Výběr z díla Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura
český překlad CC-BY-NC: bh. Jan Mareš, 2012-13
Úvod
1. Śrī Guru-caraṇa-smaraṇāṣṭaka — Osm meditací o nohou duchovního mistra
2. Śrī Bhāgavatāmṛta Kanikā — Kapka Śrī Bhāgavatāmṛty
3. Mādhurya Kādambinī — Hradba mraků nektaru
3.1. První sprška nektaru
3.2. Druhá sprška nektaru
3.3. Třetí sprška nektaru
3.4. Čtvrtá sprška nektaru
3.5. Pátá sprška nektaru
3.6. Šestá sprška nektaru
3.7. Sedmá sprška nektaru
3.8. Osmá sprška nektaru
4. Rāga vartma candrikā
4.1. Prathama Prakāśa (první projev)
4.2. Dvitīya Prakāśa (druhý projev)
5. Śrī Vraja-rīti-cintāmaṇi — Vraja, klenot cintāmaṇi
5.1. Kapitola 1
5.2. Kapitola 2
5.3. Kapitola 3
6. Śrī Rūpa-cintāmaṇi
7. Śrī Svapna-vilāsāmṛtāṣṭaka — Osm modliteb popisujících nektarové zábavy ve snu
8. Śrīman-Mahāprabhor-aṣṭa-kāliya-līlā-smarana-maṅgala-stotram — Příznivé modlitby pro vzpomínání na osm denních činností Śrī Caitanyi Mahāprabhua
O autorovi
viśvasya nātha-rūpo’sau
bhakti-vartma-pradarśanāt
bhakta-cakre varttitatvāt
cakravartyākhyāya ye bhavet„Jelikož ukázal viśva-vāsīm, obyvatelům tohoto vesmíru, cestu bhakti, je znám jako ,Viśvanātha‘, vládce vesmíru, a protože setrvává v kruhu (cakra) oddaných, je znám jako ,Cakravartī.‘“
— Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, Viśvanātha-praṇati
Tamāla Kṛṣṇa Gosvāmī u příležitosti Vyāsa Pūji Śrīly Prabhupādy v roce 1992 napsal: „Modlím se o věčné útočiště u lotosových nohou Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura. Nechť je prach z jeho nohou mojí potravou a nechť jeho pokyny zavlažují mé suché, poušti podobné srdce. Je oddaným následovníkem Śrīly Rūpy Gosvāmīho a zamíchal nálady mādhurya-rasy, aby si je mohli rasika-bhaktové vychutnávat. Jeho knihy osvětlují cestu Vraja-bhakti. Mādhurya-kādambinī popisuje stupně uttama-bhakti od śraddhy po premu. Rāga-vartma-candrikā poskytuje vedení těm, kdo touží po spontánní oddanosti. Bhakti-rasāmṛta-sindhu-bindu, Ujjvala-nīlamaṇi-kiraṇa a Bhāgavatāmṛta-kaṇikā jsou jako kapky nektaru z oceánu literárních děl [Rūpy Gosvāmīho], které shrnují. Ve své Saṅkalpa-kalpadrumě odhaluje důvěrnou službu mañjarī jejich uctívanému Božstvu, Śrīmatī Rādhārāṇī. Čtyři úžasné zábavy Śrī Rādhiky s Pánem Mādhavou vypráví v Camatkāra-candrice. Ve skutečnosti Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura oslavil všechny zábavy božského páru během osmi období dne a noci v Kṛṣṇa-bhāvanāmṛtě. Jeho komentář k desátému zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu milostivě odhaluje všechny drahokamům podobné pravdy, které Śrīla Śukadeva Gosvāmī pečlivě ukryl.“
Plně se ztotožňuji s Mahārājovými slovy, které stručně popisují autora i obsah jeho hlavních děl, včetně tří z tohoto výběru. Dále je v něm zařazena Guru-caraṇa-smaraṇāṣṭaka, autorova modlitba o osmi verších k jeho duchovnímu mistrovi, Rūpa cintāmaṇi popisující tělesné znaky Śrī Śrī Rādhy a Kṛṣṇy, Vraja rīti cintāmaṇi líčící některá místa zábav božského páru v divya Vṛndāvanu, Svapna-vilāsāmṛtāṣṭaka vypravující sen Śrī Rādhy o Śrī Caitanyovi a Śrīman-Mahāprabhor-aṣṭa-kāliya-līlā-smarana-maṅgala-stotram s popisem osmero původních a věčných celodenních zábav Śrī Caitanyi v divya Navadvīpu.
Za inspiraci k překladu Mādhurya-kādambinī a Rāga-vartma-candriky děkuji bhaktovi Pepovi Tolarovi. K nim jsem přidal další výše uvedená kratší díla Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura, aby tématicky pokryla Kṛṣṇa-līlu i Caitanya-līlu. Tak vzniklo toto první souborné představení děl Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura v češtině. Všem čtenářům přeji hluboké duchovní realizace. Zároveň je prosím, aby spolu s autorem požehnali svou milostí této nepatrné duši.
Jako zdrojové texty jsem použil anglické překlady Kuśakrathy Prabhua a u Mādhurya-kādambinī Dīnabadhu Prabhua.
tam namāmi Harim param
Váš služebník, bh. Jan, NE-BBT CZ, Praha
CC-BY-NC
Gaurabda 525-6 / A.D. 2012-13
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura
1
prātaḥ śrī-tulasī-natiḥ sva-karatas tat-piṇḍikālepanaṁ
tat-sammukhyam atha sthitiḥ smṛtir atha sva-svāminoḥ pādayoḥ
tat-sevārtha-bahu-prasūna-cayanaṁ nityaṁ svayaṁ yasya taṁ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který se každé ráno klaní před Tulasī-devī, vlastníma rukama pomazává její podstavec, v sedě před ní medituje o nohách svých dvou pánů a potom sbírá květiny, aby svým pánům sloužil.
2
madhyāhne tu nijeśa-pada-kamala-dhyānārcanannarpana-
pradakṣiṇya-nati-stuti-praṇayitā nṛtyaṁ satāṁ saṅgatiḥ
śrīmad-bhāgavatārtha-sīdhu-madhurāsvadaḥ sadā yasya taṁ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který v poledne medituje o lotosových nohách svých dvou pánů, uctívá Je, obětuje Jim jídlo, uctivě Je obchází, modlí se k Nim, miluje Je a tančí před Nimi. Sdružuje se s oddanými a v jejich společnosti si pravidelně vychutnává nektar Śrīmad-Bhāgavatamu.
3
prakṣalyāṅghri-yugaṁ nati-stuti-jayaṁ kartuṁ mano 'ty-utsukaṁ
sāyaṁ goṣṭham upāgataṁ vana-bhuvo draṣṭuṁ nija-svāminam
premānanda-bhareṇa netra-puṭayor dhara cirād yasya taṁ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který s blížícím se večerem myje nohy svého pána, klaní se před Ním a modlí se. Jde z lesa navštívit svého pána do Vraji. Hledí na Něho a po dlouhou dobu jsou jeho oči zaplaveny slzami blaženosti.
4
rātrau śrī-jayadeva-padya-paṭhanaṁ tad-gītā-ganaṁ rasa-
svādo bhakta-janaiḥ kadācid abhītaḥ saṅkīrtane nartanam
rādhā-kṛṣṇa-vilāsa-kely-anubhavad unnidrata yasya taṁ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který, obklopen oddanými, si večer někdy vychutnává nektar písní Śrī Jayadeva a někdy tančí v saṅkīrtanu. Někdy, když přímo sleduje zábavy Śrī Śrī Rādhy a Kṛṣṇy, v noci nespí.
5
nindety-akṣarayor dvayaṁ paricayaṁ prāptaṁ na yat-karṇayoḥ
sādhunāṁ stutim eva yaḥ sva-rasanād asvadayaty anv-aham
viśvasyaṁ jagad eva yasya na punaḥ kutrāpi doṣa-grahaḥ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který nikdy nedovolí dvěma slabikám “nindā” (kritizuji ho) vstoupit do svých uší, který si den za dnem jazykem vychutnává nektar oslavování ostatních oddaných, který věří v dobro ostatních a nikdy nevěří, že ostatní učinili něco špatně.
6
yaḥ ko 'py astu padābjayor nipatito yaḥ svī-karoty eva taṁ
śīghraṁ svīya-kṛpā-balena kurute bhaktau tu matvāspadam
nityaṁ bhakti-rahasya-śikṣaṇa-vidhir yasya sva-bhṛtyeṣu taṁ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který přijímá každou upřímnou duši, která padne k jeho nohám, aby se poklonila. Milostivě je všechny zaměstnává oddanou službou. Své žáky pravidelně učí důvěrné pravdy o oddané službě.
7
sarvāṅgair nata-bhṛtya-mūrdhni kṛpayā yasya sva-pādarpanaṁ
smitvā cāru-kṛpāvaloka-sudhayā tan-manasodasanam
tat-premodaya-hetave sva-pādayoḥ sevopadeśaḥ svayaṁ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který milostivě klade nohy na hlavy svých žáků, když skládají daṇḍavaty. Svým milostivým usměvavým pohledem vytváří v srdcích svých žáků odříkání hmotných tužeb. Svými pokyny a službou jeho nohám nechává projevit se u svých žáků čistou lásku k Pánu Kṛṣṇovi.
8
rādhe kṛṣṇa iti pluta-svara-yutaṁ nāmāmṛtaṁ nāthayor
jihvāgre naṭayan nirantaram aho no vetti vastu kvacit
yat kiñcid vyavahāra-sādhakam api premṇaiva magno 'sti yaḥ
śrī-rādhāramaṇaṁ-mudā guru-varaṁ-vande nipatyāvanau
Padaje k zemi, uctivě se klaním svému duchovnímu mistrovi, Śrī Rādhā-ramaṇovi Gosvāmīmu, který slovy “Rādhā! Kṛṣṇa!” nechal nektar jmen svých dvou pánů tančit na svém jazyku. Nevěděl nic o hmotných činnostech, neboť byl vždy pohroužen v nektaru duchovní lásky.
9
tvat-pādāmbuja-sīdhu-sucakatayā pādyaṣṭakaṁ sarvathā
yataṁ yat-paramāṇutaṁ prabhu-vara prodyat-kṛpā-varidhe
mac-ceto-bhramaro 'valambya tad idaṁ prāpyāvilambaṁ bhavat-
saṅgaṁ mañju-nikuñja-dhāmni yuṣatāṁ tat-svāminoḥ saurabham
Ó můj pane, ó vzdouvající se oceáne milosti, těchto osm veršů ukazuje nepatrnou částečku nektaru tvých nohou. Ó pane, modlím se, aby byla včela mého srdce, setrvávající neustále ve tvé společnosti, přitahována vůní tvých dvou pánů v krásných hájích Vraji.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura
Ten, který byl na stránkách Śrīmad Bhāgavatāmṛty určen za Nejvyššího Boha a jehož vznešené atributy (neomezená a jedinečná svrchovanost, jíž se nic nevyrovná) a sladkost (vrozená okouzlující roztomilost, která zcela uchvacuje všechny ostatní bytosti) jsou věčné a nijak nezávisí na nějaké jiné božské osobnosti, není nikdo jiný než sám Śrī Kṛṣṇa, svrchovaně nezávislá Absolutní Pravda.
Příkladem toho, který má téměř stejné energie jako samotný Bůh (Śrī Kṛṣṇa) a který je Jeho úplnou expanzí, je Śrī Nārāyaṇa, Pán duchovního nebe (vilāsa vigraha). Ti, jejichž energie jsou nižší než ty, které vlastní Nejvyšší Osobnost Božství (svāṁśa), jsou Jeho inkarnované části jako Matsya, Kūrma, atd.
Živé bytosti, do nichž byly vloženy Pánovy energie poznání a vyšší činnosti, se stávají známými jako āveśa, zvláště zmocněné lidské bytosti. Jejich příklady zahrnují: Vyāsadeva, zmocněný Pánovou energií oddanosti, Pṛthu Mahārāja, obdařený Nejvyšším Pánem schopností konat nadlidské činy a čtyři Kumārové, obdaření nadlidskou inteligencí.
Po nich následují tři další kategorie avatārů: puruṣāvatāra, guṇāvatāra a līlāvatāra.
Puruṣāvatārové se dále dělí na první, druhou a třetí inkarnaci puruṣi. První puruṣa je Kāraṇārṇavaśāyī, duše hmotné přírody, stvořitel mahat-tattvy (souhrnu hmotných složek) a oddělená část Saṅkarṣaṇa, který sídlí v duchovním nebi. Druhým z puruṣů je Garbhodaśāyī, duše celkového vědomého souhrnu, stvořitel Pána Brahmy a oddělená část Pradyumny, který sídlí v duchovním nebi. Třetím puruṣou je Kṣīrodaśāyī, duše individuálního vědomí, oddělená část Aniruddhy, který sídlí v duchovním nebi.
Dále jsou představeni guṇāvatārové. Činností své kvality dobra vládce Mléčného oceánu, Śrī Viṣṇu, udržuje vesmír. Činností kvality vášně tvoří vesmír Pán Brahmā, který byl stvořen z lotosu, jež vyrostl z pupku Garbhodaśāyīho Viṣṇua. Během některých kalp zaujme postavení Pána Brahmy jīva (živá bytost), která nahromadila velké množství zbožných zásluh, což jí dává možnost tvořit vesmír. Tehdy, vzhledem k naplnění této jīvy Pánovou energií, je označována jako āveśāvatāra. Tento Brahmā je spojen s kvalitou vášně, a nemůže být proto srovnáván s Pánem Viṣṇuem. V těch kalpách, kdy není pro postavení Pána Brahmy přítomna kvalifikovaná jīva, se stane Pánem Brahmou samotný Pán Viṣṇu. Podobně během některých manvantar inkarnace Pána jako Yajña musí přijmout postavení Pána Indry. Během manvantary, kdy se Yajña stává Indrou, a během kalpy, kdy se Viṣṇu stává Brahmou, lze říci, že tito (Brahmā a Indra) dosahují rovnosti s Pánem Viṣṇuem.
Hrubé tělo Brahmy, které tvoří celková hmotná substance (souhrn vesmírné podoby hmotné přírody sahající od Patāly po Satyaloku), je také známo jako Brahmā. Hiraṇyagarbha, projevený v tomto hrubém těle jako subtilní živé bytosti, je také známý jako Brahmā. V něm sídlící duše, druhý puruṣa, Garbhodaśāyī, je īśvara, Nejvyšší Vládce. Ničitel, prostřednictvím činnosti kvality nevědomosti, je Pán Śiva. Jak puruṣa ve vesmírné podobě, tak subtilní podoba stvořitele Hiraṇyagarbhy, svrchovaně vynikajícího vládce zrozeného z lotosu, jsou označováni jako Brahmā. Tento Brahmā také přijímá podobu Śivy za účelem zničení. Během některých kalp dosáhnou tohoto postavení velmi zbožné jīvy, zatímco v jiných přijímá postavení Pána Śivy samotný Pán Viṣṇu. Osobnost Sadāśiva je úplná část (vilāsa-vigraha: odlišná od expanzí svāṁśa obdařených menším stupněm energie než původní Bůh) stejné podoby Nejvyššího Pána, Śrī Kṛṣṇy, a je transcendentní třem kvalitám hmotné přírody. Z Něho se dále expanduje guṇāvatāra Śiva. Proto má být chápán jako nadřazený Brahmovi, rovnocenný Pánu Viṣṇuovi a zcela odlišný od jīv, které jsou ovlivněny kvalitami hmotné přírody.
Čtyři Kumārové, Nārada, Varāha, Matsya, Yajña, Nara-Nārāyaṇa, Kapila, Datta, Hayagrīva, Haṁsa, Pṛśnigarbha, Ṛṣabha, Pṛthu, Nṛsiṁha, Kūrma, Dhanvantari, Mohinī, Vāmana, Paraśurāma, Raghunātha, Vyāsa, Balabhadra, Kṛṣṇa, Buddha, Kalki, atd., se zjevují jednou v každé kalpě (proto jsou také známi jako kalpāvatārové).
Po nich následují manvantarāvatārové: Yajña, Vibhu, Satyasena, Hari, Vaikuṇṭha, Ajita, Vāmana, Sārvabhauma, Ṛṣabha, Viṣvaksena, Dharmasetu, Sudhāmā, Yogeśvara a Bṛhadbhānu.
Yugāvatārové počínaje Satya-yugou: Śveta, Rakta, Śyāma a Kṛṣṇa (bílý, červený, tmavý a černý).
Mezi všemi těmito avatāry (kalpāvatara, manvantarāvatāra, yugāvatāra) někteří jsou:
āveśa - zvláště zmocněné živé bytosti - Catuḥsana (čtyři Kumārové), Nārada, Pṛthu, atd.
prābhava - svrchovaný, hlavní, prvotní, úplný (postavení vládce) -
Mohinī, Dhanvantari, Haṁsa, Ṛṣabha, Vyāsa, Datta, Śveta, atd.
vaibhava - božská moc, vznešený rys, postavení Śivy a Brahmy, tyto
projevují vyšší energii než prābhava. Matsya, Kūrma, Nara-Nārāyaṇa,
Varāha, Hayagrīva, Pṛśnigarbha, Balabhadra, Yajña, atd.
parāvastha - projevují ještě vyšší śakti - Nṛsiṁha, Rāma, Kṛṣṇa.
Tyto kategorie jsou řazeny po sobě z hlediska vyšší śakti. Z nich je
Śrī Kṛṣṇa Nejvyšší Osobnost Božství, Svayam Bhagavān. Nikdo Mu není nadřazen. Kṛṣṇa má čtyři sídla, jimiž jsou Vraja, Madhupura, Dvāravatī a Goloka. Je nanejvýš svrchovaně dokonalý ve Vraja dhāmu (kde sídlí se svou rodinou a Baladevem). V Mathuře je svrchovaně dokonalý a ve Dvārace, kde je doprovázený členy své rodiny jako Pradyumnou, Aniruddhou, atd., je dokonalý.
(Poznámka z Kṛṣṇa Sandarbhy 106 Śrī Jīvy Gosvāmīho: Gokula (vnitřní) a Śvetadvīpa (vnější) jsou dohromady označovány jako Goloka. Vṛndāvan dhām je jak prakaṭa (projevený), tak aprakaṭa (neprojevený), zatímco Goloka līlā je pouze aprakaṭa.)
V Goloce je Śrī Kṛṣṇa úplný a Jeho cíle a touhy jsou zcela splněny - Goloka līlā a Śrī Vṛndāvan līlā jsou stejného druhu, a proto se také říká, že Goloka je stejné povahy či druhu jako nanejvýš svrchovaně dokonalý Pán. (Z hlediska míry a mnohostrannosti Śrī Vṛndāvan līlā odlišně a převážně vyjadřuje a projevuje tuto nanejvýš svrchovanou dokonalost v nejvyšším možném stupni.) Protože Vṛndāvan sladkostí a krásou předčí Mathuru (jsou v něm projeveny na vyšším stupni než v Mathuře) a Mathurā předčí Dvāraku, tak se i vznešenost projevuje v různých stupních. Tyto rozdíly ve vznešenosti se přímo vztahují ke snižujícímu se projevu sladkosti a krásy v těchto sídlech. To znamená, že vlivem úbytku sladkosti a krásy mezi Vṛndāvanem a Mathurou je v Mathuře projev vznešenosti větší a vlivem úbytku sladkosti mezi Mathurou a Dvārakou je větší vznešenost ve Dvārace.
Desítky and desítky miliónů vesmírů jsou stvořeny z pórů Mahā-Viṣṇua ležícího v Příčinném oceánu. Nad touto Virajou, která je přirovnána k ochrannému vodnímu příkopu, se nachází Mahā-Vaikuṇṭhaloka, jejíž horní částí je Goloka. V tomto sídle je Śrī Kṛṣṇa, Pán Goloky, jenž se věnuje nebeským zábavám, přítomen se svou rodinou, přáteli a společníky. Vládce duchovního nebe, Paramātmā, je Jeho úplná expanze (kategorie vilāsa), a Brahman (Brahma) představuje Jeho nerozlišitelný a nerozlišený rys. Druhým já Pána Goloky, Śrī Kṛṣṇy, je Baladeva. Saṅkarṣaṇa z Mahā-Vaikuṇṭhy (druhá expanze Nārāyaṇa) je Jeho úplná expanze (vilāsa). Kāraṇārṇavaśāyī Mahā-Viṣṇu je oddělená část tohoto Saṅkarṣaṇa. Nadduše vesmíru, Garbhodaśāyī, je úplná expanze Kāraṇārṇavaśāyīho a oddělená část Pradyumny (třetí expanze Pána Vaikuṇṭhy Nārāyaṇa). Kṣīrodaśāyī je úplná expanze (vilāsa) Garbhodaśāyīho. Podle rozmanitosti zábav Kṛṣṇova sídla Dvārakā, Mathurā a Vṛndāvan také projevují různé stupně sladkosti a krásy.
Jeho zábavy jsou dvojího druhu: projevené a neprojevené. Věčné zábavy, které Śrī Kṛṣṇa prožívá se svou rodinou, přáteli a společníky, ale v tomto světě - kde zároveň projevuje tyto věčné zábavy jako dítě, chlapec a mladík - je nelze vnímat, se nazývají neprojevené zábavy. Když jsou tyto zábavy s Jeho společníky postupně a následně projeveny ve světě jevů, jsou známé jako projevené zábavy.
Přestože existují Pánovy odchody a příchody z jednoho dhāmu do druhého, z Vṛndāvanu do Mathury a z Mathury do Dvāraky, všechny probíhají jen v projevené līle. To je třeba pochopit jako její zvláštní charakteristiku. V neprojevené līle neexistuje Kṛṣṇův odchod nebo příchod v rámci Jeho dhāmů, z jednoho dhāmu do druhého.
Všechny Pánovy zábavy, počínaje zábavou zrození až po Jeho závěrečnou zábavu v Prabhāsa-kṣetře (zvanou mauṣala-līlā), pozorují obyvatelé různých vesmírů, s tím, jak jsou tyto zábavy projeveny ve všech vesmírech, v jednom po druhém. V každém z mnoha desítek miliónů vesmírů je Bhārata bhūmi, kde se nacházejí Vṛndāvan, Mathurā a Dvārakā, jejichž obyvatelé jsou poctěni možností tyto zábavy vidět. Projevení se těchto zábav v různých vesmírech je možné přirovnat k projevení se slunečních paprsků v různých znameních zvěrokruhu. Když slunce na jednom místě zapadá, zároveň někde jinde vychází a někdy je nelze z určitých míst vidět vůbec. Podobně i když se Kṛṣṇa zdržuje ve svém sídle, s tím, jak Jeho projevené zábavy končí v jednom vesmíru, opět se projevují v jiném vesmíru, zatímco v některých vesmírech nejsou projeveny vůbec. Během neprojevených i projevených zábav je Jeho věčná līlā počínaje dětskými zábavami průběžně projevována (jako voda je v řece trvale přítomná, i když v neustálém pohybu), a tato līlā oplývá věčností, poznáním a blažeností.
Zábavy v Prabhāsa-kṣetře a ty, které se týkají únosu královen, jsou ale stejné povahy jako kouzlo, a jsou tedy zcela falešné a předstírané. Tyto umělé zábavy je třeba chápat tak, že byly předvedeny, aby uchovávaly trvalost, nekonečnost a věčnost Kṛṣṇovy līly jako tajemství, když nadejde čas, aby za současným dějstvím spadla opona. Tyto dvě zábavy nelze počítat mezi pravou Pánovu līlu kvůli tomu, že ani jedna z nich nezahrnuje žádného oddaného.
Během projevené Pánovy līly jsou někteří z Jeho společníků (podle Jeho touhy) schopni vnímat podstatu kvality Vṛndāvanu, kterou tvoří kámen mudrců a drahokamy, a někteří z nich nikoliv. Poté, co Jeho zábavy skončí, jsou někteří oddaní jako výsledek svého hlubokého uctívání a dychtivosti dokonce i v současnosti požehnáni schopností vidět Kṛṣṇovy zábavy na místech, kde probíhaly. Příčinou toho je Kṛṣṇova touha splnit touhu svého oddaného.
Tímto způsobem je tedy zdůvodněna svrchovanost podoby Śrī Vrajendranandany mezi všemi Kṛṣṇovými expanzemi a inkarnacemi a svrchovanost Śrī Gokuly mezi všemi Jeho sídly neboli dhāmy.
Prema-mādhurya (sladkost lásky ke Kṛṣṇovi a Kṛṣṇova láska vůči Rādě a ostatním oddaným), līlā-mādhurya (sladkost Jeho zábav), venu-mādhurya (sladkost Jeho flétny) a Śrī Vigraha-mādhurya (sladkost Jeho těla) - tyto čtyři vrcholy sladkosti a krásy existují pouze ve Vraja dhāmu.
Pak jsou zmíněni vaiṣṇavové: Mārkaṇḍeya, Ambarīṣa, Vasu, Vyāsa, Vibhīṣaṇa, Puṇḍarīka, Bali, Śambhu, Prahlāda, Vidura, Uddhava, Dālbhya, Parāśara, Bhīṣma, Nārada, atd. Je velký přestupek neuctívat všechny tyto oddané tak, jak je uctíván Śrī Hari. Za nejlepšího z nich je považován Prahlāda. Pāṇḍuovci jsou lepší než Prahlāda a někteří z Yaduovců jsou lepší než Pāṇḍuovci. Ze všech Yaduovců je nejlepší Uddhava. Gopī z Vraji jsou lepší než Uddhava a z nich všech je nejlepší Śrī Rādhā.
Pro ty, kteří nestudovali gramatiku, ale přesto velmi dychtí oddaně sloužit Śrī Kṛṣṇovi, (pro všechny tyto osoby) byla složena tato Bhāgavatāmṛta Kanikā tak jako jsou drahokamy vsazeny ve zlatém šperku.
* Bhāgavatāmṛta znamená doslova nektar Śrīmad Bhāgavatamu. Existují dvě díla gaudīya vaiṣṇavských ācāryů s tímto jménem: Laghu Bhāgavatāmṛta Śrī Rūpy Gosvāmīho a Bṛhad Bhāgavatāmṛta Śrī Sanātany Gosvāmīho. Tato Kanikā je krátkým souhrnem Laghu Bhāgavatāmṛty. (pozn. překl.)
sanskrt: Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, 17./18. století
anglický překlad: Dīna Bandhu dāsa, 1993
český překlad: bh. Jan Mareš, 2011
Mangalācarana
hṛd-vapre nava-bhakti-śasya-vitateḥ sañjīvanī svagāma-
rambhe kāma-tapartu-dāha-damanī viśvāpagollāsinī
dūrān me maru-śākhino 'pi sarasī-bhāvāya bhūyāt prabhu-
śrī-caitanya-kṛpā-niraṅkuśa-mahā-mādhurya-kādambinī
„Milost Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua je nekontrolovatelná hradba mraků nádherně sladkého nektaru, jejíž náhlé zjevení plně zotavuje zrna devateré bhakti v srdci, hasí palčivý letní žár chtíče a uděluje extázi vesmírné řece živých bytostí. Zdálky mohou tyto mraky Pánovy milosti poskytnout uspokojení a radost i této bezcenné duši, vyschlému stromu v poušti.“
bhaktiḥ pūrvaiḥ śritā tān tu rasaṁ paśyed yad-ātta-dhīḥ
taṁ naumi satataṁ rūpa-nāma-priya-janaṁ hareḥ
„I když předchozí mahājanové (Prahlāda, Dhruva, Kumārové a tak dále) přijali cestu bhakti, já se stále klaním Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu, Pánovu drahému oddanému, jehož milostí oddaný nyní získává inteligenci vidět bhakti v její úplné podobě rasy.“
Budeme postupovat na základě śāstry neboli důkazů písem (śabda pramāṇa), nejlepšího ze všech důkazů. Proto Taittirīya Upaniṣad (śruti) po diskusi o různých pokryvech (annamaya a tak dále) důrazně prohlašuje, že lepší než Brahman, který je útočištěm či oporou těchto pokryvů - brahma pucchaṁ pratiṣṭhā (2.5.2) - je param ānandamaya puruṣa neboli paratpara tattva (svrchovaná pravda), kterou popisuje jako ztělesnění rasy: raso vai saḥ, rasaṁ hy evāyam labdhvānandī bhavati - Pán je samotná rasa a dosažením této rasy se jīva stává blaženou (2.7.2). V tomto ohledu Śrīmad Bhāgavatam, smetana Vedānty a vládce všech druhů důkazů, Pána Kṛṣṇu popisuje jako plné ztělesnění rasy neboli radosti:
mallānām aśanir nṛṇāṁ nara-varaḥ strīṇāṁ smaro mūrtimān
gopānāṁ sva-jano 'satāṁ kṣiti-bhujām śāstā sva-pitroḥ śiśuḥ
mṛtyur bhoja-pater virāḍ aviduṣām tattvaṁ paraṁ yogināṁ
vṛṣṇīnāṁ para-devateti vidito raṇgaṁ gataḥ sāgrajaḥ
Různé skupiny lidí v aréně vnímaly Kṛṣṇu různými způsoby, když do ní vstoupil se svým starším bratrem. Zápasníci viděli Kṛṣṇu jako blesk, obyčejní lidé jako nejlepšího z lidí, ženy jako ztělesněného Amora, pastevci jako svého příbuzného, bezbožní vládci jako trestající osobu, Jeho rodiče jako své dítě, král Bhojů jako smrt, nevzdělaní jako vesmírnou podobu, yogī jako absolutní pravdu a Vṛṣṇiovci jako své nejvyšší božstvo hodné uctívání. (ŚB 10.43.17)
Také v Bhagavad-gītě (14.27) samotný Pán prohlašuje, že Jeho totožnost je nad Brahmanem: brahmaṇo hi pratiṣṭhāham - jsem základem Brahmanu. Proto není Absolutní Pravda nikdo jiný než dokonale blažený transcendentní Vrajarāja Nandana, Śrī Kṛṣṇa, syn krále Vraji. Oplývá transcendentními (śuddha sattva) věčnými jmény, podobami, kvalitami a zábavami. Tento blažený Pán nesestupuje na úroveň lidského vnímání uchem, okem, myslí a intelektem ze žádné hmotné příčiny, ale pouze svou vlastní nezávislou vůlí, tak jako se vlastní vůlí zjevil v hmotném světě jako Kṛṣṇa v yaduovské dynastii a Rāma v Raghuově dynastii.
Pán pro své zjevení nezávisí na žádné hmotné příčině. Podobně Jeho energie, oddaná služba (bhakti), která se od Něho neliší v souladu se svou sebeprojevující se povahou, není závislá na žádné hmotné příčině. Proto je řečeno:
sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā yayātmā suprasīdati
„Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentnímu Pánu. Aby plně uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.“ (ŚB 1.2.6)
Slovo ahaitukī, bezpodmínečná, v tomto výroku vyjadřuje, že oddaná služba se objevuje bez jakékoliv hmotné příčiny (hetu). Ve výrocích jako yadṛcchayā mat-kathādau, „pokud osoba tak či onak přilne k naslouchání o Mně“ (ŚB 11.20.8), mad bhaktiṁ vā yadṛcchayā, „nějak dosáhne Mé oddané služby“ (ŚB 11.20.11) a yadṛcchayaivopacitā musí slovo yadṛcchayā znamenat „vlastní nezávislou vůlí“. Slovník uvádí jako význam yadṛccha také „úplná nezávislost“. Někteří lidé toto slovo chápou jako „díky štěstí“. Tento význam zde není vhodný, protože pak je nutné se tázat na původ tohoto štěstí. Jsou příčinou hmotné zbožné činnosti (śubha karma) nebo ne? Pokud někdo předpokládá, že štěstí je vytvořeno ze zbožných činností, znamenalo by to, že je bhakti z konečného hlediska vytváří hmotná karma. Bhakti by se stala závislou na hmotné karmě. To je však v rozporu s její nezávislou, samostatně se projevující povahou. Pokud vezmeme v úvahu, že toto štěstí není důsledkem zbožných činností, stává se slovy nepopsatelné a nepochopitelné. V důsledku toho je nepředstavitelný subjekt neskutečný a nemůže popsat příčinu bhakti.
