Srila Prabhupada in Advaita Bhavan (English, Czech) Pujari from Sri Advaita Acarya's house in Santipura, West Bengal by Mulaprakrti devi dasi This story was heard in Mayapura in 1980. A man came to the ISKCON's Caitanya Candrodoya Mandira carrying with him a copy of the Back of Godhead article about Srila Prabhupada, entitled A Lifetime in Preparation. "Just recently an amazing realization occurred to me that I wanted to share with devotees everywhere. I have been the pujari and sevaite at the house of Advaita Acarya for many years. I was also there back in the 1940's and 50's. At that time, I noticed that one grhasta Bengali devotee used to come to the temple quite regularly. He was dressed in a white khadi dhoti and kurta and he always came alone. He would sit in the back of the Mandira without speaking, and would chant harinama on his mala very quietly and deeply. I noticed that he came on the weekends, usually once every month or two in regular way. After chanting there for many hours, he would always thank me when he left. His presence was profound and I became attracted to him. Since his devotions were solitary, I never spoke to disturb him. Sometimes I happened to notice that while he was chanting, his eyes would be full of tears and his voice would be choked up." "Then, for a very long time he did not come. However, I distinctly recall that in August of 1965, I saw a saffron-clothed sannyasi sitting in the back of the Mandira. In a moment I recognized him to be my old friend from before. Again he sat for a long time chanting Hare Krsna. I could see his beads moving, his eyes closed in concentrated devotion. He was weeping unabashedly even more than he used to while he took the Holy Name. Finally, as evening came, he paid his dandavat pranama for long time. When he arose he came up to me and again thanked me for my seva here at Advaita Bhavan. I asked him: ,Who are you? I remember you from so long ago.'" "He replied, 'My name is Abaya Caranaravinda Bhaktivedanta Swami Maharaja. I am an unworthy disciple of His Divine Grace Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura, Srila Prabhupada, my divine master. I have been coming here for such a long time because my Gurudeva has given me an impossible mission. His desire was for me to go across the ocean to the Western countries and spread the sublime teachings of Sri Caitanya Mahaprabhu. There are countless souls there who have never heard of Sri Sri Radha-Krsna and so they are suffering greatly. I have not known how this mission of his will be successful, so I have been coming here to this special house of Advaita Acarya, where he, Nityananda Prabhu, and Sri Caitanya Mahaprabhu would gather together to plan the sankirtana movement. It was here that they launched the inundation of love of God that swept India and continues to this day. Thus, I have been praying very earnestly here that they will all give me their mercy that somehow they will empower me and guide me. I want to satisfy my gurudeva's desire, but I am feeling unqualified to do this.'" "As he was speaking to me, I saw tears falling down on his cheeks again. Then he continued, 'Tomorrow I am leaving for Calcutta to go upon a ship across the ocean to America. I do not know what will befall me there, but I am praying most earnestly here for help.' Then he very humbly asked me for my blessings. I was indeed moved by this Vaisnava's sincerity and determination was I watched him depart upon his journey." "It was a few years later that I began noticing, for the first time, white Vaisnavas coming to Advaita Bhavan. They were wearing dhotis and saris and chanting on tulasi-mala. I never spoke to any of them but then one of them gave me this "Back to Godhead" magazine from America. As I looked at the photographs, suddenly I recognized a painting of the Founder-Acarya who had brought Krsna consciousness to the West. It was a picture of my friend, Bhaktivedanta Swami, who had come and prayed here so many times before. Then I realized that he has actually accomplished that impossible mission of his Gurudeva. I saw that it was indeed he, starting alone and without pretense, who had accomplished this glorious miracle against all odds." "As soon as I saw this, I came here to his temple in Mayapura to tell you this