu-vaibhava Vivriti (1923-35)

(* jmenovitě citovány)

Šrídhara Svámí - Višnu-svámí (Rudra) sampradája
Vírarághaváčárja - Rámánudžáčárja (Šrí) sampradája
Šukadéva - Nimbárkáčárja (Kumára) sampradája
Madhváčárja - Brahma-Madhva-sampradája
Giridhara-lála - Vallabháčárja-sampradája (Pušti-márga)

Ztracené komentáře ke SB

Překlad SB od smárty Giridžašankara Májášankara Šástriho v gudžaratštině obsahuje předmluvu také v gudžarati nazvanou "Některé věci, které byste měli vědět o Puránách" od Manilála N. Dwivédího. Píše, že podle Madhvy Šankaráčárja napsal komentář k SB. Cituje řádek "sa azreyaH parama brahma paramAtmA parAtpara iti bhAgavate", který má pocházet z Višnusahasranáma bhášji. Dílo zvané Čaturvimšatimatavivéka, což je jiný název Sárasiddhántasangrahy a podle redaktorů sbírky jeho děl zvané Vání Vilás autentické dílo Ádi Šankaráčárji, obsahuje pasáž "paramhaMsadharmo bhAgavate purANe kRSNenoddhavayopadiSTaH", tedy jasný odkaz na 11. skandhu SB. Dwivédí cituje i Gaudapádáčárju, jemuž přisuzuje komentář k Uttaragítě: "Taduktam bhAgavate(:) teSAm asau klezala eva ziSyate nAnyad yathA sthUla tuSAvaghAtinAm" (SB 10.14.4). Říká, že pokud Šankaráčárjův paramguru znal SB, jak by o něm nemohl vědět sám Šankaráčárja? Citoval Bhágavatam 12.13.1 ve své básni "Meditace o Gítě" (text 9) a zmiňuje Bhágavatskou školu ve své Šaríraka bhášji. A. N. Chatterji to potvrzuje: "Dokonce i Šankara... vzal v úvahu vliv Bhágavata Purány." S tím souvisí otázka datování SB.
Šankaráčárja i podle Vidžajadhvadži Tírthy napsal komentář k SB.
Šrídhara Svámí údajně prohlásil, že se jeho komentář přísně drží dřívějšího komentáře Čitsukháčárji (Šankarova žáka a údajné inkarnace Varuny). Podle R.N. Sharmy Čitsukha žil v letech 1220-1284.

3.3 Dřívější komentáře k ostatním knihám

BG:
1. Rámánudžáčárja Bhášja (sanskrt)
2. Sárártha-varšiní-tíká (sanskrt) Višvanátha Čakravartí Thákura
3. Gíta-bhúšana-tíká (sanskrt) Baladéva Vidjábhúšana
4. Rasika raňdžana (podle Višvanátha Čakravartí Thákura), Vidvad raňdžana (podle Baladéva Vidjábhúšana) (obě bengálština) Bhaktivinóda Thákura

ISO:
1. Madhva Bhášja (sanskrt)
2. Baladéva-vidjábhúšana-bhášja (sanskrt)
3. Vedártha-didhíti (sanskrt) Bhaktivinóda Thákura
4. Anuváda, Bhavartha (bengálština) Bhaktivinóda Thákura

NOI (Upadéšámrita Rúpy Gósvámího):
1. Upadéša-prakášiká-tíká (sanskrt) Rádhá-ramana dása Gósvámí
2. Šrí-upadéšámrita-bhášja (bengálská dvojverší) Bhaktivinóda Thákura
3. Píjuša-varšiní-vritti (bengálská próza) Bhaktivinóda Thákura
4. Šrí-upadéšámrita-bhášja (bengálská dvojverší) Bhaktisiddhánta Sarasvatí
5. Anuvritti (bengálská próza) Bhaktisiddhánta Sarasvatí

NOD (Bhakti-rasámrita-sindhu Rúpy Gósvámího):
1. Durgama-sangamaní-tíká (sanskrt) Džíva Gósvámí
2. Artha-ratnalpa-dípiká (sanskrt) Mukunda dása Gósvámí
3. Bhakti-sára-pradaršiní-tíká (sanskrt) Višvanátha Čakravartí Thákura

CC Krišnadáse Kavirádže Gósvámího:
1. Amrita-praváha-bhášja (bengálská próza) Bhaktivinóda Thákura
2. Anubhášja (bengálská próza) Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura

Prabhupáda jmenovitě cituje komentáře:
BG: Baladéva Vidjábhúšana, Bhaktivinóda Thákura
ISO: -
NOI: Bhaktisiddhánta Sarasvatí
NOD: Džíva Gósvámí
CC: Bhaktivinóda Thákura, Bhaktisiddhánta Sarasvatí

3.4 Tři kategorie původnosti

Současná vydání Prabhupádových knih představují přibližně 24 000 stran a lze je rozdělit do tří kategorií s různým stupněm původnosti:

A. Knihy, u nichž je stále k dispozici původní záznam přesných Prabhupádových slov.
- celý 1. zpěv SB (vytištěn v Indii)
- první 4 kapitoly 2. zpěvu (vlastnoručně napsány Prabhupádou, kopii originálu uchovávají Bhaktivedantovy archívy)
- prvních šest a půl kapitoly Bhagavad-gíty takové, jaká je (vlastnoručně napsány Prabhupádou)
- přibližně 70% knihy Krišna (kopie pásek, které Prabhupáda nadiktoval, stále existují)
- Šrí Íšópanišad (poprvé vyšla v časopise Back to Godhead v Indii)
- Easy Journey to Other Planets (vyšla v Back to Godhead v Indii)
- Message of Godhead
- Light of the Bhagavata
- většina knih, které byly sestaveny z přednášek a rozhovorů, jako jsou The Science of Self-Realization, Teachings of Lord Kapila, Rádža-vidjá - The King of Knowledge, atd. Většina původních přednášek či rozhovorů na páskách je stále k dispozici.
Tuto první kategorii tvoří asi 15% z uvedených 24 000 stran.