Jestliže někdo navrhuje, že příčinou bhakti je Pánova milost, pak je třeba najít její důvod. Tak tento výrok, který vede k další potřebě vysvětlení, je sám o sobě neprůkazný. Někdo může tento výrok blíže vymezit výrokem, že příčina bhakti je Pánova bezpodmínečná (nirupādhi) či bezpříčinná milost. Pokud je tato milost bezpříčinná, pak by mělo být vidět, že ji Pán uděluje všude stejně. Vzhledem k tomu, že není vidět, že by dopadala na každého, pak by to znamenalo chybu v podobě zaujatosti (vaiṣamya) Pána. Proto bezpříčinná milost Pána také nemůže být přijata jako příčina bhakti.
Někdo může namítnout, že Pán trestá démony a chrání své oddané - to není zaujatost? Tento druh zaujatosti, který Pán projevuje vůči svým oddaným, však neznamená Pánovu chybu (dūṣaṇam), ale naopak ozdobu (bhūṣaṇam), která zlepšuje Jeho povahu. Tento láskyplný závazek Pána vůči Jeho oddaným se nazývá bhakta-vātsalya. Je to všemocný král, který si podrobuje všechny Pánovy vlastnosti, usmiřuje všechny protichůdné faktory a bude plně rozebrán v osmé kapitole.
Při navrhování bezvýhradné, bezpříčinné milosti oddaného jako příčiny oddanosti u jiné osoby, je možné namítnout, že milost oddaného, tak jako Pánova, může být zaujatá. V případě madhyama bhakty vidíme, že při svém šíření milosti projevuje zaujatost či rozvahu. V Bhāgavatamu je totiž řečeno: prema-maitrī-kṛpopekṣā yaḥ karoti sa madhyamaḥ - projevuje premu vůči Pánu, přátelství vůči oddaným, soucit s nevinnými a přehlíží ty, kdo jsou nepřátelští vůči bhakti (ŚB 11.2.46). Jinými slovy, tato zaujatost je přijímána jako přirozená vlastnost madhyama bhakty. Protože se Pán podřizuje svému oddanému, nechává svoji milost následovat milost svého oddaného a neexistuje v tom žádná nesrovnalost. Příčinou této milosti projevující se v oddaném je bhakti samotná sídlící v jeho srdci. Oddaný bez bhakti nemůže projevovat milost jiným. Bhakti způsobuje milost oddaného, která je příčinou bhakti u jiné osoby. Bhakti způsobuje bhakti. Sebeprojevující, bezpříčinná, nezávislá povaha bhakti je tímto uzavřena.
Existuje výrok: yaḥ kenāpy ati-bhāgyena jāta śraddho ̕ sya sevane (Brs. 1.2.14) - osoba získá víru ve službu Pánu díky nesmírnému štěstí. Slova ati-bhāgyena, nesmírné štěstí, je třeba v konečném smyslu chápat jako dosažení milosti oddaného (bhakta kāruṇya), která překonává (atikrama) štěstí, které je výsledkem hmotných zbožných činností (śubha karma). Nikdo by neměl mít za to, že oddaný závisí na vůli Pána, a proto nemůže začít udílet milost. Pán totiž přijímá podřízenost vůči svému oddanému (sva-bhakta-vaśyatāṁ) a dává přednostní postavení oddanému tím, že mu propůjčuje moc udělovat Pánovu vlastní milost (sva-kṛpā-śakti). Pán jako Paramātmā dohlíží na tyto záležitosti týkající se vnějších smyslů jīvy, jako odměnu za její minulé činnosti. Zvláštní milost však projevuje svým oddaným (sva-prasāda). Mat-prasādāt parāṁ śāntiṁ ... mat-saṁsthām adhigacchati (BG 18.62 a 6.15). Śrī Cakravartīpāda cituje tyto sloky skoro jako kdyby se jednalo o jedinou. Skutečné znění první je tat-prasādāt, ale jelikož se zde tat týká Pána, lze použít také mat. Kṛṣṇa sám mluví o svém prasādu neboli milosti jako prostředku k dosažení transcendentního míru a Jeho nejvyššího věčného království. Tento prasād má podobu Pánova udělení Jeho vlastní kṛpā śakti neboli moci milosti svému oddanému. Jinými slovy, Pánovu milost lze přijmout skrze milost oddaného, který ji uděluje, jak bylo vysvětleno dříve.
Existují stovky výroků písem, například svecchāvatāra caritaiḥ ..., svecchā mayasya ..., z nichž je zřejmé, že se Pán zjevuje z vlastní vůle. Přesto lze z vnějšího pohledu říci, že odlehčení břemene zla na planetě Zemi je příčinou Pánova příchodu. Také se někdy říká, že předepsané činnosti (karma) prováděné bez osobních pohnutek (niṣkāma) působí jako brána k bhakti. Na takových prohlášeních není nic špatného. V jedenáctém zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu je však řečeno:
yaṁ na yogena sāṅkhyena dāna-vrata-tapo, 'dhvaraiḥ
vyākhyā-svādhyāya-sannyāsaiḥ prāpnuyād yatnavān api
Ani když se někdo s velkým úsilím věnuje praktikování mystické yogy, filozofické spekulaci, rozdávání milodarů, dodržování slibů, askezi, konání obřadních obětí, vyučování druhých védským mantrám, osobnímu studiu Véd nebo životu ve stavu odříkání, přesto ke Mně nemůže dospět. (ŚB 11.12.9)
Navzdory tomu, že rozdávání milodarů, askeze a tak dále jsou jednoznačně odmítnuty jako skutečné příčiny bhakti, na jiném místě Śrīmad Bhāgavatam uvádí:
dāna-vrata-tapo-homa japa-svādhyāya-samyamaiḥ
śreyobhir vividhaiś cānyaiḥ kṛṣṇe bhaktir hi sādhyate
Oddanost Kṛṣṇovi je dosažena rozdáváním milodarů, přísnými sliby, askezí a ohňovými oběťmi, japou, studiem védských textů, dodržováním usměrňujících zásad a konáním mnoha dalších příznivých činností. (ŚB 10.47.24)
Nicméně toto prohlášení se týká bhakti v náladě hmotného dobra (sāttvikī bhakti), která je částí systému jñāny, nikoli transcendentní, plně duchovní bhakti v kategorii premy (nirguṇa prema bhakti). Samozřejmě někteří lidé říkají, že rozdávání milodarů se vztahuje na obdarovávání Viṣṇua a vaiṣṇavů, vrata neboli askeze na takové vraty jako Ekādaśī a tapas na odříkání si osobního požitku pro dosažení Pána. Proto jsou to všechno aṅgy nebo údy sādhany bhakti. Říci, že bhakti je dosažena těmito aṅgami, není nesprávné, protože to prostě znamená, že sādhya (dokonalá) bhakti je způsobena sādhanou bhakti, bhaktyā sañjātayā bhaktyā (ŚB 11.3.31). Takto je bezpříčinný charakter bhakti opět uzavřen. Tímto způsobem jsou vyjasněny všechny sporné body.
śreyaḥ-sṛtim bhaktim udasya te vibho
Můj milý Pane, oddaná služba Tobě je nejlepší cesta k seberealizaci. (ŚB 10.14.4)
ko vārtha āpto 'bhajatāṁ sva-dharmataḥ
Neoddaný nic nezíská, ani když je plně zaměstnán dharmou. (ŚB 1.5.17)
pureha bhūman bahavo ’pi yoginaḥ
Mnozí yogī na tomto světě v minulosti dospěli na úroveň oddané služby tím, že Ti s oddaností obětovali všechno své úsilí. (ŚB 10.14.5)
Z těchto veršů je vidět, že dosažení výsledků na cestách jñāny, karmy a yogy zcela závisí na bhakti. Zatímco k dosažení jejího výsledku, premy, praxe bhakti nikdy ani v nejmenším nezávisí na karmě, jñāně nebo yoze. Pán naopak prohlašuje:
na jñānaṁ na ca vairāgyaṁ prāyaḥ śreyo bhaved iha
Jñāna a vairāgya obvykle nejsou prostředkem dosažení nejvyšší dokonalosti v tomto světě. (ŚB 11.20.31)
dharmān santyajya yaḥ sarvān māṁ bhajeta sa tu sattamaḥ
Ten, kdo se vzdá všech cest a uctívá jen Mě, je nejlepší ze všech živých bytostí. (ŚB 11.11.32)
Závislost karmy, jñāny a yogy na bhakti musí být přijata jako skutečnost. Bhakti je nezbytná při udělování výsledků praktikování karmy, jñāny a yogy, ale bhakti sama o sobě není ve svých výsledcích ani v nejmenším závislá na těchto praktikách. Je řečeno:
yat karmabhir yat tapasā jñāna-vairāgyataś ca yat...
sarvam mad-bhakti-yogena mad-bhakto labhate ' ñjasā...
Vše, čeho lze dosáhnout karmou, tapasem, jñānou, vairāgyou,... je snadno dosažitelné Mým oddaným láskyplnou službou Mě. (ŚB 11.20.32-33)
Také je řečeno:
bhagavad bhakti hīnasya jātiḥ śāstram japas tapaḥ
aprāṇasyaiva dehasya maṇḍanam loka rañjanam
Bez oddanosti Pánu jsou dobrý původ, znalost zjevených písem, japa a tapas jako potěšení ze zdobení mrtvoly. (Hari Bhakti Sudhodaya 3.11)
Bez bhakti jsou tedy všechny tyto snahy neplodné. Tak jako tělo závisí na přítomnosti duše, sám život jñāny, karmy a yogy závisí na svrchovaně vznešené Bhakti Devī. Navíc závislost karmy, jñāny a yogy na podmínkách čistoty místa, času, kandidáta, materiálů a provedení je známá z písem smṛti. U bhakti tomu tak není:
na deśa-niyamas tatra na kāla-niyamas tathā
nocchiṣṭādau niṣedhaś ca śrī-harer nāmni lubdhakaḥ
Pro ty, kdo dychtí pronášet jména Pána Hariho, neexistují žádná omezení týkající se místa, času, přijímání zbytků jídla a tak dále. (Viṣṇu Dharma) Ve skutečnosti je známá tím, že je zcela nezávislá.
sakṛd api parigītaṁ śraddhayā helayā vā
bhṛgu-vara nara-mātraṁ tārayet kṛṣṇa nāma
Ó nejlepší z Bhṛguovy dynastie, jméno Kṛṣṇy pronesené pouze jednou, buď s vírou nebo bez víry, osvobodí každého člověka. (Padma Purāṇa, Prabhāsa Khaṇḍa)
Bhakti není závislá ani na čistotě praxe, neboť ať je jméno proneseno čistě nebo nečistě, pokleslou duši osvobodí. To nelze říci o karma yoze, kde je i ta sebemenší nečistota velkou překážkou pokroku.
mantra-hīnaḥ svarato varṇato vā
mitho prayukto na tam artham āha
yathendra-śatruḥ svarato ’parādhāt
sa vāg-vajro yajamānaṁ hi hinasti
Pokud je mantra buď špatně intonována nebo vyslovena, nejenže nebude mít účinek, ale může být škodlivá. Tak jako když Tvaṣṭā chtěl stvořit nepřítele Indry a mírně nesprávnou výslovností slov Indra śatru během yajñi tato slova zapůsobila jako blesk na Vṛtrāsuru, kterého zabil Indra. (Pāninīya śikṣā 52)
Nutnost vnitřní čistoty pro praxi jñāna yogy je dobře známá. Také lze vidět, že jñāna yoga závisí na karma yoze. Neboť osoba začne s jñāna yogou dosažením čistoty srdce a čistota srdce vzniká z konání karmy bez osobní touhy. Vzhledem k této závislosti pokud ten, kdo praktikuje jñāna yogu, se nedopatřením dopustí i malého nevhodného činu (durācāra), śāstra ho odsuzuje jako vāntāśīho, pojídače zvratků, sa vai vāntāśy apatrapaḥ. Z tohoto pohledu Kaṁsa, Hiraṇyakaśipu a Rāvaṇa, ačkoliv byli jñānī, nejsou vzhledem ke svému chování ani trochu slavní. Na druhé straně i ten, kdo je postižen chtíčem, má kvalifikaci (adhikāra) začít s praxí na cestě bhakti. Pouhou praxí bhakti jsou touhy a jiné nečistoty zničeny.
vikrīḍitaṁ vraja-vadhūbhir idaṁ ca viṣṇoḥ
śraddhānvito 'nuśṛṇuyād atha varṇayed yaḥ
bhaktiṁ parāṁ bhagavati pratilabhya kāmaṁ
hṛd-rogam āśv apahinoty acireṇa dhīraḥ
Každý, kdo s vírou poslouchá či popisuje Pánovy laškovné zábavy s mladými gopīmi z Vṛṇdāvanu, dosáhl čisté oddané služby Pánu. Brzy tak získá rozvážnost a překoná chorobu srdce zvanou chtíč. (ŚB 10.33.39)
Podle času slovesa pratilabhya (když dosáhl) v tomto verši je velmi zřejmé, že se bhakti nejprve projevuje ve stádiu, kdy jsou ještě v srdci chtivé touhy a poté, po jejím projevu, jsou chtivé touhy zničeny. To je způsobeno tím, že bhakti je svrchovaně nezávislá (parama svatantra). Navíc ačkoliv se nečistoty jako kāma někdy u oddaného mohou projevit, písma tohoto oddaného nikdy neodsuzují:
api cet sudurācāro bhajate mām
Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu (sudurācāra), zaměstnaný oddanou službou, má být považován za světce. (BG 9.30)
bādhyamāno 'pi mad-bhakto viṣayair ajitendriyaḥ
prāyaḥ pragalbhayā bhaktyā viṣayair nābhibhūyate
Můj milý Uddhavo, pokud si Můj oddaný nepodrobil plně své smysly, mohou ho sužovat hmotné touhy, ale díky jeho neochvějné oddanosti Mně ho smyslový požitek nepřemůže. (ŚB 11.14.18)
Služebníci Viṣṇua soudili Ajāmila jako oddaného. Ačkoliv zpívání osob jako Ajāmil, který pronesl jméno Pána bezděčně z lásky k synovi, musí být považováno za nāma-ābhāsu (ne čisté), přesto jsou všeobecně chváleny jako oddaní.
Vnitřní čistota a čistota místa, věcí apod. jsou nezbytné pro úspěchy karmīch, jnānīch a yogīch a jejich nedostatek brání v pokroku na těchto cestách. Bhakti je však sama dárkyně života těchto cest. Takto je vidět, že cesty karmy, jñāny a yogy závisejí ve všech ohledech na bhakti. Bhakti je však nezávislá. Nevyžaduje žádné jiné prostředky ani jí není překážkou jakýkoliv nedostatek nebo chyba.
Jen nevědomý člověk řekne, že bhakti je jen prostředek k dosažení jñāny. Proto śāstra důrazně prohlašuje svrchovanou dokonalost bhakti i nad konečným cílem jñāny, mokṣou.
muktiṁ dadāti karhicit sma na bhakti-yogam
Pán snadno dává vysvobození, ale ne bhakti. (ŚB 5.6.18)
muktānām api siddhānāṁ nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
su-durlabhaḥ praśāntātmā koṭiṣv api mahā-mune
Ó velký mudrci, z mnoha miliónů osvobozených osob vlastnících dokonalé poznání o osvobození je možná jeden oddaný Pána Nārāyaṇa, Kṛṣṇy. Takoví oddaní, kteří jsou naprosto klidní, jsou nesmírně vzácní. (ŚB 6.14.5)
Pokud jñāna občas vypadá, že zaujímá vyšší pozici vůči bhakti, je to jen proto, že bhakti milostivě hraje roli jejího pomocníka. Upendra, samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se stal podřízeným Indry, aby ho podporoval. Vznešené realizované duše potvrdily, že to neodhalovalo Jeho nižší pozici, ale spíše Jeho nepřekonatelnou milost. Tímto způsobem bhakti, třebaže transcendentní a svrchovaně nezávislá, velmi milostivě přijímá kvalitu dobra (sāttvikī-bhakti) a stává se údem jñāny, jen aby ji podpořila. To je pochopení mudrců.
Bhaktyā sañjātayā bhaktyā (ŚB 11.3.31), ovoce sādhany bhakti je prema bhakti, která je sama o sobě nejvyšším cílem lidstva (puruśārtha śiromaṇi). Tak byla nepatrně popsána všudypřítomná, všepřitažlivá, životodárná, svrchovaně vynikající, svrchovaně nezávislá a sebeprojevující se povaha (sarva-vyāpakatvaṁ, sarva-vaśīkāritvaṁ, sarva-sañjīvakatvaṁ, sarvotkarṣa, parama-svātantryaṁ, sva-prakāśatvaṁ) vznešené energie Bhakti-Devī, která pochází ze samotného Pána. Pokud někdo stále dává přednost jinému postupu než bhakti, měl by být považován za osobu postrádající veškerý úsudek. Co jiného lze říci? Je-li někdo lidská bytost, ale nepřijme proces bhakti, pak by vůbec neměl být považován za člověka:
ko vai na seveta vinā naretaram
Pouze nečlověk by odmítl sloužit Pánu.
Takto končí první sprška nektaru Mādhuryi Kādambinī Mahāmahopadhyāyi Śrīmat Viśvanātha Cakravartīho, která rozebírá svrchovaně vynikající povahu Bhakti Devī.
V tomto díle čtenář nenajde obšírné pojednání o dualismu a monismu, ale ti, kteří je očekávají, je mohou najít v jiném díle zvaném Aiśvarya Kādambinī.
Čistá bhakti, nesmíšená s karmou a jñānou, je jako popínavá rostlina plnící přání, která se objevuje v oblasti smyslů. Tato bhakti je útočištěm těch oddaných, kteří složili neochvějný slib (dhṛta vrata) nikdy nehledat žádné jiné ovoce kromě bhakti, tak jako včely (madhu vrata), které jsou posedlé touhou pít pouze nektar. Samotným životem této popínavé rostliny je příznivý postoj ke službě pro potěšení Pána. Tak jako zázračný kámen samotná přítomnosti bhakti způsobí, že srdce a smysly postupně ztratí své železu podobné hmotné vlastnosti a získají čistě duchovní kvality zlata. Tak jako klíčící popínavá rostlina roste směrem vzhůru a rozvíjí dva listy, v procesu bhakti sādhany se objevují dvě vlastnosti. První se nazývá kleśaghnī (zbavení se hmotné nouze) a druhý śubhadā (začátek všeho příznivého).
Hladký svrchní (Śrīpād Cakravartī používá slova dovnitř a vně. Nově vyrašené listy směřují vzhůru, jejich horní povrchy směřují proti sobě, a tedy dovnitř, apod.) povrch těchto dvou listů je oblast působnosti krále rāgy (rāga-bhakti). Je ve vyšší pozici díky spontánní touze po všem, co se vztahuje k Pánu a pravé lásce k Pánu v určitém vztahu: yeṣām ahaṁ priya ātmā sutaś ca ..., Já jsem jejich vlastní drahý syn ... (ŚB 3.25.38). Spodní povrch listů je doménou jiného krále zvaného vaidha (vaidhī-bhakti), který je v relativně nižší pozici. To proto, že jeho povaha má nádech hrubosti, neboť vzniká z poslušnosti pravidel písem a spontánní hluboká láska k Pánu chybí kvůli nepřítomnosti důvěrného vztahu s Ním: tasmād bhārata sarvātmā - Ó Parīkṣite, takto jako Nadduše bych měl být uctíván (ŚB 2.1.5). Jak rāga tak vaidhī-bhakti obě stejně projeví příznaky kleśaghnī (zbavení se hmotné nouze) a śubhadā (začátek všeho příznivého).
Protože rāga-bhakti i vaidhī-bhakti ničí kleśu, nyní bude popsáno jejích pět druhů. Doslovný význam je utrpení nebo neštěstí, ale zde může být použit význam příčiny utrpení. Tyto kleśi jsou příčinou hříšných a zbožných činností, které mají za následek hmotné neštěstí nebo štěstí.
Avidyā: nevědomost; chybně považovat to, co je pomíjivé, za trvalé, to, co je plné utrpení, za blažené, to, co je nečisté, za čisté, a to, co není vlastní já, za vlastní já.
Asmita: falešné ego, tělesné ztotožnění s já a moje, a přijímat pouze přímé smyslové vnímání jako skutečné.
Rāga: připoutanost; touha po hmotném štěstí a prostředcích, které je poskytnou.
Dveṣa: nenávist; odpor k neštěstí nebo příčinám neštěstí.
Abhiniveśa: pohroužení se v těle jako základu smyslového požitku a strachu ze smrti.
Stupně vývoje hříchu - prārabdha (zralý), aprārabdha (nezralý), rūḍha (předcházející semenu) a bīja (semeno) - jsou také součástí kleśi.
S tím, jak oba typy bhakti odstraňují kleśu podobně, udělují śubha neboli příznivost. Ta se skládá z takových vlastností jako jsou nezájem o hmotné záležitosti, zájem o Nejvyššího Pána, příznivý postoj ke službě Pánu, milost, odpouštění, pravdivost, upřímnost, vyrovnanost, neochvějnost, vážnost, uctivost, pokora a příjemnost všem (durviṣaya-vaitṛṣṇya, bhagavad-viṣaya-satṛṣṇa, ānukūlya, kṛpā, kṣamā, satya, sāralya, sāmya, dhairya, gāmbhīrya, mānadatva, amānitva, sarva-subhagatva). To, že bhakti uděluje tyto vlastnosti, dokazují například tyto verše:
yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā mano-rathenāsati dhāvato bahiḥ
Všichni polobozi a jejich vznešené vlastnosti se projeví v těle toho, kdo vyvinul čistou oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Na druhou stranu ten, kdo nekoná oddanou službu a věnuje se hmotným činnostem, nemá žádné dobré vlastnosti. (ŚB 5.18.12)
Oddanost, přímé vnímání Nejvyššího Pána a odpoutanost ode všeho ostatního se objevují zároveň. (ŚB 11.2.42)bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra caiṣa trika eka-kālaḥ
Z toho by měl každý pochopit, že tyto dva příznaky (tj. zničení utrpení a projevení všech dobrých vlastností) se objevují současně. Tak jako je však jistý rozdíl v rychlosti rozvinutí obou listů, je rozdíl v rychlosti zmizení nežádoucích vlastností (aśubha) a objevení se příznivých vlastností (śubha). Tak bude rozlišen pokrok v bhakti. Ačkoliv je velmi jemný a obtížně pozorovatelný, inteligentní lidé jej zjistili zkoumáním různých následků.
Nejprve budoucí oddaný vyvine śraddhu neboli víru. Śraddhā znamená mít pevnou důvěru ve význam písem zabývajících se bhakti. Také to znamená mít skutečnou touhu nadšeně provádět činnosti (sādhana) popsané v těchto písmech. Tyto dva druhy víry mohou být buď přirozená (svābhāvikī) nebo z přesvědčení kázáním někoho jiného (balād utpāditā).
Ať se vyvíjí jakkoliv, víra jej vede přijmout útočiště u lotosových nohou gurua a dotazovat se ho na správné chování (sadācāra). Následováním jeho pokynů oddaný získá štěstí v podobě vztahů s milujícími stejně smýšlejícími oddanými a společnost realizovaných oddaných (sādhu-saṅga).
Dále přichází bhajana kriyā, kdy začíná praktikovat různé oddané činnosti. Je také dvou druhů: nestálá (aniṣṭhitā) a stálá (niṣṭhitā). Nestálé konání oddaných činností je šesti druhů (v postupném pořadí): falešná důvěra (utsāha-mayī), sporadická snaha (ghana-taralā), nerozhodnost (vyūḍha vikalpā), boj se smysly (viṣaya saṅgarā), neschopnost dodržovat sliby (niyamākṣamā) a užívání si možností, které bhakti poskytuje (taraṅga raṅgiṇī).
Utsāha-mayī: bráhmanské dítě, které právě začalo studium písem, si myslí, že se okamžitě stalo učencem hodným chvály od každého. Podobně může člověk, který právě začíná s oddanou službou, rozvinout troufalost si myslet, že si již vše osvojil. Nazývá se utsāha-mayī neboli plný (nafouklý) nadšení.
Ghana-taralā: stejné dítě se někdy pilně věnuje svému studiu, a přesto je jindy kvůli neschopnosti porozumět písmům a nedostatku opravdové chuti nedbalé. Stejným způsobem bude nový oddaný někdy praktikovat různé činnosti oddané služby a někdy je zanedbávat. Někdy je snaživý a jindy nedbalý, a jeho snaha se tedy nazývá ghana-taralā (kondenzovaná-zředěná, hustá-řídká).
Vyūḍha vikalpā: „Mám strávit život spokojeně s rodinou, učinit ženu a děti vědomými si Kṛṣṇy a uctívat Pána? Nebo se jich mám vzdát, jít do Vṛndāvanu a zdokonalit se plným zapojením do naslouchání a zpívání bez rozptylování? Mám počkat až do posledního stádia, poté, co si užiji všech druhů požitků, až konečně pochopím, že celý hmotný svět je jednoduše lesní požár utrpení? Nebo bych se měl všeho vzdát právě teď? Vezměme v úvahu tyto verše:
tām īkṣetātmano mṛtyuṁ tṛṇaiḥ kūpam ivāvṛtam
Stýkání se se ženou je cesta smrti, stejně jako zapomenutá, trávou zarostlá studna. (ŚB 3.31.40)
yo dustyajān dāra-sutān suhṛd rājyam hṛdi-spṛśaḥ
jahau yuvaiva malavad uttamaśloka-lālasaḥ
Velký Mahārāja Bharata se v rozkvětu mládí vzdal všeho, protože nadevše rád sloužil Uttamaślokovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Vzdal se své krásné ženy, hodných dětí, velkých přátel a obrovské říše. Vzdát se těchto věcí je velmi obtížné, ale Mahārāja Bharata byl na takové úrovni, že je opustil stejně, jako člověk opustí svůj trus poté, co se vykálí. Taková byla vznešenost Jeho Veličenstva. (ŚB 5.14.43)
Mám se tedy vzdát nespolehlivého rodinného života, když jsem ještě mladý? Na druhou stranu není správné vzdávat se ihned. Neměl bych s tím počkat až do smrti svých starých rodičů?
aho me pitarau vṛddhau bhāryā bālātmajātmajāḥ
anāthā mām ṛte dīnāḥ kathaṁ jīvanti duḥkhitāḥ
Ó moji nebozí staří rodiče, má manželka s pouhým nemluvnětem v náručí a mé ostatní malé děti! Beze mě nemají vůbec nikoho, kdo by je ochránil, a budou nesnesitelně trpět. Jak mohou mí nebozí příbuzní beze mě žít? (ŚB 11.17.57)
Písmo navíc říká:
evaṁ gṛhāśayākṣipta-hṛdayo mūḍha-dhīr ayam
atṛptas tān anudhyāyan mṛto 'ndhaṁ viśate tamaḥ
Kvůli své pošetilosti tedy hospodář se srdcem přemoženým připoutaností k rodině není nikdy spokojený. Za neustálé meditace o svých příbuzných umírá a vstupuje do temnoty nevědomosti. (ŚB 11.17.58)
Takovými prohlášeními Pán zlehčuje toto odříkání. Proto budu prozatím jen pracovat, abych přežil. Později, po uspokojení všech svých tužeb, odejdu do Vṛndāvanu a zapojím se do uctívání Pána dvacet čtyři hodin denně. Koneckonců písma zmiňují:
na jñānaṁ na ca vairāgyaṁ prāyaḥ śreyo bhaved iha
Jñāna a vairāgya obvykle nejsou prostředkem dosažení nejvyšší dokonalosti v tomto světě. (ŚB 11.20.31)
Podle tohoto textu je odříkání při rozvoji bhakti chybou. Pokud však vychází z bhakti samotné, není to chyba, ale následek (anubhāva) bhakti a je jí podřízeno. Pak je tu samozřejmě slavný logický výrok:
yad yad āśramam agāt sa bhikṣukas tat-tad-anna-paripūrṇam aikṣata
V jakémkoliv āśramu sannyāsī přebýval, vždy mu dávali k jídlu víc než dost.
V životě odříkání není obava o přežití, takže bych se možná měl všeho vzdát. Ale na druhou stranu:
tāvad rāgādayaḥ stenāḥ tāvat kārāgṛhaṁ gṛham
tāvan moho 'ṅghri-nigaḍo yāvat kṛṣṇa na te janāḥ
Můj milý pane Kṛṣṇo, dokud se lidé nestanou Tvými oddanými, jejich hmotné připoutanosti a touhy zůstanou zloději, domovy vězeními a láskyplné pocity ke členům rodiny okovy na nohách. (ŚB 10.14.36)
Rodinný život je vězením jen pro ty, kdo jsou připoutaní, pro oddaného není na rodinném životě nic špatného. Zůstanu tedy doma a budu se věnovat opěvování nebo spíše naslouchání anebo se mám věnovat službě? Raději, tak jako Ambarīṣa Mahārāja zůstal v rodinném životě a konal všechny aṅgy bhakti, budu postupovat stejně.“
Tímto způsobem mysl tráví čas váháním mezi rodinným životem a odříkáním. Když si člověk tímto způsobem představuje všechny druhy voleb, nazývá se to vyūḍha vikalpā neboli rozsáhlá spekulace.
Viśaya sangarā:
viṣayāviṣṭa-cittānāṁ viṣṇv-āveśaḥ sudūrataḥ
vāruṇī-dig-gataṁ vastu vrajann aindrīṁ kim āpnuyāt
Ten, jehož srdce je pohrouženo v materialismu, je daleko od získání oddanosti Viṣṇuovi. Může člověk tím, že půjde na východ, získat něco, co je na západě?
Když oddaný pochopí, že ho hmotný požitek násilím unáší pryč a poškozuje jeho neochvějnost ve službě Kṛṣṇovi, rozhodne se svých závislostí vzdát a uchýlit se pod ochranu svatého jména. Mnohokrát však jeho pokusy o zřeknutí se končí užíváním si toho, čeho se snaží vzdát. Tato osoba je uvedena jako příklad v Bhāgavatamu:
parityāge 'py anīśvaraḥ ... juṣamāṇaś ca tān kāmān ...
I když ví, že uspokojování smyslů vede k neštěstí, přestože se snaží vzdát svých hmotných tužeb, není toho schopen. (ŚB 11.20.27-28)
Tento pokračující boj s dříve nabytými touhami po smyslovém požitku, v němž se občas setkává s vítězstvím a občas s porážkou, se někdy nazývá viśaya sangarā neboli boj se smyslovým požitkem.
Niyamākṣamā: Pak se oddaný rozhodne: „Ode dneška budu pronášet takový a takový počet kol japy a budu se tolikrát klanět. Budu také sloužit oddaným. Nebudu hovořit na žádné jiné téma kromě Pána a vzdám se veškeré společnosti lidí, kteří mluví o hmotných záležitostech.“ Ačkoliv dělá taková prohlášení každý den, není je vždy schopen uskutečnit. To se nazývá niyamākṣamā neboli neschopnost dodržovat pravidla. Viśaya sangarā je neschopnost vzdát se hmotného požitku, niyamākṣamā je neschopnost zlepšit svou oddanou službu.
