Scriptures By Acharyas and Devotees >> Bhakti Purushottama Swami >> Sri Jagannath >> Bhakta-Vatsala Lord Jagannath >> The Tailor and Lord >>  

The Tailor and Lord Jagannath

There was a tailor in Delhi whose name was Paramesthi. Although he was very ugly and hunchbacked, he possessed all good qualities and had taken birth in a devotee family. He was a self-realized person, and worshipped Lord Vishnu as his life and soul. He had control over all his senses, was truthful, and free from envy, anger and pride. He was detached from material objects and was always blissful. He understood the temporary nature of the material world, and thus was always engaged in chanting the holy name. His wife, Vimala Devi, was very beautiful, humble and also possessed many good qualities. She was always engaged in the service of her husband. They had two daughters and three sons.
Paramesthi was very expert in his tailoring job. He was so famous for his good tailoring that the Muslim King of Delhi would send his cloth to Paramesthi. Once the King sent some very expensive cloth embroidered with gold and decorated with pearls and diamonds. The King requested that two pillows be made from the cloth. He said to Paramesthi, "You should make it very nicely with flower designs sewn onto the cloth. Make sure no one can see the stitching. If you do a good job, I will pay you handsomely." When Paramesthi saw the cloth, he thought to himself, "This cloth looks and smells so nice. It is only suitable for Lord Jagannath. These pillows the King wants sewn are really meant for Lord Jagannath — how can such beautiful cloth be enjoyed by a human being?"
It so happened that Paramesthi received the cloth from the King during the Rathayatra period, when Lord Jagannath would ride in His chariot through Pahandi vijaya. Paramesthi started to make the pillows, and when they were ready, he was very satisfied, as the pillows looked so beautiful. Paramesthi closed his eyes dreamily, and began meditating on the Pahandi Vijaya pastime of Lord Jagannath. He saw that Jagannath looked so beautiful. Thousands of people were there to see the Lord and He attracted everyone's minds. During Rathayatra, there is no difference between low-caste and high-caste; devotees from the fourteen planets come to take shelter at the lotus feet of Lord Jagannath. When Jagannath was moved from the temple, He was resting on a pillow. The sevaks moved the pillow forward, and moved Jagannath onto the pillow, and in this way He moved forward, out of His temple and onto His chariot. Paramesthi saw all of this in meditation. Suddenly he saw the pillow burst. He knew the Lord needed another pillow, and so he handed over the pillow he was making for the King, just as if he were standing next to Lord Jagannath. Jagannath took the pillow, and the sevaks continued moving Him towards His chariot.
When Paramesthi came to his external senses, he saw that he had only one pillow instead of two. He suddenly realized that one pillow had actually been taken by Lord Jagannath! Paramesthi was surprised to see this, and felt himself so fortunate that a pillow he had sewn was used in the Lord's intimate service. He was feeling that Jagannath was so merciful to him. He felt fear along with his happiness: one pillow was missing, and there was no doubt that the King would punish him! Then Paramesthi thought to himself, "This person has become the king due only to the mercy of my Lord. He is powerful due to the power of my Lord. So in reality, what can he do to me?"
While Paramesthi was thinking these thoughts, the King's messenger came with an order from the King to bring the two pillows to the palace. Paramesthi immediately went to the King with the one pillow. He offered his obeisances many times and then presented the pillow to the King. The King looked bewildered and said, "I ordered two pillows. Where is the other pillow? Have not you prepared another pillow? Tell me the truth — what happened to other pillow?" Paramesthi immediately fell at the feet of the King and explained that the other pillow had been taken by Lord Jagannath. "I have only this one pillow with me, which I am giving to you now. Please accept this one and do whatever you want with me." The King smiled, but inside he was seething with anger. He glared at Paramesthi, and said, "Have you become mad?! Where is your Lord Jagannath? How powerful is He? What can He do by His hand? How is it possible for Him to take the pillow from you? Shri Kshetra Puri is so far from here. How is it possible that He could have come so far in one day and take this pillow from you?"