B. Knihy, u nichž je stále k dispozici nějaký druh přepisu z pásek, které Prabhupáda nadiktoval.

Tyto rukopisy existují v různých stádiích, jako například původní přepisy, přepisy s opravami od redaktora sanskrtu, redaktora angličtiny nebo obou, či přepisy, do nichž byly tyto opravy již zahrnuty. Některé z nich obsahují také další, ručně dopsané opravy. Samozřejmě, že čím je rukopis původnější, tím lépe. Ale i přímé přepisy nemohou být považovány za prvotřídní, protože všechny obsahují různé druhy chyb (například z přeslechnutí). Skutečnost, že se původní záznam nedochoval, odkazuje všechny tyto knihy do kategorie B. Patří mezi ně bohužel kolem 81% Prabhupádových knih, včetně celé CC a většiny SB.

C. Knihy, u nichž se nedochoval originál ani přepisy.

Do této kategorie patří sedmá až desátá kapitola 2. zpěvu SB, celý TLC a několik kapitol z knih sestavených z přednášek a rozhovorů. Jedná se asi o 4% všech knih.

Přirozeně vyvstává otázka, proč se dochovalo tak málo originálů. To nás přivádí k tématu produkce knih.

3.5 Jak Prabhupádovy knihy vznikaly

Prabhupádovy knihy tvoří několik pramenů. Jsou to samotný zdrojový materiál, dřívější komentáře, citace z dalších šáster, autorova vlastní slova a ostatní materiál. Autor je přepsal nebo přeložil z originálu, napsal nebo nadiktoval sám a také citoval zpaměti. Označují se OT (originální transkripty).
V Indii musel Šríla Prabhupáda zastat celou produkci (včetně prodeje) v podstatě sám. To pokračovalo ještě po nějakou dobu v Americe. Tam poprvé získal diktafon (původně páskový magnetofon). Jeho hlavní nevýhoda spočívala v tom, že se obtížně provádějí opravy. Výsledkem je navíc mluvený, nikoliv psaný projev. To znamená nadbytečné opakování, chybějící logická spojení mezi větami, gramatická nesourodost či dokonce neúplné věty. Přesto Prabhupáda tuto novou metodu uvítal, a to hlavně proto, že mu umožnila značně urychlit jeho práci.
Poté, co Prabhupáda nadiktoval verše a výklady, byla produkce v rukou jeho redaktorů, kteří doplnili verše, odkazy a opravili angličtinu. Zpočátku byli nezkušení a postrádali specializovanou znalost sanskrtu a filozofie. Práci jim neulehčoval ani Prabhupádův těžký bengálský přízvuk. Dalším problémem byl způsob, jakým Prabhupáda používal diktafon. Ve snaze neplýtvat páskou ho zapínal a vypínal tak, že často chyběl počátek či konec věty, jak je vidět na filmových záznamech Prabhupádova překládání.
S přihlédnutím ke všem těmto potížím redaktoři podávali úžasný výkon, ale zároveň se nebylo možné divit, že knihy obsahovaly mnoho nedostatků. Proto BBT v osmdesátých a devadesátých letech přikročilo k revizi některých hlavních titulů (BG-1983, NOD-1982, ISO-1993, Krišna-1996, CC-1996). Důvodem bylo přiblížit se více k dochovaným původním Prabhupádovým slovům. Svůj krok vysvětlilo v publikaci Responsible Editing (Džajádvaita Svámí, Dravida dás) a později i prostřednictvím webstránky bbtedit.com.
Přesto někteří oddaní stále považují první vydání za věrnější, "protože se používaly za Prabhupády a on nepoukázal na žádné nedostatky", což považují za jeho "schválení". Faktem ale je, že neprovedl žádné srovnání svého psaného či nadiktovaného textu s knihami. Např. k BG 15.12 s významnou odchylkou od jeho původní verze se nedochovala žádná jeho přednáška, v níž by na to mohl poukázat. Dalším důvodem je, že tito oddaní nevěří Džajádvaitovi Svámímu, jemuž však věřil Šríla Prabhupáda.
Úspora peněz byl také důvod, proč Prabhupáda pásky poté, co byly přepsány, používal opakovaně. BBT bohužel nepořídil žádné kopie, a proto se příliš originálů nedochovalo.
Kvalita knih se postupně zlepšovala. Jejich angličtina byla víceméně v pořádku (ve srovnání s těmi, jež vyšly v Indii), vnější vzhled (sazba, papír a vazba) byl podstatně lepší a tempo vydávání mnohem rychlejší. Prabhupáda vystavoval BBT stejnému časovému tlaku jako sám sebe. Byl si vědom nedostatku času, jehož mu stále více zabíralo každodenní řízení jeho mladého hnutí. Jeho životní dílo, Šrímad-Bhágavatam, ale museli dokončit jeho žáci (od SB 10.14).