Taraṅga raṅgiṇī: Je dobře známo, že samotná povaha bhakti je být přitažlivou, takže oddaný, sídlo bhakti, přitahuje všechny druhy lidí. A jak praví staré pořekadlo: „Když člověk přitahuje lidi, zbohatne.“ Bhakti vytváří mnoho příležitostí pro hmotný zisk, uctívání a pozici (lābha, pūjā, pratiṣṭhā). To jsou plevely kolem popínavé rostliny bhakti. Konání činností neboli hledání vlastního požitku (raṅga), mezi těmito plevelům podobnými možnostmi, které jsou však jen malé vlny (taraṅga) v oceánu bhakti, se nazývá taraṅga raṅgiṇī, užívání si hmotných možností.
Takto končí druhá sprška nektaru Mādhuryi Kādambinī Mahāmahopadhyāyi Śrīmat Viśvanātha Cakravartīho, která popisuje vývoj bhakti po stupních śraddhā, sādhu-saṅga a bhajana kriyā a rozdělení bhajana kriyi.
Po bhajana kriyā přichází anartha nivṛttiḥ nebo očištění od špatných vlastností, které brání pokroku v bhakti. Anarthy lze rozdělit do čtyř druhů podle původu: ty, které vyplývají z předchozích hříšných činností, ty, které vyplývají z předchozích zbožných činností, ty, které vyplývají z přestupků a ty, které vyplývají z bhakti.
Anarthy z předchozích hříšných činností patří do kategorie dříve zmíněných pěti druhů kleś: nevědomost, falešné ego, připoutanost, nenávist a strach ze smrti.
Anarthy ze zbožných činností jsou závislosti na požitcích, které vyplývají ze zbožné činnosti. Někteří mudrci zahrnují anarthy ze zbožných činností do kategorií výše uvedených kleś.
Anarthy vyplývající z přestupků jsou ty, které vyplývají z nāma aparādh, nikoliv seva aparādh (jako vstup do chrámu v nosítkách nebo v obuvi). Ācāryové zjistili, že seva aparādhy jsou zpravidla zrušeny pronášením jména, stoter, které dokáží zrušit účinek jakékoliv seva aparādhy a stálou službou. Trvalé zapojení v těchto činnostech prakticky zničí v zárodku sebemenší účinek seva aparādhy. Přesto by nikdo neměl být neopatrný a využívat toho, že je chráněn přede všemi účinky seva aparādhy výše uvedenými opatřeními. Pak se jeho seva aparādha stává nāma aparādhou, anarthou, která mu brání v pokroku. Proviní se nāma aparādhou, hřešením na síle svatého jména, nāmno balād yasya hi pāpa buddhi. Slovo nāma ve frázi nāma aparādha je použito, aby zastupovalo všechny aṅgy bhakti, které ničí hřích a aparādhu, z nichž je svaté jméno prvotní aṅga. I podle dharma śāster (písem zabývajících se karmou), by se nikdo neměl dopouštět hříchu s vědomím, že může být osvobozen od jeho následku prayaścittou (nápravnými opatřeními po spáchání hříchu). Pak nebude účinek hříchu zničen, ale naopak se zvětší.
Na druhou stranu uvažujme o platnosti těchto druhů výroků písem prohlášení:
na hy aṅgopakrame dhvaṁso mad-dharmasyoddhavāṇv api
mayā vyavasitaḥ samyaṅ nirguṇatvād anāśiṣaḥ
Můj milý Uddhavo, tento proces oddané služby Mě jsem ustanovil Já sám, a proto je transcendentní a prostý hmotných pohnutek. Jeho přijetím oddaný nikdy neutrpí sebemenší ztrátu. (ŚB 11.29.20)
viśeṣato daśārṇo’yaṁ japa-mātreṇa siddhida
Pouhé opakování této desetislabičné mantry zajistí dokonalost.
Zanedbání nebo nedokončení některých aṅg bhakti nevytváří nāma aparādhu? Nikdy! Hřešení na síle svatého jména se týká úmyslného spáchání hříchu s úvahou, že síla oddaných činností zruší negativní účinky. Hřích se týká těch činů, které odsuzují písma a které vyžadují nápravná opatření. Na rozdíl od cesty karmy, kde je nedokonalé vykonání obřadu zavrženo, na cestě bhakti śāstra nikdy neodsuzuje nevykonání všech aṅg. V tomto ohledu není žádný strach z přestupku, který zničí výsledky.
ye vai bhagavatā proktā upāyā hy ātma-labdhaye
añjaḥ puṁsām aviduṣāṁ viddhi bhāgavatān hi tān
yān āsthāya naro rājan na pramādyeta karhicit
dhāvan nimīlya vā netre na skhalen na pated iha
Dokonce i nevědomé živé bytosti mohou velmi snadno poznat Nejvyššího Pána, pokud přijmou ty prostředky, které Pán sám předepsal. Metoda, kterou Pán doporučuje, je známá jako bhāgavata-dharma neboli oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství. Ó králi, člověk, který přijme tento proces oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, nebude na své cestě tímto světem nikdy tápat. Ani když poběží se zavřenýma očima, nikdy neklopýtne a neupadne. (ŚB 11.2.34-35)
Slovo nimīlya (zavřené oči) zde znamená, že osoba má oči (není slepá), ale zavřela je. Slovo dhavan (běžící) znamená velmi rychle klást nohy netradičním způsobem. Toto jsou přímé významy. Tento verš se týká osoby, která přijala útočiště u oddané služby a praktikuje její základní aṅgy. Znamená to, že tato osoba neutrpí žádné ztráty výsledků, ani není připravena o cíl, i když zná všechny aṅgy bhakti, ale opomene konat některé vedlejší aṅgy, jako kdyby o nich nevěděla.
Zavřené oči neznamenají neznalost písem (śruti a smṛti, považované za dvě oči), neboť to je v rozporu s přímým významem. Je třeba pečlivě zvážit význam běhu se zavřenýma očima (záměrného opomíjení některých aṅg bhakti a dychtivé směřování do cíle). Tato a jakékoliv jiné činnosti vzniklé z tohoto způsobu pokroku nedovolují oddanému dopouštět se dvaatřiceti seva aparādh. Verš popisuje osobu, která upřímně přijala útočiště v procesu bhakti, jak jej popisuje Pán. (V tomto případě nelze mluvit o záměrné seva aparādě). Dvaatřicet seva aparādh počínaje vstupem do chrámu na nosítkách nebo v obuvi a tak dále by se nikdy nemělo páchat úmyslně, neboť v písmech je osoba, která úmyslně spáchá seva aparādhu, odsouzena jako dvounohé zvíře: harer apy aparādhān yaḥ kuryād dvi-pada pāṁsanaḥ.
Pokud byly nāma aparādhy buď starší nebo nedávné spáchány nevědomky (jejich přítomnost je dovozena účinkem, nedostatkem pokroku), je třeba pronášet svaté jméno neustále. Tím lze dosáhnout neochvějnosti v bhakti a postupně neutralizovat přestupky. Jsou-li však spáchány s plným vědomím, existují některé jiné postupy jejich odstranění.
Sādhu nindā neboli kritika vaiṣṇavů je první z deseti přestupků proti svatému jménu. Slovo nindā znamená nepřátelství nebo zloba. Pokud shodou okolností dojde k tomuto přestupku, oddaný by se měl kát: „Ó, jsem osoba tak nízké třídy, dopustil jsem se přestupku proti svaté osobě!“ Osoba spálená ohněm hledá úlevu v ohni. Podle této logiky by měla zrušit přestupek nářkem, rozhodnutím přijít za dotyčným vaiṣṇavou, padnout u jeho nohou a potěšit ho poklonami, chválou a projevy úcty. Pokud vaiṣṇava není spokojen, měla by mu po mnoho dní pozitivně sloužit podle jeho touhy. Někdy je přestupek tak ohavný, že vaiṣṇavův hněv neutichá. S nesmírnými výčitkami svědomí, považuje se za nanejvýš nešťastnou a směřující na milióny let do pekla za svůj přestupek, by se měla všeho vzdát a plně přijmout útočiště u nepřetržitého nāma saṅkīrtanu. Božskou mocí nāma kīrtanu bude jistě časem od svého přestupku osvobozena.
Nicméně by se tato osoba neměla ospravedlňovat tvrzením, že śāstra říká: nāmāparādha-yuktānāṁ nāmāny eva haranty agham - svaté jméno samo o sobě stačí k osvobození pachatele. Proč je tedy třeba se pokořovat opakovanými poklonami a službou vaiṣṇavovi, jehož urazila? Tímto druhem myšlení spáchá další přestupek. Také by si neměla myslet, že přestupek sādhu nindā rozlišuje mezi druhy vaiṣṇavů. Nevztahuje se pouze na toho, který je plně a dokonale kvalifikovaný se všemi vlastnostmi uvedenými v písmu, jako je milost, nenásilí a odpouštění všem živým bytostem: kṛpālur akṛta-drohas titikṣuḥ sarva-dehinām (ŚB 11.11.29). Osoba nemůže minimalizovat svůj přestupek tím, že poukáže na nějakou chybu oddaného. Písma odpovídají:
sarvācāra-vivarjitāḥ śaṭha-dhiyo vrātyā jagad-vañcakāḥ
I pokud se odevzdá Pánu osoba, která má velmi špatný charakter, je podvodník, postrádá správné chování, je zlomyslná, bez saṁskār a plná světských tužeb, musí být považována za sādhua, o čistém vaiṣṇavovi nemluvě.
Někdy byl proti vaiṣṇavovi spáchán závažný přestupek, ale vaiṣṇava se nerozhněvá vzhledem ke své vznešené povaze. Pachatel by měl přesto padnout k jeho nohám a hledat způsoby, jak jej potěšit, aby se očistil. Ačkoliv vaiṣṇava může přestupek odpustit, prach z jeho nohou přestupky netoleruje a viníkovi přinese plody přestupku. Je totiž řečeno:
serṣyaṁ mahāpūruṣa-pāda-pāṁsubhir nirasta-tejaḥsu tad eva śobhanam
Jsou pokořeni prachem z nohou vznešených osobností. (ŚB 4.4.13)
Běžná pravidla však nelze použít v případě mocných, spontánních, nanejvýš vznešených mahābhāgavatů, kteří někdy mohou udělit bezednou milost i těm nejnehodnějším nebo pachatelům přestupků. Když byl například Jaḍa Bharata přinucen nést Rahūgaṇova nosítka a král ho zahrnul proudem nadávek, Jaḍa Bharata mu udělil svou milost. Podobným způsobem Cedirāja, Vasu, který letěl po obloze, prokázal milost ateistickým heretickým daityům, kteří se proti němu chystali dopustit násilí. (V Mahābhāratě je příběh o tom, jak byl Cedirāja, který se postavil na stranu polobohů dohadujících se s nějakými brahmaṛṣii, jimi proklet, aby spadl ze svého létajícího kočáru do Pātāla-loky, kde pokračoval ve svém bhajanu. Příběh zde zmíněný není v Mahābhāratě a není známo, odkud je.) Také Śrī Nityānanda prokázal milost Mādhāiovi, i když ho nejhříšnější Mādhāi poranil na čele, až Mu tekla krev.
Přestupek guror avajñā neboli neúcta ke guruovi, třetí aparādha, může být brán stejně jako první aparādha.
Nyní zvážíme druhou aparādhu, nepochopení pozice Viṣṇua, Śivy a polobohů. Vědomé bytosti (caitanya) jsou dvojího druhu: nezávislé a závislé. Nezávislá bytost je všudypřítomný Pán (īśvara) a závislé bytosti jsou částečky vědomí (jīvy), energie Pána, které prostupují jen jednotlivá těla. Īśvara caitanya je dvou druhů: jeden není vůbec dotčen māyou a druhý, kvůli zábavám Pána, přijímá dotek māyi. První druh īśvary se nazývá jmény jako Nārāyaṇa, Hari a tak dále:
harir hi nirguṇaḥ sākṣāt puruṣaḥ prakṛteḥ paraḥ
Hari je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, transcendentní hmotné přírodě. (ŚB 10.88.5)
Druhý īśvara je nazýván jmény jako Śiva.
śivaḥ śakti-yutaḥ śaśvat tri-liṅgo guṇa-saṁvṛtaḥ
vaikārikas taijasaś ca tāmasaś cety ahaṁ tridhā
Pán Śiva je vždy spojen se svou osobní energií, hmotnou přírodou. Projevuje se ve třech rysech podle proseb jejích tří kvalit, a tak zosobňuje trojí princip hmotného ega v dobru, vášni a nevědomosti. (ŚB 10.88.3)
Přestože se zdá, že je Śiva zahalen guṇami, nikdo by si neměl myslet, že je v kategorii jīva, neboť Brahma-saṁhitā uvádí:
kṣīraṁ yathā dadhi vikāra-viśeṣa-yogāt
sañjāyate na hi tataḥ pṛthag asti hetoḥ
yaḥ śambhutām api tathā samupaiti kāryād
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
Śiva je proměnou Pána, tak jako je jogurt proměnou mléka. (Brahma-saṁhitā 5.45)
V Purāṇāch a dalších písmech je oslavován jako īśvara. Bhāgavatam uvádí:
sattvaṁ rajas tama iti prakṛter guṇās tair
yuktaḥ paraḥ puruṣa eka ihāsya dhatte
sthity-ādaye hari-viriñci-hareti saṁjñāḥ
śreyāṁsi tatra khalu sattva-tanor nṛṇāṁ syuḥ
Śrī Kṛṣṇa, transcendentální Osobnost Božství, je nepřímo ve styku se třemi kvalitami hmotné přírody - s vášní, dobrem a nevědomostí a jen za účelem stvoření, udržování a zničení hmotného světa na sebe bere tři kvalitativní podoby: Brahmy, Viṣṇua a Śivy. Z těchto tří mohou všechny živé bytosti získat nejvyšší prospěch od Viṣṇua, který je podobou kvality dobra. (ŚB 1.2.23)
V této sloce se také obecně rozumí, že Brahmā může být také považován za īśvaru. Brahmovo postavení īśvary neboli pána by však mělo být chápáno jako moc předaná jīvě Nejvyšším Pánem (īśvara-āveśa).
bhāsvān yathāśma-śakaleṣu nijeṣu tejaḥ
svīyaṁ kiyat prakaṭayaty api tadvad atra
brahmā ya eṣa jagad-aṇḍa-vidhāna-kartā
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
Uctívám prvotního Pána, Govindu, od něhož Jeho podřízená oddělená část Brahmā získává moc řídit hmotný svět, podobně jako slunce projevuje část svého světla ve všech zářivých drahokamech, které nesou názvy jako sūrya-kānta. (Brahma-saṁhitā 5.49)
pārthivād dāruṇo dhūmas tasmād agnis trayīmayaḥ
tamasas tu rajas tasmāt sattvaṁ yad brahma-darśanam
Dřevo je přeměněná půda, kouř je však lepší než syrové dříví. Oheň je ještě lepší, neboť prostřednictvím ohně lze dosáhnout vyššího poznání (skrze védské oběti). Podobně je vášeň (rajas) lepší než nevědomost (tamas), ale dobro (sattva) je nejlepší, neboť skrze dobro můžeme dojít k realizaci Absolutní Pravdy. (ŚB 1.2.24)
I když je vášeň lepší než nevědomost, v kouři podobné rajo-guṇě nemůže být ohni podobný zářící Pán realizován, tak jako v kouři nelze vnímat oheň. V ohni podobné kvalitě dobra lze vnímat čistou záři Pána téměř jako přímou realizaci. Tak jako oheň, přestože je přítomen ve dřevě, v něm nemůže být vnímán, v kvalitě nevědomosti Pán, přestože přítomný, není přímo projevený. Tak jako i v hlubokém spánku beze snů (suṣupti), charakteristice tamo-guṇy, osoba zakouší štěstí téměř podobné štěstí v podobě realizace Pána v Jeho neosobním aspektu (nirbheda jñāna sukha). Když vezmeme tattvy tímto způsobem v úvahu, můžeme pochopit závěry.
Vědomé bytosti, které jsou závislé na Pánu, jīvy, jsou dvojího druhu: ty, které nejsou pokryty nevědomostí a ty, které jsou - dévatové, lidé a zvířata. Nepokryté jīvy jsou dvojího druhu: ty, které jsou pod vlivem Pánovy aiśvarya śakti, a ty, jí ovlivněny nejsou. Ty, které nejsou ovlivněny Pánovou aiśvarya śakti, jsou v zásadě dvou druhů: ty, jež rozvíjejí jñānu a splynou s Pánem (žalostný stav), a ty, které praktikují bhakti, zůstávají odděleny od Pána a vychutnávají si nektarovou blaženost (nežalostný stav). Ty, které jsou ovlivněny aiśvarya śakti, jsou dvojího druhu: ty, které jsou pohrouženy v jñāně týkající se duchovní oblasti (např. čtyři Kumārové), a ty, které jsou pohrouženy ve funkcích tvoření atd. hmotného světa (Brahmā atd.). Tak je možné považovat Viṣṇua a Śivu za neodlišné, neboť jsou stejný īśvara caitanya.
Oddaný bez hmotné motivace (niṣkāma) musí rozeznat, kdo je hoden uctívání či ne na základě nirguṇy a saguṇy, to znamená bez hmotných vlastností (Viṣṇu) a s dotekem hmotných vlastností (Śiva, Brahmā atd.). Jako různé druhy caitanyi jsou Brahmā a Viṣṇu zcela odlišní, Brahmā je jīva a Viṣṇu je īśvara. Někdy jsou Brahmā a Viṣṇu popisováni v Purāṇách jako totožní. Toto prohlášení je však třeba pochopit na příkladu Slunce (Viṣṇu) a drahokamu sūrya-kānta (Brahmā), který je obdařen světlem Slunce. Sūrya-kānta je jako zvětšovací sklo, které přijímá paprsky Slunce a projevuje teplo Slunce pálením papíru atd. Pouze v tomto ohledu je Brahmā považován za neodlišného. V některých mahākalpāch je i Śiva jīva jako Brahmā obdařený mocí od Pána:
kvacij jīva-viśeṣatvaṁ harasyoktaṁ vidhor iveti
Stejně jako v případě Brahmy někdy zvláštní jīva převezme roli Śivy. Proto je Śiva někdy řazen k Brahmovi ve výrocích jako:
yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam
Osoba, která považuje Nārāyaṇa za rovnocenného Brahmovi, Śivovi a ostatním dévatům, je podlý darebák. (Hari Bhakti Vilāsa 1.73)
Ti, kteří tuto záležitost důkladně neprozkoumali, říkají, že Viṣṇu je Pán, a ne Śiva, nebo že Śiva je Pán, a ne Viṣṇu. Protože jsem oddaný Viṣṇua, nebudu mít v úctě Śivu, nebo naopak. Tito lidé, vědomě zapojení v těchto sporech, se také dopouštějí nāma aparādhy. Pokud mohou být její pachatelé poučeni oddaným s důkladnou znalostí věci, pak mohou zrealizovat, jakým způsobem se od sebe Śiva a Viṣṇu neliší. S touto realizací a prováděním nāma kīrtanu může osoba zrušit svůj přestupek.
Śruti śāstra ninda je čtvrtý přestupek, neúcta k písmům śruti (Védám) pod vlivem představy, že nezmiňují nic o bhakti a jsou tedy oslavované pouze světskými lidmi. Pokud osoba spáchá tento přestupek, zbaví se ho, když má to štěstí, že toto téma správně pochopí pomocí zkušeného oddaného. Śruti velmi milosrdně pomáhají nejvíce nekvalifikovaným lidem, kteří nenásledují žádné védské zásady a jsou zaslepeni hmotnými touhami, přijít na cestu bhakti. Spáchání čtvrtého přestupku je zrušeno pomocí stejných úst, která kritizovala śāstru (např. śruti předkládající karmu a jñānu). Je třeba ta samá písma chválit, stejně jako jejich následovníky (např. následovníky karmy a jñāny) a hlasitě pronášet svaté jméno. Stejným způsobem je třeba pochopit spáchání a zrušení ostatních šesti přestupků.
Další jsou anarthy vyplývající z bhakti. Tak jako hlavní rostlinu obklopuje mnoho druhů plevele, spolu s bhakti se objevuje získání hmotného bohatství a dalších vymožeností, uctívání a úcta od ostatních, pohodlí a sláva (lābha, pūjā, pratiṣṭha). Ze své podstaty mají moc ovlivňovat srdce oddaného, rozšiřovat a zpomalovat růst hlavní rostliny (bhakti).
Byly zmíněny čtyři druhy anarth, jmenovitě ty, které vyplývají z předchozích hříšných činností, z předchozích zbožných činností, z nāma aparādhy a z rozvoje bhakti. Mají pět stupňů anartha nivṛtti (zrušení): omezený na jednu anarthu (ekadeśavartinī), týkající se mnoha anarth (bahudeśavartinī), téměř úplný (prāyikī), úplný (pūrṇā) a absolutní (ātyantikī). Proto ihned po zahájení oddaných činností (bhajana kriyā) dochází ke zrušení, ale je omezené, podle slavného logického výroku: Město shořelo, látka roztrhaná. Jinými slovy, když slyšíme, že město shořelo, můžeme si představit, že některá jeho část musí stále existovat, nebo je-li látka roztrhaná, její kousky stále existují. Pokračováním v praxi, po dosažení niṣṭhy, je zrušení všudypřítomné (ovlivňuje mnoho anarth). Po dosažení rati nebo bhāvy je zrušení je téměř úplné. Po dosažení premy je úplné. Dosažením Pánovy společnosti je zrušení je absolutní, bez možnosti opětovného objevení. Pokud si tedy oddaný myslí, že následující občasné epizody prokazují objevení se anarth i po dosažení lotosových nohou Pána, měl by svou inteligencí vypudit tuto myšlenku z hlavy.
V případě Citraketua, který už dosáhl lotosových nohou Pána, jeho náhodná mahā aparādha vůči Śivovi byla zdánlivá, nikoliv skutečná, protože jeho chyba nepřinesla nežádoucí účinek. Jeho bohatství premy bylo stále patrné, jak v roli společníka Pána tak v podobě démona (Vṛtrāsury).
Příčinou zjevného přestupku Jayi a Vijayi byl projev jejich osobní touhy podnícené premou. Vyjádřili ji tímto způsobem: „Ó Prabhu! Ó Páne pánů! Ó Nārāyaṇe! Chceš bojovat, ale nevidíme pro Tebe vhodného soupeře. Všichni, kteří jsou k dispozici, jsou příliš slabí. I když jsme silní, nejsme Tvoji nepřátelé. Učiň nás nějak svými nepřáteli a naplň svou touhu po boji. My, Tvoji věrní služebníci, nemůžeme snést pohled na jakýkoliv nedostatek ve Tvé dokonalosti. Sniž svou kvalitu náklonnosti ke svým oddaným a splň naši modlitbu.“
Vymýcení anarth pocházejících z předchozích hříchů vypadá takto. Konáním bhajana kriyi je odstranění téměř úplné, po objevení se niṣṭhy je úplné a po objevení se asakti je absolutní.
Odstranění anarth pocházejících z bhakti vypadá takto. Konáním bhajana kriyi je odstranění omezené, po objevení se niṣṭhy je úplné a po objevení se ruci je absolutní. Moudré seberealizované duše dospěly k tomuto závěru pečlivým zvážením všech otázek.
Někdo může namítnout, že tyto stupně ničení anarth se nevztahují na oddané a citovat stovky veršů ze śāstry jako:
aṁhaḥ saṁharad akhilaṁ sakṛd udayād eva sakala-lokasya
taraṇir iva timira-jaladhiṁ jayati jagan-maṅgalaṁ harernāma
Tak jako východ slunce zničí všechnu tmu, jediné vyslovení svatého jména zničí všechny hříchy. Sláva svatému jménu, které uděluje přízeň celému vesmíru! (Śrī Śrīdhara Svāmī)
na hi bhagavann aghaṭitam idaṁ tvad-darśanān nṛṇām akhila-pāpa-kṣayaḥ
yan-nāma sakṛc chravaṇāt pukkaśo 'pi vimucyate saṁsārāt
Můj Pane, zbavit se okamžitě všeho hmotného znečištění pohledem na Tebe není nic nemožného. Pouhým jediným zaslechnutím Tvého svatého jména se dokonale očistí i caṇḍālové, lidé nejnižší třídy; nemluvě o tom, když Tě člověk osobně vidí. Kdo by se potom nezbavil hmotných nečistot, když Tě spatří? (ŚB 6.16.44)
Nebo citací Ajāmilova případu, kde pouhé jeho jediné vyslovení Pánova jména v nāma-abhāse odstranilo všechny anarthy až po avidyu (nevědomost, původní příčinu hmotného pouta) a on dosáhl lotosových nohou Pána.
To je všechno pravda. Nikdo by neměl pochybovat, že svaté jméno má ve všech případech tak nevyčíslitelnou moc. Nicméně svaté jméno, nešťastné z přestupků spáchaných proti němu, neprojeví svou plnou moc v jejich pachateli. To je pravý důvod, proč se u něho dále projevují hříšné sklony. Přesto platí, že služebníci Smrti nemají moc tuto osobu napadnout (jako v případě Ajāmila).
sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor niveśitaṁ tad-guṇa-rāgi yair iha
na te yamaṁ pāśa-bhṛtaś ca tad-bhaṭān svapne 'pi paśyanti hi cīrṇa-niṣkṛtāḥ
Ti, kdo se byť jen jednou zcela odevzdali lotosovým nohám Kṛṣṇy a začali být přitahováni k Jeho jménu, podobě, vlastnostem a zábavám, jsou zcela zproštěni všech hříšných reakcí, i když nerealizovali Kṛṣṇu plně, neboť tímto způsobem přijali pravou metodu odčinění. Takové odevzdané duše neuvidí Yamarāje nebo jeho služebníky s provazy na svazování hříšníků ani ve snu. (ŚB 6.1.19)
Ačkoliv je to pravda, nemají žádné jiné prostředky očištění než osvobození se od nāma-aparādhy. Hari Bhakti Vilāsa v diskusi o deseti přestupcích cituje Padma Purāṇu:
nāmno balād yasya hi pāpa-buddhir na vidyate tasya yamair hi śuddhiḥ
Oddaný hřešící na síle svatého jména se nemůže očistit ani následováním pravidel yogy, atd. po tisíce let. (HBV 11.284)
Slovo yama (yamair) v tomto verši se vztahuje na pravidla (yama, niyama, atd.) yoga śāstry. Jinými slovy, i když je aparādhī v bezpečí před Yamou, pánem Smrti, yama (jiné způsoby očištění) ho nemohou od anarthy očistit.
Případ pachatele ztrácejícího milost jména je podobný případu podřízeného, který uráží svého nesmírně bohatého a schopného pána (svaté jméno). Je mu odepřena náležitá péče a pán se k němu chová lhostejně. V důsledku toho bude trpět chudobou a úzkostí všeho druhu. Mělo by být známo, že pán přehlíží služebníka, který ho uráží a nikdo jiný mu není schopen pomoci (karma, jñāna, yoga, atd.). Pokud se služebník-pachatel opět dá do služeb svého pána, pán postupně projeví milost a utrpení této osoby krok za krokem zmizí. Stejně i oddaný-pachatel bude nejprve trpět. S upřímnou oddanou službou oddaným, písmům a duchovnímu mistrovi jméno opět pozvolna projeví milost a postupně odstraní jeho zlé sklony. Proto nelze nic namítat proti postupnému odstranění anarthy.
Někdo může tvrdit, že se nikdy nedopustil žádného přestupku. Taková prohlášení by neměl dělat. I když přestupek nemusí být nedávného data, ale mohl být spáchán v minulosti, existenci přestupků lze vyvozovat z jejich účinku. Účinek přestupku je ten, že osoba nebude projevovat žádné příznaky premy konáním nāma kīrtanu.
tad aśma-sāraṁ hṛdayaṁ batedaṁ yad gṛhyamāṇair hari-nāma-dheyaiḥ
na vikriyetātha yadā vikāro netre jalaṁ gātra-ruheṣu harṣaḥ
Srdce, které se nezmění ani při soustředěném zpívání svatého jména Pána, kdy přichází extáze, z očí tečou slzy a vlasy vstávají na hlavě – takové srdce je jistě obklopené kalenou ocelí. (ŚB 2.3.24)
Při pohledu na tento verš z Bhakti-rasāmṛta-sindhu vyvstává další pochybnost:
ke te'parādhā viprendra nāmno bhagavataḥ krtāḥ
vinighnanti nṛṇāṁ kṛtyaṁ prākṛtaṁ hy ānayanti hi
Ó nejpřednější z bráhmanů, jaké jsou přestupky proti Pánovu jménu, které ruší výsledky všech činů a vedou k hmotné představě dokonce i o transcendentních tématech? (Bhakti-rasāmṛta-sindhu)
Jinými slovy, opakované naslouchání a zpívání Pánova jména by mělo dát premu, služba svatým tīrthám by měla dát dokonalost a časté pojídání ghí, mléka a betelového prasādam by mělo zničit všechny touhy po smyslovém požitku. Jaké jsou tedy závažné přestupky, které tyto výsledky ruší a způsobují, že všechny tyto duchovně mocné činnosti vypadají hmotně? Je položena tato velmi překvapující a skličující otázka. Je-li tomu tak, znamená to, že osoba, která spáchá nāma aparādhu, začne odmítat Pána, a tak nemůže ani přijmout útočiště u gurua nebo oddaně sloužit?
Je to pravda. Stejně jako během vysoké horečky osoba ztrácí veškerou chuť k jídlu, pachatel závažného přestupku ztrácí schopnost naslouchat, opěvovat a oddaně sloužit. O tom není pochyb. Pokud však horečka časem poklesne, jistá chuť k jídlu se objeví. Dokonce ani potom však výživné potraviny jako mléko a rýže nemohou předat osobě trpící chronickou horečkou svoji plnou výživnou hodnotu. Dávají určité výhody, ale nemohou ji zbavit její slabosti. Invalidova strava a léky mu však časem mohou obnovit jeho předchozí zdraví. Tehdy může tělo využít plnou sílu běžného jídla. Stejně tak po dlouhé době utrpení následky aparādhy se intenzita poněkud sníží, oddaný vyvine trochu chuti a opět se kvalifikuje pro bhakti. Opakované dávky naslouchání a zpívání Pánova jména a dalších druhů oddané služby postupně vše odhalí. Světci popsali tento postup takto:
ādau śraddhā tataḥ sādhu-saṅgo 'tha bhajana-kriyā
tato 'nartha-nivṛttiḥ syāt tato niṣṭhā rucis tataḥ
athāsaktis tato bhāvas tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaṁ premṇaḥ prādurbhāve bhavet kramaḥ
Na počátku je víra, dále sdružování, bhajana kriyā, anartha nivṛtti, niṣṭhā, ruci, asakti, bhāva a prema. (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.4.15-16)
Někteří nejen předpokládají přítomnost nāma aparādhy kvůli absenci příznaků premy a stopám hříšné činnosti u oddaných praktikujících oddané procesy jako je kīrtan, ale také předpokládají absenci zničení reakcí předchozí karmy (prārabdha) pozorováním přítomnosti běžné hmotné úzkosti. Ajāmila však pojmenoval svého syna Nārāyaṇa a vyslovoval to jméno mnohokrát každý den neškodným způsobem. Přesto neprojevil příznaky premy, ale navíc měl také sklon k hříšnému vztahu s prostitutkou. Yudhiṣṭhira dosáhl společnosti samotného Nejvyššího Pána, a byl tak zcela jistě prost minulých karmických reakcí. Přesto musel prožít mnoho zdánlivě obyčejných hmotných utrpení. Tak jako strom nese ovoce pouze ve vhodné době, svaté jméno, třebaže ho těší osoba prostá přestupků, odhalí svou milost vůči ní jen v pravý čas. Na oddaného nemají nahromaděné hříchy spáchané kvůli předchozím zlozvykům žádný vliv tak jako kousnutí hada bez jedových zubů. Nemoc, nářek a další utrpení, kterými oddaní procházejí, nejsou reakce za hříchy v minulém životě (prārabdha). Pán samotný řekl:
yasyāham anugṛhṇāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ
tato 'dhanaṁ tyajanty asya svajanā duḥkha-duḥkhitam
Postupně odeberu všechen majetek osoby, které projevuji přízeň. Když je bez peněz a nanejvýš ubohá, rodina a příbuzní ji zavrhnou. (ŚB 10.88.8)
nirdhanatva-mahārogo mad anugraha-lakṣaṇam
Osoba bez těžké choroby hmotného majetku je předmětem Mé milosti.