Hearing all these questions, Paramesthi started to chant the holy name of the Lord. He said to the King, "I do not fear death. I will explain to you the potency of Lord Jagannath. He is there in His Daru-Brahma form. But at the same time, He is all over the universe. He is the supreme controller of this universe. He lives at Niladri nagar but is maintaining the whole universe. Whenever you call Him, wherever you are in the universe, He can hear you, even though He is sitting in Puri. According to the devotion of His dear most devotees, He will accept things from them, regardless of the seeming distance between Him and His devotee. He accepts according to mood of the devotee." When the King heard this explanation from Paramesthi, he became very angry. He said, "You sinful, low-caste person! Now listen to me! I do not have a devotional mood, and yet you are filled with bhava and devotion. Now I will put you to death. You can then remember your ishta-deva. Let us see then how your Lord can save you!" The King ordered his people, "Arrest this man! Take this hunchback to the prison house and tie him in ropes. Shackle his legs and then bolt the door. Do not give him any food. Let him die of starvation. Let us see then how his Lord will save him!"
Paramesthi was carried away and thrown in the prison house. He started to pray to Lord Jagannath. "O Bhavagrahi, please protect me! O Kamala-caran, please protect me! O Jagat-karan, please protect me! O Protector, Chakrapani! You protected Draupadi and You protected Gajendra, the king of the elephants when they were in trouble. O Rama-dhanurdhar-dhari! O Kripasindhu! O Bhakta-vanca-kalpataru! O Dina-natha, Dinajana-bandhu! O Sila-abala-karaka! O Nilacala! O Janaranjan-nayana! O Ghora-vipada-nasana, Prahlada-uddharana! O Hiranya-hrida-vidarana! O Giri-govardhan-dhari! O Indra-garva-kharva-kari! Lord Mahadeva and Brahma meditate on Your lotus feet. Your glories are unlimited. How can a wretched person like me be able to know all Your glories? How can I understand your bhava? You are rarely attained even by great yogis. This universe is Your playground. Please protect me from the punishment of this Muslim king. You may do whatever You like with me, as I have no control over anything."
Praying like this, Paramesthi chanted the Lord's holy name, his eyes closed in meditation, his mind dwelling on the four-armed form of the Lord. Gradually he fell asleep. Lord Jagannath, the Supersoul, knew the situation of Paramesthi. Lord Jagannath is known as the deliverer of the fallen. He cannot tolerate the suffering of His devotees. Immediately He reached Delhi and entered the prison house where His devotee was detained. The Lord looked very effulgent, and He cast His merciful glance upon Paramesthi. As soon as the Lord's glance fell upon him, Paramesthi was immediately released from the shackles on his legs and the ropes around his arms. When he opened his eyes, he saw Lord Jagannath before him. That Adimula, the original cause of everything, who is Abhaya-vara-data, the giver of fearlessness, and Bhritya-kalpataru, He who fulfills the desires of His servants, was smiling at Paramesthi. He said to him, "Why are you worried? As long as I am with you, you need not fear anyone or anything. As long as I have My Sudarshan in My hand, My devotees are most powerful and are well protected." Then the Lord put His lotus feet on the head of Paramesthi. Immediately his hunch disappeared, and he became very beautiful. Just see the good fortune of this person! Even Indra, the king of the demigods, could not receive blessings such as this! Paramesthi, holding the lotus feet of the Lord on his head, was in so much ecstasy that he could not speak. In this way he was completely purified.
Then Lord Jagannath went to the house of the Muslim king in Delhi. The King was sleeping deeply, and the Lord appeared near him and said, "Foolish, ignorant King! I have given you this position, yet you are unaware of this. You have punished My devotee for giving Me a simple pillow. Everything in this universe belongs to Me. He simply returned my possessions to Me. Did he give Me your father's property? Now I order you to immediately release him from the prison house! Fall at his feet and worship him. If you do not do this, then I will finish you along with your entire family dynasty. I will cut you all into pieces." The Lord started to whip the King's back. After whipping him, Jagannath disappeared from the palace. After being whipped heavily, the King felt so much pain and woke up shouting and crying. He thought he had been having a nightmare, but then he saw the red marks on his back and understood that it was not an ordinary dream. The King said to himself, "Who could possibly do this? He must be God! He came here to teach me a lesson. He did this for His devotee. If I delay in carrying out His orders, then I will be in great trouble."
Early the next morning, the King went to the prison house and personally unlocked the cell door. He was surprised to see that Paramesthi was free from his bindings. He also noticed that the hunch was gone from his back, and that his appearance was very beautiful and effulgent. He was sitting peacefully and chanting the holy name of Lord Rama. By seeing this, the King, out of fear, picked up Paramesthi and put him on his lap. He offered him a flower garland and chandan, and decorated him with many ornaments. He placed a patani sari (turban of respect) on his head. With great humility, the King said, "You are very fortunate and blessed. You have purified this planet. I say to you with the utmost sincerity, from today you will be our family guru."