3.6 Jedinečnost díla Šríly Prabhupády

Tradiční styl komentářů k Bhágavatamu má podobu glos velmi striktně se držících textu, vysvětlení jednotlivých slov a stručných poznámek. Lze říci, že Šrídhara Svámí, který o sobě řekl, že patří do posloupnosti Šankarova žáka Čitsukháčárji, nikdy nenapsal ani o slabiku více než bylo pro porozumění textu nezbytně třeba. Komentoval téměř všechny verše celého Bhágavatamu, či spíše stručně vysvětlil jedno či dvě slova v každém verši. Občas také citoval verše z jiných Purán a Upanišad.
Madhvův styl je jiný. Více než 80% jeho komentářů tvoří pouze relevantní verše z jiných šáster, bez jediného slova na vysvětlenou.
Pozdější komentátoři často doslovně opakují slova Šrídhara Svámího a občas přidávají další poznámky. Višvanátha Čakravartí rozebírá emoce a pohnutky hlavních postav, a dodává tak jinak věcným komentářům psychologickou dimenzi. Bhaktisiddhánta Sarasvatí částečně shrnuje a částečně opakuje významné výroky předchozích áčárjů a přidává k nim rozsáhlé citace z Čaitanja-čaritámrity a Čaitanja-bhágavaty, ke kterým dodává ještě vlastní výklady. Jako první také píše souhrny kapitol, zatímco předchozí komentátoři shrnují celou kapitolu v jednom či dvou verších. Přesto, stejně jako v případě komentářů předchozích áčárjů, jeho psaní představuje teologické pojednání, akademické dílo určené pro učence a nikoliv pro širokou veřejnost. Prabhupáda tedy poprvé zpřístupňuje toto poznání ve velkém měřítku.
To, co se obvykle nazývá "Prabhupádův Bhágavatam" se skládá z 8 837 veršů či textů z prvních 214 z celkových 335 kapitol Bhágavatamu. Prabhupáda komentuje přibližně 78% z těchto veršů. Jeho hlavními zdroji jsou komentáře Višvanátha Čakravartího, Šrídhara Svámího a Džívy Gósvámího ("Nejsou to moje knihy. Já pouze překládám." rozhovor, 26.2.1976, Džakarta, dále např. dopis Džajapatákovi, Los Angeles, 17.4.1970). Práci na Bhágavatamu začal ještě v Indii. Jeho styl v prvním a druhém zpěvu se značně liší od pozdějšího, například v osmém zpěvu. Oslovuje vůdce společnosti. V pozdějších zpěvech často poukazuje na současnou západní kulturu a události ve svém celosvětovém hnutí. V komentování konkrétních historických událostí spočívá hlavní rozdíl mezi Prabhupádou a ostatními komentátory. Hovoří o světě své doby a oslovuje současné čtenáře. Káže určité poselství, propaguje hodnoty a diskutuje změny, ke kterým ve společnosti dojde, budou-li tyto hodnoty přijaty. Prabhupádovy knihy jsou určeny široké veřejnosti mimo gaudíja-vaišnavskou tradici a vyjadřují jeho hlubokou víru a přesvědčení.

3.7 Reakce

Prabhupádovy knihy vyvolávají široké spektrum reakcí čtenářské veřejnosti. V kontaktu s nimi se projevuje stupeň hmotného (tři guny) a duchovního (sukriti) ovlivnění dané osoby.
V první řadě je obtížné s těmito knihami vůbec přijít do styku. Mají "sebeobranný mechanismus" - vyžadují kvalifikaci se k nim dostat a číst je. Ta se nazývá sukriti a v dnešní době je obtížné ji získat kvůli vysokému stupni sekularizace a materializace společnosti. Nejvíce lidí z těch, kteří s knihami přijdou do styku, tedy neprojeví žádný zájem. Na Západě to často je i vlivem antináboženské a antisektářské propagandy. Někteří z věřících je považují za odlišné, konkurenční náboženství nebo dokonce negativní ideologii. Nejsou schopni to však nijak zdůvodnit.
Častý odmítavý argument je, že oddaní nedělají nic prospěšného pro společnost ("Jděte raději pracovat!"). To je zásadní omyl, protože jde o tu nejprospěšnější práci, viz např. Manu-samhitá 11.19:
yo asAdhubhyo artham AdAya sAdhubhyaH saMprayacchati
sa kRtvA plavam AtmAnaM saMtArayati tAv ubhau
Ten, kdo vezme majetek zlotřilého a věnuje jej ctnostnému, se promění v loď a převeze oba (přes moře neštěstí). (Zde se samozřejmě nejedná o krádež či jiný adharmický postup.)
Méně obvyklý druh reakcí je otevřené odmítání bez jasného důvodu. To se projeví většinou již při prvním kontaktu. V podstatě jím je silný stupeň asura bhávy, intuitivního nesouhlasu s postavením Krišny jako Nejvyššího Pána a živé bytosti jako Jeho věčného služebníka, což je hlavní důvod našeho pobytu v samsáře.
Účelem běžných knih je pobavit nebo poučit. Ten zde však chybí, což mnoho čtenářů dezorientuje. Považují Prabhupádovy knihy za nudné, opakující se, nepochopitelné, se složitými pojetími a mnoha cizími slovy. Nejsou schopni v jejich čtení dlouho pokračovat.
Dále se lze setkat (hlavně v Indii) se zájmem o zbožné hmotné výsledky (punja), které lze jejich čtením získat. Tyto čtenáře většinou nezajímá duchovní rozměr těchto knih nebo jej považují za vedlejší.
Další čtenáře zajímají fakta a filozofie na úrovni gjány. Kladou mnoho otázek a nespokojí se s povrchními odpověďmi. Po získání informací se o knihy přestanou zajímat, pokud nezískají společnost oddaných.
Jen velmi malé množství lidí tyto knihy osloví svou podstatou - Krišna bhakti. Ti často navazují na svou předchozí zkušenost z minulých životů. Ve společnosti oddaných začnou Prabhupádovy knihy s vážností studovat.

