Šrímad Bhágavata Mahátmja
Sláva Šrímad Bhágavatamu
český překlad CC-BY-SA: bh. Jan Mareš, 2009, 2013
Úvod
Kapitola první — Setkání Nárady Muniho a Bhakti déví
Kapitola druhá — Nárada se snaží zbavit Bhakti úzkosti
Kapitola třetí — Úzkost Bhakti je rozptýlena
Kapitola čtvrtá — Gókarnův příběh
Kapitola pátá — Dhundhukárí se stává duchem a je vysvobozen Gókarnou
Kapitola šestá — Způsob saptáha jagji
V temném věku Kali je bhakti jediný způsob, jak se zbavit podmínění hmotou.
Bhakti je dosaženo pouze ve svaté společnosti čistého oddaného Nejvyššího Pána. Konkrétně je třeba od takového oddaného naslouchat Krišna kathá. Šrímad Bhágavatam je nejlepším zdrojem Krišna kathá. Předkládá otázky a odpovědi související s Pánem Krišnou, Jeho jménem, podobou, zábavami, energiemi a různými inkarnacemi. Sestavil jej Šríla Vjása a je esencí všech védských písem.
Šrímad Bhágavatam je tak mocný, že si podmanil srdce Šukadéva Gósvámího, seberealizované duše plně pohroužené v Brahmanu, který utekl z domova ihned po svém narození, ale vrátil se, jakmile zaslechl pár veršů ze Šrímad Bhágavatamu. Přestože se vzdal všeho, dokonce i kaupínu, nemohl se vzdát Šrímad Bhágavatamu. Velmi si oblíbil život v lese (áranja-prija), ale po vyslechnutí Šrímad Bhágavatamu od svého otce se stal velmi drahým oddaným (višnudžana-prija) přednášením Šrímad Bhágavatamu. Byl tak odříkavý, že nerozlišoval mezi muži a ženami, ale zároveň si vychutnával vyprávění o nejintimnějších zábavách Pána Krišny s gópími.
Šrímad Bhágavatam je duší vaišnavů, zejména gaudíja vaišnavů. Pán Čaitanja Maháprabhu jej nazval neposkvrněnou (amala) Puránou Naslouchal mu od svého drahého společníka, Šrí Gadádhara Pandita, u Naréndra Saróvaru v Džagannáth Purí. V Bhakti rasámrta sindhu Šríla Rúpa Gósvámí uvádí naslouchání Šrímad Bhágavatam jako jeden z pěti základních způsobů oddané služby. Ve skutečnosti je tak úžasné, že i impersonalisté, kteří nepovažují Pánovu podobu a sídlo za transcendentní, nemohou odolat jeho studiu a komentování.
Šríla Prabhupáda přivezl Šrímad Bhágavatam na palubě Džaladúty do Spojených států a s touto zbraní dobyl svět. Požehnal mnoha tisícům lidí bohatstvím Šrímad Bhágavatamu. Své Bhaktivédántovy výklady ke Šrímad Bhágavatamu nazýval „emocionálními extázemi". Každodenní naslouchání Šrímad Bhágavatamu učinil pro své následovníky povinným. Všude, kamkoliv přišel, mluvil o Šrímad Bhágavatamu a někdy si vychutnával jeho naslouchání v podání svých žáků.
Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí řekl, že pokud by byly všechny knihy na světě zničeny a zbyl by pouze Šrímad Bhágavatam, nebyla by to žádná ztráta. Z této brožury bude zřejmé, že to není přehánění.
Toto je překlad šesti kapitol z Padma Purány, Uttara khandy, nazvaných Šrímad Bhágavata Mahátmja, sláva Šrímad Bhágavatamu. Šrímad Bhágavatam je zralý plod stromu Véd, a proto může splnit všechny touhy. Naslouchání Šrímad Bhágavatamu po sedm dní (saptáha jagja) je prostředkem dosažení všech tužeb. Obecně se čistí oddaní Pána, prostí všech hmotných tužeb, nezabývají takovými přednesy nebo obřady, ale používají saptáhu ke kázání veřejnosti. Proto se nestarají o všechny podrobnosti obřadů, protože skutečným cílem je zprostředkovat důležitost naslouchání Šrímad Bhágavatamu.
Purány někdy učí nepřímým způsobem v podobě vyprávění příběhů (parókšaváda). Šrí Nárada Muni sdělil králi Pračínabarhimu (ŠB 4.28.65): „Můj drahý králi, Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin, je oslavován jako ten, který je poznáván nepřímo (parókša-prija). Proto jsem ti vyložil příběh o Puraňdžanovi. Ve skutečnosti jsou to pokyny pro seberealizaci.“ To však neznamená, že toto vyprávění je bajka. Je skutečné, ale vyplývá z něj morální ponaučení. Kvůli bližšímu pochopení jsou uvedeny na konci každé kapitoly stručné poznámky.
V těchto kapitolách je srozumitelný popis a typické předpovědi pro moderní věk. Bezcharakterní učenci by je neměli považovat za interpolace, protože i podle moderních historiků Purány existovaly před jimi popisovanými činnostmi. To je potvrzený historický fakt. Například první kapitola uvádí, že javanové budou mít kontrolu nad svatými místy a budou ničit chrámy. Toto je odkaz na muslimské vládce jako Aurangzeb, který zničil hlavní chrámy ve Vrindávanu, Mathuře a na dalších svatých místech. Obsahuje také skrytou předpověď, že Šríla Prabhupáda bude kázat na západě. To by mělo přimět ateisty, agnostiky a skeptiky k přehodnocení svého přesvědčení.
Doufám, že tato brožura podnítí zájem o studium Šrímad Bhágavatamu a posílí víru těch, kteří jej již studují.
Satja Nárájana Dása
Raman Réti
Vrindávan
Guru Púrnimá, den odchodu Šríly Sanátany Gósvámího
3. červenec 1993
Vzývání
Pokorně se klaníme Pánu Šrí Krišnovi, jehož podoba je zosobněním transcendentní blaženosti. Je příčinou tvoření, udržování a ničení vesmíru a ničitelem tří druhů utrpení.
Pokorně se klaníme Šrí Šukadévovi Gósvámímu, který je jako Nadduše. Odešel z domova ihned po narození, i když nepodstoupil žádné samskáry, očistné obřady. Po jeho odchodu ho otec ze stesku následoval a volal za ním: „Ó můj synu! Ó můj synu," ale odpovídaly mu pouze stromy. (ŠB 1.2.2)
Jednou v lese Naimišáranji Šrí Šaunaka Rši, nejlepší z mudrců znalých vychutnávání si Krišna kathá, položil několik otázek Sútovi Gósvámímu poté, co se mu poklonil. Šrí Šaunaka řekl: „Ó Súto Gósvámí, tvé poznání rozptyluje temnotu nevědomosti jako milióny sluncí. Prosím přednášej nektarové zábavy Pána Krišny, které jsou jako tonikum pro uši. Jak lze zvýšit schopnost rozlišování, která pochází z poznání oddanosti a zřeknutí se hmotného světa?1 Jak vaišnavové získávají osvobození od klamu vytvořeného májou? V Kali juze je většina populace démonská, vysvětli proto, prosím, nejlepší způsob očištění těch, které sužují různé druhy úzkosti. Ó Súto Gósvámí, popiš sádhanu, neboli nejlepší očistný způsob, který přivede oddaného ke Krišnovi. Zázračný kámen může poskytnout jen hmotné štěstí a strom kalpa-vrikša může nanejvýš udělit nebeské bohatství, ale když je potěšen duchovní mistr, může udělit věčné sídlo Pána - Vaikunthu - které nedosáhnou ani jógí.“
Šrí Súta Gósvámí řekl: „Ó Šaunako, tvé srdce je plné lásky k Osobnosti Božství. Po správné rozvaze ti proto předám esenci všech závěrů, které zničí strach ze zrození a smrti a posílí proud oddanosti, která je hlavní příčinou radosti Pána Šrí Krišny. Prosím pozorně poslouchej. Šrí Šukadéva Gósvámí přednášel Šrímad Bhágavatam v Kali juze, aby naprosto zničil strach z hada smrti. Neexistuje lepší prostředek očištění mysli. Osoba však získá možnost naslouchat Šrímad Bhágavatamu pouze po nahromadění zbožných činností po mnoho životů.
Když Šukadéva Gósvámí seděl mezi mudrci připraven přednášet Šrímad Bhágavatam Paríkšitovi Mahárádžovi,2 polobozi, kteří umí dokonale plnit své záměry, za ním přišli s nádobou nektaru. Pokorně se mu poklonili a řekli: ,Prosím, přijmi tuto nádobu nektaru a výměnou nám dej nektar Hari kathá. Nechť se jej král Paríkšit napije a nám dej napít nektaru Šrímad Bhágavatamu.‘
Tehdy si Šrí Šukadéva Gósvámí pomyslel: ,Kde je střep skla a kde je transcendentní drahokam? Jak je může někdo srovnávat? Jak vychází srovnání tohoto hmotného nektaru, i když nebeského, s transcendentním nektarem Šrímad Bhágavatam?‘3 Tímto způsobem si Šukadéva Gósvámí udělal z polobohů legraci. Nepovažoval je za vhodné příjemce Hari kathá, protože postrádají čistou oddanou službu. Z toho důvodu je naslouchání Šrímad Bhágavatamu vzácné i mezi polobohy.
Pán Brahmá byl překvapen tím, že se Paríkšit Mahárádž stal osvobozeným pouhým nasloucháním Šrímad Bhágavatamu. Na Satjalóce položil Šrímad Bhágavatam na jednu misku vah a všechny ostatní cesty osvobození na druhou. Při pohledu na Šrímad Bhágavatam, který převážil, všichni přítomní mudrci užasli. Tvrdili, že v Kali juze pouze naslouchání a přednášení Šrímad Bhágavatamu, který se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství, může každého okamžitě zbavit hmotné úzkosti. Jestliže mu naslouchá správným způsobem (jak je popsán v šesté kapitole), jistě získá bhakti. V minulosti nanejvýš milostiví bratři Kumárové přednesli Šrímad Bhágavatam mudrci Náradovi. Ačkoliv jej Šrí Nárada slyšel od Pána Brahmy, Kumárové mu dali příležitost vyslechnout jej doporučeným způsobem.“4
Šrí Šaunaka se zeptal: „Kde se učený Nárada, kterého nepoutá hmota a který neustále cestuje po celém vesmíru, setkal s těmi vznešenými mudrci? Jak se rozvinul jeho zájem o naslouchání Hari kathá a o konkrétní pravidla naslouchání?“
Súta Gósvámí odpověděl: „Nyní budu vyprávět příběh, který oplývá oddaností. Důvěrně mi jej sdělil Šrí Šukadéva, který mě považuje za svého odevzdaného žáka. Jednou se Kumárové odebrali do Višálu (Badrináthu) za svatou společností svatých osob.5 Tam se setkali s Náradou Munim.