To znamená, že suverénní pán, který vždy dbá na blaho svých oddaných se záměrem zvýšit pokoru a touhu oddaného po Pánu, mu uděluje nejrůznější utrpení jako svoji milost. Jelikož nemá žádné výsledky z předchozího jednání, nelze říci, že trpí následkem hříšných činů z minulých životů.
Takto končí třetí sprška nektaru Mādhuryi Kādambinī Mahāmahopadhyāyi Śrīmat Viśvanātha Cakravartīho, která rozebírá zmírnění všech nepříznivých prvků.
Dříve bylo v diskuzi o dvou druzích bhajana kriyi, aniṣṭhitě a niṣṭhitě, popsáno šest typů aniṣṭhita bhajana kriyi. Bez popisu niṣṭhita bhajana kriyi byla probrána anartha nivṛtti. Śrīmad Bhāgavatam totiž uvádí:
śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi vidhunoti suhṛt satām
naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā
bhagavaty uttama-śloke bhaktir bhavati naiṣṭhikī
Kṛṣṇa, který je laskavý ke svým oddaným a nachází se v jejich srdcích, zničí vše nepříznivé u těch, kdo naslouchají tématům o Pánu. Když jsou nepříznivé jevy obecně zničeny oddanou službou, objeví se stálá oddanost Pánu. (ŚB 1.2.17-18)
První verš (śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ...) odkazuje na stupeň aniṣṭhita neboli nestálou bhakti, neboť naiṣṭhikī bhakti (niṣṭhita bhakti) se objevuje později ve druhém verši. Abhadrāṇi vidhunoti (zničení nepříznivých jevů), které se objevuje mezi těmito dvěma stupni, odkazuje na stupeň anartha nivṛtti. Slova naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu (nepříznivé je téměř zničeno) znamenají, že na stupni niṣṭha zůstává jen malá část anarth. Správné pořadí je tedy podle Śrīmad Bhāgavatamu bhajana kriyā, anartha nivṛtti, niṣṭhā. Proto bude niṣṭhita bhakti pojednána teď, na svém správném místě.
Niṣṭhā znamená být obdařen kvalitou stálosti neboli nehybnosti (naiścalyam). I když oddaný usiluje o stálost každý den, zatímco anarthy jsou stále přítomné, nedosáhne jí však kvůli těmto pěti přetrvávajícím překážkám: laya (spánek), vikṣepa (rozptýlení), apratipatti (lhostejnost nebo nezájem o duchovní témata), kaṣāya (sklon ke zlozvykům) a rasāsvāda (chuť na hmotný požitek). Po stupni anartha nivṛtti, když jsou tyto překážky téměř zcela zničeny, oddaný dosáhne stálosti. Příznakem niṣṭhy je tedy nepřítomnost výše uvedených překážek.
Laya se týká sklonu spát během kīrtanam, śravaṇam a smaraṇam (japy) v pořadí narůstající tendence. Vikṣepa se týká rozptýlení světskými tématy během služby (např. pomlouvání při japě). Apratipatti se týká občasné neschopnosti provádět kīrtan, atd. a to i přes nepřítomnost layi nebo vikṣepy. Kaṣāya znamená sklon propadat hněvu, chamtivosti, pýše, atd. kvůli starému zlozvyku. Rasāsvāda označuje neschopnost pohroužit mysl do kīrtanu při příležitosti k hmotnému smyslovému požitku. Niṣṭhita bhakti se objeví v nepřítomnosti těchto chyb.
tadā rajas-tamo-bhāvāḥ kāma-lobhādayaś ca ye
ceta etair anāviddhaṁ sthitaṁ sattve prasīdati
Jakmile je v srdci nezvratně zakotvena láskyplná služba, zmizí z něj vliv kvalit vášně a nevědomosti, jako je chtíč, touha a žádostivost. Oddaný se tak dostává do kvality dobra a je naprosto šťastný. (ŚB 1.2.19)
Slovo ca je zde použito ve svém kolektivním smyslu odkazování na všechny tyto nežádoucí vlastnosti. Na stupni niṣṭhā tedy již kvality nevědomosti a vášně nejsou přítomné. Slova etair anāviddham (již těmito neovlivněná) však naznačují, že tyto nečistoty jsou na stupni niṣṭhā do jisté malé míry stále přítomné, ale nejsou překážkou bhakti. Všechny jejich stopy budou odstraněny po dosažení stupně bhāva.
Niṣṭha, stálost, je dvou druhů: přímo se týkající bhakti (sākṣāt-bhakti-vartinī) a týkající se prvků příznivých bhakti (bhakti-anukūla vastu-vartinī). Sākṣāt-bhakti má neomezené množství podob, ale přesto existují tři základní skupiny: tělesná, hlasová a mentální (kāyikī, vācikī, mānasī). Podle některých autorit oddaný nejprve dosáhne stálosti v tělesných službách, pak v hlasových činnostech (kīrtan, atd.) a nakonec v mentálních činnostech (vzpomínání, meditace). Jiné však nesouhlasí a říkají, že touha sloužit Pánu určitým způsobem se vyvine nejdříve podle individuální povahy oddaného, jehož tělesná, hlasová a metální síla se mohou lišit. Podle nich žádný takový postup neexistuje.
Prvky příznivé bhakti se týkají pokory, prokazování úcty ostatním, přátelskosti a milostivosti. Někdy však lze stálost v těchto kvalitách vidět u sebeovládnutého oddaného, který není stálý v bhakti, zatímco jindy nemusí být stálost v těchto kvalitách vnímána u domýšlivého oddaného, který dosáhl stálosti v bhakti. Přesto podle přítomnosti nebo nepřítomnosti stálosti v samotné bhakti (sākṣāt-bhakti) spíše než ve kvalitách bhakti mudrci rozpoznávají skutečnou přítomnost nebo nepřítomnost niṣṭhy, stálosti. Nezkušené vnímání nemůže dokládat pravdu. To potvrzují citované verše bhaktir bhavati naiṣṭhikī, s objevením se naiṣṭhikī-bhakti, tadā rajas-tamo-bhāvāḥ ...etair anāviddhaṁ, ačkoliv stopy vlastností zrozených z rajo a tamo guṇy mohou být přítomny, již nemají na oddaného vliv.
Souhrnem lze říci, že bylo prokázáno, že nedbalost či intenzita úsilí a obtížnost nebo snadnost v oddaných činnostech jako naslouchání a zpívání je kritérium rozlišování dvou druhů bhakti, nestálé a stálé.
Takto končí čtvrtá sprška nektaru Mādhuryi Kādambinī Mahāmahopadhyāyi Śrīmat Viśvanātha Cakravartīho, kde nektar začal téci.
Když oddaný přijme do srdce zlatý medailon bhakti, jasně zářící ohněm stálé praxe (niṣṭhā) a vlastní energií, v této bhakti se objeví ruci. Když rozvine chuť pro činnosti bhakti jako naslouchání a opěvování, která je mnohem větší než přitažlivost k čemukoliv jinému, nazývá se ruci. Na rozdíl od předchozích stádií ve stádiu ruci neustálé oddané činnosti jako naslouchání a opěvování nepůsobí ani sebemenší únavu. Ruci rychle vytváří silnou závislost na činnostech bhakti. Je to podobný případ jako když bráhmanský chlapec, který denně pilně studuje písma, časem pochopí jejich smysl a pak nemá žádné problémy studovat. Navíc má z plnění svého úkolu radost.
Skutečný závěr lze pochopit z následujícího příkladu. Onemocnění jater oslabí chuť a cukrkandl začne chutnat nepříjemně. Cukrkandl je však také lék na tento neduh. Když to postižená osoba pochopí, bude jíst cukrkandl denně, i když jí nebude chutnat, a tak se nakonec vyléčí a cukrkandl jí zachutná. Tímto způsobem se srdce jīvy znečištěné nevědomostí a dalšími kleśami vyléčí nasloucháním, opěvováním a dalšími oddanými procesy. Nakonec k nim vyvine chuť.
Ruci je dvou druhů: ta, která závisí na dokonalosti prvků (vastu- vaiśiṣṭya-apekṣiṇī), a ta, která na nic nezávisí (vastu-vaiśiṣṭya-anapekṣiṇī). Dokonalost prvků se týká dokonalosti detailů ve vztahu ke jménu Pána, vlastnostem a podobě, apod. Oddaný může například prožívat radost z kīrtanu jen pokud je libozvučný a umělecky provedený. Může si vychutnávat témata o Pánu pouze tehdy, když jsou přednášena dovedně, s básnickými ozdobami a vlastnostmi. Může si užívat uctívání Božstva jen jsou-li náčiní, místo a materiály podle jeho vkusu. Je to podobné, jako když se osoba se slabou chutí ptá na rozmanitost a kvalitu pokrmů. Příčinou je nepatrná nečistota v srdci oddaného. Proto pokud závisí na dokonalosti hmotných prvků kīrtanu, atd., aby zažil duchovní chuť, měl by to pochopit jako stopu znečištění ve svém srdci (doṣābhāsā). Oddaný s druhým typem ruci zažívá velkou radost již od začátku jakéhokoliv śravaṇam, kīrtanam, atd. Nicméně v případě dokonalosti prvků prožívá nesmírnou radost a extázi. To znamená, že v srdci nemá sebemenší stopu nečistoty.
„Ó příteli, proč se věnuješ zbytečným hovorům o bezpečí a požitku rodiny poté, co ses vzdal nektaru jména Kṛṣṇy? Co ti mohu říci? Já sám jsem tak bezbožný, že i když jsem milostí svého duchovního mistra dostal vzácný klenot bhakti, jsem tak politováníhodný, že jsem ho měl zavázaný v okraji svého oděvu. Neznaje jeho hodnotu, hledal jsem prasklou mušličku, nepatrné místo falešného štěstí na břehu oceánu hmotných činností. Putoval jsem sem a tam a promarnil jsem léta života. Nevěnoval jsem se žádné činnosti bhakti a projevoval jsem pouze letargii. Běda! Takový jsem já nebo moje chuť, že lížu hořké prolhané světské pomluvy jako nektar a zůstávám netečný k naslouchání jménu, vlastnostem a zábavám Pána. Jaký nešťastník to jsem! Když začnu naslouchat o Pánu, pohodlně usnu a při příležitosti ke všední diskusi zbystřím uši a zůstanu zcela vzhůru. Tímto způsobem jsem vždy znečišťoval shromáždění všech oddaných. Jaké hříchy jsem nespáchal jen pro uspokojení svého nenasytného břicha i ve svém vetchém stáří? Nevím, na dlouho a v jakém druhu pekla budu muset za všechny své činnosti trpět.“
Oddaný, který tímto způsobem lituje svého předchozího stavu vědomí, se jednoho dne na nějakém místě stane podobným včele vychutnávající si nektar plodu Mādhuryi Kādambinī.
Poté, když chuť pro činnosti bhajanu (naslouchání, opěvování, apod.) dosahuje extrémní hloubky a Kṛṣṇa se stává samotným předmětem oddané činnosti, oddaný dosáhne asakti neboli připoutanosti. Na stupni asakti má popínavá rostlina bhakti shluky pupenů ohlašující rychlé objevení se květů bhāvy a potom plodů na úrovni premy. Rozdíl mezi ruci a asakti je tento: ruci má bhajan, oddanou praxi, jako subjekt a asakti má Pána, objekt bhajanu, jako subjekt. Stupeň je možné rozlišit podle množství jednotlivých složek. Ve skutečnosti mají ruci and asakti obě složky, ale intenzitou jedné či druhé se ruci a asakti dají odlišit. Asakti leští zrcadlo srdce do takového stavu, že se v něm Pánův odraz náhle zdá být téměř viditelný.
Ó! Má mysl je přemožena hmotnými touhami, zaměřím ji na Pána! Na stupni předcházejícím asakti si oddaný uvědomí, že jeho mysl přemohly hmotné předměty a touhy, a s vědomým úsilím ji téměř stáhne a zaměří ji na Pánovu podobu, vlastnosti a činnosti. Po objevení se asakti je však pohroužení mysli do Pána automatické, bez námahy. Oddaný na stupni niṣṭha nemůže zjistit, jak a kdy se jeho mysl odpoutává od témat týkajících se Pánových vlastností, podob atd., a zaměřuje se na hmotné záležitosti. Naproti tomu ve stádiu asakti nevnímá, jak a kdy jeho mysl spontánně opouští hmotná témata a zaměřuje se na témata o Pánu. Oddaný pod úrovní asakti to nemůže nikdy vědět. Toto spontánní zaměření na Pána je příznakem stupně asakti.
Brzy ráno, když spatří jiného oddaného, řekne: „Odkud jsi? V té krabičce na krku máš śālagrāma-śilu? Tvůj jazyk se neustále chvěje vychutnáváním si nektaru Kṛṣṇova jména, které tiše pronášíš. Nevím, proč dáváš darśan nešťastnému člověku jako jsem já a poskytuješ mi ohromující radost. Pověz mi o všech svatých místech, která jsi navštívil. Popiš mi všechny svaté duše, které jsi potkal a jakými realizacemi tě požehnaly. Tímto způsobem zdokonaluješ sebe i ostatní.“ Tímto způsobem stráví nějaký čas pitím nektaru v důvěrném rozhovoru. Jinde, když uvidí dalšího oddaného, řekne: „Díky okouzlujícímu písmu pod tvou paží vypadáš velmi elegantně, takže odhaduji, že jsi velmi učený a realizovaný. Laskavě mi přednes jeden verš z desátého zpěvu a přines život ptáku cātakī mých uší čekajícímu na kapky tvých nektarových vysvětlení.“ Když toto vysvětlení uslyší, chlupy se mu zježí v extázi.
Když jde na jiné místo, spatří shromáždění oddaných, a řekne: „Ó, dnes se můj život stane úspěšným, protože společnost oddaných zničí všechny mé hříchy.“ S touto úvahou se jim opakovaně klaní padaje na zem jako tyč. Když je láskyplně přivítán nejvzdělanějším mahābhāgavatou, korunním klenotem všech oddaných, usedne před ním v přikrčeném postoji. Pokorně ho prosí se slzami v očích: „Ó pane, jsi korunní klenot mezi lékaři schopnými odstranit závažné onemocnění hmotou postihující živé bytosti ve třech světech. Jsem ta nejpokleslejší a nejzkaženější osoba. Změř prosím můj tep, urči moji nemoc a poraď mi lék a stravu. Tím zázračným lékem mi dej potřebnou výživu.“ Přešťastný díky milosrdnému pohledu mahābhāgavaty a jeho nektaru sladkých slov se zdrží několik dní, aby sloužil lotosovým nohám tohoto oddaného.
Někdy bloudí v lese pohroužen v emocích, pozoruje pohyb zvířat a ptáků a intuitivně si je vykládá jako znamení milosti nebo trestu od Kṛṣṇy. „Jestli mi Kṛṣṇa prokazuje milost, pak ta antilopa v dálce udělá tři nebo čtyři kroky ke mně. Pokud mi milost neprokazuje, otočí se.“ Na okraji vesnice uvidí si hrát malého bráhmanského chlapce, který mu připomene dětského světce Sanaku a zeptá se ho: „Uvidím Vrajendra Kumāra?“ „Ne.“ Když uslyší tu jednoduchou slabiku, bude přemýšlet, zda tu odpověď přijmout tak jak je nebo hledat hlubší význam.
Setrvává ve svém domě s unavenou tváří jako lakomý bohatý obchodník lačnící po bohatství a celý den se zaobírá myšlenkami, ať sní, stojí nebo sedí. „Kam jdu? Co dělám? Jak získám svou vytouženou věc?“ Když se ho příbuzní zeptají, co se s ním děje, někdy se bude tvářit jako němý a jindy bude předstírat normálnost. Jeho přátelé se omluví: „V poslední době je roztržitý.“ Jeho sousedé dospějí k závěru, že je to idiot od narození. Stoupenci mīmāṁsy (Jaiminiho filozofie) ho budou považovat za pošetilce. Ti, kdo studují Vedāntu, ho budou mít za oběť klamu. Konatelé zbožných činností řeknou, že je na scestí. Oddaní řeknou, že dosáhl základní pravdy. Pachatelé přestupků řeknou, že je podvodník. Ale tento oddaný nedbající na úcty a neúctu, protože spadl do proudu velké nebeské řeky připoutanosti (asakti) k Pánu, bude jednoduše stejným způsobem pokračovat.
Takto skončí šestá sprška nektaru Mādhuryi Kādambinī Mahāmahopadhyāyi Śrīmat Viśvanātha Cakravartīho, která rozebírá okouzlení srdce.
Když asakti dosáhne extrémní ztralosti, nazývá se rati nebo bhāva. Bhāva je nezralý (rozvíjející se) stupeň tří sat-cid-ānanda energií Pánovy svarūpa-śakti: sandinī, samvit a hlādinī. Jinými slovy, bhakti se vlastně začíná projevovat od stupně bhāva, což je tedy kvetoucí popínavá rostlina bhakti, která plní všechna přání. Jejím vnějším leskem je kvalita sudurlabhā (vzácně dosažitelná) and její vnitřním leskem je mokṣa laghu kṛta (vysmívá se i osvobození). Pouhý jediný atom bhāvy zcela vykořeňuje nevědomost. Kromě toho silná vůně květu bhāvy zve Madhusūdana a přiměje Ho se tam objevit. Co víc mohu říci? Všechny emoce srdce navoněné bhāvou se podobají oleji ze zkapalněných sezamových semínek vhodnému k potření všech končetin Pána. Po objevení se bhāvy si i caṇḍāla zaslouží úctu od Pána Brahmy a ostatních.
V té době jeho oči plně touží obrátit se k Vrajendranandanovi a olizovat Jeho tmavé končetiny (śyāmalima), růžový odstín Jeho rtů a očních víček (āruṇima), bílý lesk jeho měsíci podobných zubů zářících v Jeho usmívající se tváři (dhavalima) a žlutou barvu Jeho oblečení a ozdob (pītima). Potom začne Jeho tělo omývat hojnými proudy slz. Pobíhá sem a tam, každým okamžikem se zastavuje a s nastraženýma ušima touží, aby byly ozdobeny náušnicemi písně Kṛṣṇovy flétny, cinkání Jeho nákotníčků a sladkou intonací Jeho hlasu (sausvarya) skoro jako přímý rozkaz sloužit Jeho lotosovým nohám. Pak myslí na to, jak vytoužený musí být dotek Pánových jemných rukou (kiśalaya-sparśaḥ), a jeho tělo propadne extázi. Jeho nosní dírky se opakovaně široce otevírají a zavírají, dychtivé po vůni Pánova těla (saurabhya). „Ach, budu moci někdy ochutnat nektar Pánových rtů?“ Cítí, že dosáhl té chuti (rasana), jeho jazyk se nesmírně raduje a olizuje si rty. Někdy, když cítí, že dosáhl přímé realizace Pána v srdci (sphūrti), je v mysli neomezeně šťastný. Ochutnává vzácný poklad Pánovy sladkosti (mādhurya) a začíná blouznit. Když pak tento pocit zmizí, propadá smutku. Tímto způsobem to vypadá, jako by si zdobil tělo třiatřiceti příznaky sañcārī-bhāvy. Ve stavech bdění, spánku a hlubokého spánku se jeho inteligence odhodlaně upíná jako poutník na cestu vzpomínání na Kṛṣṇu. Jeho ješitnost (ahantā, „já“) se téměř vzdává hmotného těla sādhaky jako skoro neživého a prakticky vstupuje do siddha-dehy (duchovní totožnosti) v závislosti na jeho touze sloužit Bohu konkrétním způsobem. Jeho majetnický smysl (mamatā, „moje“) se stává podobným včele vychutnávající si nektar lotosových nohou Pána. Po obdržení nejcennějšího klenotu bhāvy se jej oddaný snaží ukrýt jako lakomec před obyčejnými lidmi. Nicméně slavný logický výrok praví, že jasná tvář odhalí skryté bohatství (obličej je ukazatel mysli). Tak pokročilí oddaní rozpoznají jeho vnitřní stav, když se stane sídlem tak úžasných vlastností jako je odříkání a tolerance, jež se projevují na stupni bhāva. Obyčejní lidé, neschopní tyto vlastnosti rozlišit, dospějí k závěru, že jeho mysl je roztržitá nebo že je šílený.
Tento stupeň bhāva je dvou druhů: vznikající z rāga bhakti a vznikající z vaidhī bhakti. Bhāva z rāgānugā bhakti je přílišné kvality (jāti) i kvantity (pramāṇa), a proto je velmi hustá či silná. Je charakterizována absencí úcty s převahou pocitu, že Pán je na stejné nebo nižší úrovni. Druhá, vznikající z vaidhī bhakti, je poněkud nižší kvality a kvantity než první, s láskou k Pánu smíšenou s vnímáním Pána jako všemocného Boha, a není tak hustá. Tyto dva druhy bhāvy jsou vychutnávány dvěma odlišnými způsoby ve dvou druzích srdcí se dvěma druhy duchovních tužeb u dvou druhů oddaných.
Tak jako existují různé stupně hustoty šťávy manga, chlebovníku, cukrové třtiny nebo hroznů, existují i stupně sladkosti bhāvy. Je tedy pět druhů oddaných podle své bhāvy: śāntové (neutrální obdivovatelé), dāsové (služebníci), sakhové (přátelé), pitrī (starší), preyasī (milenci) v pěti různých bhāvách. To znamená, že śāntové jednají v śānti (klidu), dāsové v prīti (náklonnosti), sakhové v sakhyam (přátelství), pitrī ve vātsalyam (rodičovské lásce), a preyasī v priyatā (milostné lásce).
Potom těchto pět bhāv svou vlastní energií získává vibhāvu, anubhāvu, sāttvikī, vyabhicārī jako své podřízené spolu s jejich majestáty a stávají se králi známými jako sthāyi bhāvy. Těchto pět sthāyi bhāv se smícháním s těmito prvky přemění v pět ras: śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a ujjvala.
Śruti definují rasu jako samu podstatu Pána: raso vai saḥ, rasaṁ hy evāyam labdhvānandī bhavati - Pán je rasa sama o sobě (rasa-svarūpa) a dosažením této rasy se jīva stává blaženou. Tak jako se voda vyskytuje ve všech řekách, potocích a rybnících, ale je ztělesněna v oceánu, rasa je přítomna ve všech Pánových avatārech, ale v žádném z nich nedosahuje dokonalosti. Absolutního vrcholu dosahuje ve Vrajendranandanovi, Kṛṣṇovi, synovi krále Vraji. Když bhāva poprvé uzraje a začne se měnit v premu, právě tohoto Vrajendranandanu, který je zosobněním rasy, přímo realizují kvalifikovaní oddaní.
Takto končí sedmá sprška nektaru Mādhuryi Kādambinī Mahāmahopadhyāyi Śrīmat Viśvanātha Cakravartīho, která rozebírá plynutí věčné blaženosti.
Z popínavé rostliny bhakti, která nejprve vyrazila dva listy během sādhany bhakti, náhle vypučí mnoho hladkých okvětních lístků v podobě anubhāv (příznaků extáze) spojených s květem bhāvy. Tyto anubhāvy jsou plné procesů oddanosti jako naslouchání a opěvování a v každém okamžiku oslnivě září. Nejdříve vytvoří květ zvaný bhāva a nakonec přinesou plod zvaný prema. Ale nejvíce udivující na popínavé rostlině bhakti je to, že i když její listy, pupeny, květy a plody dozrávají do další podoby, nevzdávejí se své původní podoby. Společně září stále novými způsoby.
Nesčetné citta vṛtti, myšlenky oddaného byly v minulosti pevně svázány provazy připoutanosti k rodině, příbuzným, domovu a vlastnictví. Když se však objeví prema, snadno zbaví myšlenky všech těchto připoutaností. Svou vlastní silou promění tyto hmotné pocity v duchovně blažené prvky, jako kdyby je všechny ponořila do hluboké studny proměňujícího nektaru. Podobně se zduchovní všechny připoutanosti. Pak těmito zárodky duchovní připoutanosti prema připoutá zduchovnělé pocity ke sladkosti Pánova jména, podob a vlastností. Prema projevuje svůj lesk tímto způsobem a ihned zahanbuje všechny hmotné ideály (puruṣārtha), jako když slunce zahanbuje všechna souhvězdí na obloze. Nektar, který pochází z plodů premy, má zásadní vlastnost koncentrované blaženosti (sāndrānanda) a její vynikající výživností je její síla přitahovat Kṛṣṇu (Kṛṣṇakarṣanī). Když oddaný začne ochutnávat tento nektar, nedbá na žádné překážky. Jako lakomec s horečkou po pokladu, jako zloděj, který ztratil veškerou uvážlivost zaujetím svou prací, oddaný ztrácí veškerý smysl pro vědomí sebe sama. Někdy je netrpělivý, aby získal Pána, jako hlad, který nemůže být utišen ani jedením těch nejchutnějších jídel ve dne v noci. Oddaný touto úzkostí hoří jako slunce. Uklidní se jen vychutnáváním si podoby, vlastností a sladkosti Pána, které se na okamžik objevují jako chlad tisíců měsíců.
Prema, která se nachází v oddaném, nádobě premy, je velmi úžasná tím, že současně i její sebemenší nárůst probodne oddaného jako šíp v podobě úzkosti, kdy oddaný v každém okamžiku touží po přímém darśanu Pána, a zároveň intenzivním projevem premy je tento šíp spálen realizací (sphūrti) podob, zábav a sladkosti Pána. Přesto zůstává neuspokojený.
Současně tato prema, pramenící ze svého vlastního zdroje, mírně vzrůstá a oddaný každým okamžikem touží po přímém styku s Pánem. Tato neodolatelná touha hoří jako požár a trhá jeho tělo jako ostrý šíp. Intenzitou své touhy po Pánu zůstává neuspokojený okamžik trvajícím pohledem na Pánovu podobu, vlastnosti a sladkost.
Považuje přátele za stejně zbytečné jako suchou, zarostlou studnu a jeho domácnost se stává podobnou lesu plnému trnů. Potrava se stává naprosto nechutnou. Chvála od ostatních oddaných je jako kousání hada. Každodenní povinnosti se stávají obtížnými jako smrt. Všechny údy jeho těla připomínají nezvladatelné břemeno. Útěcha jeho druhů je jako jed. I když zůstává neustále vzhůru, bdění je pro něho oceánem askeze a spánek jakoby opouštěl jeho život. Jeho tělo mu připadá jako trest od Pána. Jeho životní vzduchy opouští život jako pražené obilí. To, co dříve považoval za svůj životní cíl, nyní opouští jako velké neštěstí. Dokonce i pomyšlení na Pána trhá jeho tělo na kusy.
Potom prema přijme podobu magnetu, přitáhne černého Kṛṣṇu a přinutí Ho ukázat se na okamžik oddanému. Tehdy se všechny smysly oddaného (oči, nos, uši, jazyk, hmat) stanou útočištěm všech příznivých vlastností Kṛṣṇovy krásy. Jeho svrchovaná krása, vůně, melodie, mladistvý vzhled, chuť, audarya a kāruṇya. Z ochutnávání nesmírné sladkosti a stálé svěžesti těchto vlastností Pána se v oddaném kvůli jeho premě rodí větší touha, která v každém okamžiku roste. Poetická slova nedokáží popsat oceán trancendentní blaženosti, která se v té době objeví.
Cestovatel na cestě v poušti, v horkém období spalovaný slunečními paprsky, nachází útočiště v chladném místě se stovkami nádob s ledovou vodou z božské nádrže ve stínu obrovského banyánu s hustě propletenými větvemi. Slon zastižený lesním požárem bez možnosti úniku je nakonec omýván neomezeným množstvím vody z hradby dešťových mraků. Osoba stižená smrtelnou nemocí a toužící po uspokojení pije nektar, vychutnává si jeho vynikající sladkost a zažívá neomezené štěstí, které nelze s ničím srovnat.
Potom Pán zjevuje nejprve svou krásu (saundarya) očím oddaného v tomto pozoruhodném stavu. Vzhledem ke sladkosti této krásy všechny smysly a mysl získají kvalitu očí a objeví se překážky jako ochrnutí, třes a slzy. Oddaný omdlévá blažeností. Aby ho Pán utěšil, odhaluje svou vůni do nosních dírek oddaného a všechny smysly oddaného získají kvalitu nosu, aby si užívaly vůně. Oddaný opět omdlévá blažeností. Pán pak odhalí svůj zvučný hlas uším oddaného: Ó Můj oddaný, jsem pod tvou kontrolou. Nenech se ohromit, ale plně uspokoj svoji touhu tím, že si Mě vychutnáš. Všechny smysly se stanou podobným uším, aby naslouchaly, a oddaný omdlí potřetí. Na počátku mdlob pak Pán oddanému milostivě dá pocítit dotek svých lotosových nohou, rukou a hrudi a vyjeví mu svůj svěží mladistvý vzhled (saukumārya). Oddaným v náladě služebnictví vloží své lotosové nohy na hlavu, oddané v náladě přátelství uchopí za ruce, oddaným v náladě rodičovské lásky utře slzy vlastní rukou a oddané v milostné náladě odmění objetím, dotýkaje se jich rukama a hrudí. Pak všechny smysly oddaného získají kvalitu hmatu a oddaný omdlí počtvrté v hluboké extázi. Na počátku mdlob ho Pán probudí tím, že mu dá chuť (saurasya) svých úst. To je však odhaleno pouze těm v milostné náladě. Smysly oddaného získají kvalitu chuti a on omdlí popáté. Tyto blažené mdloby jsou tak hluboké, že ho Pán musí probudit tím, že mu udělí svoji audarya (velkorysost). Audarya se týká stavu, v němž se v různých smyslech oddaného zároveň projeví všechny vlastnosti Pána (Jeho krása, vůně, hlas, dotek a chuť).
Tehdy prema, která chápe vůli Pána, extrémně vzroste a tomu odpovídajícím způsobem extrémně vzroste touha.
Tato prema vládne jako Měsíc nad oceánem blaženosti a zároveň zvedá stovky a stovky vln a to rozjitřuje a vytváří téměř ničivé napětí v srdci oddaného. V tomto stavu se pak stává krásným vládnoucím božstvem jeho mysli.
Tato vzrostlá prema, která obvykle řídí všechno, tak jako Měsíc vládne oceánu, pak zdánlivě stáhne své síly. To vytvoří v srdci oddaného téměř ničivé napětí a rozervanost mezi současnými chutěmi, střet stovky vln v oceánu blaženosti. Pak prema opět převezme roli vládce, vládnoucího božstva, a projeví svou konkrétní sílu, která umožňuje oddanému zažívat různé chutě současně a bez rozporu. Nikdo by si neměl myslet, že oddaný si nebude moci vychutnávat plně všechny chutě kvůli jejich množství, které může způsobit jejich zředění. Naopak, všechny smysly dosáhnou nepředstavitelné, ohromující, mimořádné schopnosti vykonávat funkce ostatních smyslů vnímat různé vlastnosti Pána. Tímto způsobem mohou zakoušet chuť intenzivněji. V těchto záležitostech nelze používat hmotné argumenty pocházející z hmotných zkušeností. Nepředstavitelné podmínky premy nepodléhají světské logice (acintya).