4. Prabhupádovi pokračovatelé

Prabhupádovi žáci začali jeho knihy záhy překládat z angličtiny do dalších jazyků. K roku 1994 bylo 40 knih Šríly Prabhupády překládáno do 71 jazyků, z toho téměř úplně byly přeloženy do němčiny, italštiny, portugalštiny a španělštiny. To je však stále jen začátek. Jako ukázka toho, kolik transcendentního úsilí nás ještě čeká, mohou posloužit statistiky týkající se Bible.
Bible je nejrozšířenější kniha na světě. Každoročně se dostane do oběhu asi 60 miliónů výtisků celé Bible nebo jejích částí. Poprvé byla vytištěna na tiskařském stroji Johanna Gutenberga kolem roku 1455 (v češtině poprvé vyšla mezi lety 1579-93) a do roku 1800 byla alespoň částečně přeložena do 68 jazyků. Od té doby byly vytištěny asi čtyři miliardy Biblí (buď celé nebo jejích částí). Je nejpřekládanější knihou v dějinách. Podle údajů organizace United Bible Societies byla k roku 1995 přeložena do 2 123 jazyků a nářečí. Pro více než 90% lidí je alespoň její část dostupná v jejich rodném jazyce.

Porovnání různých překladů Bible a Bhágavatamu v datech:
| období / let | stran | tým
Bible Kralická | 1577-1594 / 17 | 830 | neznámý počet protestantů
Český ekum. překlad | 1961-1979 / 18 | 1410 | dva týmy
Bible 21 | 1994-2009*/ 15 | 1564 | 3 protestanti
Jeruzalémská Bible | 1980-2009 / 29 | 2240 | 2+1+několik konzultantů
Šrímad Bhágavatam | 1992-2012 / 20 | 15000 | max. 4 oddaní najednou, celkem 10
)* 2015 - 2. opravené vydání včetně deuterokanonických knih, 1840 stran, 2 další protestanti

Prabhupáda také zmiňoval další knihy, které plánoval přeložit:

Pokud chceš, mohu ti poslat teistický výklad Védánty, který můžeš upravit a přeložit do francouzského jazyka pro vydání ve Zpátky k Bohu. Védánta sútra má čtyři kapitoly a první (sútra) se nazývá Džanmádjasja. Vysvětlil jsem to ve svém Šrímad Bhágavatamu na samém začátku. Můžeš se na to podívat a pokud si myslíš, že je to pěkné, pokusím se stejným způsobem vysvětlit ostatní sútry. Zde přikládám sanskrtské přepisy a významy, jak žádáš. (dopis Džanárdanovi, Los Angeles, 19. 12. 1968)

Pokud jde o učitelku slečnu Wilson, můžeš ji zapojit do překládání, pokud umí číst bengálsky. Může zkusit Sandarbhy Džívy Gósvámího – to bude velký přínos. (dopis Rudrovi a Rádhice, Kolkata, 20. 2. 1972)

Ano, pokud chceš překládat Bhakti-ratnákaru. (dopis Ačjutánandovi, Los Angeles, 28. 6. 1972)

Hari-šauri: Jestli dodáte více malých knih... Jako jste se chystal udělat Padma Puránu...
Prabhupáda: Ano. Tu můžeme dát.
Hari-šauri: ...a Upanišady, a tak. Ty budou také velmi...
Prabhupáda: To bude pěkné. Zacvičoval jsem je, ale nestali se příliš zkušenými. Tak jako dělám Bhagavad-gítu, Šrímad..., oni mohou udělat Padma Puránu, Višnu Puránu, Brahma-vaivarta Puránu stejným způsobem, ale naši studenti nejsou tak zkušení. (rozhovor, 24.1.1977, Bhuvanéšvar)

Satsvarúpa: Dále máme otázku ohledně BBT. V současné době nesmí být žádné překladatelské dílo publikováno, aniž byste je viděl a schválil. Otázka tedy zní, existuje do budoucna nějaký systém pro vydávání děl, které možná neuvidíte? Slyšeli jsme například, že lze přeložit Padma Puránu nebo Sat-Sandarbhy. Ale jaký by měl být systém zajištění parampary, kdybyste tyto překlady osobně neviděl?
Prabhupáda: To musíte zkušeně prozkoumat. […] Musí být realizovaná duše. Jinak pouhé napodobování A-B-C-D nepomůže. Mé výklady se lidem líbí, protože jsou prezentovány jako praktická zkušenost. […] Náš překlad musí být dokumenty. Nejsou obyčejné... Člověk se nemůže stát (překladatelem), pokud není velmi realizovaný. Není to překlad A-B-C-D. (GBC se setkává se Šrílou Prabhupádou, 28. 5. 1977, Vrindávan)