Kumárové řekli: ,Ó bráhmane, proč vypadáš tak sklesle a úzkostlivě? Odkud jsi přišel a kam tak náhle jdeš? Vypadáš jako člověk sužovaný naprostou úzkostí způsobenou ztrátou bohatství.6 To se nehodí na osobu jako jsi ty, jenž je zcela prostá připoutanosti ke hmotě. Prosím vysvětli důvod.‘
Šrí Nárada odpověděl: ,Přišel jsem sem, protože považuji Zemi za nejlepší z planet. I když jsem cestoval do Puškaru, Prajágu, Káší, ke Gódávarí, do Haridváru, na Kurukšétru, do Šrírangamu a Sétubandhy, v žádném z těchto svatých míst jsem nenašel klid. V současné době si Kali yuga, přítel bezbožnosti, naprosto podmanila celou Zemi. Pravdivost, askezi, čistotu, milostivost a dobročinnost nyní nelze nikde nalézt. Pokleslé živé bytosti se vyžívají ve lžích a zabývají se jen plněním svých břich.7 Jsou líné, méně inteligentní, nešťastné a neustále rozrušené. Ti, kteří se nazývají svatými, jsou ve skutečnosti pokrytci. Ačkoliv vypadají odříkavě, hromadí majetek, ženy a věci pro smyslový požitek. Ženy vládnou rodině a švagr je rádcem. Lidé z chamtivosti prodávají své dcery a manželé se neustále hádají. Svatá místa, ášramy světců a řeky jsou pod kontrolou javanů, kteří se stavějí proti védskému náboženství.8 Zničili mnoho chrámů, a proto jógí, siddhy, gjání a zbožné lidi není nikde vidět. Způsoby osvobození zcela shořely na popel v ohni Kali jugy. V tomto věku lidé prodávají obilí na trhu, bráhmani si účtují za vyučování poplatky9 a ženy se živí prostitucí.10
Takto jsem byl svědkem chyb Kali jugy a putoval jsem po Zemi, až jsem dorazil ke břehu Jamuny, kde Pán Krišna prováděl různé zábavy. O nejlepší z mudrců, prosím slyšte o divu, který jsem tam spatřil. Seděla tam krásná žena ve sklíčené náladě, zatímco před ní leželi v bezvědomí dva starci a velmi rychle oddychovali. Zatímco se je mladá žena snažila přivést k vědomí, chvílemi plakala. Občas se rozhlížela, jako když hledá svého ochránce, Nadduši. Stovky žen jí sloužily ovíváním a snažily se ji utěšit. Viděl jsem celou tuto scénu z dálky a ze zvědavosti jsem šel blíž. Když mě mladá žena uviděla, vstala a velmi žalostně promluvila: „Ó světče, prosím zůstaň zde na okamžik11 a rozptyl moji úzkost. Tvůj příznivý pohled ničí hříchy materialistů. Tvá slova mě osvobodí od utrpení a dosáhnu klidu. Pouze díky velkému štěstí lze získat daršan osoby jako ty.“
Otázal jsem se: „Ó ctnostná ženo, kdo jsi a kdo jsou ti dva muži, kteří tu leží? Kdo jsou ty dámy, které ti slouží? Prosím vysvětli mi podrobně příčinu své úzkosti.“
Žena řekla: „Mé jméno je Bhakti a tito dva jsou moji synové Gjána a Vairágja.12 Vlivem času sešli věkem.13 Tyto ženy jsou svaté řeky jako Gangá. Přišly mi sem sloužit.14 Přestože mi přímo slouží, stále nenacházím klid.15 Ó mudrci, jehož jediným bohatstvím je askeze, i když je dobře znám, prosím vyslechni si pečlivě můj příběh a poskytni mi útěchu. Narodila jsem se v zemi Drávida, v jižní Indii, a vyrůstala jsem v Karnátace. Požívala jsem úcty ve státě Maháráštra, ale když jsem přišla do Gudžáratu, ztratila jsem své mládí.16 Darebáci ovlivnění Kali jugou mi zlomili končetiny a dlouhou dobu jsem zůstala v tomto stavu. Tak jsem spolu se svými syny velmi zeslábla. Když jsem přišla do Vrindávanu, opět jsem získala své mládí a krásu, ale mí dva synové, kteří zde leží, jsou stále staří a unavení.17 Opustím toto místo a budu cestovat do cizích zemí,18, ale je mi smutno vzhledem ke stavu mých synů. Vždy zůstáváme spolu, tak proč jsem mladá a oni staří? Synové mají být mladí, zatímco matka má být stará. Žasnu nad tím a tak naříkám. Máš mystickou moc a jsi velmi inteligentní, proto mi to prosím vysvětli.“
Nárada řekl: „Ó ctnostná ženo, ze svého srdce vidím příčinu vašeho utrpení, a proto ti radím, abys nenaříkala. Pán Hari vás zahrne veškerou přízní.“
Súta Gósvámí řekl: „Nejlepší z mudrců, Šrí Nárada, okamžitě pochopil důvod a řekl: ,Ó krásná ženo, pozorně mě poslouchej. Vlivem tohoto nemilosrdného věku (Kali jugy) jsou dobré chování, jóga a askeze ztraceny. Lidé závisejí na podvádění, bezbožném chování a jsou jako démon Agha, zosobněný hřích.19 V současné době jsou svatí lidé nešťastní a démonští lidé si užívají smyslového požitku. Pokud si za těchto okolností inteligentní člověk udrží svoji mravní sílu, je považován za učence. Země se stává zátěží pro Pána Šéšu. V současné době nestojí ani za to ji vidět, natož se jí dotýkat a nevidím nikde nic příznivého. Každý tebe a tvé dva syny zanedbává. Kvůli světskému lpění na smyslovém požitku jsou lidé slepí. To jejich nedbalostí jste tak sešli. Pouze díky slávě Vrindávanu jsi znovu omládla. Tato země je velmi příznivá, protože zde oddanost vždy tančí. Nicméně tvoji dva synové jsou zanedbáváni, a proto jejich zdraví chátrá,20 ale díky doteku Vrindávanu spí a dýchají.“
Bhakti řekla: „Proč král Paríkšit nezabil tuto hříšnou Kali jugu? Kvůli Kali juze vše ztratilo svou esenci. Proč nanejvýš milostivý Pán Hari toleruje bezbožnost? Ó mudrci, prosím odstraň tuto pochybnost. Cítím se uklidněna tvými sladkými slovy.“
Nárada řekl: „Ó příznivá mladá ženo, když ses dotázala, pozorně mi prosím naslouchej. Vše vysvětlím a tím ulehčím vašemu trápení. Kali juga převzala vládu a začala klást překážky všemu příznivému v den, kdy Pán Krišna opustil tuto planetu a odebral se do svého sídla. Když král Paríkšit cestoval po Zemi a porážel všechny krále, potkal Kaliho, který padl k jeho nohám a přijal u něho útočiště. Král, který tak jako včela chápal podstatu věcí, se ho rozhodl nezabít, protože cíl, který není dostupný askezí, jógou, meditací nebo samádhi, je v Kali juze snadno dosažen pouhým prováděním Hari kírtanu.21 I když král věděl, že Kali juga je k ničemu, všiml si této jedné zásadní dobré vlastnosti, pochopil, že učiní živé bytosti šťastnými, a tak ho ušetřil. Vzhledem k tomu, že se lidstvo oddává bezbožným a nemorálním činostem, vše ztratilo svoji esenci. Všechny předměty, včetně semen v zemi, jsou k ničemu.22 Bráhmanové, lační bohatství, provádějí Bhágavata kathá v domech lidí, a proto je esence kathá ztracena.23 Nemorální, ateističtí a hříšní lidé začali obývat svatá místa a způsobili ztrátu vlivu těchto míst. Lidé, jejichž srdce jsou vždy plná chtíče, chamtivosti a hněvu, předstírají askezi, čímž způsobují ztrátu esence askeze. Vzhledem k tomu, že nedovedou ovládat svou mysl, uchýlili se k nenasytnosti, přetvářce a smilstvu. Zanechali studia písem, a tak je vliv gjána-jógy ztracen. Kromě toho jsou pandité neboli učenci pouze odborníky na produkci dětí a užívání si sexu jako buvoli. Nejsou již více odborníky ohledně cest osvobození.24 Navíc neexistují téměř žádní vaišnavové v pravých sampradájách a všechno se všude stalo neúčinným. To je vskutku vliv Kaliho a není to chyba nikoho jiného. Proto, ačkoliv Pán s lotosovýma očima sídlí blízko, snáší to.“
Súta Gósvámí řekl: „Ó Šaunako, po vyslechnutí těchto odhalujících slov Šrí Nárady Muniho byla Bhakti velmi překvapena. Odpověděla: ,Ó světče, jsi velmi slavný a mám velké štěstí, že jsem tě potkala. V tomto hmotném světě je společnost svatého člověka opravdu příčinou veškeré dokonalosti. Díky jedinému setkání s tebou Šrí Prahláda, syn Kajádhu, přemohl máju a tvojí milostí Dhruva Mahárádž získal svoji planetu. Jsi zosobněním všeho příznivého. Klaním se ti, přímý synu Pána Brahmy.‘“
1Rozlišování, které není spojeno s Bhakti, je k ničemu. Může osobu učinit pouze hmotně moudrou, protože nemá vyšší účel. Podobně poznání a odříkání jsou užitečné pouze tehdy, když vyplývají z oddanosti, jinak činí srdce suchým a tvrdým.
2Paríkšit Mahárádž byl proklet synem Šamíky Ršiho, aby jej uštkl had jménem Tákšaka a zemřel po sedmi dnech. Když to král uslyšel, vzdal se království a usedl na břehu Gangy odhodlán postit se až do smrti. Po příchodu Šukadéva Gósvámího ho Paríkšit Mahárádž požádal, aby přednesl Šrímad Bhágavatam. Ve skutečnosti je každá živá bytost prokleta, aby zemřela během sedmi dnů (od neděle do soboty). Smrt je přirovnávána k hadu, který navštíví každého. Zatímco se všichni bojí smrti, nevyužívají tento strach k rozvoji odpoutanosti. Naopak vlivem nevědomosti jsou stále více připoutaní. To je rozdíl mezi Paríkšitem Mahárádžem a obyčejným člověkem. Vyslechnutí Šrímad Bhágavatamu zbavuje strachu ze smrti. To, že Paríkšit Mahárádž naslouchal Šrímad Bhágavatamu po sedm dní znamená, že bychom mu měli naslouchat každý den až do smrti.
3Šrímad Bhágavatam je majetkem oddaných Nejvyššího Pána. Přestože polobozi jsou také oddaní, jsou sobečtí a lpějí na požitku. To je diskvalifikuje z pití nektaru Šrímad Bhágavatamu. Když osoba pije nebeský nektar, ztratí svou zbožnost, ale když slyší Krišna kathá, je vysvobozena od hříchu a její srdce se očistí, punya sravana kirtana (ŠB 1.2.17). To je rozdíl mezi nebeským nektarem a nektarem Krišna kathá.
4Podle druhého zpěvu Pán Brahmá přednesl původní čtyři verše Šrímad Bhágavatamu Náradovi, který je předal Šrí Vjásovi. „Správný způsob" se týká naslouchání celému Šrímad Bhágavatamu za sedm dní v souladu s pokyny uvedenými v šesté kapitole.
5Višál je jiný název pro Badrináth. Sídlí tam Pán Nara-Nárájan, vládnoucí božstvo Bhárata-varši, a proto jej navštěvuje mnoho světců.
6Obecně vzato, svatý člověk nemá důvod se cítit ani sklíčený ani radostný, ale když vidí živé bytosti trpět, cítí se nešťasten.
7Jedná se o předpověď pro současný věk.
8Javanové jsou muslimští vládcové, kteří vtrhli Indie v různých dobách od počátku 11. století. Byli nepřátelští vůči védskému náboženství a kultuře. Někteří byli tolerantní a někteří byli brutální. Někteří muslimové ničili chrámy a dokonce násilně konvertovali hinduisty k islámu. Dokonce i ukládali daně návštěvníkům svatých míst.
9Podle védského zvyku by bráhmana neměl vybírat poplatek za poskytnutí poznání. Má dovoleno přijímat dary pro svoje živobytí nebo posílat své studenty k hospodářům, aby žebrali jídlo. Tento zvyk zaručoval, že pouze ti, kteří měli zájem o výuku, přijímali tuto službu a nekvalifikovaní lidé nejevili zájem. Vzhledem k tomu, že studenti neplatili poplatky, zůstali zadlužení a poslušní vůči svým učitelům. Tento systém přetrval v Indii až do doby před asi 150 lety, kdy britští vládci zavedli změny. V současném systému dobré vztahy mezi studentem a učitelem neexistují, a tak je celé vzdělávání zdegradované.
10Přesný sanskrtský výraz je kaminyah kesasulinyah, což také může znamenat, že si ženy budou stříhat vlasy.
11Svatá osoba nemluví zbytečně se ženami.
12Gjána a Vairágja jsou přirozenými potomky oddanosti Pánu (ŠB 1.2.7).
13„Vlivem času" označuje věk Kali, v němž lidé ztrácejí zájem o transcendentní poznání a askezi.
14Všechna svatá místa jsou podřízená oddané službě. Následují Bhakti. Proto se místa, kam přijde oddaný, stávají svatými.
15Transcendentní poznání a odpoutanost od smyslového požitku přirozeně následují Bhakti. (ŠB 11.2.43). Odchylka od této zásady znamená narušení oddané služby.
16Toto je stručný popis historie hnutí bhakti ve věku Kali. Mnozí vznešení vaišnavové se zjevili v zemi Drávida. Později Rámánudžáčárja organizoval a šířil vaišnavismus pod praporem Šrí sampradáji (ŠB 11.5.38-40). Madhváčárja se zjevil ve státě Karnátaka a mocně kázal, čímž pečoval o bhakti. V Maháráštře žili někteří světci jako Tukaráma v Pandharpuru, kteří šířili bhakti. V Gudžáratu se však lidé více zajímali o hromadění bohatství, a tak bhakti zanedbávali. Když někdo uctívá déha (tělo), je uctívání Déva (Pána) opomíjeno. Když je bhakti slabá, gjána a vairágja jsou automatick vyhublí.
17Vrindávan je věčné sídlo Pána Krišny a Bhakti se tam tedy přirozeně daří. Ale jestliže se zanedbává naslouchání Krišna kathá, pak Gjána a Vairágja zůstávají v mdlobách. Jsou pokryty májou. Pán Krišna říká v Bhagavad-gítě (5.15): ajnanenavrtam jnanam tena muhyanti jantavah.
18Idam sthanam parityajya videsam gamyate maya. Toto prohlášení poukazuje na cestu Šríly Prabhupády do západního světa z Vrindávanu. Je zajímavé, že sanskrtské sloveso použité v této větě je v trpném rodu (gamyate). To znamená, že Bhakti bude někým nesena. Vzhledem k tomu, že Purány sestavuje Šríla Vjása, který je inkarnací Pána, není nemožné, aby pronesl takové předpovědi.
19Aghásura byl démon s tělem krajty. Spolkl nevinné pasáčky krav, přátele Krišny, který ho později zabil. Démonské osoby, které působí potíže nevinným lidem a připravují je o bohatství, jsou jako Aghásura.
20V současné době ve Vrindávanu je studium oddané literatury jako je Šrímad Bhágavatam zanedbáváno a Vairágja je nahrazena pohodlným životem. Přesto toto území neztratilo svoji moc.
21Mudrc Karabhádžana to potvrzuje (ŠB 11.5.36).
22Nové odrůdy obilovin, ovoce a zeleniny jsou hybridy. Dávají větší výnos, ale nejsou tak výživné a chutné jako původní druhy, které existovaly odpradávna. Máme s tím osobní zkušenost, protože hybridní semena byla zavedena v Indii velmi pozdě. Například čapátí vyrobené ze současné pšeničné mouky mají horší chuť a jejich struktura není tak příjemná jako v minulých letech. Velmi rychle vysychají a tvrdnou a nejsou tak zdravé jako ty vyrobené z místního obilí, které dnes již zaniklo.
23Účelem Hari kathá není řešení ekonomických problémů. Jejím skutečným cílem je vyživování Bhakti spolu s Gjánou a Vairágjou.
24Všechny výše uvedené předpovědi lze potvrdit návštěvou svatých míst jako je Vrindávan. To, že „je esence ztracena" znamená, že již není patrný jejich vliv. Pokud se však konají tyto činnosti tak, jak jsou předepsány v písmech, bude patrný pozitivní vliv.
Šrí Nárada řekl: „Ó mladá ženo, proč se nacházíš v takové úzkosti? Nepropadej zbytečně melancholii. Jen medituj o lotosových nohách Pána Šrí Krišny a Jeho milostí budeš zbavena veškerého utrpení.1 Pán Krišna, který ochránil Draupadí před násilnostmi Kuruovců a který je milovníkem dívek z Vradži, není daleko. Kromě toho jsi Bhakti a Jemu dražší než Jeho vlastní život. Na tvoji žádost dokonce chodí do domů lidí nízkého původu.2 V Satja, Trétá a Dvápara juze byly gjána a vairágja prostředky osvobození, ale v Kali juze může udělit osvobození pouze bhakti. S těmito myšlenkami tě Pán Hari, transcendentní zosobnění poznání, projevil. Jsi Pánu Krišnovi velmi milá.