information. I know that he has gone from this world now, but I thought perhaps you might want to know this story about your and my beloved Srila Prabhupada." ==== (Múlaprakriti déví dásí: Our Srila Prabhupada, A Friend To All. Vypráví púdžárí z domu Šrí Advaity Áčárji v Šántipuru, Západní Bengálsko.) Tento příběh byl vyslechnut v Májápuru v roce 1980. Do ISKCONského Čaitanja Čandrodaja Mandiru přišel jeden muž, který s sebou přinesl výtisk časopisu Zpátky k Bohu s článkem o Šrílovi Prabhupádovi nazvaný Život v přípravách. "Zrovna nedávno jsem měl úžasnou realizaci, se kterou bych se chtěl podělit s oddanými všude. Mnoho let jsem byl púdžárím a sevaitem v domě Advaity Áčárji. Byl jsem tam i ve 40. a 50. letech. Tehdy jsem si všiml, že chrám docela pravidelně navštěvuje jeden bengálský oddaný, grihasta. Byl oblečený v bílém khadi dhótí a kurtě a vždycky přicházel sám. Sedával v zadní části mandiru, nemluvil a jen velmi klidně a hluboce pronášel harinám na své mále. Všiml jsem si, že chodil o víkendech, obvykle jednou za měsíc nebo dva, v pravidelných intervalech. Po mnohahodinové džapě mi při odchodu vždy poděkoval. Jeho přítomnost byla hluboká a začal mě přitahovat. Své oddané činnosti prováděl osaměle, tak jsem na něho nikdy nemluvil, abych ho nerušil. Někdy jsem si všiml, že zatímco džapoval, jeho oči byly plné slz a zalykal se mu hlas." "Pak po velmi dlouhou dobu nepřišel. Nicméně si jasně vzpomínám, že v srpnu 1965 jsem uviděl v zadní části mandiru sedět v šafránu oblečeného sannjásího. Okamžitě jsem v něm poznal svého starého přítele z minulosti. Znovu tam seděl a dlouhou dobu pronášel Hare Krišna. Viděl jsem, jak se jeho korálky pohybují a oči měl zavřené v soustředěné oddanosti. Naříkal beze studu ještě více než předtím. Nakonec, když přišel večer, složil dandavat pranám a zůstal dlouhou dobu ležet na zemi. Když vstal, přišel ke mně a znovu mi poděkoval za moji sévu tady v Advaita Bhavanu. Zeptal jsem se ho: ,Kdo jste? Pamatuji si vás již odedávna.'" "Odpověděl: ,Jmenuji se Abhaja Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Mahárádža. Jsem nehodný žák Jeho Božské Milosti Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, Šríly Prabhupády, mého božského pána. Chodil jsem sem tak dlouho, protože můj gurudéva mi dal nemožný úkol. Toužil, abych odešel přes oceán do západních zemí a šířil vznešené učení Šrí Čaitanji Maháprabhua. Je tam bezpočet duší, které nikdy neslyšely o Šrí Šrí Rádě-Krišnovi a tak tito lidé velmi trpí. Nevěděl jsem, jak se tento úkol v podobě jeho vůle stane úspěšným, a tak jsem často chodil sem, do tohoto zvláštního domu Advaity Áčárji, kde se On, Nitjánanda Prabhu a Šrí Čaitanja Maháprabhu scházeli, aby plánovali sankírtanové hnutí. To tady zahájili záplavu lásky k Bohu, která se rozšířila po Indii a pokračuje dodnes. Tak jsem se tu velmi vroucně modlil, aby mi všichni dali svoji milost, že mě nějakým způsobem zmocní a povedou. Chci potěšit svého gurudéva splněním jeho přání, ale cítím se k tomu nekvalifikovaný.'" "Když se mnou mluvil, viděl jsem opět slzy stékající mu po tvářích. Pak pokračoval: 'Zítra jedu do Kolkaty, abych odjel na lodi přes oceán do Ameriky. Nevím, co mě tam čeká, ale velmi vroucně se modlím o pomoc.' Pak mě velmi pokorně požádal o požehnání. Byl jsem opravdu dojat upřímností a odhodláním tohoto vaišnavy, když jsem ho sledoval, jak se vydává na svoji cestu." "O několik let později jsem si všiml bílých vaišnavů, kteří začali vůbec poprvé přicházet do Advaita Bhavanu. Měli na sobě dhótí a sárí a džapovali na tulasí-mále. Nikdy jsem se žádným z nich nemluvil, ale pak mi jeden dal tento časopis Zpátky k Bohu z Ameriky. Když jsem se díval na fotografie, najednou jsem poznal malbu zakladatele-áčárji, který vědomí Krišny přinesl na Západ. Byl to obraz mého přítele Bhaktivédánty Svámího, který sem v minulosti tolikrát chodil a modlil se tu. Pak jsem si uvědomil, že skutečně dosáhl cíle nemožné mise svého gurudéva. Viděl jsem, že to je opravdu on, jenž začal sám a bez přetvářky a uskutečnil tento slavný zázrak navzdory všem překážkám." "Jakmile jsem ten obraz viděl, přišel jsem sem do tohoto chrámu v Májápuru sdělit vám tuto informaci. Já vím, že odešel z tohoto světa, ale myslel jsem si, že možná budete chtít znát tento příběh o vašem a mém milovaném Šrílovi Prabhupádovi."