Přesto je tolik jen naznačeno! Bhagavad-gítá taková, jaká je, je stále neúplná a mnoho zůstává nevyřčeno: dvanáct zpěvů Šrímad Bhágavatamu, Čaitanja čaritámrita, Védánta-sútra, Bhakti-rasámrita-sindhu. Měl v plánu je všechny přeložit a komentovat.
"Mám vám toho tolik co říct," říkával často. "Ani jsme neseškrábli povrch. V naší tradici jsou tak nádherné texty! Musíme pracovat rychle a vydávat." (Hajagríva dás - Exploze Hare Krišna 2.10)

Vaišnavská literární tradice je nesmírně bohatá. Prabhupádovým žákům, jejich žákům a dalším generacím zabere dlouhou dobu, než toto literární dědictví přeloží do angličtiny a ostatních jazyků. Vždyť jen životopisy, próza, poezie a další literatura týkající se Šrí Čaitanji tvoří desítky titulů. Některé jsem již přeložil a doufám, že v tom budu moci milostí vaišnavů a Šrí Šrí Rádhy-Krišny pokračovat.

4.1 The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), BBTI

"ISKCON je mé tělo a BBT/distribuce knih je mé srdce." (výrok připisovaný Šrílovi Prabhupádovi)

Prabhupáda založil BBT v březnu roku 1972 v Indii a poté v květnu v USA, aby publikoval všechny jeho knihy ve všech jazycích světa a pokud to není v rozporu s tímto prvotním cílem, i překlady dalších stěžejních písem. Založil ho jako neziskový subjekt nezávislý na ISKCONu, aby v případě problémů ISKCONu nebyla ohrožena produkce a distribuce knih a rozvoj nejvýznamnějších poutních míst.
"Ráméšvara naznačuje, že ISKCON může přijít do likvidace. Na to nemohu ani pomyslet. Přesto však nemohu za žádnou cenu ohrozit BBT, kdyby šel ISKCON do likvidace. Proč ohrozit BBT jeho spojením s ISKCONem? Proto chci ponechat BBT oddělený." (dopis Hansadútovi, 8.12.1974, Mumbáí)
Vzal přitom v úvahu, že není vhodné kombinovat každodenní činnost decentralizovaného ISKCONu s korporativním a centralizovaným druhem řízení potřebným pro produkci knih a výstavbu chrámů, která je z prodeje knih financována. BBT je organizací, která nabízí ISKCONu služby v podobě produkce knih v podobě, která se nejlépe hodí pro distribuci. BBT prodává knihy ISKCONu a závisí na jejich distribuci jeho prostřednictvím.
BBT se počtem titulů, jazyků a nákladem jednotlivých knih postupně stal jedním z největších nakladatelství na světě a bezkonkurenčně největším v oboru tradiční védské filozofie a kultury. Má několik divizí: severoevropskou (patří do ní české BBT), severoamerickou, středomořskou, africkou, latinsko-americkou, západoindickou, východoindickou a pacifickou (zahrnuje mj. čínštinu). V čele každé z nichž stojí pověřenec (trustee). Status pověřence BBT má i Džajádvaita Svámí, bývalý dlouholetý šéfredaktor časopisu Back to Godhead (BTG, www.krishna.com). Pověřenci se scházejí dvakrát až třikrát ročně.
Prabhupáda předal BBT všechna autorská práva ke svým knihám. BBT je také držitelem práv na uměleckou grafiku. Na jejich dodržování dohlíží a novější práva drží nově vytvořené BBT International (www.bbti.org). Chrámy a střediska ISKCONu, přidružené projekty a jednotlivci, kteří chtějí použít materiály BBT, potřebují svolení BBT International.

Projekty podporované BBT

Májápurský projekt (www.mayapur.com) v Západním Bengálsku je největším svého druhu v ISKCONu a představuje určité ztělesnění jeho budoucnosti. Prabhupáda ho označil za jedinečný a má být vybudován díky kazatelskému úsilí oddaných z celého světa při distribuci jeho knih. Hlavním sponzorem je Ambaríša dás (Alfred B. Ford, pravnuk Henryho Forda).
Bhaktivedantovy archívy (prabhupada.com) v Severní Karolíně (USA) uchovávají a šíří Prabhupádovo poselství na všech druzích médií. Tyto materiály také převádějí do digitální podoby a publikují. DVD Vedabase je databáze veškerého písemného materiálu (knihy, přednášky, rozhovory, ranní vycházky, dopisy atd.) a dalších knih napsaných jeho žáky.
Bhaktivedantův institut (www.binstitute.org, www.bvinst.edu, www.afn.org/~bvi/), jehož sídly jsou Berkeley (CA, USA) a Mumbáí (Indie), se věnuje výzkumu, publikaci a další propagaci védského poznání z hlediska moderní vědy. Prabhupáda mu zadal hlavní úkol: prokázat moderními vědeckými metodami, že život nepochází z hmoty, ale ze života. Vydává časopis Sa-vidžňánam (Sa-vijnanam).
Oxfordské centrum pro hinduistické studie (ochs.org.uk) ve Velké Británii je první teologický seminář v historii Oxfordské univerzity s vazbou na jinou než křesťanskou tradici. BBT zakoupil jeho budovu.
Hlavním evropským distributorem Prabhupádových knih a dalších materiálů jsou belgické Bhaktivedanta Library Services (BLS, blservices.com). Většina jejich nabídky spolu s knihami v češtině je dostupná v e-shopu.
Již v roce 1986 severoevropské BBT zřídilo pro svou vnitřní komunikaci Bulletin Board System známý jako COM, který časem začal používat celý ISKCON. Později změnil název na Pamho (www.pamho.net). Členům umožňuje komunikaci emailem a v diskusních skupinách. Od roku 2014 je pro členy zdarma, členství je na pozvání stávajících členů.