Jednou jsi přišla k Pánu se sepjatýma rukama a zeptala ses ho, co bys měla dělat. Řekl: „Jdi a vyživuj Mé oddané." Tys tento pokyn přijala, čímž jsi Ho velmi potěšila. Pán ti na pomoc poslal Mukti jako tvoji služebnou a Gjánu s Vairágjou jako tvé syny.3 Sídlíš přímo ve Vaikuntha dhámu, kde vyživuješ oddané a expanduješ se kvůli tomu i na této planetě Zemi.4 Přišla jsi a šťastně pobývala na této Zemi spolu s Mukti, Gjánou a Vairágjou od Satja jugy po Dvápara jugu. V Kali juze však Mukti onemocněla bezbožnou přetvářkou a ochabla a s tvým svolením se vrátila na Vaikunthu. Nyní, kdykoliv si na ni vzpomeneš, krátce navštíví tuto planetu a vrátí se na Vaikunthu, ale Gjána a Vairágja zůstávají vždy s tebou, protože jsou jako tvoji synové. Jsou zanedbáváni lidmi Kali jugy, a tak zestárli a zeslábli, ale brzy se vzpamatují, takže si nemusíš dělat starosti. Najdu řešení jak omladit jejich těla.
Ó spanilá, neexistuje žádný jiný věk jako Kali juga5, protože budeš ustanovena v každém domě, stejně jako v srdci každé osoby.6 Slyš můj slib. Pokud nebudu kázat tvé poselství, nepodmaním si všechna ostatní náboženství a neučiním festivaly oddanosti hlavními, pak nebudu považován za služebníka Pána Hariho. V Kali juze lidé, kteří tě následují, i když jsou hříšní, dosáhnou bez obav sídla Pána Krišny.7 Lidé, v jejichž srdcích sídlíš, se očistí a nespatří Jamarádže, pána smrti, ani ve snech. Dokonce i strašidelné bytosti jako prétové, pišáčové, rákšasové a daitjové nejsou schopny působit potíže těm, jejichž srdce jsou prostoupena oddaností. Pána si nelze podmanit askezí, studiem Véd, rozvojem poznání ani plodonosnými činnostmi popsanými ve Védách. Ovládá Ho pouze bhakti a gópí jsou toho důkazem (pramána).8 Díky síle zbožných činností prováděných po stovky životů začne osobu přitahovat bhakti, která je v Kali juze jedinou esencí. Díky síle bhakti se Pán Krišna samotný zjevuje oddanému. Ti, kteří závidějí oddanost, vždy trpí bez ohledu na to, kam ve třech planetárních systémech jdou. V minulosti velkého mudrce Durvásu postihlo nesmírné utrpení za urážku oddaného.9 Co více k tomu mohu říci? Všechny vraty, tírthy, jógy, oběti a rozhovory o poznání nejsou třeba. Samotná bhakti může udělit osvobození.“
Súta Gósvámí pokračoval: „Náradův závěr oslavil Bhakti a podpořil ji. Pak Bhakti promluvila: ,Ó Nárado, jsi velmi slavný a máš ve mně neochvějnou víru. Proto budu vždy sídlit ve tvém srdci a nikdy je neopustím. Ó světče, jsi nanejvýš milostivý. Během několika okamžiků jsi odstranil mé utrpení. Moji synové však dosud nenabyli vědomí. Prosím rychle je přiveď zpět do normálního stavu.‘“
Súta Gósvámí řekl: „Po vyslechnutí těchto slov Bhakti pocítil Nárada velký soucit a snažil se je probudit třesením rukama.10 Naklonil se ústy k jejich uším a řekl: ,Ó Gjáno, probuď se, ó Vairágjo, prosím vstaň.‘11. Pak pronášel védské mantry, Vedánta sútry a Upanišady. Opakovaně pronášel Bhagavad-gítu. S velkými obtížemi se probrali, ale byli neteční, zívali a nebyli schopni ani otevřít oči.12 Jejich vlasy byly bílé jako kachní peří a končetiny vychrtlé a zesláblé. Důsledkem hladu a žízně byli slabí a ospalí. Když to Nárada viděl, propadl úzkosti a uvažoval nad dalšími způsoby, jak je zbavit stáří a spánku. Ó Šaunako, zatímco mudrc Nárada přemýšlel a meditoval o Nejvyšším Pánu, uslyšel hlas z nebe.13 ,Ó Devarši, neměj strach, tvé úsilí bude úspěšné. Ó mudrci, musíš vykonat jeden konkrétní ušlechtilý čin, který ti vyjeví jistý velký světec.14 Jakmile tuto činnost dokončíš, Gjána a Vairágja budou uvolněni ze spárů spánku a stáří, a všude zavládne bhakti.‘15 Tato slova vyslechli všichni.“
Nárada v úžasu řekl: ,Nechápu význam tohoto nepřímého výroku.16 Hlas jasně nevysvětlil cestu, kterou je třeba následovat pro dosažení dokonalosti. Nevím také, kde najít svaté osoby, které mi postup vysvětlí. Co musím udělat pro to, abych tento příkaz splnil?‘“
Súta Gósvámí řekl: „Ó Šaunako, Nárada Muni se rozloučil s Gjánou a Vairágjou, cestoval na různá svatá místa a setkával se s tamními světci. Ptal se jich na způsob, jak oživit Gjánu a Vairágju. Někteří pozorně naslouchali, ale nedokázali dát jednoznačnou odpověď.17 Další uvedli, že toho nelze dosáhnout,
a jiní poznamenali, že na to nelze dát správnou odpověď. Na otázku někteří jednoduše odpověděli mlčením, zatímco jiní se vykroutili, aby se vyhnuli rozpakům. Všichni byli překvapeni, že slyší tuto otázku a nikdo nemohl nabídnout uspokojivou odpověď. Začali diskutovat mezi sebou: ,Milí přátelé, pokud Gjána a Vairágja nemohli být oživeni po pronášení Véd, Vedánta sútry a Bhagavad-gíty, jaké je řešení? A pokud neví Nárada Muni, nejvyšší jógí a světec, kdo dokáže odpovědět?‘“18
Kdekoliv se Šrí Nárada ptal, dostával stejnou odpověď - že je toho velmi obtížné dosáhnout. Tak si začal dělat velké starosti a rozhodl se jít do Badari, kde podstupoval askezi s úmyslem najít řešení jak oživit Gjánu a Vairágju. Krátce poté se tam objevil Kumárové vedení Sanakou.19 Zářili jako milióny sluncí. Když je Šrí Nárada uviděl, opět se dotázal: „Ó světci, díky velkému štěstí jsem získal vaši společnost. Prosím, slitujte se nade mnou a vysvětlete mi ten ušlechtilý způsob. Jste nejlepší jógí, nanejvýš znalí a učení. Přestože vypadáte jako pětiletí chlapci, jste nejstarší ze světců. Vždy sídlíte na Vaikuntě a pronášíte svatá jména. Jste vždy omámeni nektarem zábav Pána Hariho, které jsou vaší jedinou potravou.20 Neustále pronášíte mantru harih saranam, a proto k vám k vám stáří, způsobené vlivem času, nemá přístup. V minulosti jste pouhým pohybem svého obočí svrhli vrátné Pána Višnua, Džaju a Vidžaju, na tuto Zemi.21 Později vaší milostí opět získali své postavení. Jsem nanejvýš pokleslý a cítím svrchované štěstí, že jsem získal váš daršan. Jste velmi milostiví, tak mi laskavě udělte svoji milost. Prosím, odhalte způsob, který se podle hlasu z nebe mám naučit od světců. Prosím podrobně vysvětlete, jak tuto cestu následovat. Jak se mohou Bhakti, Gjána a Vairágja stát šťastnými? Jak mohou být ustanoveni ve všech třídách lidí?“
Kumárové odpověděli: „Ó mudrci, Nárado Muni, odvrhni svoji úzkost a raduj se, protože řešení je jednoduché. Ó Nárado, slavný drahokame mezi askety, jsi průvodcem těch, kteří kráčejí cestou oddanosti, jsi vskutku sluncem bhakti-jógy. Není příliš překvapivé, že jsi podstoupil toto velké úsilí kvůli Bhakti. Je zajisté vhodné, aby oddaný Pána správně ustanovil Bhakti.22 Různí mudrci hlásali mnoho cest, ale všechny jsou plné potíží a obvykle vedou pouze na nebeské planety. Dosud zůstával způsob jak dosáhnout původní Osobnosti Božství skryt a vzácně lze najít někoho, kdo jej zná. Známe postup, o kterém hovořil hlas z nebe, a vysvětlíme ti jej.23 Prosím poslouchej pozorně. Ó Nárado, oběť hmotných předmětů, askeze, jóga, meditace, studium Véd a cesta poznání zpravidla vedou jen k plodonosným činnostem a zaručují pobyt na nebeských planetách. Učenci prohlásili, že pouze gjána-jagja neboli oběť poznání je cesta osvobození.24 To představuje studium Šrímad Bhágavatamu, který pronášely vznešené osobnosti jako Šukadéva Gósvámí. Pouze naslouchání slovům Šrímad Bhágavatamu vyživuje Bhakti, Gjánu a Vairágju. To zbaví Gjánu a Vairágju utrpení a přivede Bhakti k blaženosti. Tak jako když zařve lev, vlci se strachem rozprchnou, pouhý zvuk Šrímad Bhágavatamu ničí všechny zlé vlastnosti Kali jugy. Bhakti je proud lásky k Bohu a spolu s Gjánou a Vairágjou vstoupí do každého domu a tančí v srdci každé živé bytosti.“
Šrí Nárada řekl: „Snažil jsem se probudit Gjánu a Vairágju pronášením Véd, Upanišad a Bhagavad-gíty, ale bez úspěchu. Jak je možné, že budou oživeni nasloucháním Šrímad Bhágavatamu?25 Koneckonců, Šrímad Bhágavatam není nic víc než esence Véd. Váš daršan nikdy nevychází nazmar a vždy chráníte ty, kdo se vám odevzdali, proto mě prosím zbavte bez prodlení mých pochyb.“
Kumárové řekli: „Je pravda, že Šrímad Bhágavatam je esencí Véd a Upanišad,26 ale je plodem stromu védské literatury, a proto je lepší. Míza stromu je rozšířena od kořene po korunu, ale přesto ji nelze ochutnat. Pokud se ale soustředí v ovoci, je velmi chutné. Podobně ghí, které chutná i polobohům, je rozptýleno v kravském mléce, ale nelze ho ochutnat, dokud není extrahováno. Také cukr existuje v celé třtině, ale když je extrahován, stává se šťavnatějším. Totéž platí pro zábavy popsané ve Šrímad Bhágavatamu, který se vyrovná Védám. Šríla Vjásadéva jej šířil, aby ustanovil bhakti, gjánu a vairágju. Jednou se Šríla Vjásadeva, který zná esenci všech Véd a Upanišad a sestavil Bhagavad-gítu, cítil deprimovaný a tonul v oceánu zmatku. V té době jsi pronesl poselství Bhágavatamu v pouhých čtyřech verších. Po vyslechnutí těchto veršů se Vjása zbavil nářku. Proč más tedy pochybnosti a divíš se tomu? Přednes Šrímad Bhágavatam Gjánovi a Vairágjovi a jejich nářek a bída budou zničeny.“
Nárada řekl: „Ó světci, váš daršan okamžitě ničí všechny hříchy živých bytostí a přináší útěchu těm, které pálí oheň hmotného utrpení. Neustále pijete nektar Šrímad Bhágavatamu, který jste vyslechli od Pána Šéši. Já jsem u vás přijal útočiště kvůli kázání poselství bhakti, které se vyznačuje láskou k Bohu. Jen ten, kdo konal velmi zbožné činy27 po mnoho miliónů životů, může dosáhnout společnosti svatých osob jako jste vy, a tak se zcela oprostit od nevědomosti způsobené hmotným klamem a pýchou. Poté získá schopnost správného rozlišování.“
1To je jediný lék na úzkost. Když je mysl upřena na Krišnu, nemůže být rozrušena. To je důvod, proč jsou oddaní vždy prosti úzkosti.
2Pán Krišna se nazývá Patita-pávana, zachránce pokleslých, a Dína-bandhu, přítel lidí v nouzi. Nedbá na pyšné lidi; těší Ho pokora.
3Pána těší Jeho poslušní služebníci. Odevzdaným duším uděluje osvobození, poznání a odpoutanost i bez požádání.
4Oddaná služba je vnitřní energie Pána a sestupuje s Ním do hmotného světa prostřednictvím žákovské posloupnosti.
5Kali znamená věk hádek a pokrytectví, ale také označuje věk, v němž je Pán snadno dostupný - kam krsnam lati dadati iti kalih. V jiných jugách byli lidé zdraví, inteligentní, bystří a žili dlouho. Měli přirozené sklony k józe, askezi, studiu Véd, obětem a tak dále. Nevěnovali pozornost oddanosti, kterou považovali za příliš jednoduchou. Bez bhakti však osvobození nelze dosáhnout. V předchozích věcích se lidé museli podřídit přísným předpisům jednotlivých způsobů po mnoho životů, aby si tuto skutečnost uvědomili. Ale v Kali juze existuje přirozený sklon k bhakti, protože lidé obvykle nemají kvalifikaci pro gjánu, jógu a karmu. Proto je tento věk slavný. Navíc se v Kali-juze zjevil Pán Čaitanja, aby přímo kázal poselství bhakti a dal správný příklad.
6Toto prohlášení předpovídá příchod Pána Čaitanji, který předpověděl prthivite ache yata nagaradi grama / sarvatra pracara hoibe mora nama. Když Nárada Muni říká, že ustanoví bhakti, znamená to, že se to stane prostřednictvím oddaného. Proto tento verš také poukazuje na kazatelskou činnost Šríly Prabhupády, který vyplnil proroctví Pána Čaitanji a Šrí Nárady Muniho. Ve skutečnosti v Americe Šríla Prabhupáda jednou pořádal program, kterého se zúčastnilo jen velmi málo lidí. Když jeden žák poznamenal, že nepřišlo moc lidí, Šríla Prabhupáda řekl: „To není pravda. Byl tu velký mudrc Nárada Muni."
7Každý je kvalifikován přijmout cestu bhakti bez ohledu na původ či kastu.
8Ve védské kultuře jsou Védy považovány za vrcholnou pramánu, i když zde Šrí Nárada tvrdí totéž o gópích. To proto, že gópí jsou nejvyššími znalkyněmi a milenkami Krišny. Kromě toho jsou některé z gópí známy jako zosobněné Védy, a proto se také nazývají pramána.
9To se vztahuje k příběhu Ambaríše Mahárádže z devátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu.
10Náradův pokus vzbudit Gjánu a Vairágju třesením rukama poukazuje na to, že poznání nelze oživit prostřednictvím karmy.