The King then brought his principal elephant, and Paramesthi rode around Delhi in a great procession while the King sang his glories. Afterwards, the King took Paramesthi back to the palace. Paramesthi continued to worship Lord Jagannath without any obstacle. At the end of his life, he went back home, back to Godhead.


Krejčí a Pán Džagannáth

překlad CC-BY-NC: bh. Jan Mareš, 2012

V Dillí žil krejčí jménem Paramešthí. Ačkoliv byl velmi ošklivý a hrbatý, měl všechny dobré vlastnosti a narodil v rodině oddaného. Byl seberealizovaný a uctíval Pána Višnua jako svůj vlastní život. Ovládal všechny smysly, byl pravdomluvný, prostý závisti, hněvu a pýchy. Byl odpoutaný od hmotných předmětů a neustále blažený. Pochopil dočasnou povahu hmotného světa, a tak vždy pronášel svaté jméno. Jeho manželka, Vimalá déví, byla velmi krásná, pokorná a také měla mnoho dobrých vlastností. Neustále sloužila manželovi. Měli dvě dcery a tři syny.
Paramešthí byl velmi šikovný krejčí. Jeho práce ho natolik proslavila, že mu své látky posílal muslimský král Dillí. Jednou mu král poslal velmi drahou látku vyšívanou zlatem a zdobenou perlami a diamanty. Požádal, aby z ní byly ušity dva polštáře. Řekl Paramešthímu: „Měl bys je ušít velmi pěkně s vyšitými květinovými vzory. Ať nikdo nevidí stehy. Pokud odvedeš dobrou práci, slušně ti zaplatím.“ Když Paramešthí viděl látku, pomyslel si: „Ta látka vypadá a voní tak hezky, že se hodí pouze pro Pána Džagannátha. Ty polštáře, které chce král ušít, jsou ve skutečnosti určeny pro Pána Džagannátha - jak by si mohla tak krásné látky užívat lidská bytost?“
Paramešthí obdržel látku od krále během Rathajátry, když Pán Džagannáth jezdí na svém voze během Pahandí vidžaji (procesí). Paramešthí začal pracovat na polštářích a když byly hotové, byl velmi spokojený, protože vypadaly tak krásně. Paramešthí zavřel zasněně oči a začal meditovat o zábavě Pahandí vidžaja Pána Džagannátha. Viděl, že Džagannáth vypadá tak krásně. Byly přítomné tisíce lidí, aby viděly Pána, a On přitahoval mysl každého jednotlivce. Během Rathajátry není žádný rozdíl mezi nízkými a vysokými kastami; oddaní ze čtrnácti planetárních soustav přicházejí přijmout útočiště u lotosových nohou Pána Džagannátha. Když byl Džagannáth přesouván z chrámu, spočíval na polštáři. Sévakové vždy posunuli polštář dopředu a přesunuli Džagannátha na polštář, a tímto způsobem se pohyboval vpřed, ze svého chrámu na svůj vůz. Paramešthí to vše viděl v meditaci. Náhle uviděl, že se polštář roztrhl. Věděl, že Pán potřebuje další polštář, a tak podal polštář, který šil pro krále, jako kdyby stál vedle Pána Džagannátha. Džagannáth polštář vzal a sévakové pokračovali v Jeho přesunu k Jeho vozu.