4.2 BBT v České republice

První knihu Šríly Prabhupády - Šrí Íšópanišad - přeložil do češtiny známý cestovatel-stopař a spisovatel Jiří Svoboda v 70. letech. Šríla Prabhupáda mu v dopise z 6.9.1974 mimo jiné napsal: “So try to learn this philosophy nicely in association with other devotees and certainly you will be able to do great benefit to your fellow countrymen.” (Zkuste se tedy naučit tuto filozofii pěkně ve společnosti ostatních oddaných a jistě budete moci svým krajanům přinést velký užitek.). Pan Svoboda byl celoživotním příznivcem ISKCONu, hlavně prasádam :).
Jeho verze se však nedochovala. Podle interní publikace Historie hnutí Hare Krišna v Československu 1896-1989, sekce 1974 a 1982, přeložil Šrí Íšópanišad Prabhupádův žák českého původu Paragati dása, který žil dlouhodobě ve Švédsku.
"Bhagavad-gítá taková, jaká je" je první české vydání v tradici bhakti, jediné další je od Prabhupádova duchovního bratra B.R. Šrídhara Mahárádže - Skrytý poklad Sladkého Absoluty, nakladatelství Ambrosia, 1995,1999. Od Prabhupádova vydání se liší hlavně tím, že obsahuje většinou jen překlady veršů s občasnými komentáři následujícími komentář Višvanátha Čakravartího Thákura, zatímco Prabhupáda následuje hlavně komentář Baladéva Vidjábhúšana. Zlatý Avatár, Šrí Íšópanišad, Vědecké poznání duše, Prabhupáda: život čistého oddaného od Satsvarúpy dáse Gósvámího (poslední dvě jmenované poprvé vyšly společně pod názvem Život a učení Šríly Prabhupády), KB a Nektar pokynů vznikly ještě před rokem 1989 v zahraničí díky Prabhupádovým žákům a následovníkům v exilu, hlavně Turíjovi dásovi. Byly vytištěny v severoevropském středisku BBT v Almviks Gard v kapesních vydáních a pašovány do tehdejšího Československa, což neušlo pozornosti StB. Knihy se opisovaly a šířily v undergroundu. O této době pojednává kniha Historie hnutí Hare Krišna v Československu 1896-1989.
Po listopadu 1989 se mohly knihy tisknout již v Československu. V květnu 1990 byly vytištěny Nektar pokynů, Zlatý Avatár a Vědecké poznání duše. Začaly vznikat další české překlady počínaje prvním zpěvem SB. Následoval Nektar oddanosti, Nauka o seberealizaci, Život pochází ze života, Mezi životem a smrtí, Učení královny Kuntí, Učení Šrí Kapily, Krišnova vegetariánská kuchařka a malé knížky.
Počátkem devadesátých let se severoevropské středisko BBT přesunulo z Almviks Gard do Korsnäs Gard u Stockholmu.
Dalšími knihami byla druhá vydání Bhagavad-gíty, Vědeckého poznání duše, Prabhupády, Zlatého Avatára a také Božská příroda (Mukunda Goswami, Michael Cremo). V létě 2001 se začala překládat Čaitanja-čaritámrita a zbývající kapitoly desátého zpěvu spolu s novým překladem knihy Krišna podle revidovaného anglického originálu. CC byla Krišnovou milostí úspěšně dokončena a vydána v roce 2012, viz článek Chaitanya Charitamrita Appears in Czech for the First Time. V letech 2015-17 Punja Pálaka prabhu pracoval s mou skromnou pomocí díky soukromému sponzorovi na novém vydání BG, které vyšlo koncem října 2020.
Dotaz: V čem je nové vydání Gíty jiné než to předchozí?
Jan: Obšírná odpověď by vydala na další knihu nebo seminář. Stručná odpověď zní, že předchozí česká vydání Bhagavad-gíty takové, jaká je, byla tři a všechna se liší. Hlavní rozdíl je v tom, že exilové hnědé a zelené vydání jsou přeložena z anglického vydání Macmillan 1972. Modré vydání je přeloženo z revidovaného anglického vydání BBT 1983. V posledním vydání jsme se snažili ještě více přiblížit textu, který Šríla Prabhupáda sám napsal na stroji (prvních 6 kapitol) a nadiktoval (a ostatní jej přepsali - OT/originální transkripty). Je také mnohem čtivější. Přemýšlivým čtenářům doporučuji číst všechna vydání, porovnávat je a ptát se. Jsem k dispozici pro zodpovídání dotazů. Pro bližší pochopení celé produkce knih vznikl i tento článek.

Dosud nevydané knihy

SB byl již celý přeložen, ale dosud nevyšel. Punja Pálaka prabhu však již dokončil redakci. Na vydání čekají i Rámájana (převyprávěná verze od Krishna Dharmy), Light of the Bhagavata, kompilace zvaná VEDA (části z ní již vyšly v časopisu Námahatta), malá brožura Krishna The Reservoir of Pleasure a znovu zredigované Rádža Vidjá a Íšópanišad.
V roce 2013 skončila překladová činnost českého BBT vzhledem k nedostatku financí z distribuce a je tedy otázkou, kdy a zda malé knihy vyjdou.
Nedokončenou zůstala kompilace Renunciation through Wisdom.