11Náradovo přiblížení úst k jejich uším představuje obřad zasvěcení, při němž guru pronáší mantry do žákova pravého ucha. Pouhé zasvěcení však nemůže nikomu dát poznání nebo odříkavost.
12Netečnost a zívání Gjány a Vairágji naznačují, že přednášením písem lze získat jen skrovné poznání. Neučiní vědomí křišťálově jasným.
13Nadduše vede upřímně zvídavou osobu z jejího nitra.
14Upřímná zvídavá osoba by měla přijmout vedení pravého duchovního mistra. Takto Pán pomáhá zevnitř i zvnějšku.
15Toto prohlášení předpovídá ISKCON.
16Osobní realizace, které postrádají vedení pravého učitele a písem, jsou nejasné a nedostatečné.
17Většina lidí v šatu světců nemá jasné pochopení Absolutní Reality. Následují zmatenou filosofii a chybí jim realizace. Proto nemohou svým žákům poskytnout uspokojivé vedení.
18Zde slovo „Nárada" znamená dárce poznání - naram jnanam dadati iti naradah.
19Pán se zjeví upřímnému hledači v podobě duchovního mistra.
20Toto jsou vlastnosti pravého duchovního mistra.
21Tento příběh je ve třetím zpěvu Šrímad Bhágavatamu.
22To je povinností každého Pánova oddaného.
23Guru je schopen rozptýlit všechny žákovy pochybnosti.
24Zde se termín ,poznání‘ neliší od oddanosti. Poznání související s Osobností Božství je jeden aspekt bhakti.
25Žák by měl přednést své pochybnosti guruovi pokorně. Je-li arogantní, svatá osoba není povinna takovému nekvalifikovanému žákovi poskytnout poklad svého poznání.
26Védy a Itihásy se zabývají hlavně dharmou, arthou, kámou a mókšou, ale Šrímad Bhágavatam hovoří pouze o čisté oddané službě Nejvyššímu Pánu, Krišnovi.
27Zde zmíněné zbožné činy jsou ty, které se vztahují k oddanosti, jako je obdarování oddaného almužnou.
Šrí Nárada řekl: „Abych ustanovil bhakti, gjánu a vairágju, budu konat gjána-jagju přednášením Šrímad Bhágavatamu jak jej přednesl Šrí Šukadéva Gósvámí. Prosím, vysvětlete, kde by se měla jagja provádět. Jste znalci Véd, proto prosím vysvětlete slávu Šrímad Bhágavatamu jak jej pronesl Šrí Šukadéva Gósvámí. Také prosím vysvětlete správný postup a dobu pronášení.“
Kumárové odpověděli: „Ó Nárado, jsi velmi pokorný a dokážeš rozlišovat.1 Všechno ti vysvětlíme, tak nám prosím naslouchej. Blízko Haridváru je místo ke koupání neboli ghát na břehu Gangy zvaný Ánanda.2 Žije tam mnoho svatých osob a polobozi a dokonalé bytosti toto místo často navštěvují. Toto místo je bohaté na různé druhy stromů a rostlin a písek je tam měkký a lákavý. Tento nádherný ghát zdobí osamělé místo na řece.3 Vůně lotosů se line vzduchem a lvi a tygři tam nejsou nepřátelští vůči jiným zvířatům.4 Jdi tam a bez námahy začni tuto gjána-jagju, neboť prostřednictvím této kathá se projeví nová rasa. Uvidíš, jak se Bhakti zjeví spolu s Gjánou a Vairágjou, kteří zestárli. Všude, kde probíhá přednášení Šrímad Bhágavatamu, se automaticky projeví bhakti, gjána a vairágja. Zvukem Bhágavatam omládnou a získají energii.“5
Šrí Súta Gósvámí řekl: „Poté, co to dořekli, Kumárové toužící pít nektar Šrímad Bhágavatamu dorazili na břeh Gangy spolu s Náradou. Novina se rozšířila po celé Zemi a po všech třech planetárních systémech. Ti oddaní, kteří cítili nějakou chuť k naslouchání Pánovým zábavám, se rychle přišli napít nektaru. Mudrci jako Bhrigu, Vasištha, Čjavana, Gautama, Medhátithi, Dévala, Dévarata, Parašuráma, Višvámitra, Sakala, Márkandéja, Dattátréja, Pippaláda, Vjása, Parášara, Čajasuka, Džadžáli, Džahnu a všechny podobně vznešené svaté osoby tam dorazily spolu s rodinnými členy a žáky. Kromě nich přišli ve svých zosobněných podobách Védy, Upanišady, Mantry, Tantry, sedmnáct Purán a šest filozofických systémů. Svaté řeky jako Gangá, svatá jezera jako Puškar, svaté kšétry jako Kurukšétra, svaté lesy jako Dandaka, všechny světové strany, majestátní hory jako Himaláje, polobozi, gandharvové a dokonce i dánavové si přišli vyslechnout Hari kathá. Ty, kteří nebyli ochotni přijít z přílišné pýchy, přivedl velký mudrc Bhrigu, který je zkušeně přesvědčil. Kumárové poté usedli na krásné sedadlo nabídnuté Šrí Náradou a rozhodli se přednést Šrímad Bhágavatam. Vpředu v publiku seděli vaišnavové, asketové, brahmačárí a před nimi seděl Šrí Nárada Muni. Na jedné straně seděli mudrci a na druhé polobozi. Jedno místo hostilo Védy a Upanišady a jiná svatá místa. Na dalším místě usedly ženy, zatímco všude kolem se rozléhalo volání „Sláva! Sláva!", znělo troubení na lastury a lidé se navzájem zdobili barevnými prášky a květinami. Někteří polobozi sestoupili ze svých letadel a jiní z nebe shazovali květiny na publikum.“
Súta Gósvámí řekl: „Takto bylo provedeno uctívání a potom již všichni seděli s pozornou myslí. Kumárové začali přednášet slávu Šrímad Bhágavatamu před mudrcem Náradou. „Nyní popíšeme slávu Bhágavatamu, jehož nasloucháním se dosáhne osvobození. Je třeba vždy naslouchat Šrímad Bhágavatamu, neboť tak se Pán usadí v duši. Bhágavatam má 18 000 veršů ve dvanácti zpěvech a je to dialog mezi Šrí Šukadévem a králem Paríkšitem.6 Živá bytost se potuluje v tomto světě kvůli své nevědomosti, dokud neuslyší Bhágavatam, který přednesl Šrí Šukadéva Gósvámí. Ve skutečnosti není třeba vyslechnout mnoho písem a Purán, protože to způsobí jen zmatek. Samotný Šrímad Bhágavatam dokáže udělit osvobození. Dům, kde se denně přednáší Bhágavatam, se stává svatým místem, a ti, kdo tam bydlí, se zbaví všech hříchů. Tisíce obětí koně a stovky obětí vádžapéja nelze přirovnat k šestnáctině prospěchu z naslouchání Šrímad Bhágavatamu. Ó mudrci, hříchy sídlí v těle pouze tak dlouho, dokud osoba správně nevyslechne Šrímad Bhágavatam. Prospěch, který nabízejí Gangá, Gajá, Káší, Puškar nebo Prajág, nelze srovnávat s tím, který vyplývá z naslouchání Bhágavatamu. Jestliže si přejete dosáhnout nejvyššího sídla, pak byste měli denně recitovat alespoň jednu polovinu nebo jen čtvrtinu verše Šrímad Bhágavatamu. Neexistuje rozdíl mezi ómkárou, gájatrí mantrou, Puruša-súktou, třemi Védami, Šrímad Bhágavatamem, dvanáctislabičnou mantrou, dvanácti rysy boha Slunce, Prajágem, Kálou, který se projevuje jako rok, bráhmanem, obětí agnihótra, krávou, půstem na Ekádaší, Tulasí, jarem a Osobností Božství, Krišnou. Kdo naslouchá Šrímad Bhágavatamu ve dne v noci a chápe jeho význam, se zbavuje hříchů spáchaných v miliónech životů. O tom není pochyb. Ten, kdo denně pronáší dokonce jen polovinu nebo čtvrtinu verše Šrímad Bhágavatamu, získává prospěch vykonání oběti Rádžasúja (oběti koně). Každodenní přednášení Bhágavatamu, meditace o Nejvyšší Osobnosti Božství, zalévání Tulasí a služba krávě jsou považovány za stejné. Pokud osoba slyší verš ze Šrímad Bhágavatamu v okamžiku smrti, Pán je potěšen a udělí jí pobyt na Vaikuntě.
Ten, kdo umístí Bhágavatam na zlatý trůn a daruje jej oddanému, jistě dosáhne společnosti Osobnosti Božství. Osoba, která během celého svého života neuslyší ani část Šrímad Bhágavatam, je jako čandála nebo osel. Účelem jejího narození bylo jen způsobit porodní bolesti matce. Kdo neslyšel ani jeden verš z Bhágavatamu, je velmi hříšný a přestože žije, je ve skutečnosti mrtvý. Jeho život je naprosto k ničemu a pouhé břemeno pro Zemi. Toto je výrok Pána Indry, vládce polobohů. Ve skutečnosti není příliš snadné získat příležitost slyšet Šrímad Bhágavatam. Dostane ji pouze velmi zbožná osoba. Ó Nárado, jsi velmi inteligentní a sídlo mystiky. Slyš toto kathá pozorně. Neexistují žádná pravidla omezující čas nebo datum pro naslouchání Bhágavatamu.7 Za nejlepší se považuje, když osoba vyslechne Bhágavatam za dodržování slibu celibátu a pravdomluvnosti.8 Pro lidi v Kali juze je to však velmi obtížné. Proto Šukadéva Gósvámí vysvětlil zvláštní způsob naslouchání, který by měl být znám. V Kali juze jsou mysli lidí vždy rozrušené, a proto je pro ně velmi obtížné konat zbožnou činnost a následovat pravidla po dlouhou dobu. Proto doporučil způsob naslouchání Bhágavatam po sedm dnů, které se nazývá saptáha šravana, neboli saptáha jagja.
Šukadéva říká, že jakýkoliv prospěch vyplývá z naslouchání Bhágavatamu během měsíce Mágha nebo kdykoliv jindy, stejný prospěch vyplývá ze saptáhy. Vzhledem k tomu, že lidé obvykle žijí krátce, jsou neustále nemocní a nejsou schopni ovládat mysl, je v Kali juze nabídnut způsob naslouchání Šrímad Bhágavatamu po sedm dní.9 Tento prospěch, nedostižný askezí, jógou a mystickým tranzem, je snadno dosažitelný správným nasloucháním Bhágavatamu prostřednictvím saptáhy. Neexistuje větší vrata, askeze, oběť, služba svatému místu, meditace či poznání než naslouchání Bhágavatamu prostřednictvím saptáha jagji.
Šaunaka řekl: „Ó Súto Gósvámí, učinil jsi velmi úžasné výroky! Bhágavatam zajisté musí popisovat Pána Krišnu, který je zdrojem Brahmanu, ale jak je možné, že je to dokonce lepší způsob osvobození než cesta poznání?“
Súta Gósvámí řekl: „Ó Šaunako, když se Pán Krišna chystal opustit tuto planetu Zemi a odebrat se do svého sídla, přednesl jedenáctý zpěv Uddhavovi. Po jeho vyslechnutí ho Uddhava požádal: ,Ó Góvindo, splnil jsi svůj záměr, pokud jde o Tvé oddané a zatímco se připravuješ na návrat do svého sídla, v mé mysli je jedna pochybnost. Prosím vyslechni si ji a poskytni mi útěchu. Kali juga začne okamžitě a budou patrné různé druhy hříšných činností. Svatí lidé se stanou démonskými a země bude přetížena. Kdo jí poskytne útočiště? O Pane s lotosovýma očima, kromě Tebe nevidím nikoho, kdo ji může ochránit. Pane, jsi velmi drahý svým oddaným a milostivý ke svatým osobám, proto prosím neodcházej. Ó Pane, zjevil ses tu pouze pro dobro svých oddaných - jak tedy budou Tvoji oddaní přežívat v odloučení od Tebe? Meditovat o Tvém neosobním rysu je velmi strastiplné, proto prosím něco udělej.‘10
Po vyslechnutí těchto slov Uddhavy v Prabháse Pán navrhl řešení, aby poskytl útočiště svým oddaným. Ó Šaunako, vložil veškerou svou moc do Šrímad Bhágavatamu spolu se svojí neprojevenou podobou. Měli bychom proto vědět, že Šrímad Bhágavatam je zosobněním Pána v podobě zvuku. Ten, kdo slouží, naslouchá či dokonce jen spatří Šrímad Bhágavatam, se zbaví všech hříchů. V Kali juze je proto naslouchání Bhágavata saptáze hlavním náboženstvím a je nadřazeno všem ostatním způsobům. V Kali juze je to jediný princip, který odstraňuje hřích a zbavuje nešťastné lidi utrpení. Dává jim schopnost překonat chtíč, hněv a chamtivost. Pro polobohy je velmi obtížné dosáhnout osvobození z máji, jak to tedy lze očekávat u smrtelníků? Vyslechnutí saptáhy je proto správný způsob osvobození ze spárů máji.“11
Súta Gósvámí řekl: „Ó Šaunako, zatímco Kumárové vysvětlovali slávu saptáhy Náradovi Munimu, v onom shromáždění se stala velmi úžasná věc. Bhakti se zjevila spolu se svými dvěma syny, kteří nyní opět nabyli svého mládí. Hlasitě a opakovaně pronášela ,Šrí Krišno! Góvindo! Haré! Muráre! Ó Pane! Nárájane! Vásudéve!‘ Všichni shromáždění lidé viděli, že Bhakti zkrásněla nošením významů Šrímad Bhágavatamu jako ozdob.12 Mudrci pak začali diskutovat, jak došlo k tomu, že se Bhakti projevila ve shromáždění, odkud přišla, a tak dále."