Oddaný se snaží ochutnat sladké chutě Pánovy krásy, vůně, hlasu, doteku, chutě a audaryi najednou jako pták čátaka, který se snaží pochytat všechny dešťové kapky zobákem. Když poté Pán vidí, že se všechny do Jeho oddaného nevejdou, zvažuje: „Proč si tolik nádherných vlastností nechávám pro sebe?“ Aby nechal oddaného také se na všech podílet, projeví svou kṛpā śakti (zvanou též anugrahā), vládkyni všech śakti, díky níž se oddaný stane přitažlivým i pro Pána. Tato śakti se nachází jako císařovna uprostřed lotosu, jehož osm okvětních lístků je osm śakti (vimalā, utkarṣiṇī, jñāna, kriyā, yogā, prahvī, satyā a īśānā). Tato anugrahā se zdobí před očima Pána a zjevuje se v různých podobách jako vātsalya (náklonnost) ve vztahu k Jeho oddaným v náladě služebníka, atd. (dāsya, sakhya, atd.). V některých případech se projevuje jako kāruṇya (soucit). Když se projeví ve vztahu k oddaným v milenecké náladě, je známa jako citta-viddravinī ākarṣiṇī śakti (ta, která obměkčuje srdce Kṛṣṇy a přitahuje Ho). Někdy podle různých nálad různých oddaných je známa i pod jinými jmény. Tímto způsobem kṛpā śakti, všudypřítomný prvek svobodné vůle Pána, ovlivňuje srdce a způsobuje velký údiv i u těch realizovaných duší, které jsou plně spokojené samy o sobě (ātmārāmā). Touto energií jediná vlastnost zvaná bhakta vātsalya (láska k Jeho oddaným) vládne jako císař nade všemi příznivými, duchovními vlastnostmi jako jsou satya, śauca, dayā a tapas uvedenými v prvním zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu.
mohas tandrā bhramo rukṣa-rasatā kāma ulbaṇaḥ
lolatā mada-mātsarye hiṁsā kheda-pariśramau
asatyaṁ krodha ākāṅkṣā āśaṅkā viśva-vibhramaḥ
viṣamatvaṁ parāpekṣā doṣā aṣṭādaśoditāḥ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 2.1.247-8)
aṣṭādaśa-mahā-doṣai rahitā bhagavat-tanuḥ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 2.1.246)
Osmnáct zavržených vlastností - klam, lenost, chybování, silný chtíč, nestálost, arogance, závist, násilí, námaha, nářek, nepoctivost, hněv, toužení, strach, zaujatost a závislost na druhých - není přítomno v těle Pána. Vlivem této bhakta vātsalyi se však i tyto vlastnosti občas projevují v různých avatārech jako Rāma a Kṛṣṇa a oddaní je oceňují. Tehdy se však tyto chyby stávají vynikajícími vlastnostmi.
Oddaný dosáhne schopnosti plně si vychutnávat krásu, vůni, atd. Pána. Každou si vychutnává a stoupá k vyšším a vyšším vrcholům úžasné zkušenosti. Jeho srdce měkne neustálou realizací Pánovy neslýchané bhakta vātsalyi. Pán projevující svou nádhernou povahu říká: „Ó nejlepší z oddaných, po mnoho životů ses vzdával ženy, domova a bohatství kvůli službě Mě. Snášels utrpení chladu, větru, hladu, žízně a bolesti, opovržení jiných lidí a žil jsi jako žebrák. Za všechny tvé oběti ti nemohu nic dát. Stal jsem se tvým dlužníkem. Vzhledem k tomu, že vláda nad celou Zemí v pozici poloboha a mystické síly pro tebe nejsou vhodné, jak ti je mohu dát? Nelze dát trávu a slámu, potěšení krav, duchovní osobnosti jako jsi ty. I když jsem neporazitelný, dnes sis Mě podmanil. Přijímám útočiště u popínavé rostliny tvé laskavosti.“
Oddaný přijímá Pánova sladká, laskavá slova jako ozdoby svých uší a říká: „Ó můj Pane, můj vládce, ó oceáne bezmezné milosti! Pohlédl jsi na mě, když mě kousala řadu krokodýlů, nekonečných utrpení nekonečných zrození a smrtí uprostřed děsivého proudu hmotné existence. Ó Pane, transcendentní veškerým hmotným planetám, Tvé máslu podobné srdce taje, protože je plné milosti. V podobě duchovního mistra ničíš nevědomost a chtíč! Projevením Sudarśana cakry své úžasné podoby jsi ty krokodýly probodal a osvobodils mě z jejich zubů. Abys splnil mou touhu sloužit Tvým lotosovým nohám jako služebnice (dāsī), umístils slabiky své mantry do mých uší. Zničils mé utrpení, očistils mě procesem neustálého naslouchání, opěvování a vzpomínání na Tvé vlastnosti a jméno. Přivedls mě k pochopení, jak Ti sloužit prostřednictvím společnosti Tvých oddaných. Jsem neinteligentní, nejnižší z nízko postavených a nesloužil jsem Ti ani jediný den. Takový lakomý sobecký člověk si zaslouží být potrestán. Oproti tomu ses mi však ukázal a tak jsi mne přiměl pít nektar. Dotkl ses mě tím, že jsi řekl, že ses stal mým dlužníkem. Teď přemýšlím, co udělat. Bylo by troufalé požádat Tě, abys mi prominul všechny mé činy pět, sedm, osm, tisíc nebo miliónkrát? Mohu s určitostí říci, že to musí být více než biliónkrát. Jen ať všechny reakce mých dosavadních činností, intenzivní a dlouhotrvající, vytrpěné a čekající na vytrpění v budoucnu zůstanou.
Dříve jsem přirovnal Tvé tmavé končetiny k monzunovému mraku, k modrému leknínu a safíru, Tvůj zářící obličej k Měsíci a Tvé jemné nohy k čerstvě vyrašeným listům. Nyní tato přirovnání vypadají jako hromádka spálených hořčičných semínek ve srovnání se zlatou horou, cizrna ve srovnání se zázračným kamenem, šakal ve srovnání se lvem nebo komár ve srovnání s Garuḍou. Vinou mé slabé inteligence jsem se proti Tobě očividně dopustil přestupku. Taková neobratná poezie míněná jako Tvá chvála je přijata obyčejnými lidmi. Ale poté, co jsem na chvíli spatřil majestát Tvého Śrī mūrti, jsem se stal hanebným a jako netrpělivá kráva mé výroky nepošpiní popínavou rostlinu přání Tvé krásy zuby v podobě přirovnání. Jsem jako neklidná kráva polekaná náhlým zjevením Tvé podoby. Nemohu však pošpinit strom přání Tvé krásy ani svými ničivými srovnáními.“
Tímto způsobem oddaný chválí Pána a Pán je s ním stále spokojenější. Pak vyjeví všechny příznivé nezbytné doplňky potřebné pro konkrétní vztah oddaného k Bohu prodchnuté vynikající rasou: Śrī Vṛndāvan, strom přání, mahā yoga piṭh, nejmilejší dceru Vrṣabhānua, Její společnice jako Lalitā a její mañjarī, své vlastní přátele jako Subala, krávy, o které pečuje, řeku Yamunu, Govardhan, lesy jako Bhāṇḍīra, kopec Nandīśvara, všechny matky, otce, bratry, přátele a služebníky a ostatní Vrajavāsī. Pán ponoří oddaného do okouzlující přílivové vlny blaženosti a pak se svým doprovodem zmizí.
Oddaný po nějaké chvíli přijde k vědomí a s touhou vidět Pána znovu otevře oči, a protože Pána nevidí, dá se do pláče. „Byl to jen sen? Ne, ne, nebyl, protože nejsem ani ospalý, ani nemám žádné nečistoty v očích ze spánku. Byla to nějaká halucinace? Ne, protože halucinace by nikdy nemohla poskytnout skutečnou blaženost. Nebo to byla nějaká chyba mysli? Ne, protože všechny příznaky neklidné mysli chybějí. Bylo to splnění nějaké hmotné touhy? Ne, žádná hmotná představa by se nikdy nepřiblížila tomu, co jsem viděl. Bylo to chvilkové setkání s Pánem? Ne, protože se zcela liší ode všech předchozích vizí Pána, který si pamatuji.“ Tímto způsobem oddaný zůstává v nejistotě. Leží na prašné zemi a stále se modlí o tu samou zkušenost. Nezískává ji a tak naříká, pláče, válí se po zemi, zraňuje si vlastní tělo, omdlévá, probírá se, stojí, sedí, pobíhá kolem a kvílí jako šílenec. Chvílemi mlčí jako mudrc a chvílemi jako společenský vyvrženec neplní své každodenní povinnosti. Mluví nesouvisle jako člověk posedlý duchy. Oddanému příteli, který se přichází soukromě zeptat, co se děje, vysvětluje, co zažil. Na chvíli se zotaví a přítel vysvětluje: „To bylo díky štěstí přímé setkání s Pánem.“ Spokojen s tímto vysvětlením se stává šťastným.
Pak znovu naříká: „Již tu společnost nemám. Byla to sprška milosti od nějakého velkého oddaného Pána na tuto nešťastnou duši? Nebo to byla pouhá náhoda nebo výsledek nějakého minulého poctivého úsilí? Nebo to možná byla jen bezpříčinná milost Pána. Nějakým nepopsatelným štěstím jsem získal Pána, ale pak jsem Ho vinou vážného přestupku opět ztratil. Bez života, bez inteligence nemohu zjistit pravdu. Kam půjdu? Co a jak mám dělat? Koho se zeptat? Jsem úplně prázdný, bez duše, bez přístřeší, spálený požárem. Tři světy jako by mě pohlcovaly. Vzdám se této světské společnosti a budu žít nějakou dobu o samotě.“
Přitom dále naříká: „Ó Pane s lotosovou tváří, vlastníš proudy nektaru a zdobí Tě voňavé girlandy s vůní všech lesů přitahující roje bzučících včel! Mohu Ti alespoň okamžik znovu sloužit? Když jsem jednou okusil Tvou sladkost, nemohu usilovat o nic jiného.“
Začne se válet po zemi, ztěžka dýchat, omdlévat a přicházet o rozum. Najednou spatří Pána všude a raduje se, objímá, směje se, tancuje a zpívá, a když Pán opět zmizí, zaplaví ho výčitky svědomí a pláče. S tímto chováním stáhne své životní příznaky a ztrácí povědomí o tom, zda má tělo nebo ne. Pak, nevědom si toho, že se jeho hmotné tělo rozložilo na hmotné prvky, chápe jen to, že se projevil jeho vytoužený Pán, oceán milosti. Pán ho zapojí do služby a vede si ho do svého domu. Tak oddaný dosáhne konečného cíle.
ādau śraddhā tataḥ sādhu-saṅgo 'tha bhajana-kriyā
tato 'nartha-nivṛttiḥ syāt tato niṣṭhā rucis tataḥ
athāsaktis tato bhāvas tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaṁ premṇaḥ prādurbhāve bhavet kramaḥ
Nejprve se objeví víra, pak společnost oddaných, oddané činnosti, odstraňování překážek, stálost, chuť, připoutanost, bhāva a nakonec prema.
Stupně oddanosti uvedené v tomto verši jsou popsány tak, jak jsou. Sneha, māna, praṇaya, rāga, anurāga a mahābhāva, postupně specializované chutě, jsou postupně stále vyšší plody popínavé rostliny bhakti. Vzhledem k tomu, že hmotné tělo oddaného nemůže snést napětí extrémů všech těchto chutí, nejsou projeveny v jeho těle. Tyto chutě zde tedy nebyly popsány. Ruci, asakti, bhāva a prema, které zakoušet lze, již byly popsány. Nebyly však uvedeny citace písem, protože by to vytvořilo překážku v chápání těchto stavů. Jsou uvedeny nyní.
Ruci:
tasmiṁs tadā labdha-rucer mahā-mate
priyaśravasy askhalitā matir mama
„Ó velký mudrci, jakmile jsem poznal chuť Nejvyšší Osobnosti Božství, naslouchal jsem Pánu s neochvějnou pozorností.“ (ŚB 1.5.27)
Asakti:
guṇeṣu saktaṁ bandhāya rataṁ vā puṁsi muktaye
„Stádium, ve kterém je vědomí živé bytosti přitahováno třemi kvalitami hmotné přírody, se nazývá podmíněný život. Je-li však totéž vědomí připoutáno k Nejvyšší Osobnosti Božství, živá bytost se nachází v osvobozeném stavu.“ (ŚB 3.25.15)
Bhāva:
priya-śravasy aṅga mamābhavad ruciḥ
„Naslouchal jsem pozorně a má chuť poslouchat o Osobnosti Božství vzrůstala na každém kroku.“ (ŚB 1.5.26)
Prema:
premātibhara-nirbhinna-pulakāṅgo 'tinirvṛtaḥ
ānanda-samplave līno nāpaśyam ubhayaṁ mune
„Ó Vjāsadeve, v tom okamžiku jsem byl zcela unesen pocity štěstí a každá část mého těla navzájem nezávisle ožila. Pohroužen v oceánu extáze jsem nebyl schopen vidět sebe ani Pána.“ (ŚB 1.6.17)
Příznaky ruci:
tā ye pibanty avitṛṣo nṛpa gāḍha-karṇais
tān na spṛśanty aśana-tṛḍ-bhaya-śoka-mohāḥ
„Pijí pozornýma ušima, aniž by byli uspokojeni, ó králi, a nedotýká se jich strach, nářek a iluze.“ (ŚB 4.29.40)
Příznaky asakti:
śṛṇvan su-bhadrāṇi rathāṅga-pāṇer janmāni karmāṇi ca yāni loke
gītāni nāmāni tad-arthakāni gāyan vilajjo vicared asaṅgaḥ
„Inteligentní člověk, který ovládl svou mysl a pokořil strach, by se měl vzdát veškeré připoutanosti k hmotným objektům jako je žena, rodina a národ. Bez ostychu by měl volně putovat a poslouchat a opěvovat svatá jména Pána, který drží kolo od vozu.“ (ŚB 11.2.39)
Příznaky bhāvy:
yathā bhrāmyaty ayo brahman svayam ākarṣa-sannidhau
tathā me bhidyate cetaś cakra-pāṇer yadṛcchayā
„Ó brāhmaṇové (učitelé)! Tak jako se železo samo přibližuje k magnetu, který ho přitahuje, mé vědomí přitahuje Pán Viṣṇu, jenž drží v ruce disk. Je změněné Jeho vůlí, a nemám tedy žádnou nezávislost.“ (ŚB 7.5.14)
Příznaky premy:
evaṁ-vrataḥ sva-priya-nāma-kīrtyā jātānurāgo druta-citta uccaiḥ
hasaty atho roditi rauti gāyaty unmāda-van nṛtyati loka-bāhyaḥ
„Zpívání svatého jména Nejvyššího Pána člověka přivede na úroveň lásky k Bohu. Tehdy je oddaný upevněn ve svém slibu věčného služebníka Pána a postupně rozvíjí silnou připoutanost k určitému jménu a podobě Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jeho srdce měkne extází lásky k Bohu, on se velmi hlasitě směje, pláče nebo vykřikuje. Někdy jako šílený zpívá a tančí, protože se nestará o své okolí.“ (ŚB 11.2.40)
Okamžité spatření Pána:
pragāyataḥ sva-vīryāṇi tīrtha-pādaḥ priya-śravāḥ
āhūta iva me śīghraṁ darśanaṁ yāti cetasi
„Svrchovaný Pán Kṛṣṇa, o jehož slávě a skutcích je potěšením naslouchat, se okamžitě zjeví v mém srdci, jako kdybych Ho zavolal, jakmile začnu opěvovat Jeho svaté činnosti.“ (ŚB 1.6.33)
Společnost Pána:
paśyanti te me rucirāṇy amba santaḥ prasanna-vaktrāruṇa-locanāni
rūpāṇi divyāni vara-pradāni sākaṁ vācaṁ spṛhaṇīyāṁ vadanti
„Drahá matko, Mí oddaní stále vidí Můj usměvavý obličej s očima jako vycházející ranní slunce. Rádi se dívají na Mé různé transcendentální podoby, které jsou všechny velmi shovívavé, a také se Mnou příznivě rozmlouvají.“ (ŚB 3.25.35)
Reakce oddaného na společnost Pána:
tair darśanīyāvayavair udāra-vilāsa-hāsekṣita-vāma-sūktaiḥ
hṛtātmano hṛta-prāṇāṁś ca bhaktir anicchato me gatim aṇvīṁ prayuṅkte
„Když čistý oddaný vidí okouzlující podoby Pána, usměvavé a přitažlivé, a slyší Jeho tolik příjemná slova, téměř ztrácí veškeré jiné vědomí. Jeho smysly jsou zbaveny všeho jiného zaměstnání, a on se pohrouží do oddané služby. Přestože nechce, dosahuje osvobození bez zvláštního úsilí.“ (ŚB 3.25.36)
vāso yathā parikṛtaṁ madirā-madāndhaḥ
„Tak jako opilý člověk neví, jestli má na sobě kabát nebo košili.“ (ŚB 11.13.36)
Tyto verše převzaté z Bhāgavatamu by měly být brány v úvahu.
Podstata je tato. Ahaṅkāra je dvou typů: ahantā (vědomí ,já‘) a mamatā (vědomí ,moje‘). Jñāna oba dva zničí a je dosaženo osvobození. Jejich zaměřením na tělo (já jsem toto tělo), domov (toto je můj domov), atd. vzniká spoutanost.
„Jsem následovník Pána. Jsem služebník Pána. Mám sloužit Pánu s Jeho společníky, oceánu sladkosti s Jeho podobou, vlastnostmi a zábavami.“ Pokud osoba myslí tímto způsobem, označuje se jako služebník Pána a považuje Pána spolu s Jeho společníky za svůj majetek, nazývá se to prema. Prema se tímto způsobem liší od spoutanosti i osvobození a je vhodně nazývána korunní klenot všech lidských cílů. Existuje toto pořadí.
Když je materialistický aspekt ahantā a mamatā velmi hluboký, osoba zůstává v koloběhu rození a umírání. Pokud se díky štěstí zrodí částečka víry a osoba pomýšlí na to, že se stane vaiṣṇavou a bude sloužit Pánu, materialistický aspekt se lehce zduchovní (gandha) a jīva se kvalifikuje pro oddanou službu. Na stupni sādhu saṅga se zduchovnění zhustí a její připoutanost je úplná (ātyantikī). Na stupni aniṣṭhita bhajana kriyā je zduchovnění já a moje specifické, lokalizované na jednom místě, zatímco hmotný aspekt je ještě v plné síle (pūrṇa).
Na stupni niṣṭhā je zduchovnění zjistitelné na mnoha místech a materialistický vliv stále převládá (prāyikī). Na stupni ruci se zduchovnění já a moje stává dominantním, blíží se ukončení (prāyikī) a materialistické pojetí já a moje se lokalizuje v určitých tématech. Na stupni asakti je duchovní aspekt já a moje úplný (pūrṇa) a hmotný aspekt se stává stopovým (gandha). Na stupni bhāva se duchovní aspekt stává úplným (ātyantikī) a hmotný aspekt se podobá prázdnému stínu. Na stupni prema se duchovní aspekt stává velmi intenzivním (paramātyantikī) a hmotný aspekt zcela chybí.
Na stupni bhajana kriyā je rozjímání o Pánu momentální s nádechem hmotných témat. Na stupni meditace niṣṭhā existuje stopa (abhāsa) ostatních témat. Na stupni ruci další témata chybí a meditace je dlouhodobá. Na stupni asakti se meditace stává velmi hlubokou. Během bhāvy je meditace charakterizována Pánem. Na stupni prema existuje na rozdíl od prostého pohledu na Pána přímé spojení s Pánem.
mādhurya-vāridheḥ kṛṣṇa-caitanyād uddhṛtaiḥ rasaiḥ
iyaṁ dhinotu mādhuryamayī kādambinī jagat
Hradba mraků vyzvedla rasu z oceánu sladkosti ztělesného Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Nechť sladká hradba mraků uspokojí žíznivý svět šířením této rasy.
Oddaný neustále setrvává ve společnosti oddaných, sedí s nimi a rozmlouvá o nektarových zábavách Pána, vychutnává si je a velebí je znovu a znovu s vyloučením všech ostatních témat. Vstupuje do svatého dhāmu a stává se neochvějným v čisté službě Pánu (seva-niṣṭhā). Nevědomí lidé si myslí, že se zbláznil.
Snaží se naučit nový taneční krok radostného procesu oddané meditace o Pánu a službě Jemu a ruci, učitelka tance, ho bere za obě ruce, aby ho osobně učila. Tak začíná prožívat zvláštní, nepředstavitelnou blaženost. Kdo může popsat, v jaké oblasti blaženosti bude žít, až ho časem přimějí k tanci dvě hlavní vládkyně tance, bhāva a prema?
Takto končí osmá sprška nektaru Mādhuryi Kādambinī Mahāmahopadhyāyi Śrīmat Viśvanātha Cakravartīho, která rozebírá dosažení chuti oddané služby.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura
Zaprvé, prostřednictvím slov „vzpomínat na Kṛṣṇu“ (Brs 1.2.294) je vyjádřeno, že vzpomínání (smaraṇam) je hlavní bod rāgānugy bhakti. Rāga je zvláštní rys mysli.
Milenec je vládce Vṛndāvanu, Śrī Kṛṣṇa, který se těší ze zábav vhodných pro svou vlastní náladu. Spojení „také Jeho obyvatel“ označuje Jeho milované věčné společníky ve Vraji a zejména tu vynikající osobnost, kterou praktikující oddaný upřednostňuje, jako jsou Vṛndāvaneśvarī Śrīmatī Rādhārāṇī, Lalitā, Viśākhā, Rūpa Mañjarī atd. I když jsou to Kṛṣṇovy oblíbenkyně, jsou také více nakloněny těm oddaným, kteří si přejí vstoupit do zářivého milostného vztahu s Kṛṣṇou.
Pokud oddaný nemůže žít ve Vraji fyzicky, musí tak činit alespoň mentálně. Následující verš (1.2.295) však jasně vysvětluje, že musí žít ve Vraji fyzicky. Život v sādhaka rūpě znamená ve fyzickém těle praktikujícího oddaného a siddha rūpa znamená vlastní vytoužené mentálně koncipované duchovní tělo vhodné pro přímou transcendentní službu Kṛṣṇovi. „Tad bhāva lipsunā“ znamená dychtit po dosažení zářivých milostných nálad vůči Kṛṣṇovi svého oblíbeného oddaného v této náladě, jako jsou Śrīmatī Rādhārāṇī a gopī.
Jak sloužit? S věcmi shromážděnými buď mentálně (v siddha rūpě) či fyzicky (v sādhana rūpě).
Jak následovat obyvatele Vraji? Ve fyzickém těle oddaný následuje Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a dalších světce, kteří žili ve Vraji, a v mentálně koncipovaném duchovním těle následuje Śrīmatī Rūpu Mañjarī a další věčné společnice Kṛṣṇy. Obyvatelé Vraji, které by měl následovat, jako jsou Candrakānti nebo mudrci z lesa Daṇḍaka, jejichž příběh vypráví Bṛhad Vāmana Purāṇa stejně jako śruti, dosáhli svého duchovního vztahu s Kṛṣṇou. Oddaný by měl jednat jako oni. Tímto způsobem první dva verše popisují smaraṇam a život ve Vraji a třetí verš (1.2.296) popisuje činnosti jako naslouchání o zábavách Kṛṣṇy. Všechny ostatní části oddané praxe jsou dosaženy nasloucháním a opěvováním. Bez naslouchání a opěvování zůstane následování obyvatel Vraji bezvýsledné. Tak pravili učení mudrci po zevrubné úvaze. Oddaný má praktikovat jen ty části, které jsou příznivé pro jeho vlastní oddanou náladu, a ne ty, které jsou s ní v rozporu.
Uctívání sebe sama, používání muder nebo nyās, meditace o zábavách Kṛṣṇy ve Dvārace a uctívání Kṛṣṇových královen ve Dvārace jsou praktiky, které by rāgānuga sādhaka neměl provádět, ačkoliv jsou popsány ve védských písmech . Pokud na cestě oddanosti existuje na straně oddaného nepatrný nedostatek, nebude to chyba, jak lze vidět v písmech. V 11. zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu říká devět Yogendrů králi Nimimu: „Ó králi! Člověk, který přijme tento process oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, nebude na své cestě tímto světem nikdy tápat. Ani když poběží se zavřenýma očima, nikdy neklopýtne a neupadne.“ (11.2.35) Pán také říká Uddhavovi ve Śrīmad Bhāgavatamu 11.29.20: „Můj milý Uddhavo, tento proces oddané služby Mně jsem ustanovil Já sám, a proto je transcendentní a prostý hmotných pohnutek. Jeho přijetím oddaný nikdo neutrpí sebemenší ztrátu.“ Slovo yān v předchozím verši znamená, že nemůže nastat žádná chyba, pokud oddaný přijme útočiště v procesu naslouchání a opěvování. Také Nārada Pañcarātra uvádí, že výlučná oddanost Pánu Harimu, která nedodržuje pravidla stanovená písmy, je pouze příčinou rozruchu.
Pokud se někdo, přemožen duchovní chtivostí, vydá na cestu bhajanu, ale přesto cítí, že není správné, aby se vzdal všech pravidel stanovených zjevenými písmy, i když jsou nepříznivé pro jeho sladkou, spontánní náladu, a medituje o Dvārakā-līle, atd., pak dosáhne transcendentního postavení společnice Pánových královen ve Dvārace. To je potvrzeno písmy: „Ten, kdo má velkou touhu po mileneckém vztahu s Pánem, ale uctívá Ho pouze pomocí vidhi bhakti, se stane královnou ve Dvārace.“ (Brs 1.2.203) Význam slova kevala v tomto verši je kṛtsnenaiva, nebýt schopen se vzdát jakékoliv nepříznivé části praxe, jako je uctívání královen ze Dvāraky, a být zaměřen výhradně na vidhi bhakti. Slovník Amara Kośa potvrzuje, že slovo kevala může znamenat kṛtsna. Přesto nemůžeme tvrdit, že tak jako výlučným uctíváním pouze ve vidhi mārze se oddaný stane Kṛṣṇovou královnou ve Dvārace, dosáhne praktikováním směsi vidhi bhakti a rāgānuga bhakti Kṛṣṇy v Mathuře. Jak je koneckonců možné se stát královnou v Mathuře jako ve Dvārace? Pokud odpovíte, že se stanete společnicí Kubji v Mathuře, pak říkám, že je to nespravedlivé. Koneckonců rasa Kubji s Kṛṣṇou je nižší než rasa královen ze Dvāraky (jak je vysvětleno v Ujjvala Nīlamaṇi). Jak tedy můžeme získat něco nižšího pomocí praxe smíšené vidhi a rāgānuga bhakti, která je lepší než pouhá vidhi bhakti? Gopāla tāpanī Upaniṣad dokazuje, že se Rukmiṇī provdala v Mathuře. Jeden verš říká: „Kṛṣṇa, Balarāma, Aniruddha, Pradyumna a Rukmiṇī věčně sídlí v Mathuře.“ Proto vysvětlení, že se oddaný stane společnicí Rukmiṇī v Mathuře v důsledku smíšení vidhi bhakti s rāga bhakti, také není rozumné, protože ne každý potvrdí, že Rukmiṇī je vdaná v Mathuře. Jak se může oddaný stát společníkem Kubji nebo Rukmiṇī po uctívání Śrī Śrī Rādhy a Kṛṣṇy? To je druhá nespravedlnost.
Ve skutečnosti když oddaný následuje vidhi mārgu pod vlivem chtivosti, nazývá se to rāgānuga bhakti, a když následuje vidhi mārgu na popud příkazů zjevených písem, nazývá se to vidhi bhakti. Když někdo uctívá Kṛṣṇu bez následování pravidel stanovených písmy, jak zmiňuje výše uvedený verš z Nārada Pañcarātry, pak je to považováno za rozruch.
Písma ukazují pět druhů oddaných činností, aby objasnila, které části oddané služby musí být praktikovány v rāgānuga bhakti, jaké jsou, jaká je jejich skutečná povaha, co je třeba dělat a co se dělat nemá. Jsou to: ty, které jsou plné vytoužené nálady, které se vztahují k vytoužené náladě, které jsou příznivé pro vytouženou náladu, které nejsou v rozporu s vytouženou náladou a ty, které jsou v rozporu s vytouženou náladou.
Z nich jsou některé praxí i cílem (jediný rozdíl je, že ty první jsou v nezralém stavu a druhé ve zralém), některé jsou přímou příčinou dosažení cíle (premy), některé jsou nepřímou příčinou, některé jsou užitečné, některé jsou škodlivé a některé jsou neutrální. Všechna tato rozdělení byla ukázána.
Služebnictví, přátelství a tak dále jsou prostředek i cíl a jsou svābhīṣṭa bhāvamaya - plné vytoužené nálady. Položky bhajanu, od „přijetí útočiště u nohou gurua“ až po „mantra japu a meditaci“ jsou bhāva sambandhi neboli „ve vztahu k vytoužené náladě“ a jsou přímými příčinami dosažení cíle, lásky k Bohu. Výroky jako „vždy prováděj japu s neochvějnou myslí“ naznačují nitya kṛtyu, neboli trvalé povinnosti. Ti, kdo následují pokyn Gaura gaṇoddeśa dīpiky „vždy prováděj japu svatého jména Kṛṣṇy, které souvisí s vytouženou náladou“ ve svých mentálně koncipovaných duchovních tělech, jsou také nazýváni „vztahující se k vytoužené náladě“, což je přímá příčina dosažení jejich cíle. Vysvětlení Gopāla mantry podle Gaura gaṇoddeśa dīpiky je: „Milenec gopī (gopījana vallabha) prostupuje všemi mými smysly (Govinda).“ Kṛṣṇovo svaté jméno v podobě 18-ti nebo 10-ti slabičné Gopāla mantry je nejlepším příkladem toho, co je ve vztahu s požadovanou náladou. Další přímá příčina toho, co je bhāva sambandhi, je naslouchání o Kṛṣṇových transcendentních podobách, vlastnostech, jménech a zábavách. Je řečeno: „Člověk by měl putovat sám, vzdát se veškerého ostychu, zpívat jména Kṛṣṇy a oslavovat tak Jeho sladkou podobu“ a „všichni oddaní dosáhnou nejvyšší blaženosti neustálým popisováním, vzpomínáním a nasloucháním o Tvé povaze“. Takto jsou praktiky prokázány jako související s vytouženou náladou (bhāva sambandhi).
Dříve bylo pojednáno, že smaraṇam je hlavní položkou rāgānuga bhakti, ale i to závisí na kīrtanu. V současném věku Kali může každý vstoupit do bhajanu prostřednictvím kīrtanu. Veškerá písma prohlašují, že kīrtan je nejlepší částí bhakti. V Ujjvala Nīlamaṇi lze nalézt, že śruti dosáhly zrození ve Vraji jako gopī v důsledku konání askeze plné lásky. Ale v současné Kali yuze je konání askeze odsouzeno a sám Pán říká: „Ty sliby, které jsou přijaty pro Mne, jsou skutečná askeze.“ Proto askeze jako je půst na Ekādaśī a Janmāṣṭamī jsou nepřímé příčiny premy. Můžeme pochopit, že tyto občasné povinnosti jsou trvalé, protože se lze dozvědět, že vzdání se těchto slibů vytvoří překážky na cestě praktikujícího oddaného. Smṛti říkají, že půst na Ekādaśī povede ke vzpomínání na Govindu, takže to je přímá příčina pro oddanou část smaraṇam.