5. Jak vznikají překlady knih

Práce na překladech Prabhupádových knih se v mnoha ohledech liší od produkce jiných knih. Umět výborně anglicky či být profesionální překladatel nestačí. Kromě solidní znalosti výchozího a cílového jazyka je třeba důkladně znát filozofii bhakti-jógy a žít podle jejích zásad. Je třeba také složit test. Potom nastupuje praxe, protože "žádný učený z nebe nespadl". V případě služby v BBT to platí ještě mnohem více.

Produkční manažer

Je klíčovou postavou produkce knih. Vytváří produkční řadu a zajišťuje, aby každý dělal to, co má dělat. Musí existovat rovnováha mezi kvalitou a rychlostí produkce a nesmí vznikat "úzká hrdla", která ji zpomalují. Tato funkce nese zodpovědnost za všechny oddané pracující na produkci knih. Slouží jako rozhraní mezi oddanými v produkci a vedoucími a pověřenci BBT.
Produkční manažer musí dobře znát oddané, kteří pracují pod jeho vedením, sledovat jejich práci, stav zásob a doobjednávat nové. Musí také znát používané stroje a mít základní přehled o jejich používání a drobných opravách. Pro větší opravy se obrací na autorizované opravny.

Šéfredaktor (editorial manager)

Koordinuje produkční řadu, komunikuje se Švédskem, rozhoduje o vnější úpravě knih po konzultaci se sankírtanovými oddanými, zařizuje ekonomickou podporu a tisk.

Produkční řada

Samotnou produkční řadu tvoří nejméně tři oddaní: překladatel, první a druhý redaktor, který v případě chybějícího korektora provádí i korektury a závěrečné práce. Redaktorů může být i více, ale kvůli specifickým nárokům na tuto službu BBT většinou nemá oddaných nazbyt. Na všech členech týmu leží velká zodpovědnost, které si musejí být neustále vědomi.

Překladatel

je nejdůležitějším členem produkční řady. Je prostředníkem mezi Prabhupádou a čtenáři, a jeho slova mají pro šíření filozofie vědomí Krišny klíčovou důležitost.
Úkolem překladatele je převést text z angličtiny do češtiny věrně, jasně, mluvnicky správně a čtivě. Musí se držet originálu (nepřidávat vlastní výklady) a výborně znát vaišnavskou filozofii. Její neznalost může být kamenem úrazu pro externí překladatele-profesionály, které BBT může v případě potřeby zaměstnat.
Náplň práce: překladatel píše překlad s použitím textového editoru a výsledný soubor či jeho výtisk předá prvnímu redaktorovi. Do dalšího procesu by neměl zasahovat, kromě reakcí na podněty redaktorů.

První redaktor

musí být schopen nacházet a opravovat chyby překladatele - gramatické, stylistické, faktické a občas i filozofické. Porovnává překlad s anglickým originálem a je-li to nutné, i s původními rukopisy či přepisy (pokud se dochovaly). Musí také ověřovat fakta. Pro tuto práci je nutná znalost indických typů písma, reálií, historie, zeměpisu, přírodopisu atd. V případě potřeby se radí se zkušenými oddanými či odborníky na danou problematiku. BBT pro tento účel provozuje emailové konference, kde je možno získat zasvěcené odpovědi. Ty se archivují. Jde o velmi náročnou činnost, která vyžaduje velké soustředění.
První editor s pomocí autoritativních příruček o gramatice a stylu a v diskusi s ostatními členy produkční řady vytváří seznam standardů. Dále seznamuje překladatele s opravami v textu, aby neopakoval stále tytéž chyby a práce týmu se zlepšovala.
Náplň práce: první redaktor opravil text na papíře a potom opravy pečlivě zanesl do souboru, který vytiskl dalšímu redaktorovi. Pokud nebylo chyb mnoho, mohl předat výtisk, na kterém pracoval. Později se papír vynechal a přeposílaly se jen soubory.

Druhý redaktor

opravuje chyby či přehlédnutí prvního redaktora. Jeho znalost cílového jazyka by proto měla být ještě lepší. Soustředí se na cílový jazyk a k originálu přihlíží jen v případě, že je mu něco nejasné. Ideálně by měl tyto případy konzultovat s kolegy.
Náplň práce: Druhý redaktor svoje opravy zapisuje do souboru. Ten potom předá nebo vytiskne korektorovi.

Korektor (proofreader)

musí mít velký cit pro detaily. Nesmějí mu ujít ani ty sebemenší chyby, které zůstaly přehlédnuty. Musí zaručit, že se v průběhu produkce neztratila žádná část textu. Někdy se mu podaří zachytit i větší chyby, ale musí pamatovat na to, že není překladatelem ani redaktorem. Na soustavné a závažnější nedostatky upozorňuje ostatní kolegy. Tak jako oni musí disponovat nadprůměrnou trpělivostí a klidnou povahou. Dlouhodobá praxe a pomoc Krišny v podobě Paramátmy je nenahraditelná.
Náplň práce: Korektor kontroluje text a nalezené chyby zapisuje do souboru, který je tak připraven k závěrečným pracem.