Kumárové pak řekli: „Bhakti se nyní zjevila z významu Bhágavata kathá. Když to Bhakti a její dva synové slyšeli, pokorně prohlásli: ,V Kali juze jsme byli skoro ztraceni, ale teď jste nás oživili. Prosím vysvětlete nám, kde bychom se mohli usadit.‘
Kumárové odpověděli: „Udílíte Osobnost Božství vašim oddaným a přetínáte pouta tohoto hmotného světa, a proto byste měli s velkou trpělivostí a odhodlaností sídlit v srdcích oddaných Pána Krišny. Chyby Kali jugy mohou přemoci celý vesmír, ale na vás nebudou moci ani pohlédnout.“
Po vyslechnutí slov Kumárů Bhakti vstoupila srdcí Pánových oddaných. Oddaní, v jejichž srdci sídlí Bhakti, mohou vypadat chudí, ale jsou nanejvýš slavní a majestátní, protože Pán samotný opustil své sídlo, aby se usadil v jejich srdci, spoután provazem oddanosti. Bhágavatam je zosobněním Pána na Zemi a jeho slávu nelze popsat slovy. Každý, kdo slyší nebo přednáší Bhágavatam, se stává společníkem Pána. Jaký je tedy význam náboženských zásad bez něho?
1Poznání přichází k rozlišující a pokorné osobě.
2Haridvár znamená brána k Pánu Harimu a Ánanda znamená blaženost. Blaženost je v blízkosti Pána. Jít do Haridváru znamená stát se příznivě nakloněným Pánu a vzdát se ateistické mentality. V této náladě přednašeč Bhágavatam zažije blaženost.
3Každý by měl koupat svoji mysl v krásných myšlenkách na Pána Hariho. Gangá představuje proud transcendentního poznání. „Osamělé místo" znamená nepřítomnost nesprávné společnosti.
4Když osoba získá transcendentní poznání, osvobodí se od závisti a připoutanosti ke hmotě.
5Zvuk neboli šabda pramána je jediný způsob jak získat transcendentní poznání.
6Někteří učenci tvrdí, že Bhágavatam odkazuje na Déví Bhágavatam, který má také 18 000 veršů a dvanáct zpěvů, ale tento výrok přesvědčivě vyvrací jejich tvrzení, protože Déví Bhágavatam nepronesl Šrí Šukadéva Gósvámí.
7Bhágavatam je transcendentní a měl by být vyslechnut kdykoliv k tomu má člověk příležitost, neboť uplynulý okamžik se nikdy nevrátí.
8Pokud někdo zanedbá tato pravidla, nepochopí skutečné poselství Šrímad Bhágavatamu.
9Něco je lepší než nic, proto je třeba dodržovat pravidla naslouchání Šrímad Bhágavatamu alespoň po dobu sedmi dnů. Pokud se však týká oddaných, ,sedm dní‘ znamená každý den, tak jako když lidé říkají „Dělám to sedm dní v týdnu", čímž chtějí vyjádřit, že to dělají každý den v roce.
10Uctívání neosobního Brahmanu je velmi obtížné a o to více pro lidi Kali jugy. Proto by nikdo neměl marnit drahocenný a krátký život tak marnou snahou.
11Tento výrok je zaměřen na obyčejného člověka, protože dostane-li pokyn naslouchat Šrímad Bhágavatamu denně, okamžitě tento návrh zamítne. Ale po zvážení může dospět k závěru: „Jestliže naslouchání po jediný týden přináší tolik úžasných prospěšných výsledků, proč nenaslouchat každý den?" Proto je saptáha kazatelská technika pro omezené lidi. Navíc pokud někdo pokorně naslouchá Šrímad Bhágavatamu od čistého oddaného, zajisté se osvobodí ze spárů máji. Toto prohlášení neobsahuje nadsázku.
12Pouhé naslouchání Šrímad Bhágavatamu je oddaná služba, ale pochopit jej a meditovat o jeho významu je jako zdobení Bhakti.
nimna-ganam yatha ganga devanam acyuto yatha
vaisnavanam yatha sambhuh purananam idam tatha
Tak jako je Gangá největší ze všech řek, Pán Ačjuta svrchovaným mezi bohy a Pán Šambhu (Šiva) největším z vaišnavů, je Šrímad Bhágavatam nejvznešenější ze všech Purán. (Šrímad Bhágavatam 12.13.16)
Súta Gósvámí pokračoval: „Ó Šaunako, když Nejvyšší Pán, který je velmi drahý svým oddaným, viděl transcendentní bhakti zjevenou v jejich srdcích, opustil své sídlo a zjevil se ve shromážděníi v Ánandě. Měl na sobě girlandu z lesních květin a barva Jeho těla připomínala monzunový mrak. Byl oblečen v oslnivě žluté šaty a opasek měl posetý drahokamy. Hlavu Mu zdobila koruna a Jeho náušnice se pohupovaly sem a tam. Stál v krásné trojitě prohnuté pozici, která si podmanila srdce každé bytosti. Drahokam Kaustubha zářil na Jeho hrudi a končetiny měl potřené santálovou pastou. Jeho nádhera překonávala milióny Amorů. Tento transcendentní Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který držel flétnu, pak vstoupil do srdcí svých oddaných. Jeho důvěrní společníci jako Uddhava si tam přišli inkognito vyslechnout Bhágavata kathá. Když se Pán zjevil, ze všech světových stran bylo slyšet volání ,Sláva! Sláva!‘ Vznikl tam úžasný proud bhakti rasy doprovázený troubením lastur a sprškami květů a obarvené vody. Celé shromáždění zcela zapomnělo na sebe a svůj majetek a bylo plně pohrouženo do naslouchání Šrímad Bhágavatamu."
Když Šrí Nárada viděl jejich hluboké pohroužení, řekl: „Ó mudrci, dnes jsem viděl úžasnou slávu saptáhy. Jejím nasloucháním se očistí dokonce i pošetilí darebáci a zvířata. Nemám pochyb o tom, že v Kali juze je Bhágavata kathá nejúčinnější způsob očištění srdce. Ó nanejvýš milostiví světci, odhalili jste tento úžasný způsob pouze jako projev laskavosti vůči trpícím živým bytostem v hmotném světě. Teď prosím vyprávějte příběhy těch, kteří se očistili prováděním saptáha jagji.“1
Kumárové řekli: „Zkažení lidé, kteří neustále porušují pravidla písem a holdují různým druhům hříšných čiností, spalováni v ohni hněvu a neustálí otroci chtíče, budou očištěni saptáha jagjou.
Ti, kteří se nacházejí mimo systém varnášrama, postrádají pravdomluvnost, znepokojují je hmotné touhy, neustále kritizují své rodiče, jsou závistiví, pokrytečtí a odhodlaní působit ostatním utrpení, budou očištěni saptáha jagjou.
Ti, kteří kradou zlato, pijí alkohol, zabíjejí bráhmany, holdují sexu se ženou svého duchovního mistra, jsou velmi krutí, nemilosrdní, zrádní, nemorální, démonští, mají sklon k podvádění a žijí z bohatství bráhmanů, budou očištěni saptáha jagjou.
Ti, kteří jsou velmi tvrdohlaví, a proto se neustále oddávají hříšným činnostem tělem, myslí a řečí, kteří vždy žijí z bohatství druhých a jejichž srdce jsou velmi nečistá, budou očištěni saptáha jagjou.
Ó Nárado, v této souvislosti budu vyprávět příběh, jehož pouhé naslouchání zbavuje hříchu.
Kdysi leželo na břehu Tungabhadry krásné město. Lidé tam byli pravdomluvní, zbožní a oddaní plnění svých předepsaných povinností. V tomto městě žil bráhmana jménem Átma Déva, který ovládal studium Véd a provádění činností karma-kánda. Zářil jako slunce a ačkoli byl bohatý, živil se žebráním. Měl krásnou ženu jménem Dhundhulí, která pocházela z dobré rodiny, ale byla velmi tvrdohlavá. Povahu měla velmi krutou, byla upovídaná a vyžívala se v klevetách. I když zastala domácí povinnosti, byla lakomá a hašteřivá.2 Tento bráhmana a jeho žena spolu žili láskyplně a vlastnili dostatek bohatství a předmětů smyslového požitku. I když byl jejich dům velmi krásný, byli nešťastní, protože neměli syna.3 Jak se Átma Dévovi začalo ozývat stáří, zabýval se různými zbožnými činnostmi pro získání syna. Rozdával dary chudým a daroval krávy, půdu, zlato, látky a tak dále. Tímto způsobem rozdal polovinu svého bohatství na náboženské činnosti. Přesto stále dítě nepřicházelo a tak byl plný úzkosti.
Jednoho dne velmi sklíčený opustil domov a odešel do lesa. Když slunce dosáhlo zenitu, dostal žízeň a přišel k jezeru. Vzhledem k tomu, že neměl potomky, byl v depresi, slabý a unavený,4 a po napití usedl k odpočinku.5 Po nějaké době se tam přišel napít jeden sannjásí. Bráhmana k němu přistoupil a padl u jeho nohou, těžce oddechuje. Sannjásí se zeptal: „Ó bráhmane, proč tak úzkostlivě naříkáš? Řekni mi, co tě trápí.“
Bráhmana odpověděl: „Ó Mahárádži, trpím za hříchy spáchané v minulém životě. Dokonce i moji předkové trpí takovou úzkostí, že když jim nabídnu jako obětinu vodu, přijmou ji, ale zůstávají plni obav. Polobozi a bráhmanové nepřijímají šťastně mnou nabízené pokrmy. Jsem tak smutný z bezdětnosti, že mi můj život připadá promarněný. Přišel jsem sem, abych se vzdal svého zbytečného života, neboť nemám syna. Dům bez dětí je jako les a bohatství ztrácí všechnu hodnotu. Vskutku, rodina bez dětí je velmi nepříznivá. Ó Mahárádži, i krávy, které jsem získal, se staly neplodnými! Když zasadím strom, nedává žádné ovoce ani květiny. A když domů přinesu ovoce, velmi rychle se zkazí. Jsem nanejvýš nešťastný, protože nemám syna, a tak můj život nemá žádný smysl.“
Po těchto slovech se bráhmana žalostně rozplakal a světcovo srdce se naplnilo soucitem.6 Byl to dokonalý jogí a z vrásek na bráhmanově čele pochopil vše o jeho životě.
Sannjásí řekl: „Ó bráhmane, vzdej se své připoutanosti a touhy po dětech, protože osud je velmi mocný. Přijmi útočiště v rozlišování a vzdej se připoutanosti k tomuto světu. Ó bráhmane, znám tvůj osud a jsem si jist, že nebudeš mít syna po sedm příštích životů. V minulosti král Ságara a král Anga museli podstoupit opakované strasti, protože neměli syna. Proto se, bráhmane, vzdej všech nadějí na úspěch v rodinném životě. Štěstí je jen v životě odříkání.“
Bráhmana řekl: „Ó Svámídží, jaká je hodnota tohoto rozlišování? Život sannjásího postrádá koření života. Tak či onak mi dej syna, jinak se pohroužím do nářku a vzdám se života. Ten, kdo nezažil štěstí v podobě ženy a dětí, žije na poušti. Štěstí existuje pouze tehdy, když je v domě manželka, synové a vnuci.7
Při pohledu na Átma Dévovu velkou připoutanost světec řekl: „Ó bráhmane, král Čitrakétu musel nesmírně trpět, protože se chtěl vzepřít svému osudu.8 Prozřetelnost je velmi mocná, takže žádná z tvých snah nebude úspěšná. Z tohoto důvodu nezískáš štěstí v podobě syna, ale vidím, že jsi velmi tvrdohlavý, a protože jsi ke mně přišel se žádostí o syna, co mohu za těchto okolností říci?“
S pochopením pro bráhmanovo odhodlání mu světec dal plod a řekl: „Tvoje žena zaručeně otěhotní a porodí ti syna po snědení tohoto plodu. Měla by dodržovat slib pravdomluvnosti, čistoty, milostivosti a lásky a jíst pouze jedno jídlo denně po dobu jednoho roku. Tak bude mít syna, který bude zbožný a spravedlivý.“
Poté, co to sannjásí dořekl, zmizel a bráhmana se radostně vrátil do svého domu. Dal plod své ženě a odešel na jiné místo. Jeho žena, jejíž charakter byl pokřivený, se dala do pláče a řekla své družce: „Má drahá přítelkyně, prožívám velkou úzkost! Můj manžel přinesl plod, který má moc dát mi syna. Pokud jej sním, otěhotním, moje lůno vyroste, a neschopna správně jíst zeslábnu a nebudu moci plnit své domácí povinnosti. Pokud nepřízní osudu zaútočí lupiči, nebudu schopna utíkat. A jestliže se během porodu dítě zaklesne v porodním kanále, přijdu o život. Nebo když zůstane v mé děloze delší dobu jako Šukadéva, kolik toho budu muset vytrpět! Mám velmi jemné tělo, tak jak to všechno budu schopna snášet? Během těhotenství budu slabá, a tak moje švagrová jistě přijde krást všechno mé bohatství. Navíc budu muset dodržovat mnoho pravidel, což bude obtížné. Rození dětí je velmi bolestné a jejich výchova ještě bolestnější.9 Mám za to, že pouze neplodné ženy a vdovy žijí šťastně.“
Pod vlivem těchto myšlenek plod nesnědla. Přesto když se jí manžel zeptal, zalhala: „Ano, snědla jsem ho.“10
Jednoho dne ji navštívila její sestra a Dhundhulí se jí svěřila s celým příběhem a odhalila jí své trápení. Dhundhulí řekla: „Ó drahá sestro, úzkostí den za dnem stále slábnu. Řekni mi prosím, co mám dělat?“
Její sestra odpověděla: „Jsem nyní těhotná, takže až dítě porodím, tajně ti ho dám. Zatím předstírej, že jsi těhotná a nabídni nějaké bohatství mému manželovi, takže mu nebude vadit, že ti dám jeho dítě. Nějak zařídíme, aby si každý myslel, že jsem po šesti měsících potratila. Později se postarám o výživu dítěte ve tvém domě.11 Nyní ten plod vyzkoušejme - dejme ho této krávě.“
Dhundhulí dala plod krávě a v pravý čas porodila její sestra syna. Otec dítěte ho v tichosti předal Dhundhulí, která informovala Átma Dévu, že porodila syna. Po vyslechnutí této noviny se Átma Déva velmi zaradoval. Vykonal obřad narození spolu s různými dalšími příznivými činnostmi, obdaroval bráhmany a povolal hudebníky, aby oslavovali narození jeho syna.