Na druhé straně Skanda Purāṇa a jiná písma říkají, že ten, kdo se nepostí na Ekādaśī, je hříšný jako vrah vlastní matky, otce, bratra nebo duchovního mistra. Je tedy pachatelem přestupku proti svatému jménu. Viṣṇu Dharmottara uvádí, že odčiněním může být člověk osvobozen od hříchu pití alkoholu, krádeže nebo sexu s nadřízeným, ale hřích jezení obilí na Ekādaśī je nezničitelný. Všechny tyto odsuzující výroky prokazují, že sliby jako Ekādaśī jsou povinné. Tyto sliby by se měly vždy dodržovat. Co více lze dodat? Skanda Purāṇa říká: „Člověk může být ve velké nouzi nebo ve velké extázi, ale každý, kdo se nevzdá slibu Ekādaśī, učinil své vaiṣṇavské zasvěcení úspěšným“ a „Každý, kdo obětuje všechny své činnosti Pánu Viṣṇuovi, je úspěšný vaiṣṇava.“ Tyto dva závěry podávají definici Ekādaśī a vaiṣṇavy. Vaiṣṇavovi je zakázáno jíst potraviny, které nejsou obětovány. I mahāprasādam je vaiṣṇavovi na Ekādaśī zakázáno.
Slib v měsíci Kārtika je nepřímou příčinou askeze a přímou částí naslouchání a opěvování. Śrīla Rūpa Gosvāmī na mnoha místech nazval Śrīmatī Rādhārāṇī „Kārtika devatā“, „Ūrjjadevī“ nebo „Ūrjjeśvarī“, bohyně měsíce Kārtiku, takže je jasné, že v měsíci Kārtiku má každý zvláštní příležitost Ji dosáhnout.
Z výroku: „Králi Ambarīṣi! Vždy poslouchej Śrīmad Bhāgavatam pronesený Śukou Munim!“ ze smṛti vidíme, že naslouchání Śrīmad Bhāgavatamu je také trvalá služba.
Z výroků: „Tak jsem plně oslavil Mahāpuruṣu jako tebe“ a „Ti, kteří touží po čisté oddanosti Kṛṣṇovi, by měli vždy naslouchat oslavování Jeho atributů, což ničí vše nepříznivé“ ze 12. zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu můžeme pochopit, že naslouchání o povaze Pána Kṛṣṇy, která se zejména týká 10. zpěvu této knihy, je věčná povinnost, která se musí konat opakovaně, a to se týká rozvoje vytoužené nálady. Nošení korálků z tulasī, tilaku, jmen či stop Kṛṣṇy namalovaných gopīcandanem je příznivé pro rozvoj vytoužené nálady.
Služba tulasī, obřadné obcházení a poklony jsou také příznivé pro rozvoj vytoužené nálady. Úcta ke kravám, stromům dhātrī a aśvattha a brāhmaṇům nejsou v rozporu s rozvojem vytoužené nálady a jsou užitečné, ale služba vaiṣṇavům je ta nejzvláštnější položka a měla by být počítána mezi všechny uvedené. Ve Śrīmad Bhāgavatamu jsme viděli, že matka Yaśodā nechala svého milovaného Kṛṣṇu čekat na své mateřské mléko, aby vzala z ohně mléko, které bylo také určeno pro Něho.
Proto musela odložit Kṛṣṇu, který sál její prs. Podobně také není nesprávné pro oddaného rāgānugu věnovat pozornost výše uvedeným částem oddané služby, které vyživují hlavní části - naslouchání a opěvování.
Meditace o sobě, nyāsa, mudrā, meditace o Dvārakā-līle a uctívání královen Pána Kṛṣṇy jsou škodlivé pro rozvoj vytoužené nálady a jsou to praktiky, které by se neměly provádět. Naslouchání příběhům z Purāṇ jsou neutrální faktory. Nejsou užitečné ani škodlivé. Ačkoliv v transcendentní oddanosti není žádná proměna ani změna, přesto byla rozdělena na části jako „přímá příčina“ a tak dále, aby byla srozumitelnější, což by jinak nebyla. Tak jako je řečeno v písmech o oddanosti „šest bhāv jako sneha jsou projevy premy“ a rasa śāstry definují rasu slovy jako vibhāva a tak dále, použil jsem také výrazy jako upādāna kāraṇa (nepřímé příčiny) a tak dále, abych svůj názor učinil snadněji pochopitelným. Nechť mi světci odpustí.
Śrī Śyāmasundara je vždy natolik pohroužen ve svých zábavách s krásnými dívkami z Vraji, které přijali Amora jako svého přítele, že si není vědom žádné ztráty, vyčerpání, domácích povinností, nebezpečí, strachu, obav nebo porážky od nepřátel. Z toho všeho můžeme pochopit, že nemá šanci myslet na nikoho jiného než na Śrīmatī Rādhārāṇī a gopī z Vraji, protože je zmaten svými milostnými zábavami s nimi. Jak potom přijme službu poskytovanou Mu bezpočtem oddaných rāgānuga, kteří k Němu přicházejí z různých světových stran a z různých zemí? Kdo bude naslouchat všem modlitbám, které jsou Mu určeny? Někdo může může nabídnout řešení, že naslouchá Kṛṣṇova expanze, Nadduše, která žije v srdci každé bytosti, a že expanze a zdroj jsou ve skutečnosti jedno, ale to velmi zraní srdce rāgānuga bhakty. Jaké je tedy řešení?
Odpověď lze nalézt v Uddhavových slovech. Říká: „Ó Pane! Když jsi uvažoval o tom, zda je správné nebo ne zabít Jarāsandhu a jít na oběť Rājasūya, zavolal sis mě k sobě a řekl jsi: ,Ó Uddhavo! Co mám teď udělat?‘ jako zmatený člověk. Tehdy jsi mě zmátl, chovaje se jako nevědomý, ale vševědoucí člověk, který potřebuje poradit od rádce, i když nejsi podmíněn časem a prostorem a věčně oplýváš bezpříčinnným poznáním.“ Jestli však někdo vysvětlí, že jsi v tomto případě vypadal zmatený, ale ve skutečnosti jsi zmatený nebyl, tak to také není správné, protože Tvé činnosti jsou bez úsilí a Tvé zrození je bez zrození - mezi všemi těmito slovy je tento návrh k ničemu.
Proto bychom to neměli vysvětlovat druhým způsobem. Musíme připustit, že tak jako je Kṛṣṇa někdy zmatený ve svých zábavách ve Dvārace, i když je vševědoucí, podobně vlivem své nepochopitelné energie je někdy vševědoucí ve svých vṛndāvanských zábavách, i když je zmatený. Musíme proto přijmout slova Bilvamaṅgaly Ṭhākura v Kṛṣṇa Karṇāmṛtě „ve všech svých zábavách je Pán zároveň zmatený a vševědoucí.“
Nyní budeme definovat sladkost. Sladkost existuje, když není narušena lidská nálada, bez ohledu na to, zda Kṛṣṇa projevuje svůj božský majestát nebo ne. Například když Kṛṣṇa jako dítě zabil čarodějnici Pūtanu, hrál lidské dítě tím, že sál její prs. I když rozdrtil démona v podobě vozíku, udělal to kopáním chodidly, když byl dítětem starým jen tři měsíce a ležícím na zádech. Třebaže zmátl Pána Brahmu a Balarāmu tím, že ukázal své nesčetné expanze Viṣṇua, staral se také o telata a o krávy. Nepozorovaně kradl mléko a tvaroh ženám pastevců a měl milostné vztahy s mnoha gopīmi, zatímco předváděl svůj božský majestát tím, že se expandoval do tolika podob kolik bylo gopī.
Pokud se konání pouze lidských zábav s velkým zmatkem a bez projevení jakéhokoliv majestátu nazývá sladkost, pak by se sladkostí nazývala také zmatenost nezbedného hravého dítěte. Proto tato definice sladkosti není správná.
Nyní následuje popis oddaných, kteří se neochvějně drží představy Kṛṣṇy jako Nejvyššího Pána (aiśvarya jñāna niṣṭha bhaktāḥ). Vasudeva říká Kṛṣṇovi a Balarāmovi ve Śrīmad Bhāgavatamu: „Vy nejste naši synové, ale jste přímo Nejvyšší Osobnost Božství.“ A když Arjuna vidí Kṛṣṇovu vesmírnou podobu v Bhagavad gītě, kap. 11, říká: „Ó Kṛṣṇo! Prosím, odpusť mi vše, co jsem Ti mohl v minulosti z lásky a zmatenosti říci!“
Z těchto příkladů vidíme, že jejich rodičovské a bratrské láskyplné city ke Kṛṣṇovi byly oslabeny poté, co spatřili Jeho božský majestát. To se nazývá aiśvarya jñāna. A mādhurya jñāna je nálada, která nezpůsobuje infarkt ani sebemenší pocity úžasu po spatření nějakého projevu Jeho majestátu, protože důvěrné city jsou již pevně zakotveny v srdci. Například gopī takto popsaly Kṛṣṇu ve Śrīmad Bhāgavatamu 10.35, když se vrátil do vesnice poté, co pásl krávy v lese: „Kṛṣṇa je chválen polobohy, kteří Ho obklopují a uctívají Ho písněmi a květinami“ a „po cestě Brahmā a další polobozi chválí Jeho nohy“.
Navzdory tomu, že Śrīdāmā, Sudāmā a další pasáčci viděli polobohy modlit se a dávat Kṛṣṇovi květiny, nebylo u nich patrné ani sebemenší oslabení jejich čisté přátelské lásky k Němu, a krásné dívky z Vraji zůstaly neochvějné ve svých sladkých romantických citech k Němu i přes naslouchání o Jeho majestátu. Stejným způsobem se čistá rodičovská láska matky Yaśody ani trochu nezmenšila navzdory slovům útěchy Nandy Mahārāje k Vrajavāsīm. Její láska ke Kṛṣṇovi naopak vzrostla a v srdci se jí objevily myšlenky jako: „Jsem požehnána, že můj syn je samotný Nejvyšší Pán“. Dokonce i světská matka, jejíž syn se stane vládcem světa, mu stále projevuje svou mateřskou lásku.
Důvěrné nálady pasáčků, kteří si mohou myslet: „Jsme požehnáni, že náš přítel je Nejvyšší Pán“ a gopī, které si mohou myslet: „Jsme také požehnány, že náš milenec je Nejvyšší Pán“, jsou spíše posíleny, když slyší o Kṛṣṇově božském majestátu.
V době setkání není aiśvarya jñāna zcela projevena. Měsíční paprsky setkání jsou velmi chladné, ale v době odloučení jsou horké jako sluneční paprsky. Tyto výroky plně odhalují aiśvarya jñānu. Nicméně pokud není přítomna úcta, která způsobuje infarkt a výslednou úctu během projevení aiśvarya jñāny, pak ji nelze skutečně přijmout jako aiśvarya jñānu. „Při svém sestoupení jako Rāma krutě jako lovec zastřelil krále opic šípy. Protože podlehl ženě, zohyzdil jinou, která za Ním přišla s chtivými touhami. A dokonce i poté, co snědl dary Baliho Mahārāje, ho spoutal provazy jako vránu. Vzdejme se tedy všeho přátelství s tím chlapcem černé pleti, i když nedokážeme zanechat hovorů o Něm.“ (Śrīmad Bhāgavatam 10.47.17)
Před Kṛṣṇovým zvednutím kopce Govardhanu si Vrajavāsī nebyli vědomi Jeho božství, ale když zvedl kopec Govardhan a odebral se na Varuṇa-loku, byla srdce Vrajavāsī poté, co si zpočátku uvědomili, že je to samotný Pán, náhle naplněna sladkou láskou k Němu. Nikdo nikdy od Nandy Mahārāje neslyšel ani jediné slovo jako: „Vy nejste naši synové, jste Nejvyšší Osobnost Božství“, jež řekl Vasudeva Kṛṣṇovi a Balarāmovi, a to dokonce ani poté, co slyšel od Varuṇy a Uddhavy, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán. Proto Vrajavāsī vždy oplývají mādhurya jñānou, ale Kṛṣṇovi společníci ve Dvārace oplývají aiśvarya jñānou smíšenou s mādhurya jñānou.
Další otázka je: Věděl Kṛṣṇa při svých zábavách podobných lidským jako syn Nandy ve Vṛndāvanu, že je Bůh stejným způsobem, jako to věděl jako syn Vasudevy v Dvārace nebo ne? Když řeknete „ano“, pak říkám, že by nebyl schopen ronit slzy strachu, zatímco byl svazován provazy matkou Yaśodou. Vysvětlení učených oddaných, že pouze předstíral strach, a proto plakal, nevypadá dobře. Takové vysvětlení by podala pouze méně inteligentní společnost. Pokud by inteligentní oddaní podali toto vysvětlení, pak by slova královny Kuntī ve Śrīmad Bhāgavatamu 1.8.31: „Můj drahý Kṛṣṇo, když jsi byl neposlušný, Yaśodā vzala provaz, aby Tě svázala a Tvé neklidné oči se zalily slzami, smývajícími maskaru z Tvých očí. A bál jsi se, přestože Tebe se bojí i zosobněný strach. Tento výjev je pro mne záhadou.“ nikdy neobsahovala slovo „vimoha“ (mate).
Význam tohoto verše je, že Kuntī se nachází v aiśvarya jñāně. To je důvod, proč se říká, že „se Tě bojí i ztělesněný strach“. Slovy bhaya bhāvanayā sthitasya, že se Pán bojí pomocí meditace o strachu, je prokázáno, že podle Kuntī se Kṛṣṇa v srdci skutečně bojí. Pokud by si Kuntī myslela, že Kṛṣṇa jednoduše předstíral strach, pak by nebyla zmatená.
A jestli řeknete: „Dobrá, tak Kṛṣṇa nevěděl, že je Bůh, ale kdo nebo co potom Jeho věčně dokonalou blaženou vševědoucnost halily?“, pak říkám, že to je podstata Kṛṣṇovy energie cit, energie poznání zvaná prema neboli láska k Bohu, která Ho pokrývá a nechává Ho zapomenout na svou skutečnou totožnost, i když On sám je ztělesněná extáze, v zájmu zvýšení své vlastní extáze. Stejně tak avidyā neboli energie nevědomosti Māyā udržuje všechny živé bytosti spoutané v hmotném světě a nechává je prožívat pouze utrpení a transcendentní energie Yogamāyā halí znalost Boha u transcendentních společníků Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu jako je matka Yaśodā, a tak jim umožňuje prožívat Jeho dokonale sladké zábavy podobné lidským. To, že prema halí Jeho poznání vlastní svarūpy, nemůže být chyba. Tak jako nevědomost poutá podmíněné duše provazy představy „moje“, dává jim pouze utrpení a dělá z nich zajatce svázané lany a řetězy, které jim působí tolik bolesti, je také tělo vážené osoby spoutáno drahým příjemným oblečením, turbanem a tak dále. Stejným způsobem nevědomost podmíněné duše vede k jejímu utrpení a Kṛṣṇova nevědomost Mu působí velké štěstí, protože je ovládán láskou.
Kṛṣṇa přemožený premou si užívá velkého štěstí, tak jako se včela cítí velmi šťastně, když je zahalena kalichem lotosu. Proto je řečeno (Śrīmad-Bhāgavatam 11.2.55): „Pán neopouští srdce svých oddaných“ a „oddaní spoutali Pána provazy lásky ve svých srdcích“. Tak jako někdo prožívá pět druhů utrpení ve větší či menší míře v závislosti na míře, do které je zahalen nevědomostí, tak také prema halí poznání a majestát jak objektu tak subjektu a rozšiřuje nesčetnými způsoby transcendentní extázi. Protože se láska obyvatel Dvāraky jako Devakī ke Kṛṣṇovi mísí se znalostí Jeho božského majestátu, nezažívají tolik blaženosti jako čistí oddaní - matka Yaśodā a tak dále. Vrajavāsī zažívají stále rostoucí blaženost, neboť jsou připoutáni ke Kṛṣṇovi, objektu své lásky, provazy přivlastňování, čímž se objekt a subjekt této lásky navzájem ovládají. Kṛṣṇa, zmatený láskou k matce Yaśodě a ostatním, neví o svém vlastním božství. Když nějaký démon nebo lesní požár způsobí rozruch, Kṛṣṇa projevuje svou vševědoucnost, ale jen kvůli ochraně svých oddaných. Līlā śakti Ho pak uvědomí o Jeho moci.
Dříve, ve verši 1, již bylo potvrzeno, že Mu Jeho nepředstavitelná moc umožňuje přijímat službu nabízenou praktikujícími oddanými, i když je On sám zmaten láskyplnou blažeností.
Tímto způsobem jsme probrali vidhi mārgu a rāga mārgu, aiśvaryu a mādhuryu a aiśvarya jñānu a mādhurya jñānu. Filozofie svakīyi a parakīyi byla vysvětlena v mém komentáři k Ujjvala Nīlamaṇi Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Z něho je vidět, že když někdo uctívá Śrī Śrī Rādhu Kṛṣṇu na cestě vidhi, dosáhne aiśvarya jñāny bez rozlišování mezi svakīya a parakīya bhāvou v oblasti Goloky na Mahā Vaikuntě. Když někdo lační po mādhurya bhāvě, ale drží se vidhi mārgy, dosáhne postavení společnice Satyabhāmy ve dvāracké svakīya rase, protože ví, že Rādhā a Satyabhāmā jsou totožné. Jedná se o směs aiśvarya jñāny a mādhurya jñāny. A když někdo uctívá výlučně na cestě rāgy, dosáhne čistého postavení společnice Śrīmatī Rādhārāṇī v mādhurya a parakīya bhāvě.
Ačkoliv je Śrīmatī Rādhārāṇī Kṛṣṇova vlastní energie blaženosti a Kṛṣṇa také patří ke Śrīmatī Rādhārāṇī, přesto je třeba myslet na Śrī Śrī Rādhu a Kṛṣṇu v rámci Jejich zábav a nikdy ne bez těchto zábav. Žádný z těchto popisů zábav ani žádné z písem zjevených mudrci nepotvrzují manželský stav Rādhy a Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu. Proto má Rādhā s Kṛṣṇou vztah parakīya jak v zábavách prakaṭa tak v zábavách aprakaṭa. Tímto způsobem byla stručně popsána podstata všech témat.
Nyní bude popsáno, jak rāgānuga bhakta postupně pokračuje přes stádia anartha nivṛtti, niṣṭha, ruci a asakti až do stádia prema a přímého dosažení milovaného Božstva. V Ujjvala Nīlamaṇi se uvádí, že „ti, které zvláště přitahuje nálada Vrajavāsīch, a proto se věnují rāgānuga bhakti, dosáhnou té hojnosti nadšení, která je potřebná pro konání rāgānuga bhajanu a narodí se ve Vraji ve skupinách jedné, dvou nebo tří najednou.“ Slovo anurāgaugha zde znamená „nadšení, které osobu kvalifikuje pro rāgānuga bhajan“. Anurāga zde zmíněná se netýká sthāyi bhāvy s tímto jménem, protože sthāyi bhāvy s názvem anurāga nelze dosáhnout v hmotném těle.
Slova „narodí se ve Vraji“ znamenají, že se sādhaka narodí z lůna nitya siddha gopiky, tak jako se Kṛṣṇovy věčně milované gopī zjevují s Ním, když sestupuje na Zem. Poté se v těle gopiky tohoto sādhaky postupně projeví sneha, māna, praṇaya, rāga, anurāga a mahābhāva nasloucháním, zpíváním a pohledem na vznešenost věčně osvobozených Kṛṣṇových gopī. Tyto nálady by nemohly vyvstat ve hmotném těle sādhaky v jeho předchozím zrození. Tímto způsobem byla ukázána mimořádná vznešenost Kṛṣṇových milenek ve Vraji.
Ve Śrīmad Bhāgavatamu je řečeno, že gopī dosáhly vrcholu transcendentní blaženosti pohledem na Govindu. Bez Něho jim okamžik připadal jako sto věků. Jejich prohlášení ve Śrīmad Bhāgavatam 10.31.15: „Bez pohledu na Tebe považujeme zlomek sekundy za celý věk“ je příznakem mahābhāvy.
Někdo se může zeptat: „Proč neříkáte, že když sādhaka dosáhne stádia premy a opustí tělo, přijme tělo gopiky v duchovním světě, aniž by se narodil z lůna gopiky, a potom projeví snehu atd. v onom těle ve společnosti věčně dokonalých gopī?“
Odpověď na tuto otázku je: „Ne, to se nestane, protože pak osoba nemůže získat harmonický příbuzenský vztah v souladu s tamními zábavami podobnými lidským: ,Čí dcerou je tato sakhī? Čí ženou je? Čí snachou je?‘“
„Dobrá“, může znít odpověď, „co je ale potom špatného na narození v aprakaṭa līle?“ Odpověď na to je: „Ne, to také není možné. Sādhakové neboli hmotou podmíněné duše nemohou vstoupit do transcendentního projevu zvaného Śrī Vṛndāvana dhāma. To mohou jen dokonalé duše. Ani vlastní sādhanou není snadné dosáhnout nálady sneha a tak dále.“
Proto oddaní, kterým Yogamāyā z důvodu zdokonalení jejich nálad jako sneha atd. zajistí, aby se u nich projevila prema po narození v Kṛṣṇových hmotně projevených zábavách ve Śrī Vṛndāvana dhāmu a před dosažením tělesné společnosti s Kṛṣṇou, jsou přijati do Kṛṣṇových hmotně projevených zábav ve Vṛndāvanu. Protože je vidět, že praktikující oddaní, karmī a zdokonalení oddaní všichni vstupují do hmotně projeveného Śrī Vṛndāvana dhāmu, je vnímán jako sādhaka bhūmi i siddha bhūmi zároveň.
Pokud poté řeknete: „Kde budou žít ti nejdychtivější sādhakové po dosažení premy a před dosažením těla gopiky po opuštění svých hmotných těl?“ pak odpovím: „Poté, co sādhakovo tělo zemře, tento milující oddaný, který si po dlouhou dobu dychtivě přál přímou oddanou službu, milostí Boha získá dar vytoužené služby a darśan Pána a Jeho věčných společníků, tak jako Pán kdysi udělil darśan Nāradovi Munimu. To On dá sādhakovi transcendentní tělo gopiky.
Yogamāyā zařídí, aby se toto tělo narodilo v těle gopiky v projevených zábavách, když Kṛṣṇa sestupuje na Zem se svými věčnými společníky. Nedojde ke zpoždění ani o sekundu, protože prakaṭa līlā pokračuje bez přerušení. Narodí se v tom hmotném vesmíru, kde Kṛṣṇa právě sehrává svou projevenou Vṛndāvana līlu. Kṛṣṇa a Jeho společníci se zjeví, když milující praktikující oddaný opouští tělo. Proto se, ó velmi dychtící anurāgī oddaní, nebojte! Zachovejte klid! Vše je pro vás příznivé!“
Ó Gokulānando! Těšíš se ze svých zábav jako včela žíznící po poupatech oddanosti! Jsi zároveň zmatený a vševědoucí! Klaním se Ti!
Ó Pane! Ty osobně jsi řekl: „Dám svým oddaným transcendentní inteligenci, díky které ke Mně mohou dospět.“ Proto se k Tobě modlím: „Ó Vrajendranandano! Dej mi inteligenci, s jejíž pomocí Tě mohu dosáhnout, tak jako Tě zdobí ňadra gopī!“
Ti, jež říkají, že rāgānuga bhakti je vždy ve všech ohledech zcela transcendentní všem příkazům písem, jsou odsouzeni verši Bhagavad gīty jako „ti, kteří se vzdávají všech příkazů písem, aby uctívali s pouhou vírou“ a „potrava připravená bez pravidel“ (BG 16.23, 3.13). Toto odsouzení jim vždy působilo problémy, působí jim problémy a bude jim působit problémy. Není třeba říkat více. Cestu rāgānuga bhakti obtížně spatří i polobozi. Inteligentní oddaní se s touto cestou seznámí prostřednictvím šíření tohoto světla.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura
S čistým srdcem se klaním Vrajabhūmi, což je podoba sladkosti meditace o Śrī Kṛṣṇovi, který je věčný, transcendentní, blažený a jedinečný, a který, ačkoli Mu běžní lidé nemohou porozumět, je snadno srozumitelný jejím obyvatelům.
Poznámka: Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ukryl jména Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, Nityānandy a Advaity v prvních dvou řádcích tohoto verše.
Někdo se může zeptat: „Jsou-li zábavy Śrī Kṛṣṇy věčné, proč si někteří lidé myslí, že jsou dočasné?“
Oddaní znalí transcendentní vědy odpovídají: „Tyto záležitosti jsou velmi důvěrné a Śrī Kṛṣṇa není ochoten umožnit nekvalifikovaným neoddaným jim porozumět. Z tohoto důvodu před nimi skrývá pravdu.“
Ani Lakṣmī-devī nebyla schopna dosáhnout byť jen malého zlomku milosti, které dosáhly gopī. Śrīla Śukadeva Gosvāmī to potvrdil ve Śrīmad Bhāgavatamu 10.47.60:
„Když Pán Śrī Kṛṣṇa tančil s gopīmi během rāsa-līly, objímal je svými pažemi okolo krku. Takové transcendentní přízně se nikdy nedostalo bohyni štěstí ani jiným společnicím v duchovním světě. O něčem takovém se nikdy nesnilo ani těm nejkrásnějším dívkám z nebeských planet, jejichž tělesný lesk a vůně připomínají krásu a vůni lotosových květů. Co potom říci o pozemšťankách, které mohou být překrásné podle světských měřítek?“
Milostí Śrī Kṛṣṇy, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Śrīly Rūpy Gosvāmīho a mého duchovního učitele byl v této knize uveden stručný popis nádherného Pánova sídla a nektaru podobných zábav. První kapitola Śrī Vraja-rīti-cintāmaṇi, která popisuje kopec Nandīśvara pro transcendentní potěšení celého světa, je nyní dokončena.
Poznámka: Tento verš je trochu jako kaleidoskop. Každé slovo v prvním řádku lze vykládat buď jako podstatné nebo jako přídavné jméno a podle daného výkladu úvodní věta nabývá různých významů. V případě, že je „śrī-kṛṣṇena“ považováno za podstatné jméno a další slova jako přídavná jména, úvodní věta znamená: „Milostí Śrī Kṛṣṇy, který je pánem celého světa, a který se zde zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu.“ Pokud se „guruṇā“ považuje za podstatné jméno, věta znamená: „Milostí mého duchovního mistra, který je pravým zástupcem Śrī Kṛṣṇy, Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Śrīly Rūpy Gosvāmīho.“ Pokud se „caitanya-rūpeṇa“ považuje za podstatné jméno, věta znamená: „Milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Śrī Kṛṣṇa, pán všech světů.“ Pokud se „caitanya-rūpeṇa“ považuje za podstatné jméno, větu lze rovněž chápat jako: „Milostí Śrīly Rūpy Gosvāmīho patřícího Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který je zástupcem Śrī Kṛṣṇy a duchovním mistrem všech vaiṣṇavů.“
Jednou jistá tvrdohlavá gopī s očima koloucha odešla od Śrī Kṛṣṇy. Krátce nato uviděla na cestě hada. Vystrašena, přijala útočiště u Kṛṣṇy, objala Ho a prosila o ochranu. Jako nejlepší služebník Pána Hariho kopec Govardhan učinil všechna tato nektarová opatření pro Jeho zábavy.
Poznámka: Tento verš může být rovněž přeložen tímto způsobem:
Śrī Kṛṣṇa, odmítnutý jistou tvrdohlavou gopī s očima koloucha, řekl: „Právě Mě kousl jeden z hadů z kopce Govardhanu“. Když to gopī uslyšela, zmocnila se jí lítost a přišla za Pánem s mnoha omluvami. Jako nejlepší služebník Pána Hariho kopec Govardhan učinil všechna tato opatření pro Jeho zábavy.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura
1
candrārdhaṁ kalaśaṁ tri-koṇa-dhanuṣī khaṁ goṣpadaṁ proṣṭhikaṁ
śaṅkhaṁ savya-pade 'tha dakṣiṇa-pade koṇāṣṭakaṁ svastikam
cakraṁ chatra-yavāṅkuśaṁ dhvaja-pavi jambūrdhva-rekhāmbujaṁ
bibhraṇaṁ harim unaviṁśati-mahā-lakṣmy-arcitāṅghriṁ bhaje
candrārdham—půlměsíc; kalaśam—nádoba na vodu; tri-koṇa-dhanuṣī—trojúhelník a luk; kham—znak éteru (nebe); goṣpadam—otisk kravského kopyta; proṣṭhikam—ryba; śaṅkham—lastura; savya-pade—na levém chodidle; atha—poté; dakṣiṇa-pade—na pravém chodidle; koṇāṣṭakam—osmicípá hvězda; svastikam—svastika; cakram—kolo; chatra—slunečník; yava—zrno ječmene; aṅkuśam—bodec na ovládání slonů; dhvaja—prapor; pavi—hromoklín; jambū—plod jambū; ūrdhva-rekhā—ūrdhva-rekhā (linie začínající napravo od ukazováčku a táhnoucí se doprostřed chodidla); ambujam—lotos; bibhraṇam—držící; harim—Pán Hari; unaviṁśati—19; mahā—velkého; lakṣmī—majestátu; arcita—oplývající; aṅghrim—nohy; bhaje—uctívám.
Uctívám Pána Hariho, jehož chodidla zdobí 19 znaků velkého majestátu: na levém chodidle jsou půlměsíc, nádoba na vodu, trojúhelník, luk, znak nebe, otisk kravského kopyta, ryba, lastura, a na pravém chodidle osmicípá hvězda, svastika, kolo, slunečník, zrno ječmene, bodec na ovládání slonů, prapor, hromoklín, plod jambū, ūrdhva-rekhā a lotos.
2
cchatrari-dhvaja-vallī-puṣpa-valayan padmordhva-rekhāṅkuśan
ardhenduṁ ca yavaṁ ca vāmam anu ya śaktiṁ gadaṁ syandanam
vedi-kuṇḍala-matsya-parvata-daraṁ datte 'nv asavyaṁ padaṁ
taṁ rādhāṁ ciram unaviṁśati-mahā-lakṣmy-arcitāṅghriṁ bhaje
cchatra—slunečník; ari—disk; dhvaja—prapor; vallī—kvetoucí větvička; puṣpa—květiny; valayan—náramky; padma—lotos; ūrdhva-rekhā—ūrdhva-rekhā; aṅkuśan—bodec na ovládání slonů; ardhendum—půlměsíc; ca—a; yavam—zrno ječmene; ca—a; vāmam—levé; anu—následující; ya—jež; śaktim—zbraň śakti; gadam—kyj; syandanam—kočár; vedi—oltář; kuṇḍala—náušnice; matsya—ryba; parvata—hora; daram—lastura; datte—místa; anu—následující; asavyam—pravé; padam—chodidlo; tam—Ji; rādhām—Rādhu; ciram—věčně; unaviṁśati—19; mahā—velkého; lakṣmī—majestátu; arcita—oplývající; aṅghrim—nohy; bhaje—uctívám.
Uctívám Śrī Rādhu, jejíž chodidla zdobí 19 znaků velkého majestátu: na levém chodidle slunečník, disk, prapor, kvetoucí větvička, květina, náramek, lotos, ūrdhva-rekhā, bodec na ovládání slonů, půlměsíc, zrno ječmene, a na pravīm chodidle zbraň śakti, kyj, kočár, oltář, náušnice, ryba, hora a lastura.