Závěrečné práce

se provádějí v úzké spolupráci se švédským střediskem BBT. Dříve byla nutná osobní přítomnost pověřeného českého oddaného, jímž jsem měl to štěstí být opakovaně v letech 1995-2005 i já. Tento oddaný (obvykle korektor nebo jeden z redaktorů) s pomocí speciálního programu rozdělí slova na koncích řádek, upraví každou stránku s přihlédnutím ke specifickým grafickým pravidlům BBT, v některých případech přísnějších než v ostatních nakladatelstvích, připraví úvodní a závěrečné části knihy a nakonec celou knihu vytiskne s očíslovanými stránkami. Tuto verzi opraví, vybere z archívu obrázky do knihy a na obálku a přeloží k nim text.
Specializovaní oddaní provedou grafický návrh obálky a obrazové části a nakonec sazbu knihy. Výsledkem byly takzvané filmy neboli průhledné fólie s vyleptaným textem. Ty se musely ještě zkontrolovat, jestli jsou úplné, bez chyb a označené. Filmy byly později nahrazeny tiskem z pdf souborů.

Tisk

provádí tiskárna, která nejlépe vyhoví konkrétním požadavkům BBT. Naše knihy jsou neobvyklé svým velkým nákladem, a tak se nám tiskárny opravdu snaží vyjít vstříc. BBT v této funkci zastupuje jeho šéfredaktor.

Distribuce

Z tiskárny knihy putují do velkoskladu, odkud je oddaní postupně přepravují do skladu v chrámu. Sankírtanoví oddaní s nimi cestují po republice a nabízejí je lidem v každém městě a vesnici. Jde o velmi náročnou službu, jejíž dosah nelze plně docenit. Zájemcům doporučuji knihu The Nectar of Book Distribution, BBT 1993. Lidé z nich získávají duchovní prospěch a mění své životy k lepšímu. Někteří se jimi cítí natolik osloveni, že se sami stanou oddanými Krišny. Tak se postupně plní přání Šrí Čaitanji, který zde na Zemi tuto sankírtanovou misi před pěti sty lety založil.

"Když jdeme distribuovat knihy, děláme to velmi organizovaně po celém světě, a je to velmi úspěšné, velmi úspěšné." (přednáška, Bhagavad-gítá 4.23, Mumbáí, 12. duben 1974)

Závěrečná slova a poděkování

"Do té doby, něco, co Prabhupáda jednou řekl svému sanskrtskému redaktorovi, udržuje Gópíparánadhanovo soustředění: 'Všichni chlapci a dívky věnující se redigování a korekcím mých knih se zajisté stanou velkými oddanými. Muset tak blízce zkoumat tyto knihy je velmi důvěrná společnost s Krišnou.'" (Friends of the BBT newsletter, September 2007)

"Vzal jsi vážně vydávání a také distribuci těchto knih a to je úspěch naší mise. Vzal jsi vážně tuto práci a já vím, že můj Guru Mahárádž je s tebou spokojen, protože si to přál. Tímto vaším úsilím vy všichni odejdete zpátky domů, zpátky k Bohu." (dopis Ráméšvarovi & Co (BBT Los Angeles), Vrindávan, 1. září 1975)

Za upřesňující připomínky, zvláště ke kapitole 4.2, děkuji:
Džaja Gurudévovi dásovi (ACBSP), přednímu světovému distributorovi našich knih a překladateli ŠB 1 do češtiny
Lomančitovi dásovi (PVS), prvnímu zástupci BBT v ČR a dlouholetému prezidentovi pražského chrámu
Narákritimu dásovi (BVS), stávajícímu prezidentovi pražského chrámu
kolegům z BBT:
hlavnímu překladateli Punja Pálakovi dásovi (BVS)
šéfredaktorovi Trilókátmovi dásovi (BVS)
překladateli a redaktorovi z 80.-90. let Tattva daršímu dásovi (BGNS)

Pro úplnost dodávám, že jsem v českém BBT sloužil od roku 1994 jako první redaktor většiny knih.

Sankírtana-jagja kí džaja! Patita Pávana Šríla Prabhupáda a všichni jeho následovníci kí džaja!

6. Prameny

Ékanáth dás - Unzipping the Purports (studie a seminář, anglicky), Radhadesh, 2000.
Govinda Mádhava dás - Srila Prabhupada's Literary Heritage (studie, anglicky), 2001.
Hare Krishna (magazín, italsky), datum vydání neuvedeno.
Historie hnutí Hare Krišna v Československu 1896-1989, 2017.
BBT Trustees - BBT Hand Book: An explanation of The Bhaktivedanta Book Trust (kniha, anglicky), The Bhaktivedanta Book Trust, 1987.
International BBT News (magazín, anglicky), číslo 4, The Bhaktivedanta Book Trust, 1994.
Brahmánanda Svámí - The Books of His Divine Grace A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupäda, BTG #52, 1973
Kniha pro všechny lidi (magazín, česky), Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 1997.
Brilliant as the Sun (cz titulky) (ITV video o BBT, 1976 - zde je vidět technologická úroveň výroby knih v té době, dnes úsměvná)
Srila Prabhupada Slokas - Tracing the Unknown by Hari Parshad Das
BBT Addresses the use of “Blessed Lord”
komentáře ke kontroverzním bodům

page url: http://veda.harekrsna.cz/encyklopedie/spbbt.htm