Dhundhulí řekla manželovi: „Nemám mléko a myslím si, že ještě není možné dávat dítěti kravské mléko. Co mám dělat? Moje sestra porodila mrtvé dítě, takže pokud ji zavoláš, může mého syna kojit.“
Átma Déva přijal její návrh a Dhundhulí pojmenovala chlapce Dhundhukárí. Za další tři měsíce kráva, která snědla plod, také porodila krásné lidské dítě. Chlapec byl mírný, božského vzezření a jeho tvář velmi zářila. Když to bráhmana viděl, pocítil velkou extázi12 a vykonal všechny příslušné obřady pro toto nově narozené dítě. Jakmile se o této události doslechli lidé, všichni se s úžasem přišli podívat na dítě narozené krávě, a začali se o tom mezi sebou bavit: „Jen pohleďte, jak šťastný Átma Déva je. I jeho kráva mu porodila syna!"
Vůlí Boha nikdo nechápal tajemství této intriky. Átma Déva pojmenoval syna krávy Gókarna, protože jeho uši připomínaly kravské. Čas plynul a oba chlapci vyrostli. Gókarna byl inteligentní a učený, zatímco Dhundhukárí byl darebák. Nekonal žádné povinnosti bráhmana a nedodržoval pravidla čistoty. Nedělal rozdíly v tom, co jí a byl vzteklý. Shromažďoval zbytečné předměty a jedl dokonce i jídlo, které se dotklo mrtvoly. Uměl výtečně krást a záviděl ostatním. Čas od času v tichosti zapálil něčí dům nebo unesl dítě a hodil je do studny. Násilné činnosti mu působily radost a vždy chodil ozbrojen. Škodolibě trápil nevidomé a tělesně postižené lidi a zvláště se přátelil s čandály. Také si držel psí smečku a často chodil lovit. Lpěl na prostitutkách, a tak promrhal všechno otcovo bohatství. Jednoho dne těžce zbil své rodiče, vzal všechno nádobí z domu a prodal je. Tak Átma Déva přišel o všechen majetek a začal bědovat: „Běda, běda! Byl jsem na tom lépe, když byla moje žena neplodná! Ó, mít syna darebáka je horší než nemít syna vůbec. Kam mám jít? Co mám dělat? Kdo mi pomůže v této nepříznivé situaci? Ó neštěstí! Trýzní mě můj vlastní syn a jsem připraven vzdát se života!“13
Když tímto způsobem bědoval, přišel Gókarna a začal mu dávat pokyny:14 „Ó otče, tento svět je plný z klamu a utrpení a je k ničemu. Měl bys přemýšlet nad tím, kdo je skutečný vlastník synů a bohatství. Ti, kdo lpějí na hmotných věcech, hoří dnem i nocí jako ghíová lampa. Ani Pán Indra ani vládce celého světa nemůže nalézt štěstí. Klid zažívají pouze ti, kdo se všeho zřekli a žijí na osamělém místě. Proto se vzdej této nevědomosti, že toto je tvoje žena, toto je tvůj syn a tak dále. Tento klam přivede člověka do pekla. O toto tělo jednoho dne přijdeš, proto odejdi žít do lesa.“
Po vyslechnutí Gókarnových slov se Átma Déva rozhodl odejít do lesa. Zeptal se: „Můj milý synu, vysvětli mi prosím, co mám v lese dělat. Jsem velmi pošetilý a nesmírně lpím na činnostech karma-kánda. Teď jsem všechno ztratil a jsem spoután v této studni domácího života. Jsi velmi milostivý - prosím osvoboď mě.“
Gókarna řekl: „Ó otče, toto tělo není nic jiného než kombinace kostí, tuku, krve a masa. Proto se nedomnívej, že jsi toto tělo a tato žena a děti jsou tvoji. Ve dne v noci medituj o dočasné povaze tohoto hmotného světa, a tak se k ničemu nepoutej. Staň se odříkavým a oddaně služ Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddanost je největší náboženství, proto v ní přijmi útočiště a vzdej se všech ostatních hmotných náboženských zásad. Služ svatým lidem a vzdej se všech myšlenek na smyslový požitek a chamtivost po bohatství. Nepřemítej o chybách druhých lidí, plně se zapoj do služby Pánu a vždy pij nektar Jeho svatých zábav.“
Átma Déva, ovlivněn kázáním svého syna, opustil domov a i když mu bylo šedesát let, odešel s velkým odhodláním do lesa. Dnem a nocí sloužil Pánu.15 Pravidelně pronášel desátý zpěv Šrímad Bhágavatam, dokud nakonec nedosáhl lotosových nohou Pána Šrí Krišny.
1Po vysvětlení určitého filozofického závěr (siddhanta) je obvyklé jej podpořit příkladem. To posiluje víru posluchačů.
2Přestože se jedná o skutečný příběh, má filozofický význam. Átma Déva (doslova božská duše) je živá bytost. Tungabhadrá (velmi příznivá) představuje hmotné tělo. V Bhagavad-gítě (5.13) je hmotné tělo přirovnáno k městu o devíti branách, které hostí živou bytost. Toto město je velmi příznivé, protože umožňuje pochopit písma a tak dosáhnout lotosových nohou Pána. Přestože je dočasné, může udělit trvalý prospěch, adhruvam-arthadam (ŠB 7.6.1).
Karma-kánda představuje veškeré snahy o smyslový požitekNěkteří lidé tvrdě pracují, aby si užívali v tomto životě a jiní proto, aby si užívali v příštím. Člověk je bohatý, protože se sám může povznést v duchovním životě. Pokud ale používá svoji inteligenci a energii v honbě za smyslovým požitkem, který je dostupný i psům a prasatům, nazývá se kripana neboli lakomec.
Dhundhulí (doslova nejasná) představuje inteligenci, která by měla pracovat pod vedením dušeNicméně když si podmaní manžela, živou bytost, ta se stane jejím otrokem. Znečištěná inteligence si libuje v hmotných myšlenkách, které se přirovnávají ke klevetám. Nenávist a závist se přirovnávají ke krutosti a hádce. Hmotná inteligence nachází dobré uplatnění v hmotných záležitostech (domácích povinnostech).
3Štěstí nezávisí na bohatství. Všichni jsou neustále nespokojení bez ohledu na svůj vysoký či nízký životní standard.
4Materialista je vždy plný stresu a úzkosti, když se žene za smyslovým požitkem jako jelen za přeludem vody ve fata morgáně.
5Pití vody a odpočinek představují dočasné zastavení honby za hmotnými cíli. To se přirovnává k přendání těžkého břemene z jednoho ramena na druhé - poskytuje to jen chvilkový pocit úlevy.
6Sannjásí představuje duchovního mistra.
7Materialista obvykle přichází za guruem, aby uspokojil své hmotné touhy. Inteligence rozvíjí schopnost rozlišovat pouze prostřednictvím společnosti světců, ale když je inteligence příliš připoutaná ke smyslovému požitku, nemůže pochopit hodnotu odpoutanosti nebo transcendentního poznání. Tito lidé považují život oddanosti za velmi nešťastný.
8Dokud osoba nepřijme duchovní život, musí trpět nebo si užívat plodů své minulé karmy.
9Obecným sklonem člověka je užívat si plodů práce bez jakéhokoliv úsilí. To se přirovnává k ženě, která chce porodit syna bez porodních bolestí.
10Hmotná inteligence živou bytost vždy podvádí.
11Sestra představuje mysl. Mysl a inteligence kují pikle proti podmíněné duši.
12Materialista prožívá při hmotném úspěchu radost, ale ta nemá příliš dlouhého trvání.
13V Bhagavad-gítě Pán Krišna vysvětluje, že štěstí v kvalitě vášně je na začátku jako nektar a na konci jako jed; vždycky končí neštěstím.
14Gókarna se narodil z plodu, který daroval sannjásí, proto společnost světce nevyjde nikdy naprázdno. I když někdo přijde za oddaným nebo za Krišnou s postranním úmyslem, časem získá duchovní prospěch.
15Praxe s odhodláním a nadšením je klíčem k úspěchu.
yasyam vai sruyamanayam krsne parama-puruse
bhaktir utpadyate pumsah soka-moha-bhayapaha
Pouhým nasloucháním tomuto védskému dílu začíná ihned klíčit cit pro láskyplnou oddanou službu Pánu Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který hasí plameny nářku, iluze a strachu. (Šrímad Bhágavatam 1.7.7)
Súta Gósvámí odpověděl: „Ó Šaunako, jednoho dne, poté, co Átma Déva odešel do lesa, Dhundhukárí těžce zbil svoji matku, požadoval její bohatství a hrozil jí, že ji upálí. Dhundhulí, přespříliš sužovaná a vystrašená ze svého syna, se jednu noc vykradla z domu, vrhla se do studny a utopila se. Svatý Gókarna, který nebyl zneklidněn štěstím ani utrpení a nepovažoval nikoho za přítele ani nepřítele, odešel na poutní cestu.
Dhundhukárí zůstal v jejich domě s pěti prostitutkami a neustále si dělal starosti, jak hromadit bohatství pro smyslový požitek.1 Tím ztratil veškerou inteligenci, a tak se zabýval krutými a ohavnými činnostmi.2
Jednoho dne ho prostitutky požádaly, aby jim dal různé ozdoby. Dhundhukárí, zcela zaslepen chtíčem a zapomnětliv smrti, odešel, aby jim splnil jejich přání za každou cenu. Ve snaze je potěšit ukradl nějaké bohatství a použil je na nákup krásných šatů a ozdob. Po obdržení věcí pocházejících z krádeže začaly prostitutky jedné noci uvažovat: „Dhundhukárí neustále okrádá lidi a časem ho král určitě chytí, majetek mu zabaví a oběsí ho. Můžeme ho tedy zabít my samy, vzít si jeho majetek a odstěhovat se na vzdálené místo.“ S těmito myšlenkami jednou v noci Dhundhukárího ve spánku svázaly provazy, nasadily mu oprátku kolem krku a snažily se ho uškrtit. Neumíral snadno a to v prostitutkách vzbudilo obavy.3 Pak přinesly hořící dřevo a nacpaly mu ho do úst. Dřevo ho spálilo a mrtvé tělo zakopaly. Ženy jsou vskutku velmi odvážné a je těžké pochopit jejich mysl. Nikdo nevěděl, co se s Dhundhukárím stalo. Na tuto otázku prostitutky odpovídaly, že odešel daleko nahromadit nějaké bohatství a vrátí se za rok.
Inteligentní osoba by neměla nikdy věřit necudné ženě. Kterýkoliv bláhový člověk, jenž vloží svou víru v takové ženy, bude trpět jako Dhundhukárí. Hlas necudné ženy zní chtivému muži sladce jako nektar, její srdce je však ostré jako břitva. Necudné ženy nemilují nikoho - cení si pouze bohatství. Prostitutky, které měly mnoho milenců, se tak zmocnily veškerého Dhundhukárího bohatství a zmizely.
Vzhledem ke svým přečinům Dhundhukárí získal tělo ducha4 a putoval sem a tam ve větrném víru, trpěl hladem a žízní a naříkal nad svým neštěstím. Nebyl schopen nikde najít žádné útočiště. Po nějaké době se zpráva o Dhundukárího smrti dostala ke Gókarnovi. Šel tedy do Gaji provést šráddhu, protože uvažoval, že jeho bratr strádá. Později, během cesty na svatá místa, Gókarna přišel do svého města a skryt přede všemi, šel do svého bývalého domu strávit noc. Dhundhukárí jako duch pozoroval navrátivšího se Gókarnu a nabyl velmi hrozivých podob, ve kterých se mu zjevil. Jednou přijal podobu hrozivé ovce, pak slona, buvola, Indry a ohně.5 Nakonec se zjevil jako člověk. Když to Gókarna viděl, uvědomil si, že to musí mít na svědomí duch. S odvahou a trpělivostí promluvil: „Kdo jsi? Proč předvádíš všechny tyto hrůzné podoby? Jak ses ocitl v tomto stavu? Řekni mi jasně - jsi duch, skřet nebo démon?"
Súta Gósvámí řekl: „Když se ho Gókarna otázal, duch začal hlasitě naříkat. Neměl schopnost mluvit, proto gestikuloval rukama. Gókarna ho pokropil trochou vody. To ho zbavilo dosti hříšných reakcí na to, aby mohl mluvit. „Jsem tvůj bratr Dhundhukárí," řekl duch. „Vzhledem ke svým přečinům jsem poklesl ze svého úctyhodného postavení bráhmana. Z naprosté nevědomosti jsem zabil mnoho lidí. Mé hříchy není možné spočítat. Lpěl jsem na pěti prostitutkách, které mě nakonec zabily, a proto trpím reakcemi za své zločiny a dostal jsem toto tělo ducha. Nějakým způsobem, vůlí Pána, nyní přežívám jen díky vzduchu. Můj drahý bratře, jsi oceán milosti. Prosím nějak mě z této strašidelné podoby vysvoboď.“
Gókarna odpověděl: „Milý bratře, jsem velmi překvapen. Řádně jsem pro tebe vykonal oběť v Gaji a je s podivem, že stále nejsi vysvobozen z této podoby ducha. Pokud nemůžeš být vysvobozen obětí v Gaji, pak nevím, co dělat. Řekni mi, jaké je řešení?“
Duch řekl: „Z tohoto stavu nemohu být vysvobozen ani stovkami obřadů šráddha v Gaji. Musíš přijít na nějaký mocnější způsob.“
Udivený Gókarna řekl: „Jestli nemůžeš být vysvobozen ani stovkami obřadů šráddha v Gaji, pak je tvé vysvobození prakticky nemožné. Ale neměj strach. Zůstaň tady a já budu přemýšlet o způsobu jak tě vysvobodit.“
Duch zmizel a Gókarna strávil noc v hlubokém zamyšlení, ale na řešení nepřišel. Druhý den ráno ho přišlo navštívit mnoho lidí, včetně učenců, znalců Véd a jógích a on jim vyprávěl příhodu z předchozí noci. Všichni se jali studovat svá konkrétní písma, ale nedokázali navrhnout vhodný způsob k vysvobození Dhundhukárího. Nakonec se rozhodli následovat vše, co poradí Súrja Nárájan, slunce bůh. Mocí své nahromaděné askeze Gókarna zastavil pohyb boha slunce a modlil se: „Ó Pane, jsi svědek celého vesmíru, klaním se ti. Buď prosím milostivý a sděl mi způsob, jak vysvobodit Dhundhukárího.“
Bůh slunce odpověděl: „Pro jeho vysvobození lze učinit jen jednu věc - přednášení Šrímad Bhágavatamu po jeden týden.“
Shromáždění vyslechlo toto prohlášení boha slunce a souhlasilo, že tento jednoduchý způsob by měl být vykonán. Tak se rozšířila zpráva, že Gókarna vykoná saptáha jagju. Z okolních vesnic přišlo mnoho chromých, slepých, starých a méně inteligentních lidí, všichni s touhou zbavit se svých hříchů. Shromáždil se takový zástup, že i polobozi byli překvapeni.6 Gókarna zaujal místo na vjásásanu a začal přednášet zábavy Pána Krišny, jak jsou popsány v Bhágavatamu. V té době tam přišel i duch a hledal místo, kde by se usadil. Protože měl vzdušné tělo, nemohl sedět venku, a tak vstoupil do bambusové tyče se sedmi koleny a začal naslouchat Šrímad Bhágavatamu.