3
kalindātmaja-veṣṭite mañju-vṛndāvane kuñja-puñjāvṛta-svarṇa-bhūmau
maṇi-kuṭṭimantar-mahā-yoga-pīṭhe sphurat-tuṅga-kalpa-dru-mūle su-gandhau
kalindātmaja—Yamunā; veṣṭite—obklopena; mañju—okouzlujícími; vṛndāvane—ve Vṛndāvanu; kuñja—háji; puñja—mnoha; āvṛta—plnými; svarṇa—zlatý; bhūmau—na zemi; maṇi—drahokamy vykládaný; kuṭṭima—chodník; antar—uvnitř; mahā-yoga-pīṭhe—duchovního sídla; sphurat—projeveného; tuṅga—vysoké; kalpa-dru—stromy kalpa-druma; mūle—u paty; su-gandhau—vonící;
4
ati-bhraji-ratnāravinda-cchadali-sthitali-śritau yau kiśorau vibhātāḥ
tayor adimasyambudābhasya nityaṁ smara tvaṁ mano mañjulaṁ manda-hāsyam
ati—velmi; bhraji—skvostný; ratna—drahokam; aravinda—lotos; chadali—okvětní lístky; sthita—spočívající; ali-śritau—přijímající útočiště; yau—který; kiśorau—mladistvý pár; vibhātāḥ—skvostně projevený; tayoḥ—Jejich; adimasya—blesk; ambudābhasya—zářící jako monzunový mrak; nityam—věčně; smara—pamatuj; tvam—ty; manaḥ—ó mysli; mañjulam—okouzlující; manda—laskavý; hāsyam—úsměv.
Mladistvý božský pár ozdobený nádhernými drahokamy v podobě okvětních lístků lotosu září jako monzunový mrak s bleskem, když stojí na drahokamy vykládaném zlatém chodníku pod vysokým stromem kalpa-druma u Yamuny ve Vṛndāvanu. Ó mysli, pamatuj prosím neustále na Jejich okouzlující, laskavý úsměv.
5
lasad-barha-guñjāncitaṁ cāru-cuḍaṁ suvakrālakaṁ citrakārcir lalāṭam
bhruvau locane nāsikaṁ svaccha-gaṇḍau śruti-dvandvam udyan-maṇi-kuṇḍalāḍhyam
lasat—blyštivé; barha—paví pero; guñjā—guñjā; ancitam—ozdobené; cāru—překrásná; cuḍam—koruna; suvakra—kučeravé; alakam—vlasy; citrakārciḥ—barevný tilak; lalāṭam—čelo; bhruvau—obočí; locane—oči; nāsikam—nos; svaccha—skvostný; gaṇḍau—tváře; śruti-dvandvam—uši; udyan-maṇi—skvostné drahokamy; kuṇḍala—náušnice; āḍhyam—ozdobené;
6
suśoṇādharau vaṁśikam asya-vṛttam tri-rekhāñci-kaṇṭham mṛdu-skandha-yugmam
bhujav ayatau saṅgadau bhūṣaṇāḍhyau karav aṅgulīḥ sormika-lakṣma-rekhāḥ
suśoṇa—červené; adharau—rty; vaṁśikam—flétna; asya—k ústům; vṛttam—přiložena; tri-rekhā—se třemi liniemi; añci—klenutý; kaṇṭham—krk; mṛdu—měkká; skandha-yugmam—ramena; bhujau—paže; ayatau—široké; saṅgadau—s ozdobami; bhūṣaṇāḍhyau—ozdobami; karau—ruce; aṅgulīḥ—prsty; sormika-lakṣma-rekhāḥ—se zvlněnými liniemi;
7
uraḥ-kaustubha-vanya-muktādi-malaḥ śriyaṁ dharma-rekhāṁ stanordhve pradīptam
lasat-tunda-romavalīr nābhi-padmaṁ kṛśaṁ madhyamaṁ kiṅkiṇīṁ pīta-vāsaḥ
uraḥ—na hrudi; kaustubha—drahokam Kaustubha; vanya—lesní květy; mukta—perly; ādi—počínaje; malaḥ—girlandy; śriyam—krása; dharma-rekhām—linie dharmy; stanordhve—na hrudi; pradīptam—zářící; lasat—skvostná; tunda—na břiše; romavalīḥ—linie chlupů; nābhi—pupek; padmam—lotos; kṛśam—štíhlý; madhyamam—pas; kiṅkiṇīm—zvonky; pīta—žluté; vāsaḥ—šaty;
8
su-pīnor uru-janu-jaṅghanta-gumpha-dvāyadho raṇan-nupurau pāda-padmam
manojñaṅgulīḥ śveta-śoṇan nakhāṁs tat-talāruṇyam aparśni-bibhrāṇamanam
su-pīnoḥ—široká; uru—velká; janu—kolena; jaṅghanta—kotníky; gumpha—svázané; dvaya—dva; adhaḥ—pod; raṇan—cinkající; nupurau—nákotníčky; pāda—nohy; padmam—lotos; manojña—krásné; aṅgulīḥ—prsty; śveta—bílé; śoṇan—a červené; nakhān—nehty; tat—toho; tala—povrch; aruṇyam—červeň; aparśni—po patu; bibhrāṇamanam—projevující se;
9
athāṅguṣṭha-mūle yavaryata-patraṁ tanuṁ tarjanī-sandhi-bhag ūrdhva-rekhām
padārdhavadhiṁ kuñcitaṁ madhyam adho-'mbujaṁ tat-tala-sthaṁ dhvajaṁ sat-patākam
atha—poté; aṅguṣṭha—palce; mūle—u kořene; yavaryata-patram—zrno ječmene; tanum—tělo; tarjanī—ukazovák; sandhi-bhak—setkání; ūrdhva-rekhām—ūrdhva-rekhā; padārdhavadhim—do poloviny chodidla; adhaḥ—pod; ambujam—lotos; tat-tala-stham—na povrchu; dhvajam—prapor; sat-patākam—prapor;
10
kaniṣṭha-tale tv aṅkuśaṁ vajram eṣaṁ tale svastikānāṁ catuṣkaṁ caturbhiḥ
yutaṁ jambubhir madhya-bhatāṣṭa-koṇaṁ mano re smara śrī-harer dakṣiṇāṅghrau
kaniṣṭha—malíčku; tale—na povrchu; tu—vskutku; aṅkuśam—bodec na ovládání slonů; vajram—hromoklín; eṣam—jich; tale—na povrchu; svastikānām—svastik; catuṣkam—čtyř; caturbhiḥ—čtyřmi; yutam—obdařený; jambubhir—plody jambū; madhya—uprostřed; bhata—projevený; aṣṭa-koṇam—osmicípá hvězda; manaḥ—ó mysli; re—ó; smara—prosím pamatuj; śrī-hareḥ—Pána Hariho; dakṣiṇa—pravé; aṅghrau—na noze.
Ó mysli, pamatuj prosím na nádhernou korunu Pána Hariho ozdobenou pavími pery a plody guñjā, Jeho kučeravé vlasy, čelo zdobené překrásným tilakem, obočí, oči, nos, překrásné tváře, uši, blyštící se náušnice z drahokamů, rudé rty, flétnu, obličej, klenutý krk se třemi liniemi, měkká ramena, široké paže s náramky a také dalšími ozdobami, ruce s prsty se zvlněnými liniemi, mocnou hruď se zářícím drahokamem Kaustubha, girlandami z perel a lesních květů a překrásným znakem bohyně štěstí, linii chlupů na Jeho nádherném břiše, lotosový pupek, štíhlý pas, cinkající zvonky, žluté šaty, velká kolena, kotníky s cinkajícími nákotníčky, lotosové nohy, půvabné prsty, růžové nehty a červenou barvu na chodidlech až po paty. Na pravé noze má: u palce zrno ječmene, u ukazováčku ūrdhva-rekhu, uprostřed chodidla lotos, u malíčku prapor, bodec na ovládání slonů a hromoklín, a uprostřed paty čtyři svastiky, plody jambū a osmicípou hvězdu.
11
viyan-madhyamādhaḥ smaraṅguṣṭha-mūle daraṁ tad-dvayādho dhanur jya-vihinam
tato goṣpadaṁ tat-tale tu tri-koṇaṁ catuṣ-kumbham ardhendu-mīnau ca vāme
viyat—štíhlý; madhyama—pas; adhaḥ—pod; smara—pamatuj; aṅguṣṭha—palce; mūle—u kořene; daram—lastura; tad-dvaya—oběma; adhaḥ—pod; dhanuḥ—luk; jya-vihinam—bez tětivy; tataḥ—potom; goṣpadam—otisk kravského kopyta; tat-tale—na povrchu; tu—vskutku; tri-koṇam—trojúhelník; catuḥ—čtyři; kumbham—nádoby na vodu; ardhendu—půlměsíc; mīnau—ryba; ca—také; vāme—na levé;
12
talaṁ śoṇimaktaṁ nakhān śveta-raktan mṛdu-śoṇa-pārṣṇi pade nupurāḍhye
lasad-gulpha-jaṅghoru-parvoru-yugmaṁ taḍit-pīta-vāso maṇi-kiṅkiṇī-yuk
talam—povrch; śoṇima—kuṅkumou; aktam—potřené; nakhān—nehty na nohou; śveta-raktan—růžové; mṛdu—měkké; śoṇa—červené; pārṣṇi—pata; pade—noha; nupurāḍhye—se zvonky na kotnících; lasat—skvostný; gulpha—kotník; jaṅghoru-parvoru-yugmam—nohy; taḍit—blesk; pīta—žluté; vāsaḥ—šaty; maṇi—drahokam; kiṅkiṇī—zvonky; yuk—ozdobený;
13
kṛśam madhyamaṁ nābhi-padmaṁ gabhīraṁ tanuṁ roma-rājiṁ dalabhodara-stham
uro vistṛtaṁ kaustubhaṁ lambi-haran srajaṁ śrī-tulasyaḥ stanordhve tu vāme
kṛśam—štíhlý; madhyamam—pas; nābhi—pupek; padmam—lotos; gabhīram—hluboký; tanum—tělo; roma-rājim—linie chlupů; dala—okvětní lístek; abha—skvostné; udara—břicho; stham—nacházející se; uraḥ—hruď; vistṛtam—rozšiřující se; kaustubham—drahokam Kaustubha; lambi-haran—náhrdelníky; srajam—girlanda; śrī-tulasyaḥ—tulasí; stanordhve—na hrudi; tu—vskutku; vāme—levé;
14
śriyaṁ dakṣiṇe brahma-lakṣma tri-rekhāṁ svaraṇaṁ januḥ sadma-kaṇṭhaṁ suvṛttam
mṛduttuṅga-māṁsa-dvayaṁ sthūla-phullau bhujau saṅgadau kānti-pūrṇau kaphoṇī
śriyam—krása; dakṣiṇe—na pravé; brahma-lakṣma—znak Brahmy; tri-rekhām—tři linie; svaraṇam—zvuků; januḥ—koleno; sadhma—sídlo; kaṇṭham—krk; suvṛttam—ladný; mṛdu—měkký; uttuṅga—zdvižený; māṁsa—maso; dvayam—dva; sthūla—velké; phullau—kvetoucí; bhujau—paže; saṅgadau—s ozdobami; kānti—sličností; pūrṇau—oplývající; kaphoṇī—lokty;
15
maṇi-bandha-bhūṣañcitaṁ hasta-yugmaṁ mahā-lakṣma-rekhāti-raktau tu pāṇi
suvarṇormika aṅgulīs tan-nākhendūn mukhaṁ dīpta-dantadharāuṣṭhākṣi-gaṇḍam
maṇi—drahokamy; bandha—spojené; bhūṣañcitam—s ozdobami; hasta-yugmam—ruce; mahā-lakṣma-rekhā—označený příznivými liniemi; ati-raktau—velmi červené; tu—vskutku; pāṇi—ruce; suvarṇa—zlaté; ūrmika—s ūrmikami (druh ozdoby); aṅgulīḥ—prsty; tan-nākha—nehty; indūn—měsíce; mukham—obličej; dīpta—skvostný; danta—zuby; adharāuṣṭha—rty; akṣi—oči; gaṇḍam—tváře;
16
su-nāsa-bhrū-gorocanā-citrakārcir lalāṭaṁ śrutī sañcalat-kuṇḍālaḍhye
kacan kuñcitan piccha-guñjā-prasūnaiḥ śritaṁ cāru-cuḍaṁ sphuran-manda-hāsyam
su—pěkný; nāsa—nos; bhrū—obočí; gorocanā-citrakārciḥ—skvostný tilak ze žluté gorocany; lalāṭam—čelo; śrutī—uši; sañcalat—pohupujícími se; kuṇḍalāḍhye—s náušnicemi; kacan—vlasy; kuñcitan—kučeravé; piccha—paví pero; guñjā—guñjā; prasūnaiḥ—s květinami; śritam—spočívající; cāru—hezká; cuḍam—koruna; sphurat—skvostný; manda—laskavý; hāsyam—úsměv.
Pamatuj prosím na znak lastury u palce levé nohy mladistvého Kṛṣṇy, pod nímž jsou luk bez tětivy, otisk kravského kopyta, trojúhelník, čtyři nádoby na vodu, půlměsíc a ryba, na chodidla ozdobená červenou kuṅkumou, růžové nehty, měkké červené paty, ozdoby nad kotníky, nádherné kotníky a nohy, šaty žluté jako blesk, zvonky z drahokamů, štíhlý pas, hluboký lotosový pupek, linii chlupů na břiše připomínajícím okvětní lístek, drahokam Kaustubha, náhrdelníky a girlandu z tulasí na Jeho krásné hrudi, znak Brahmy a tři linie na půvabném krku, z něhož se rodí melodický zpěv, velké rozkvetlé květiny na Jeho nádherné, široké hrudi, ozdobené oslavované paže, kotníky, načervenalé ruce zdobené příznivými liniemi a ozdobami z drahokamů, prsty se zlatými prsteny, obličej, nádherné zuby, rty, oči a tváře, krásný nos, obočí a čelo s tilakem z gorocany, uši s houpajícími se náušnicemi, kučeravé vlasy, krásnou korunu s pavími pery, plody guñjā a květy a zářící, laskavý úsměv.
17
vṛndāvane yau rasikau vibhātaḥ paraspara-prema-sudha-rasādrau
tayos taḍin-nindi-rucaḥ kiśorya nīlāṁśukāntaḥ smara manda-hāsyam
vṛndāvane—ve Vṛndāvanu; yau—kdo; rasikau—zkušený ve vychutnávání si duchovních zábav; vibhātaḥ—skvostně projevený; paraspara—vzájemná; prema—láska; sudha-rasa—nektar; adrau—hory; tayoḥ—Jich; taḍit—blesk; nindi—kárající; rucaḥ—záře; kiśoryaḥ—mladé dívky; nīla—modré; aṁśuka—šaty; antaḥ—v nitru; smara—prosím pamatuj; manda—laskavý; hāsyam—úsměv.
Okouzlující pár, dva horám podobné oceány nektaru vzájemné lásky, září ve vṛndāvanském lese. Ta mladá dívka, jejíž krása kárá blesk, skrývá laskavý úsměv pod modrým sárí. Prosím pamatuj na ten úsměv.
18
veṇī-kṛtan kuñcita-sukṣma-keśan cuḍa-maṇim ujjvala-patra-paśyam
vakrālakan sat-tilakaṁ lalāṭam bhruvau drśav añjana-rañjitābhe
veṇī-kṛtan—do copu spletené; kuñcita—kučeravé; sukṣma—jemné; keśan—vlasy; cuḍa-maṇim—šperk na hlavě; ujjvala—skvostný; patra-paśyam—zlatý lístek; vakra—kučeravé; alakan—vlasy; sat-tilakam—tilak; lalāṭam—čelo; bhruvau—obočí; drśau—oči; añjana-rañjitābhe—ozdobené maskarou;
19
śruti-dvayaṁ kuṇḍala-mañju cakri-śalakīke gaṇḍa-tale makaryau
nāsaṁ sa-muktam aruṇādharoṣṭhau dantarciṣaḥ sac-cibukaṁ sa-bindum
śruti-dvayam—uši; kuṇḍala—náušnice; mañju—krásných; cakri-śalakīke—kulatých; gaṇḍa-tale—na tvářích; makaryau—žraloci; nāsam—nos; sa-muktam—s perlou; aruṇa—červené; adharoṣṭhau—rty; dantarciṣaḥ—zářící zuby; sac-cibukam—krásná brada; sa-bindum—zdobená pižmovou tečkou;
20
kaṇṭhaṁ tri-rekhāṁ krama-lambamānan haran natāṁsau bhuja-saṅgadatvam
kaphoṇike kaṅkaṇa-cuḍikāḍhye sulakṣma-rekhāruṇa-pāṇi-padme
kaṇṭham—krk; tri-rekhām—se třemi liniemi; krama—jedna po druhé; lambamānan—visící; haran—náhrdelníky; nata—ladně se svažující; aṁsau—ramena; bhuja—paže; saṅgadatvam—ozdobami; kaphoṇike—lokty; kaṅkaṇa-cuḍikāḍhye—s ozdobami; sulakṣma-rekhā—překrásné a příznivé linie; aruṇa—červené; pāṇi—ruce; padme—lotos;
21
ratnormika aṅgulika nākha-śrī-śritaḥ kucau kañculikāruṇabhau
niṣkaṁ dalabhodara-roma-paṅktir nābhiṁ kṛśaṁ madhyam utam tri-valya
ratnormika—ūrmiky z drahokamů; aṅgulika—prsteny; nākha—nehty; śrī—krása; śritaḥ—skrývající se; kucau—ňadra; kañculika—živůtek (coli); aruṇabhau—červené; niṣkam—medailónek; dalabha—jako okvětní lístek; udara—břicho; roma-paṅktiḥ—linie chlupů; nābhim—pupek; kṛśam—štíhlý; madhyam—pas; utam tri-valya—se třemi liniemi;
22
citrantarīyopari nīla-śaṭiṁ uru-dvayaṁ janu-yugaṁ ca jaṅghe
gulpha-dvayaṁ haṁsaka-nūpura-śrī-bhutormika aṅgulika nakhaṁś ca
citra—barevné; antarīya—spodní prádlo; upari—nahoře; nīla—modrá; śaṭim—spodnička; uru-dvayam—stehna; janu-yugam—kolena; ca—a; jaṅghe—nohy; gulpha-dvayam—kotníky; haṁsaka—nákotníčky; nūpura—nákotníčkové zvonky; śrī—krása; bhutormika—ūrmiky; aṅgulika—prsteny; nakhan—nehty; ca—a;
23
are manaś cintaya rādhikāya vāme pade 'ṅguṣṭha-tale yavarī
pradeśinī-sandhi-bhag-ūrdhva-rekhām akuñcitam acaraṇardham eva
are—ó; manaḥ—mysli; cintaya—prosím medituj; rādhikāyaḥ—Rādhy; vāme—o levé; pade—noze; aṅguṣṭha-tale—na palci; yavarī—zrno ječmene; pradeśinī—prostředník; sandhi-bhag—setkání; ūrdhva-rekhām—ūrdhva-rekhā; akuñcitam—malý; acaraṇardham—kočár; eva—vskutku;
24
madhyatale 'bja-dhvaja-puṣpa-vallīḥ kaniṣṭhikādho 'ṅkuśam ekam eva
cakrasya mūle valayātapatre pārṣṇau tu candrārdham athānya-pade
madhyatale—uprostřed; abja—lotos; dhvaja—prapor; puṣpa—květina; vallīḥ—kvetoucí větvička; kaniṣṭhikādho—pod malíčkem; aṅkuśam—bodec na ovládání slonů; ekam—jeden; eva—vskutku; cakrasya—kola; mūle—střed; valaya—náramek; atapatre—slunečník; pārṣṇau—na patě; tu—vskutku; candrārdham—půlměsíc; atha—poté; anya-pade—na druhé noze;
25
pārṣṇau jhaṣaṁ syandana-śailam ūrdhve tat-pārśvayoḥ śakti-pade ca śaṅkham
aṅguṣṭha-mūle 'tha kaniṣṭhikādho vedīm adhaḥ kuṇḍalam eva tasyaḥ
pārṣṇau—na patě; jhaṣam—ryba; syandana—kočár; śailam—hora; ūrdhve—nad; tat-pārśvayoḥ—té strany; śakti-pade—śakti a pada; ca—a; śaṅkham—lastura; aṅguṣṭha-mūle—u kořene palce; atha—poté; kaniṣṭhikādhaḥ—pod malíčkem; vedīm—oltář; adhaḥ—pod; kuṇḍalam—náušnice; eva—vskutku; tasyaḥ—Její (pravé nohy).
Ó mysli, prosím medituj o jemných, kučeravých, do copů spletených vlasech Rādhy, drahokamu, zlatém lístku, tilaku, kučeravých vlasech na Jejím čele, o obočí, očích s maskarou, uších, okouzlujících náušnicích tvaru žraloka na tvářích, perlou ozdobeném nose, rtech, zářících zubech, bradě ozdobené pižmovou tečkou, krku se třemi liniemi a mnoha náhrdelníky, ladně se svažujících ramenech, pažích s ozdobami, loktech, lotosových rukách zdobených překrásnými a příznivými liniemi, náramky jakož i ūrmikami z drahokamů, o prstenech, krásných nehtech, ňadrech zahalených nádherným červeným živůtkem, medailónku, břichu jako okvětní lístek s linií chlupů, pupku, štíhlém pase se třemi liniemi, barevném spodním prádle, modré spodničce, stehnech, kolenech, nohách, kotnících, ozdobách nad kotníky, nákotníčcích, ūrmikách na prstech, o prstenech a nehtech, zrnu ječmene a disku pod levým palcem, linii zvané ūrdhva-rekhā pod ukazováčkem, malém kočáru, lotosu, praporu, květině a kvetoucí větvičce uprostřed chodidla, bodci na ovládání slonů pod malíčkem, náramku a slunečníku pod ním, půlměsíci na patě, rybě na patě druhé nohy, letící hoře nad ní, zbraních śakti a pada po stranách, lastuře pod palcem, oltáři pod malíčkem a náušnici pod ním.
26
pados tale pārṣṇi-yugaṁ ca śoṇaṁ ratnormika rakta-nākhaṅgulīś ca
mañjīra-yugmaṁ tanu-gulpha-jaṅgha-januru-śobha jaghanaṁ nitambam
padoḥ—nohou; tale—na povrchu; pārṣṇi-yugam—paty; ca—a; śoṇam—červené; ratnormika—ūrmiky z drahokamů; rakta—červené; nākhaṅgulīḥ—prsteny na palcích; ca—a; mañjīra-yugmam—zvonky na kotnících; tanu-gulpha—kotníky; jaṅgha—nohy; janu—kolena; uru—stehna; śobha—krása; jaghanaṁ nitambam—boky;
27
vāsaḥ sa-sūtraṁ maṇi-mekhalaṁ ca nābhiṁ dalabhodara-roma-vallyau
pīnau kucau kañculikañcitau ca kaṇṭhaṁ tri-rekhāṁ maṇi-hema-haran
vāsaḥ—šaty; sa-sūtram—se šerpou; maṇi-mekhalam—drahokamy vykládaný opasek; ca—a; nābhim—pupek; dalabha—jako okvětní lístek; udara—břicho; roma-vallyau—linie chlupů; pīnau—plná; kucau—ňadra; kañculikañcitau—se živůtkem; ca—a; kaṇṭham—krk; tri-rekhām—tři linie; maṇi-hema-haran—zlaté náhrdelníky s drahokamy;
28
skandhau natav aṅgadinau bhujau śrī-bharau kaphoṇī maṇi-bandha-yugmam
vicitra-cuḍa-maṇi-kaṅkanāḍhyaṁ śoṇe karabje mṛdulaṅgulīś ca
skandhau—ramena; natau—svažující se; aṅgadinau—s ozdobami; bhujau—paže; śrī—krásou; bharau—oplývající; kaphoṇī—lokty; maṇi-bandha-yugmam—s drahokamy; vicitra—barevnými; cuḍa—koruna; maṇi—drahokamy; kaṅkana—náramky; aḍhyam—ozdobená; śoṇe—červené; karabje—lotosové ruce; mṛdula—jemné; aṅgulīḥ—prsty; ca—a;
29
ratnormikas taḥ su-nākhendu-khaṇḍan sa-śyāma-binduṁ cibukaṁ mukhābjam
oṣṭhadharau gaṇḍa-yugaṁ sa-citraṁ karṇau lasat-kuṇḍala-candrikāḍhyau
ratnormikaḥ—ūrmiky z drahokamů; taḥ—je; su-nākhendu-khaṇḍan—půlměsíce na nehtech; sa-śyāma-bindum—s pižmovou tečkou; cibukam—brada; mukhābjam—lotosová tvář; oṣṭhadharau—rty; gaṇḍa-yugam—tváře; sa-citram—úžasné; karṇau—uši; lasat—blyštící se; kuṇḍala—náušnice; candrika—měsíčním světlem; āḍhyau—ozdobené;
30
nāsaṁ maṇi-mauktika-bhūṣitaṁ dṛg-dvayaṁ lasat-kajjalam ucchalantau
bhruvau lalāṭaṁ tilakaṁ ca patra-paśyaṁ su-vakrālaka-lolimānam
nāsam—nos; maṇi—drahokamy; mauktika—perly; bhūṣitam—ozdobené; dṛk-dvayam—oči; lasat—nádherné; kajjalam—maskara; ucchalantau—zvedající se; bhruvau—obočí; lalāṭam—čelo; tilakam—tilak; ca—a; patra-paśyam—zlatý lístek; su-vakrālaka—krásné kučeravé vlasy; lolimānam—pohupující se;
31
sīmanta-rekhāṁ smara citra-cuḍa-maṇiṁ prasūnavali-gumpha-citram
veṇīṁ tri-veṇīm iva bāla-paśyaṁ virajad agram atha manda-hāsyaṁ
sīmanta—v pěšince ve vlasech; rekhām—linie; smara—prosím pamatuj; citra—úžasná; cuḍa—koruna; maṇim—drahokam; prasūnavali—květinami; gumpha-citram—nádherně protkané; veṇīm—copy; tri-veṇīm—soutok Gangy, Yamuny a Sarasvatī; iva—jako; bāla-paśyam—ozdoba bālapaśya; virajat—zářící; agram—vpředu; atha—poté; manda—laskavý; hāsyaṁ—úsměv.
Prosím pamatuj na červená chodidla a paty Rādhy, Její ozdoby ūrmika z drahokamů, červené prsty a nehty, nákotníčky, překrásné kotníky, nohy, kolena, stehna, boky, šaty, šerpu, drahokamy vykládaný opasek pupek, břicho jako okvětní lístek s linií chlupů, plná ňadra ladně zahalená živůtkem, krk se třemi liniemi, zlaté náhrdelníky zdobené drahokamy, svažující se ramena, překrásné paže s ozdobami, lokty, úžasné náramky z drahokamů, červené lotosové ruce s jemnými prsty, drahokamové ūrmiky, krásné nehty s půlměsíci, bradu zdobenou pižmovou tečkou, lotosový obličej, rty, úžasné tváře, uši s náušnicemi blyštícími se v měsíčním světle, nos ozdobený perlami a drahokamy, nádherné oči s maskarou, klenuté obočí, čelo s tilakem, ozdobu tvaru zlatého lístku, pohupující se kadeře vlasů, pěšinku, úžasnou korunu z drahokamů, copy nádherně protkané květinami takže vypadají jako soutok Gangy, Yamuny a Sarasvatī, ozdobu bālapaśyā a nádherný, laskavý úsměv.
32
śrī-rādhikā-mādhava-rūpa-cintāmaṇau mano dvi-trir atho catur vā
āvartayed yo dhṛtimān paṭhan sa prāpnoti tad-darśanam aśu sākṣāt
śrī-rādhikā-mādhava—Śrī Rādhy a Śrī Kṛṣṇy; rūpa—krásné podoby; cintāmaṇau—dva drahokamy cintāmaṇi; manaḥ—mysl; dvi—dva; triḥ—tři; atha—potom; u—vskutku; catuḥ—čtyři; vā—nebo; āvartayet—čte; yaḥ—kdo; dhṛtimān—klidný oddaný; paṭhan—čtení; saḥ—on; prāpnoti—dosáhne; tat-darśanam—pohled na Ně; aśu—jak rychle tak snadno; sākṣāt—přímo.
Klidný oddaný, který při čtení těchto veršů upře své srdce dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát na drahokam cintāmaṇi krásy Śrī Rādhy a Śrī Mādhavy, Je rychle a snadno uvidí přímo.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura
1
priya svapne dṛṣṭā saridina-sutevātra pulinaṁ
yathā vṛndāraṇye naṭana-patavas tatra bahavaḥ
mṛdāṅgādyaṁ vādyaṁ vividham iha kaścid dvija-maṇiḥ
sa vidyud-gaurāṅgaḥ kṣipati jagatīṁ prema-jaladhau
priya—můj milý; svapne—ve snu; dṛṣṭā—viděla jsem; saridina-sutā—Yamuny; iva—jako; atra—zde; pulinam—břeh; yathā—přesně jako; vṛndāraṇye—ve Vṛndāvanu; naṭana-paṭavaḥ—zkušení tanečníci; tatra—tam; bahavaḥ—mnozí; mṛdaṅga—mṛdaṅgami; ādyam—počínaje; vādyam—hudební nástroje hrály; vividham—různé; iha—zde; kaścit—někdo; dvija—brāhmaṇů; maṇiḥ—drahokam; saḥ—On; vidyut—jako blesk; gaura—zlatou; aṅgaḥ—s podobou; kṣipati—uvrhá; jagatīm—vesmír; prema—čisté lásky ke Kṛṣṇovi; jaladhau—do oceánu.
Śrīmatī Rādhārāṇī řekla: Můj milý, ve snu jsem viděla břeh řeky podobný břehu Yamuny zde. Bylo tam mnoho zkušených tanečníků jako ve Vṛndāvanu a hrály mṛdaṅgy a ostatní nástroje. Byl tam jako blesk zářivý drahokam mezi brāhmaṇy, který uvrhal vesmír do oceánu čisté lásky.
2
kadācit kṛṣṇeti pralapati rudan karhicid asau
kva rādhe hā heti śvasiti patati projjhati dhṛtim
naṭaty ullāsena kvacid api gaṇaiḥ svaiḥ praṇayibhis
tṛṇādi-brahmantam jagad atitarāṁ rodayati saḥ
kadācit—chvílemi; kṛṣṇa—ó Krsno; iti—takto; pralapati—říká; rudan—s pláčem; karhicid—chvílemi; asau—On; kva—kde; rādhe—ó Rādho; hā—ó; hā—ó; iti—tak; śvasiti—vzdychá; patati—padá; projjhati—opouští; dhṛtim—klidné rozpoložení; natati—tančí; ullāsena—v extázi; kvacit—chvílemi; api—také; gaṇaiḥ—se společníky; svaiḥ—svými; pranayibhiḥ—drahými; tṛṇa—stébly trávy; ādi—počínaje; brahma—Pánem Brahmou; antam—konče; jagat—vesmír; atitarām—velmi; rodayati—nutí volat; saḥ—On.
Chvílemi volá: „Ó Kṛṣṇo!“ a chvílemi vzdychá: „Ó Rādho, kde jsi?“ Chvílemi padá na zem, chvílemi se chová divoce, ztrácí veškerý klid, a chvílemi extaticky tančí se svými drahými společníky. Přiměl všechny obyvatele tohoto vesmíru, od stébel trávy po Pána Brahmu, hlasitě volat Kṛṣṇovo jméno.
3
tato buddhir bhrantā mama samajani prekṣya kim aho
bhavet so 'yaṁ kāntaḥ kim ayam aham evāsmi na paraḥ
ahaṁ cet kva preyān mama sa kila cet kvāham iti me
bhramo bhūyo bhūyān abhavad atha nidrāṁ gatavatī
tataḥ—poté; buddiḥ—inteligence; bhrantā—zmatena; mama—moje; samajani—je projeven; prekṣya—při pohledu; kim—jak; aho—ó; bhavet—může být; saḥ ayam—ten; aham—já; eva—jistě; asmi—jsem; na—ne; paraḥ—jiný; aham—já; cet—jestli; kva—kde; preyān—milovaný; mama—můj; saḥ—On; kila—jistě; cet—jestli; kva—kde; aham—já; iti—tak; me—mé; bhramaḥ—zmatení; bhūyḥ—dále; bhūyan—větším; abhavat—stalo se; atha—potom; nidrām gatavatī—jež jsem spala.