Když Gókarna jmenoval jednoho vaišnavského bráhmana předsedou shromáždění, jasným sladkým hlasem začal přednášet Šrímad Bhágavatam od prvního zpěvu. Toho večera během přestávky v kathá došlo k úžasné věci. Lidé ve shromáždění si všimli, že jedno z kolen bambusu prasklo. Takto na konci každého dne prasklo jedno koleno a sedmého dne, když přednášení skončilo, byla prasklá všechna kolena. Dhundhukárí byl vysvobozen z podoby ducha.7 Získal božské tělo, načernalé jako dešťové mraky. Byl oblečený do žlutých šatů, kolem krku měl girlandy z tulasí, jeho hlavu zdobila koruna a na uších se mu pohupovaly krásné náušnice.
Okamžitě se poklonil Gókarnovi a řekl: „Můj drahý bratře, tvojí milostí jsem byl vysvobozen z těla ducha. Tento obřad saptáha je tak slavný, že může zničit podoby duchů a povznést osobu do sídla Pána Krišny. Když osoba začne naslouchat saptáze, hříchy se třesou strachem v očekávání, že je Bhágavata kathá spálí na popel. Tak jako oheň spálí větvičku nebo strom, tato saptáha pálí všechny velké i malé hříchy prováděné tělem, myslí a řečí. Učenci ve shromáždění polobohů řekli, že životy těch Indů, kteří nenaslouchají Šrímad Bhágavatamu, jsou naprosto k ničemu. Jakou má cenu udržovat toto dočasné tělo statným a silným? Pokud osoba nenaslouchá Šrímad Bhágavatamu, nemá z tohoto takzvaného krásného těla žádný prospěch. Toto tělo podporují kosti, které jsou jako pilíře svázané provazy nervů a žil. Je pokryto kůží a naplněno masem a každá jeho část páchne, neboť není ničím víc než nádobou výkalů a moči. Ve stáří je příčinou nářku a utrpení. Ve skutečnosti je příbytkem nemocí a udržovat je představuje velkou zátěž. Je neustále sužováno touhami, které nelze nikdy uspokojit. Každý jeho pór je plný nedostatků a může být zničeno během okamžiku. Když je pohřbeno, pozřou je červi, když je odhozeno, pozřou je supi a změní se ve výkaly, a když shoří, promění se v popel. Ve skutečnosti jsou toto jediné cíle tohoto těla. Která rozumná osoba nevyužije tohoto dočasného těla, aby získala trvalý prospěch? Ráno uvařené jídlo se do večera zkazí, tak jak může být toto tělo považováno za věčné, když je živeno prvky podléhajícími rozkladu?
V tomto hmotném světě mohou lidé velmi rychle dosáhnout lotosových nohou Pána poslechem Bhágavata saptáhy. To je jediný způsob jak se zbavit nedostatků lidského zrození. Ti, kteří nenaslouchají Bhágavata kathá, jsou jako bubliny ve vodě nebo jako komáři, kteří se rodí jen proto, aby zbytečně umírali. Pokud tato Bhágavata kathá může zlomit kolena bambusu, proč by nemohla zlomit uzly v srdci? Nasloucháním Šrímad Bhágavatamu jsou odstraněny pochybnosti, oslabena karma a osoba se zbavuje uzlů v srdci. Bhágavata kathá je jako tírtha, která očišťuje ode všech nečistot. Učenci říkají, že když se Bhágavatam upevní v srdci, osvobození je definitivní.“
Zatímco Dhundhukárí takto hovořil, obloha se rozzářila a objevilo se letadlo z Vaikunthy se společníky Pána.8 Před zraky celého shromáždění Dhundhukárí nastoupil do letadla.
Gókarna se otázal: „Ó drazí společníci Pána, v tomto shromáždění je mnoho lidí čistého srdce a všichni slyšeli Bhágavata saptáhu. Proč toto letadlo přiletělo výhradně pro Dhundhukárího? Proč ostatní nezískávají stejný výsledek?“
Služebníci Pána promluvili: „Ó Gókarno, rozdíl spočívá v kvalitě jejich naslouchání. I když je pravda, že všichni slyšeli kathá, nemeditovali o něm stejně. Z toho důvodu se výsledky bhadžanu nebo oddané služby liší.9 Tento duch se postil po dobu sedmi dnů a naslouchal Bhágavatamu se zcela upřenou a pozornou myslí. Poznání, které není stálé, je k ničemu. Stejně tak pokud někdo nenaslouchá pozorně, chová v sobě pochyby nebo nechá mysl bloudit sem a tam, nezíská prospěch z pronášení své mantry. Země bez vaišnavů, šráddha nabídnutá nekvalifikovaným osobám a almužny darované špatně se chovajícím bráhmanům, kteří neznají Védy, jsou k ničemu. Víra ve slova duchovního mistra, pokora, ovládání nedostatků mysli a pozorné vyslechnutí Bhágavata kathá udělují všechny plný výsledek. Pokud osoba naslouchá Bhágavatamu pozorně, jistě dosáhne Vaikunthy. Ó Gókarno, pokud jde o tebe, Pán samotný tě přijde odvést na Gólóku.“ Poté společníci Pána za zvuku Hari kírtanu vystoupili na Vaikunthu.
V měsíci Šravana Gókarna znovu provedl saptáha jagju Šrímad Bhágavatamu a tito lidé jí naslouchali.
„Ó Nárado, prosím poslouchej, co se stalo na konci této saptáhy. Zjevil se Pán v letadle plném oddaných. Ze všech stran bylo slyšet ,Sláva! Sláva!‘ a lidé se klaněli. Pán zatroubil na svoji lasturu zvanou Páňčadžanja a objal Gókarnu. V okamžiku udělil všem, kteří naslouchali Šrímad Bhágavatamu, stejné tělo jako má sám. Všichni získali načernalá těla, žluté oděvy, přilby a náušnice. Milostí Gókarny všechny osoby žijící v té vesnici včetně psů a dokonce i pojídačů psů vstoupili do toho letadla. Byli odneseni tam, kam odcházejí jen oddaní - do Pánova sídla.
Tímto způsobem Pán Krišna, kterého velmi potěšila Jeho kathá, vzal Gókarnu s sebou do Gólóky dhámu, která je nanejvýš drahá pastevcům krav. V minulosti Pán Rámačandra vzal všechny obyvatele Ajódhji do svého sídla, Sáketu.10 Stejným způsobem vzal Pán Krišna všechny do Gólóky dhámu, jehož nedosáhnou ani velcí jógí, bůh Slunce, bůh Měsíce a dokonce ani dokonalé bytosti, ale lze jej dosáhnout pouze nasloucháním Šrímad Bhágavatamu. Ó Nárado, co můžeme říci o tomto úžasném výsledku dosažitelného nasloucháním Bhágavata saptáhy? Dokonce ani ti, kteří slyšeli jen zlomek Gókarnova příběhu, se znovu nenarodí. Cíl, kterého nemohou dosáhnout ti, kteří žijí ze vzduchu, vody nebo suchého listí, konají rozsáhlou askezi nebo praktikují jógu, je snadno dosažitelný pouhým nasloucháním Bhágavata saptáze. Velký mudrc Šándilja, který je vždy pohroužen v transcendentní blaženosti, přednáší tento zbožný příběh v Čitrakútu.11 Tento příběh je tak očišťující, že každý, kdo jej uslyší byť jen jednou, se zbaví všech hříchů. Pokud se přednáší během slavnosti šráddha, předkové jsou velmi potěšeni. Každý, kdo denně přednáší Šrímad Bhágavatam, dosáhne osvobození.“
1Dhundhukárí představuje materialistu. Pět prostitutek představuje pět smyslů, které vždy požadují své konkrétní předměty a způsobují, že živá bytost tvrdě pracuje pro jejich uspokojení.
2Pokud osoba lpí na smyslového požitku, je téměř blázen a ztrácí veškerý smysl pro morálku.
3Démonští lidé neumírají snadno. Trpí nesmírnou bolestí i cestou na Jamalóku.
4Hříšný člověk je jako duch již za života a stává se duchem po smrti.
5Lidské bytosti mají nestálou mysl ve stálém těle, ale duchové mají nestálou mysl v nestálém těle.
6Polobozi byli překvapeni, protože takové zástupy neviděli ani u velkých obětí, které byly považovány za vysoce zbožné.
7Bambus se sedmi koleny představuje hmotné tělo složené z pěti hrubohmotných prvků, mysli a falešného ega, které společně pokrývají a poutají živou bytost. Může rovněž představovat hmotné tělo, které je vysoké sedm vitasti. Vitasti je vzdálenost mezi špičkou malíčku a špičkou palce natažené ruky. Každý normální člověk má tělo dlouhé sedm vitasti vlastní ruky. Sedm kolen také může poukazovat na nevědomost, chtíč, hněv, chamtivost, klam, pýchu a závist.
8Toto vyprávění by nemělo být považováno za výmysl nebo za přehnané. I v moderní době byly zaznamenány takové účinky naslouchání Šrímad Bhágavatamu.
9Vědomí je nejdůležitějším faktorem v oddané službě.
10Tento příběh je vyprávěn ve Válmíkiho Rámájaně.
11Toto je sádhu pramána.
Kumárové řekli: „Ó Nárado, nyní vysvětlíme způsob provedení saptáhy. Obvykle vyžaduje, bohatství a pomoc ostatních.1 Nejprve je třeba určit příznivou dobu pomoci dobrého astrologa. Pokud saptáha začíná v měsících Bhádra, Ášvina, Kártika, Márgašírša, Ášádha nebo Šravana, posluchači dosáhnou osvobození.2 I během těchto měsíců je však třeba se vyhnout nepříznivým obdobím jako je Bhádra vjatípát.
S pomocí nadšených lidí je třeba získat tolik bohatství, kolik je třeba ke svatbě. Pak je nutné laskavě pozvat různé rodiny včetně žen a šúdrů k naslouchání Hari kathá.3 Je třeba událost veřejně oznámit a rozeslat písemné pozvánky vaišnavům a ostatním milovníkům Hari kírtanu.
Je třeba písemně oznámit, že po dobu sedmi dnů zde bude vzácná příležitost vyslechnout transcendentní poselství Šrímad Bhágavatamu a sdružovat se se svatými osobami. Mělo by být vysvětleno, že pokud se někdo nemůže zúčastnit po celou dobu, měl by přijít alespoň na jeden den dát své požehnání. Takto je třeba pokorně rozeslat pozvánky vaišnavům a zajistit jim vhodné ubytování a stravu.
Přednášení Bhágavatamu by se mělo provádět buď na svatém místě, v lese nebo v něčím domě. Mělo by se provádět na otevřeném prostranství, které je správně očištěné a ozdobené. Je-li prováděno v něčím domě, z místnosti určené k přednášení by měl být odstraněn všechen nábytek.
S přípravami by se mělo začít pět dní předem. Je třeba připravit pěkné pódium a ozdobit je ovocem, listy, květy, banánovníky a tak dále. Na pódiu si je třeba představit sedm planetárních soustav. Svatým osobám by měla být nabídnuta vhodná sedadla a přednášející by měl mít pěkný vjásásan.
Podle názoru učenců pokud je přednášející obrácen čelem k severu, posluchači by měli být obráceni k východu. Je-li přednášející obrácen k východu, posluchači by měly být obráceni na sever nebo mohou být všichni obráceni k východu.
Přednášející by měl být učený, zkušený, schopný vysvětlit podstatu védské literatury a uvádět správné příklady. Měl by to být odříkavý bráhmana, oddaný Pána prostý hmotných tužeb. Podvodníci, muži připoutaní k ženám a ti, kteří neznají podstatu náboženství, by neměli být pozváni, aby Šrímad Bhágavatam přednášeli. Přednášející může mít učeného pomocníka, aby odstraňoval pochybnosti, kdykoliv je to třeba.
Jeden den před přednášením by si měl přednášející oholit hlavu. Měl by se ráno vykoupat, pronášet gájatrí, vykonat další ranní povinnosti a pak uctít Ganéše pro odstranění všech překážek v saptáha jagji. Měl by vykonat oběť předkům, provést prájasčittu a instalovat Pána Hariho v mandale. Poté by měl uctít Pána Krišnu pronášením správných manter a obětovat šestnáct předmětů. Měl by obřadně obejít Pána a prosit Ho tímto způsobem: „Ó nanejvýš milostivý Pane, topím se v oceánu tohoto hmotného světa. Jsem velmi pokleslý a chycený v síti karmy, která je jako krokodýl. Prosím vysvoboď mě z tohoto světa.“
Podle daného postupu by pak měl uctít Šrímad Bhágavatam vonnými tyčinkami, ghíovou lampou a tak dále. Měl by položit jeden kokosový ořech před knihu, poklonit se a přednést tuto modlitbu: ,Ó Pane Krišno, jsi přímo Šrímad Bhágavatam. Přijímám u Tebe útočiště, abych se mohl vysvobodit z tohoto světa. Prosím odstraň všechny překážky, aby tento obřad mohl být úspěšně dokončen. Ó Pane Kéšavo, jsem tvůj služebník.‘
Poté by měl hostitel uctít přednášejícího, dát mu pěkný oděv a pomodlit se tuto modlitbu: ,Jsi zosobněním Šukadéva a zkušený ve vysvětlování významu Šrímad Bhágavatamu. Prosím odhal nám toto poznání a rozptyl naši nevědomost.‘
Poté je třeba v blažené náladě složit slib pro vlastní dobro a přísně jej dodržet po sedm dní.4 Kvůli odstranění všech překážek v kathá by mělo být vybráno pět bráhmanů, aby každý den pronášeli dvanáctislabičnou mantru složenou ze jmen Pána Hariho. Poté by měl hostitel uctít bráhmany, oddané a rozdat dary kírtanovým hudebníkům. Měl by se jim poklonit a s jejich svolením se posadit.