Zatímco jsem na Něj hleděla, má inteligence propadla zmatenosti. Je-li to můj milý, kde jsem já? Je-li On já, kde je můj milý? Je-li to můj milý, kde jsem já? Když jsem spala, byla jsem stále zmatenější.
4
priye dṛṣṭvā tās tāḥ kutukini mayā darśita-carī
rameśādyā mūrtīr na khalu bhavatī vismayam agāt
kathaṁ vipro vismāpayitum aśakat tvāṁ tava kathaṁ
tathā bhrāntiṁ dhatte sa hi bhavati ko hanta kim idam
priye—ó Má milovaná; dṛṣṭvā—poté, co jsi viděla; tāḥ tāḥ—tyto; kutukini—ó zvědavá dívko; mayā—Mnou; darśita-carī—zjevené; rameśa—Nārāyaṇem; ādyāh—počínaje; mūrtīḥ—podoby; na—ne; khalu—jistě; bhavatī—ty; vismayam—údiv; agāt—dosáhlas; katham—jak to?; vipraḥ—tento brāhmaṇa; vismāpayitum—udivit; aśakat—byl schopen; tvām—tě; tava—tebe; katham—jak to?; tathā—takto; bhrāntim—zmatenost; dhatte—dává; saḥ—On; hi—jistě; bhavati—je; kaḥ—kdo; hanta—jistě; kim—co; idam—je to.
Śrī Kṛṣṇa pravil: Ó zvědavá dívko, když jsem ti ukázal Nārāyaṇa a Mé ostatní podoby, nebylas překvapena. Proč tě překvapuje tento brāhmaṇa? Proč tě mate, že se ptáš „Kdo to je?“
5
iti procya preṣṭhāṁ kṣaṇam atha parāmṛśya ramaṇo
hasann ākūtajñaṁ vyanudad atha taṁ kaustubha-maṇim
tathā dīptiṁ tene sapadi sa yathā dṛṣṭim iti tad
vilāsānām lakṣmaṁ sthira-cara-gaṇaiḥ sarvam abhavat
iti—takto; procya—když promluvil ke; preṣṭhām—své milované; kṣaṇam—na okamžik; atha—pak; parāmṛśya – rozmýšlející se; ramaṇaḥ—milenec; hasan—usmívající se; ākūta—záměr; jñam—chápající; vyanudat—jehož se dotkl; atha—potom; tam—ten; kaustubha—Kaustubha; maṇim—drahokam; tathā—pak; dīptim—záře; tene—vyšla; sapadi—náhle; saḥ—On; yathā—tak jako; dṛṣṭim—pohled; iti—tak; tat—Jeho; vilāsānām—zábav; lakṣmam—znamení; sthira—nehybných; cara—pohyblivých bytostí; gaṇaiḥ—množství; sarvam—vše; abhavat—bylo.
Poté, co promluvil tato slova ke své milované, se usmívající se milenec Kṛṣṇa dotkl svého drahokamu Kaustubha. Drahokam pochopil Pánův záměr, rozzářil se a pak ukázal tytéž zábavy a všechny pohyblivé a nehybné bytosti, které viděla ve snu.
6
vibhavyātha proce priyatama mayā jñātam akhilaṁ
tavākūtaṁ yat tvaṁ smitam atanuthās tattvam asi mām
sphuṭaṁ yan nāvādīr yad abhimatir atrāpy aham iti
sphuranti me tasmād aham api sa evety anumime
vibhavya—zamýšlející se; atha—potom; proce—promluvila; priyatama—ó milovaný; mayā—mnou; jñātam—pochopeno; akhilam—vše; tava—Tvůj; ākūtam—záměr; yat—který; tvam—Ty; smitam—úsměv; atanutāḥ—projevuješ; tattvam—pravda; asi—jsi; mām—mně; sphuṭam—projevuješ; yat—která; na—ne; āvādīḥ—promluvil; yat—která; abhimatiḥ—představa; atra—zde; api—také; aham—já; iti—toto; sphuranti—jsou projeveny; me—mně; tasmāt—proto; aham—já; api—také; saḥ—On; eva—jistě; iti—tak; anumime—uvažuji.
Śrīmatī Rādhārāṇī se na okamžik zamyslela a řekla: Milovaný, vím, co máš nyní na srdci a co vyluzuje Tvůj úsměv. Ty jsi On. To, co jsi řekl a myslel, je mi nyní jasné, a proto si myslím, že jsem také On.
7
yad apy āsmākīnāṁ rati-padam idaṁ kaustubha-maṇiṁ
pradīpyātraivādīḍrśad akhila-jīvān api bhavān
sva-śaktyāvirbhūya svam akhila-vilāsaṁ pratijanaṁ
nigadya premābdhau punar api tadādhāsyasi jagat
yat—protože; api—také; āsmākīnām—našeho; rati—požitku; padam—místo; idam—tento; kaustubha—Kaustubha; maṇim—drahokam; pradīpya—rozzařující; atra—zde; eva—jistě; adīdṛśat—opakovaně jsi zjevil; akhila—všem; jīvān—živým bytostem; api—také; bhavān—Ty; sva-śaktyā—svou energií; āvirbhūya—projevující; svam—sebe; akhila—všechny; vilāsam—zábavy; pratijanam—všem živým bytostem; nigadya—hovořící; prema—čisté lásky k Bohu; abdhau—do oceánu; punaḥ—znovu; api—také; tadā—potom; adhasyasi—pohroužíš; jagat—tento vesmír.
Tím, že jsi tento drahokam Kaustubha, který je nám tak příjemný, takto rozzářil, zjevil ses všem živým bytostem. Zjevíš se svou vlastní transcendentní energií, projevíš své zábavy, budeš všechny učit a opět pohroužíš svět do oceánu čisté lásky.
8
yad uktaṁ gargeṇa vraja-pati-samakṣam śruti-vidā
bhavet pīto varṇaḥ kvacid api tavaitan na hi mṛśā
ataḥ svapnaḥ satyo mama ca na tadā bhrāntir abhavat
tvam evāsau sākṣād iha yad anubhūto 'si tad-ṛtam
yat—co; uktam—vyřčené; gargeṇa—Gargācāryou; vraja—Vraji; pati—krále; samakṣam—v přítomnosti; śruti—Véd; vidā—znalcem; bhavet—může být; pītaḥ—žlutá; varṇaḥ—barva; kvacit—někdy; api—také; tava—Tvá; etat—toto; na—ne; hi—vskutku; mṛśā—falešný; ataḥ—proto; svapnaḥ—sen; satyaḥ—je pravdivý; mama—můj; ca—také; na—ne; tadā—potom; bhrāntiḥ—iluze; abhavat—byla; tvam—Ty; eva—jistě; asau—jsi On; sākṣāt—přímo; iha—zde; yat—který; anubhūtaḥ—vnímaný; asi—jsi; tat—to; ṛtam—pravda.
V přítomnosti krále Vraji učený Gargācārya řekl, že se zjevíš se žlutou barvou pleti. Nelhal a můj sen je pravdivý. Není to iluze. V tom snu jsem viděla přímo Tebe.
9
pibed yasya svapnāmṛtam idam aho citta-madhupaḥ
sa sandeha-svapnāt tvaritam iha jāgarti su-matiḥ
avāptas caitanyaṁ praṇaya-jaladhau khelati yato
bhṛśaṁ dhatte tasminn atula-karunaṁ kuñja-nṛpatau
pibet—může pít; yasya—jehož; svapna—snu; amṛtam—nektar; idam—tento; aho—ó; citta—mysli; madhupaḥ—včela; saḥ—on; sandeha—pochyb; svapnāt—ze sna; tvaritam—rychle; iha—zde; jāgarti—probudí se; su-matiḥ—inteligentní osoba; avāptaḥ—dosáhne; caitanyam—Pána Caitanyi; praṇaya—čisté lásky; jaladhau—v oceánu; khelāti—baví se; yataḥ—protože; bhṛśam—velmi; dhatte—vkládá; tasmin—do Něho; atula—nesrovnatelnou; karunam—milost; kuñja—háje Vraji; nṛpatau—v králi.
Pokud včela čtenářovy mysli pije nektar této Svapna-vilāsāmṛty, pak se ten inteligentní čtenář rychle probudí ze sna hmotných pochyb a dosáhne Pána Caitanyi Mahāprabhua. Bude se bavit v oceánu čisté lásky a získá jedinečnou milost krále Vṛndāvanu.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura
śrī-gaurāṅga-mahāprabhoś-caraṇayor yā keśa-śeṣādibhiḥ
sevāgamyatayā sva-bhakta-vihitā sānyair-yayā labhyate
tāṁ tan-mānasikīm smṛtiṁ prathayituṁ bhāvyāṁ sadā sattamair
naumi prātyahikam tadīya-caritaṁ śrīman-navadvīpa-jaṁ
Oddaná služba lotosovým nohám Śrī Gaurāṅgy Mahāprabhua daleko přesahuje vnímání Pána Brahmy, Pána Śivy, Pána Śeṣa-nāgy a ostatních, ale neustále se jí věnují Pánovi vlastní oddaní a je vždy dostupná i ostatním duším. Nyní začnu popis procesu mānasi-sevy (služby Pánu prováděné v mysli). Tento proces je vhodný pro neustálé vzpomínání ctnostných mudrců. Proto se nanejvýš uctivě klaním věčným denním zábavám Pána narozeného v Navadvīpu.
rātryante śayanotthitaḥ sura-sarit-snāto vabhau yah prage
pūrvāhne sva-gaṇair-lasaty upavane-tair-bhāti madhyāhnake
yaḥ pūryām-aparāhnake nija-gṛhe sāyaṁ gṛhe 'thāṅgane
śrīvāsasya niśāmukhe niśi vasan gauraḥ sa no rakṣatu
Na sklonku noci (před východem slunce) Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vstává z lůžka, protahuje se, hovoří se svou manželkou a myje si tvář; (2) ráno je masírován olejem a koupe se v nebeské řece Ganze, potom uctívá Pána Viṣṇua; (3) dopoledne si užívá diskutování námětů o Pánu Kṛṣṇovi se svými oddanými během návštěv v jejich domovech; (4) v poledne si užívá zábav v zahradách na břehu Gangy; (5) odpoledne se prochází po městě Navadvīpu a baví se se všemi jeho obyvateli; (6) během západu slunce se vrací domů uctívat Pána Viṣṇua a provádět ostatní obřady; (7) večer jde se svými společníky na dvůr Śrīvāse Paṇḍita zpívat svatá jména a tančit v extázi; (8) a v noci se vrací domů spát. Nechť nás tento Pán Gaura všechny chrání.
rātryante pika-kukkuṭādi-ninadaṁ śrutvā sva-talpotthitaḥ
śrī-viṣṇu-priyayā samaṁ rasa-kathāṁ sambhāṣya santoṣya tāṁ
gatvā 'nyatra dharāsanopari vasan svad-bhiḥ sudhautānano
yo mātrādi-bhir-īkṣito 'ti-muditas taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Na sklonku noci, při zalechnutí příjemných hlasů mnoha ptáků jako jsou kukačky, kohouti a ostatní, se Śrī Gaura probouzí na svém lůžku. Se svou manželkou Śrī Viṣṇu Priyou hovoří o mnoha námětech týkajících se transcendentních nálad Jejich vzájemných láskyplných zábav, a to je velmi potěší. Pak vstává a odchází do jiného pokoje, kde sedí na vyvýšeném sedadle a Jeho oddaní Mu pomáhají s umýváním Jeho lotosové tváře příjemně navoněnou vodou. Pak velmi radostně navštěvuje svou matku Śrī Śacī Devī a ostatní přátele a příbuzné v domě. Takto medituji o denních zábavách Śrī Gaura-sundara.
prātaḥ svaḥ sariti sva-pārṣada-vṛtaḥ snātvā prasūn-ādibhis
tāṁ sampūjya gṛhīta-cāru-vasanaḥ srak-candan-ālaṅkṛtaḥ
kṛtvā viṣṇu-samarcan-ādi sa-gaṇo bhuktv-ānnaṁ-ācamya ca
dvitraṁ cānya-gṛhe sukhaṁ svapiti yas taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Ráno po východu slunce se Pán jde se svými společníky koupat v řece Ganze. Během koupání také uctívají matku Gangu obětováním květin, vonných tyčinek a ostatních darů. Potom vycházejí na břeh, kde je Pán oblékán do skvostného oděvu a ozdoben čerstvými květinovými girlandami, santálovou pastou a ostatními ozdobami. Pak se všichni vracejí do Jeho domu, aby prováděli honosné uctívání Pána Viṣṇua a ostatní obřady. Potom jedí pokrmy, které byly obětovány Pánu Viṣṇuovi. Když si Pán Gaura umyje ruce a vypláchne ústa, odchází do jiného pokoje, aby si na chvíli velmi radostně odpočinul. Takto medituji o denních zábavách Śrī Gaura-hariho.
pūrvāhṇe śayanotthitaḥ su-payasā prakṣālya vaktr-āmbujam
bhaktaiḥ śrī-hari-nāma-kīrtana-paraiḥ sārddhaṁ svayaṁ kīrtayan
bhaktānāṁ bhavane 'pi ca sva-bhavane krīḍan-nṛṇāṁ vardhayaty-
ānandaṁ pura-vāsināṁ ya urudhā taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Když nastává dopoledne, Pán se probouzí z krátkého spánku a protáhne se. Potom si omývá svůj lotosový obličej sladce navoněnou vodou. Setkává se se svými oddanými, kteří mají všichni velmi rádi zpívání Śrī Hari-nāma-kīrtanu, a osobně si vychutnává zpěv svatých jmen. Tak se baví někdy v domovech různých oddaných a někdy ve svém vlastním domově. Tak zvyšuje extatickou radost všech obyvatel města do neomezených výšin. Takto medituji o denních zábavách Śrī Gaura-candry.
madhyāhne saha taiḥ sva-pārṣada-gaṇaiḥ saṅkīrtayad-īdṛśaṁ
sādvaitendu-gadādharaḥ kila saha-śrīlāvadhuta-prabhuḥ
ārāme mṛdu-mārutaiḥ śiśiritair-bhṛṅga-dvijair-nādite
svaṁ vṛndā-vipinaṁ smaran bhramati yas taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Během poledne si Pán Caitanya dále užívá intenzívně nadšeného zpívání a tance, obklopen svými vlastními drahými oddanými jako jsou měsíci podobný Advaita Ācārya, Gadādhara Paṇḍita a božský šílenec Śrīla Nityānanda Prabhu. Potom se všichni procházejí zahradami a háji na břehu Gangy, kde si užívají sladkých chladivých vánků od řeky. Pán naslouchá příjemnému bzučení čmeláků v těchto zahradách a vzpomíná na své vlastní extatické zábavy Rādhy a Kṛṣṇy, jak zároveň probíhají v Jeho vlastním lese Vṛndāvanu. Takto medituji o denních zábavách Śrī Gaurāṅgy.
yaḥ śrīmān-aparāhṇake saha-gaṇais tais-tādṛśaiḥ premavāṁs-
tā-dṛkṣu svayam-apyalaṁ tri-jagatāṁ śarmāṇi vistārayan
ārāmāttata eti paura-janatā-cakṣuś-cakoroḍupo
mātrā dvāri-mudekṣito nija-gṛham taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Během překrásného odpoledne Pán i Jeho oddaní stejnou měrou šílí extatickou láskou a takto ozdobeni expandují neustále se šířící vlny prospěchu pro všechny tři světy. V této náladě opouštějí zahrady a vracejí se k Jeho domovu. Cestou těší oči všech lidí ve městě, tak jako měsíc těší ptáka cakora měsíčními paprsky. Po příchodu domů je Pán zahrnován láskyplnou pozorností své matky. Takto medituji o denních zábavách Gaury.
yas-tri-srotasi sāyam-āpta-nivahaiḥ snātvā pradīpāli-bhiḥ
puṣpādyaiś ca samarcitaḥ kalita-sat-paṭṭāmbarah srag-dharaḥ
viṣṇos-tat-samay-ārcanaṁ ca kṛtavān dīpālibhis taiḥ samaṁ
bhuktv-ānnāni su-vīṭikām api tathā taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Za soumraku se Pán koupe se svými drahými přáteli v řece Ganze, která teče ve třech ramenech. Oddaně uctívají Gangu lampami z ghí, květinami a dalšími předměty. Potom si Pán obléká čistý hedvábný oděv a je ozdoben květinovými girlandami a dalšími ozdobami. Pak uctívá Pána Viṣṇua večerním ārati, obětování lamp z ghí a ostatních předmětů. Poté se svými přáteli přijímá pokrmy a směs arekových oříšků a betelových listů obětované Pánu Viṣṇuovi. Takto medituji o denních zábavách Pána Gaury.
yaḥ śrīvāsa-gṛhe pradoṣa-samaye hy-advaita-candrādibhiḥ
sarvair-bhakta-gaṇaiḥ samaṁ hari-kathā-pīyūṣam-āsvādayan
premānanda-samākulaś ca-cala-dhīh saṅkīrtane-lampaṭaḥ
kartuṁ kīrtanam-ūrdhvam-udyama-paras taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Večer Pán odchází do domu Śrīvāse Paṇḍita v doprovodu Śrīly Advaita-candry a svých ostatních drahých společníků. Setkává se mnoha svými oddanými, vychutnává si nektar příběhů o Pánu Harim a Jeho mysl rozrušují extáze čisté lásky k Bohu. Potom, z velké touhy si vychutnávat společné zpívání svatých jmen Pána, pořádá nesmírně radostný saṅkīrtan, který dosahuje vrcholu vášnivého oslavování svatých jmen. Takto medituji o denních zábavách Śrī Gaura-sundara.
śrīvās-āṅgana āvṛto nija-gaṇaiḥ sārddhaṁ prabhu-bhyāṁ naṭann-
uccais-tāla-mṛdaṅga-vādana-parair gāyad-bhir-ullāsayan
bhrāmyan śrīla-gadādhareṇa sahito naktaṁ vibhāty-adbhutaṁ
svāgāre śayanālaye svapiti yas taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Dlouho do noci Pán tančí na Śrīvāsově dvoře, obklopen svými nejdůvěrnějšími oddanými. Jeho nanejvýš extatický zpěv doprovázejí Jeho oddaní, zkušení v hlasitém hraní na mṛdaṅgy. Po celou noc, skoro až do východu slunce, chodí a tančí se Śrī Gadādharem Prabhuem nanejvýš úžasným způsobem. Pak se vrací do svého domu, kde se odebírá do ložnice a usíná s manželkou. Takto medituji o denních zábavách Śrī Gaura-natarāje.
śrī-gaurāṅga-vidhoḥ sva-dhāmani navadvīpe 'ṣṭa-kālodbhavāṁ
bhāvyāṁ bhavya-janena gokula-vidhor-līlā-smṛter-āditaḥ
līlāṁ dyotayad-etad-atra daśakaṁ prītyānvito yaḥ paṭhet
taṁ prīṇāti sadaiva yaḥ karuṇayā taṁ gauram-adhyemy-ahaṁ
Śrī Gaurāṅga, Měsíc nad Navadvīpem, je projeven ve svém vlastním sídle během osmi období každého dne. Na Jeho zábavy by měli vzpomínat meditativní oddaní předtím, než začnou vzpomínat na zábavy Śrī Kṛṣṇy, Měsíce nad Gokulou. Pokud někdo láskyplně čte nebo přednáší Pánovy věčné denní zábavy, jak jsou osvětleny v deseti verších této modlitby, pak je s ním Pán neustále nesmírně potěšen díky svému vlastnímu milostivému soucitu. Takto medituji o denních zábavách Śrī Gauracandry.
Korunní klenot gauḍīya vaiṣṇavských ācāryů, mahā mahopādhyāya Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura se narodil v brāhmaṇské rodině v Rāḍhadeṣi v okrese Nadia v Západním Bengálsku a byl znám pod jménem Hari Vallabha. Měl dva starší bratry, Rāmabhadru a Raghunātha. V dětství nejprve studoval sanskrtskou gramatiku ve vesnici Devagrāmu a potom odešel do vesnice Śaiyadābādu v okrese Murśidābāda, kde studoval bhakti-śāstry v domově svého gurua. Již za svého studia napsal tři knihy s názvy Bhakti-rasāmṛta-sindhu-bindu, Ujjvala-nīlamaṇi-kiraṇa a Bhāgavatāmṛta-kaṇ(ik)ā. Krátce poté zanechal rodinného života a odešel do Vṛndāvanu, kde napsal mnoho knih a komentářů.
V komentáři ke Śrīmad-Bhāgavatamu nazvanému Sārārtha-darśinī, na začátku pěti kapitol popisujících rāsa-līlu Śrī Kṛṣṇy (rāsa-pañcādhyāya), napsal tuto śloku:
śrī rāma-kṛṣṇa-gaṇgā-caraṇān
natvā gurūn urupremnaḥ
śrīla narottama nātha śrī
gaurāṅga prabhuṁ naumi
Śrī Rāma označuje Śrī Rādhā-ramaṇa, gurudeva Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura. Kṛṣṇa označuje Śrī Kṛṣṇa-caraṇa, jeho parama-gurudeva. Gaṇgā-caraṇa je jméno jeho parātpara-gurudeva, Narottama je Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, jeho parama-parātpara-gurudeva a nātha je Śrī Lokanātha Gosvāmī, guru Śrīly Narottama dāse Ṭhākura. Takto složil poklony své osobní guru-parampaře (také zvané guru-praṇālī) po Śrī Gaurāṅgu Mahāprabhua.
Za života Śrīly Viśvanātha, počátkem 18. století, došlo v městském státě Jaipuru k roztržce mezi gauḍīya vaiṣṇavy a Rāmānandī vaiṣṇavy (odnož Rāmānuja sampradāyi), kteří se snažili přesvědčit krále Jaipuru, Jai Siṇgha II., že śāstra nepodporuje uctívání Śrīmatī Rādhiky jako společnice Śrī Govinda Deva. Tvrdili, že jméno Śrīmatī Rādhiky není zmíněno nikde ve Śrīmad-Bhāgavatamu ani ve Viṣṇu Purāṇě a že nebyla s Kṛṣṇou nikdy řádně oddána podle védských obřadů.
Jejich další námitka byla, že gauḍīya vaiṣṇavové nepatří do uznávané žákovské posloupnosti (sampradāyi), neboť odnepaměti existují pouze čtyři vaiṣṇavské sampradāyi: Śrī sampradāya, Brahma sampradāya, Rudra sampradāya a Kumāra sampradāya. Jejich hlavní ācāryové ve věku Kali jsou Śrī Rāmānuja, Śrī Madhva, Śrī Viṣṇusvāmī a Śrī Nimbāditya (Nimbārka). A jelikož gauḍīya vaiṣṇavové nemají svůj vlastní komentář k Brahma-sūtře, nemohou být považováni za pravou vaiṣṇavskou sampradāyu.
Mahārāja Jai Siṇgh poslal pro gauḍīya vaiṣṇavské ācāryi, aby této výzvě čelili. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura byl velmi starý a trávil většinu času hluboce pohroužený v bhajanu, a tak do Jaipuru vyslal svého žáka, gauḍīya vaiṣnavského Vedāntācāryu mahā-mahopādhyāyu (vznešeného mezi vznešenými učiteli) paṇḍita-kula-mukuṭu (korunu shromáždění učenců) Śrīlu Baladeva Vidyābhūṣaṇa a spolu s ním také svého žáka Śrī Kṛṣṇadeva.
Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa nezvratnou logikou a s podporou śāster prokázal, že gauḍīya sampradāya je čistá vaiṣṇavská sampradāya v Madhvově posloupnosti. Její jméno je Śrī Brahma-Madhva gauḍīya vaiṣṇava sampradāya. Naši ācāryové jako Śrīla Jīva Gosvāmī, Kavi Karṇapūra a ostatní to přijali jako skutečnost. Gauḍīya vaiṣṇavové přijímají Śrīmad-Bhāgavatam jako přirozený komentář k Vedānta-sūtře, a proto nebyl v gauḍīya vaiṣṇavské sampradāyi napsán žádný další komentář k Vedānta-sūtře.
Také jasně prokázal, že uctívání Rādhā-Govindy je autentické. Jméno Śrīmatī Rādhiky je zmíněno v různých Purāṇách, které uvádějí, že je zosobněním energie hlādinī (skýtající potěšení) a věčnou milenkou Śrī Kṛṣṇy. Je zmíněna velmi skrytě na několika místech ve Śrīmad-Bhāgavatamu a zvláště v desátém zpěvu v souvislosti s popisem rāsa-līly.
Opozice však stále trvala na tom, že gauḍīya vaiṣṇava sampradāya není čistá vaiṣṇavská posloupnost, protože nemá komentář k Vedānta-sūtře.
Śrī Baladeva Vidyābhūṣaṇa potom napsal Śrī Govinda-bhāṣyu, slavný komentář k Brahma-sūtře. Uctívání Śrī Rādhā-Govindy v chrámu Śrī Govinda Deva bylo obnoveno a věrohodnost Śrī Brahma-Madhva Gauḍīya Vaiṣṇava sampradāyi byla pevně ustanovena. To vše se stalo pouze díky milosti Śrī Cakravartī Ṭhākura. Tato událost je zaznamenána zlatým písmem v historii gauḍīya vaiṣṇavismu.
V době, kdy Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura žil ve Śrī Vṛndāvana Dhāmu, došlo k oslabení vlivu šesti Gosvāmīch a nastal spor ohledně učení svakīyāvādy (manželské lásky) a parakīyāvādy (milenecké lásky). Aby Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura rozptýlil omyly týkající se svakīyāvādy, napsal dvě knihy, Rāga-vartma-candriku a Gopī-premāmṛtu, které jsou plné úžasných závěrů śāster. Potom ve svém komentáři Ānanda-candrikā ke śloce ‚laghutvam atra‘ z Ujjvala-nīlamaṇi (1.21) použil důkaz ze śāstry a nezvratné argumenty k vyvrácení svakīyāvādy a prosazení parakīyāvādy. Parakīyā-bhāvu také mocně podpořil ve svém komentáři Sārārtha-darśinī ke Śrīmad-Bhāgavatamu. Tím nejen ochránil integritu gauḍīya vaiṣṇavské dharmy, ale také obnovil její vliv ve Śrī Vṛndāvanu.
Uvádí se, že někteří paṇḍitové nesouhlasili s uctíváním v náladě parakīyi. Jelikož nedokázali překonat ācāryovu hlubokou učenost a mocné argumenty, rozhodli se ho zabít. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura před východem slunce konával parikram Śrī Vṛndāvana Dhāmu a paṇḍitové si naplánovali, že ho v té době zabijí v nějakém hustém tmavém háji.
Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura přišel do háje, ve kterém čekali jeho protivníci, ale když se podívali jeho směrem, zmizel jim z očí a místo něho uviděli krásnou mladou dívku z Vraji trhající květiny se dvěma či třemi přítelkyněmi. Paṇḍitové se dívky zeptali: „Drahé dítě, před okamžikem sem přišel vznešený bhakta. Viděla jsi ho? Víš, kam odešel?“ Dívka odpověděla: „Viděla jsem ho, ale kam šel, nevím.“
Paṇḍity uchvátila dívčina úžasná krása, její pohledy úkosem, ladné ženské pohyby a laskavý úsměv. Veškerá nečistota v jejich myslích byla zničena a srdce jim změkla. Požádali dívku, aby se představila, a ona odpověděla: „Jsem služebnice Svāminī Śrīmatī Rādhiky. Je právě v domě své tchyně v Yāvatu a poslala mě natrhat květiny.“ Když to dořekla, zmizela, a na jejím místě paṇḍitové opět spatřili Śrīlu Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura. Padli k jeho nohám a prosili ho o odpuštění, což také učinil.
Život Śrī Cakravartī Ṭhākura byl plný takových úžasných událostí. Gauḍīya vaiṣṇavští ācāryové složili tuto śloku na oslavu jeho výjimečného díla:
viśvasya nātharūpo 'sau bhakti vartma pradarśanāt
bhakta-cakre varttitatvāt cakravartty ākhyayā bhavat
„Je známý pod jménem Viśvanātha, pán vesmíru, protože ukazuje cestu bhakti, a je nazýván Cakravartī, protože neustále setrvává uprostřed shromádění (cakra) śuddha bhaktů.“
Když byl Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura asi sto let starý, vstoupil do aprākaṭa (neprojeveného) Vṛndāvanu. Došlo k tomu u Śrī Rādhā-kuṇḍu pátého dne světlé poloviny měsíce Māgha (leden-únor) roku 1676 éry Śakābda (1754 n.l.). Jeho samādhi stojí vedle chrámu Śrī Gokulānandy ve Vṛndāvanu.
Následuje seznam jeho knih, komentářů a stav (modliteb):
(1) Vraja-rīti-cintāmaṇi; (2) Camatkāra-candrikā; (3) Prema-sampuṭam (khanda-kāvyam - poetické dílo, které vykazuje pouze částečné charakteristiky poezie); (4) Gītāvalī; (5) Subodhinī (Alaṅkāra-kaustubha ṭīkā); (6) Ānanda-candrikā(Ujjvala-nīlamaṇi ṭīkā); (7) Śrī Gopāla Tāpanī tīkā; (8) Stavāmṛta-laharī (Vlny nektarových modliteb):
(i) Śrī Guru-tattvāṣṭakam, (ii) Mantra-dātṛ-guror-aṣṭakam, (iii) Parama-guror-aṣṭakam, (iv) Parātpara-guror-aṣṭakam, (v) Parama-parāt-para-guror-aṣtakam, (vi) Śrī Lokanāthāṣṭakam, (vii) Śrī Sacīnandanāṣṭakam, (viii) Śrī Svarūpa-caritāmṛtam, (ix) Śrī Svapna-vilāsa-amṛtam, (x) Śrī Gopāla Devāṣṭakam, (xi) Śrī Madana-mohana-aṣṭakam, (xii) Śrī Govindāṣṭakam, (xiii) Śrī Gopināthāṣṭakam (xiv) Śrī Gokulānandāṣṭakam, (xv) Svayaṁ-bhagavad-aṣṭakam, (xvi) Śrī Rādhā-Kuṇḍāṣṭakam, (xvii) Jagan-mohanāṣṭakam, (xviii) Anurāga-valī, (xix) Śrī Vṛndā Devyāṣṭakam, (xx) Śrī Rādhikā-dhyānāmṛtam, (xxi) Śrī Rūpa-cintāmaṇiḥ, (xxii) Śrī Nandīśvarāṣṭakam, (xxiii) Śrī Vṛndāvanāṣṭakam, (xxiv) Śrī Govardhanāṣṭakam, (xxv) Śrī Saṇkalpa-kalpa-drumaḥ, (xxvi) Śrī Nikuñja-virudāvalī (Virut-kāvya, oslavná poezie), (xxvii) Surata-kathāmṛtam, (xxviii) Śrī Śyāma-kuṇḍāṣṭakam;
(9) Śrī Kṛṣṇa-bhāvanāmṛtam Mahākāvyam; (10) Śrī Bhāgavatāmṛta-kaṇ(ik)ā; (11) Śrī Ujjvala-nīlamaṇi-kiraṇa; (12) Śrī Bhakti-rasāmṛta-sindhu-bindu; (13) Rāga-vartma-candrikā; (14) Aiśvarya-kādambinī; (15) Śrī Mādhurya-kādambinī; (16) Śrī Bhakti-rasāmṛta-sindhu ṭīkā; (17) Dāna-keli-kaumudī ṭīkā; (18) Śrī Lalita-mādhava-nāṭaka ṭīkā; (19) Śrī Caitanya-caritāmṛta ṭīkā (neúplná); (20) Brahma-Saṁhitā ṭīkā; (21) Śrīmad Bhagavad-Gītā Sārārtha-varṣiṇi ṭīkā; (22) Śrīmad-Bhāgavatam Sārārtha-darśinī ṭīkā.