Ti, kteří vyslechnou kathá pozorně, s velkou vírou a čistou myslí, vzdají se připoutanosti k domovu, bohatství, rodině a tak dále, obdrží nejvyšší prospěch.
Inteligentní přednášející začne kathá za východu slunce a pokračuje devět hodin. Měl by přednášet sladkým, středně silným hlasem a dodržet hodinovou polední přestávku. Během ní by vaišnavové měli oslavovat různá jména Pána Hariho spojená s právě vyprávěným příběhem a neměly by se vést žádné plané řeči. Aby se zabránilo kálení a močení během kathá, měla by jíst pouze lehká strava. Je-li to možné, je třeba se po sedm dní postit nebo jíst pouze ghí nebo mléko a šťastně naslouchat Bhágavatamu. Nebo lze jíst jednou denně ovoce. Měl by se dodržet postup, který lze následovat bez velkých potíží. Považuji jedení za lepší než hladovění, pokud napomáhá soustředění a správnému naslouchání. Pokud půst ruší něčí naslouchání, měl se mu vyhnout.
Ó Nárado, nyní si vyslechni zásady, které je třeba dodržovat při naslouchání saptáze. Osoba, která není zasvěcena do vaišnavské mantry, není kvalifikovaná ji vyslechnout. Kdo chce správně vyslechnout saptáhu, by měl dodržovat celibát a spát na podlaze. Po přednášení by měl jíst jídlo servírované na listech, ale vyvarovat se dálu, medu, oleji, těžkým, zatuchlým nebo znečištěným pokrmům.
Měl by se úplně vyvarovat chtíče, pýchy, chamtivosti, závisti, hněvu, iluze, přetvářky a tak dále, a také se vyhnout kritice nebo naslouchání kritice Véd, vaišnavů, bráhmanů, gurua, žen, krále, vznešených osobností a těch, kteří slouží krávě.
Měl by se také vyhnout styku s menstruujícími ženami, mléččhou, pokleslou osobou, bráhmanem, který není zasvěcen do gájatrí mantry, těmi, kteří se staví proti bráhmanům a těmi, kteří nepřijímají Védy. Měl by být vždy čistý, pravdomluvný, tichý, prostý, pokorný, milostivý a velkorysý.
Dokonce i ti, kdo jsou chudí, nemocní, nešťastní, bezdětní a touží po osvobození, jsou kvalifikovaní vyslechnout toto kathá. Ženy, které jsou neplodné, které mají jen jedno dítě, ty, jejichž dítě zemřelo, které dosáhly menopauzy nebo které dítě nikdy nedonosily, by měly také vyslechnout toto kathá. Pokud pozorně naslouchají, získají nepomíjející prospěch. Přednášení Bhágavatamu udílí člověku ten nejvyšší prospěch.
Po dodržení těchto pravidel je třeba provést závěrečný obřad saptáhy. Ti, kdo touží po zvláštním prospěchu, by jej měli dodržovat tak jako oslavu Džanmáštamí. Není však nutné, aby jej dodržovali asketové.5 Ti se očistili pouhým vyslechnutím saptáhy.
Když saptáha jagja skončila, posluchači by měli uctít knihu a přednášejícího s velkou oddaností. Přednášející by měl rozdávat prasádam, lístky tulasí a obětované girlandy posluchačům. Každý by měl provádět kírtan s mrdangou a karatály a zpívat krásnými hlasy. Je třeba pronést džaja dhvani, poklonit se, troubit na lastury a rozdat bráhmanům a žebrákům jídlo a dary.
Následujícího dne by měla odříkavá osoba z publika přednést Bhagavad-gítu pro vytvoření atmosféry míru a odstranění všech nedostatků. Hospodář by měl provést oběť, přednášet verše z desátého zpěvu a vložit obětiny do ohně. Nebo by měl pronášet gájatrí mantru se soustředěnou myslí a provést oběť. Ve skutečnosti je Šrímad Bhágavatam zosobněním gájatrí mantry.
Osoba, která nemá prostředky k provedení oběti, by měla rozdat dary bráhmanům a přednést Višnu sahasranámu pro odstranění všech nedostatků. To jí přinese veškerý prospěch. Poté by měla nakrmit dvanáct bráhmanů sladkou rýží, medem a lahodnými pokrmy. Měla by rozdat krávy a zlato. Pokud má prostředky, měla by umístit Šrímad Bhágavatam na trůn ze třiceti šesti gramů zlata a darovat jej duchovnímu mistrovi. Tím bude vysvobozena z koloběhu rození a umírání.
Tento způsob provádění saptáhy odstraňuje všechny hříchy. Pokud se provádí správně, nanejvýš příznivý Bhágavatam udělí cokoliv si kdo přeje, ať je to dharma, artha, káma či mókša.6 O tom není pochyb.“
Kumárové pokračovali: „Ó Nárado, tímto jsme vysvětlili naslouchání Bhágavata saptaze. Šrímad Bhágavatam může darovat jak bhógu tak mókšu. Co dalšího chceš vědět?“
Súta Gósvámí řekl: „Ó Šaunako, poté Kumárové přednášeli Šrímad Bhágavatam po dobu jednoho týdne. Toto kathá je nanejvýš čisté, rozptyluje všechny hříchy a dokáže udělit smyslový požitek i osvobození. Zatímco dodrželi všechna pravidla, shromáždění pozorně poslouchalo. Poté uctili Nejvyšší Osobnost Božství podle pokynů písem. Po přednášení byli Gjána, Vairágja a Bhakti oživeni. Jako mladí a nadšení si získali srdce všech živých bytostí.7 Nárada Muni viděl, že se jeho přání splnilo, byl zcela pohroužen v blaženosti a chlupy se mu zježily extází.
Nárada, který je velmi drahý Pánu, promluvil ke Kumárům sladkým láskyplným hlasem se sepjatýma rukama: „Skutečně jsem velmi šťastný, že se mi dostalo vaší milosti. Dnes jsem dosáhl Pána Hariho, který rozptyluje hříchy. Ó asketičtí mudrci, naslouchání tomuto Bhágavatamu je nejlepší náboženský čin a vede k dosažení Pána Krišny, který neustále sídlí na Gólóce.“
Súta Gósvámí řekl: „Ó Šaunako, zatímco svrchovaný vaišnava, Nárada, takto hovořil, objevil se tam Šukadéva Gósvámí, nejlepší z jógích. Byl zcela spokojený ve svém nitru a vypadal jako šestnáctiletý mladík. Objevil se jako úplněk, aby přinesl příliv oceánu poznání. Blaženě pronášel Bhágavatam velmi tichým hlasem. Při spatření Šukadéva Gósvámího celé shromáždění povstalo a nabídlo mu vysoké sedadlo. Potom jej Šrí Nárada Muni s láskou a náklonností uctil.“
Když se Šukadéva Gósvámí pohodlně usadil, řekl: „Drazí, prosím poslyšte má slova. Ó oddaní, kteří si vychutnáváte nálady oddanosti, Šrímad Bhágavatam je zralý plod stromu přání Véd. Vzešel z mých úst a je plný nektaru. Tento plod nemá slupku ani pecku - je to čistý nektar a je snadno dostupný pouze na Zemi.8 Proto, dokud jste při vědomí, jej prosím znovu a znovu pijte.
Velký mudrc Vjása sestavil tuto Mahá Puránu, která popisuje nejvyšší duchovní cestu a je prostá všech podvodných sklonů. Vysvětluje absolutní realitu a je určena těm, jejichž srdce jsou čistá. Zbavuje trojího utrpení. Pokud se přijme útočiště u Šrímad Bhágavatam, není třeba žádného jiného písma nebo způsobu realizace. Kdykoliv si jej zbožná duše přeje vyslechnout, Nejvyšší Osobnost Božství se okamžitě projeví v jejím srdci.
Šrímad Bhágavatam je drahokam mezi Puránami a bohatství vaišnavů. Popisuje, že čisté poznání je drahé paramahamsům a svítí na cestu odpoutanosti spolu s Bhakti, Gjánou a Vairágjou.9 Ti, kteří mu naslouchají, čtou jej nebo meditují o jeho smyslu, jsou osvobození. Tento nektar není dostupný v nebi, na Satja-lóce, Kailásu ani na Vaikuntě. Proto, ó požehnaní posluchači, jej prosím znovu a znovu pijte a nikdy se jej nevzdávejte.“
Súta Gósvámí řekl: „Zatímco Šrí Šukadéva hovořil ve shromáždění, Pán Hari se zjevil spolu s Prahládem, Balim, Uddhavou, Ardžunou a ostatními společníky.10 Šrí Nárada potom uctil Pána spolu s Jeho oddanými. Když Nárada Muni viděl Pána v blažené náladě, nabídl mu pěkné sedadlo a pak všichni prováděli kírtan. Pán Šiva, Párvatí a Pán Brahmá si ho přišli poslechnout. Prahláda, který je velmi bystrý, hrál na karatály a Uddhava hrál na velké cymbály. Nárada Muni hrál na svoji vínu a Ardžuna, který dobře zná rágy, melodicky zpíval. Indra hrál na mrdangu a Kumárové volali džaja! džaja! Šrí Šukadéva Gósvámí pohyboval končetinami v extatickém tranzu. Uprostřed všech tančili Bhakti, Gjána a Vairágja jako zkušení herci.“
Pán to pozoroval a řekl: „Tento přednes a kírtan Mě velmi potěšily. Všichni jste si Mě podmanili vaší láskou a náklonností, a proto Mě můžete požádat o nějaké požehnání.“
Každého tato slova potěšila a se srdci plnými lásky požádali: „Ó Pane, přejeme si, aby ses laskavě zjevil se svými společníky kdykoliv a kdekoliv se přednáší saptáha.“
Pán řekl „Budiž“ a pak zmizel. Poté se Nárada Muni poklonil směrem, kterým Pán a Jeho oddaní odešli a poklonil se Šukadévovi Gósvámímu a shromážděným světcům. Všichni byli v extázi po pití nektaru Šrímad Bhágavatamu a zbavili se klamu. Pak se všichni vrátili do svých sídel.
Tehdy Šrí Šukadéva Gósvámí ustanovil Bhakti a její dva syny ve Šrímad Bhágavatam. Službou Bhágavatamu se Pán Hari neochvějně usadí v srdcích vaišnavů. Šrímad Bhágavatam udílí přízeň těm, které spaluje neštěstí, sužuje mája nebo tonou v moři nevědomosti.
Šaunaka se zeptal: „Ó Súto Gósvámí, kdy Šukadéva přednesl Bhágavatam Paríkšitovi, Gókarna Dhundhukárímu a Kumárové Náradovi Munimu?"
Súta Gósvámí odpověděl: „Asi třicet let poté, co Pán Krišna odešel do svého sídla,11 devátého dne jasné poloviny měsíce Bhádra, Šukadéva přednesl Bhágavatam Paríkšitovi. O dvě stě let později, devátého dne jasné poloviny měsíce Ášádha, Gókarna přednesl Bhágavatam Dhundhukárímu. O třicet let později, devátého dne jasné poloviny měsíce Kártika, jej Kumárové přednesli Náradovi Munimu.
Ó bezhříšný Šaunako, odpověděl jsem na všechny tvé otázky. Bhágavata kathá je lékem na všechny strasti Kali jugy. Všichni jste svatí, a proto jej prosím pijte. Bhágavatam ničí všechny hříchy a je velmi drahý Pánu Krišnovi. Zvyšuje oddanost a je jediným prostředkem k dosažení osvobození. Jakou cenu má služba svatým místům nebo následování jiných způsobů osvobození?
Když jsou Jamadútové posíláni s provazy někoho zatknout, Pán Jamarádž jim nařizuje: ,Nepřibližujte se k těm, kteří šílí nasloucháním zábav Pána Hariho. Nemám pravomoc je potrestat, vaišnavové jsou mimo můj vliv.‘
Nektar, který vzešel z úst Šukadéva Gósvámí, přináší vše příznivé těm, kteří lpějí na jedu smyslového požitku. Moji drazí přátelé, proč bloudit v lese smyslového požitku a poslouchat nesmyslné řeči? Jakmile do uší vstoupí tato kathá, osoba je osvobozena. Důkazem je Paríkšit Mahárádž.
Šrí Šukadéva Gósvámí pronesl Bhágavatam v extázi. Každý, kdo přednáší Bhágavatam, je kvalifikován odejít na Vaikunthu. Ó Šaunako, toto tajemství jsem ti odhalil po prostudování různých písem. To je esence všech písem. Neexistuje nic lepšího než tento Bhágavatam, který pronesl Šukadéva Gósvámí.
Pro dosažení transcendentní blaženosti bys měl vždy pít Bhágavatam, který se skládá z dvanácti zpěvů. Všichni, kdo s vírou a čistým srdcem vyslechnou Bhágavatam od oddaného nebo jej přednáší oddaným, dosáhnou nejvyššího cíle. Ve třech světech neexistuje nic, čeho by nemohli dosáhnout.“
1Obvykle činnosti karma-kánda a duchovní festivaly vyžadují pomoc a spolupráci jiných lidí.
2Příznivý čas není pro čistou oddanou službu třeba, ale někdy oddaní následují tato pravidla, aby šli příkladem.
3Ženy a šúdrové nemají dovoleno naslouchat Védám, ale na Šrímad Bhágavatam se žádné omezení nevztahuje, ačkoli je považován za zralý plod Véd. Stejně tak existují omezení ohledně pronášení védských manter, ale žádná týkající se pronášení svatého jména Pána, které je esencí védských manter.
4Sliby pomáhají ovládat neklidnou mysl.
5Závěrečný obřad vyžaduje velké bohatství, které si asketové nemohou dovolit, a proto pro ně není povinný.
6Jelikož je Šrímad Bhágavatam zosobněním Pána Krišny, může splnit hmotné i duchovní touhy.
7Znamená to, že po vyslechnutí Šrímad Bhágavatamu osoba rozvine chuť pro Bhakti, Gjánu a Vairágju.
8Šrímad Bhágavatam je jako velmi šťavnatý plod. Přestože je to plod, nemá slupku ani pecku. A přestože je to jen šťáva, je to plod.
9Odpoutanost bez bhakti je bezcenná.
10Pán je všudypřítomný a zjevuje se všude tam, kde Jeho oddaní opěvují Jeho slávu.
11Pán Šrí Krišna opustil Zemi roku 3102 př. n. l.