Když se Paramešthí probral, viděl, že má jen jeden polštář místo dvou. Náhle si uvědomil, že si jeden polštář ve skutečnosti vzal Pán Džagannáth! Paramešthího to překvapilo a cítil se požehnaným, že jím ušitý polštář byl použit pro důvěrnou službu Pánu. Cítil, že k němu byl Džagannáth velmi milostivý. Se štěstím ale cítil i strach: jeden polštář chybí a král ho nepochybně potrestá! Pak si Paramešthí pomyslel: „Tato osoba se stala králem pouze milostí mého Pána. Je mocná kvůli moci mého Pána. Co mi tedy ve skutečnosti může udělat?“
Zatímco Paramešthí takto uvažoval, přišel králův posel s příkazem přinést oba polštáře do paláce. Paramešthí okamžitě přišel ke králi s jedním polštářem. Mnohokrát se poklonil a poté předložil polštář králi. Král vypadal zmateně a řekl: „Objednal jsem si dva polštáře. Kde je ten druhý? Copak jsi ho neušil? Řekni mi pravdu - co se s ním stalo?“ Paramešthí okamžitě padl ke královým nohám a vysvětlil, že druhý polštář si vzal Pán Džagannáth. „Mám s sebou pouze tento jeden polštář, který vám nyní dávám. Přijměte prosím tento jeden a udělejte se mnou, co chcete.“ Král se usmál, ale uvnitř kypěl zlostí. Upřel na Paramešthího zrak a řekl: „Zbláznil ses?! Kde je tvůj Pán Džagannáth? Jak je mocný? Co svou rukou zmůže? Jak je možné, aby si od tebe vzal polštář? Šrí Kšétra Purí je odsud tak daleko. Jak je možné, aby za jeden den přišel z takové dálky a vzal si od tebe ten polštář?“
Když Paramešthí slyšel všechny tyto otázky, začal pronášet svaté jméno Pána. Řekl králi: „Nebojím se smrti. Vysvětlím vám moc Pána Džagannátha. Ve své podobě Daru-Brahmanu je v Purí. Ale zároveň je přítomen po celém vesmíru. Je svrchovaným vládcem tohoto vesmíru. Žije v Níládri nágaru, ale udržuje celý vesmír. Kdykoliv ho zavoláte, ať jste kdekoliv ve vesmíru, slyší vás, i když sedí v Purí. Podle oddanosti Jeho nejdražších oddaných od nich přijímá věci bez ohledu na zdánlivou vzdálenost mezi Ním a Jeho oddaným. Přijímá podle nálady oddaného.“ Když král uslyšel od Paramešthího toto vysvětlení, velmi se rozzlobil a řekl: „Ty hříšná osobo nízké kasty! Teď mě poslouchej! Já nemám náladu oddanosti a ty přesto oplýváš bhávou a oddaností. Nyní tě dám usmrtit. Pak můžeš vzpomínat na svého išta-dévu. Podívejme se, jak tě tvůj Pán dokáže zachránit!“ Král nařídil svým lidem: „Zatkněte toho muže! Odveďte toho hrbáče do vězení a svažte ho provazy. Vložte mu nohy do okovů a pak zamkněte dveře. Nedávejte mu žádné jídlo. Nechte ho zemřít hladem. Podívejme se, jak ho jeho Pán zachrání!“
Paramešthí byl odnesen a uvržen do vězení. Začal se modlit k Pánu Džagannáthovi: "Ó Bhávagrahi, prosím, ochraň mě! Ó Kamala-čarane, prosím, ochraň mě! Ó Džagat-kárane, prosím, ochraň mě! Ó ochránce, Čakrapáni! Ochránils Draupadí a Gadžéndru, krále slonů, když byli v úzkých. Ó Rámo-dhanurdhara-dhárí! Ó Kripásindhu! Ó Bhakta-vaňča-kalpataru! Ó Dína-náthe, Dínadžana-bandhu! Ó Šíla-abala-kárako! Ó Nílačale! Ó Džanarandžana-najane! Ó Ghóra-vipada-nášane, Prahláda-uddharane! Ó Hiranja-hrida-vidárane! Ó Giri-Góvardhana-dhárí! Ó Indra-garva-kharva-kárí! Pán Mahádeva a Brahmá meditují o Tvých lotosových nohách. Tvá sláva je neomezená. Jak může ubohá osoba jako já znát veškerou Tvou slávu? Jak mohu pochopit Tvoji bhávu? I vznešení jogí Tě zřídkakdy dosahují. Tento vesmír je Tvé hřiště. Prosím ochraň mě před trestem tohoto muslimského krále. Můžeš se mnou dělat, co se Ti zlíbí, neboť nemám nad ničím kontrolu.“
Paramešthí se takto modlil a pronášel Pánovo svaté jméno s očima zavřenýma v meditaci, s myslí upřenou na čtyřrukou podobu Pána. Postupně usnul. Pán Džagannáth, Nadduše, znal Paramešthího situaci. Pán Džagannáth je známý jako zachránce pokleslých. Nesnese utrpení svých oddaných. Ihned se ocitl v Dillí a vstoupil do vězení, kde byl vězněn Jeho oddaný. Pán velmi zářil a vrhl na Paramešthího svůj milostivý pohled. Jakmile na něj dopadl Pánův pohled, Paramešthí byl okamžitě zbaven okovů na nohách a provazů kolem paží. Když otevřel oči, uviděl před sebou Pána Džagannátha. Ten Ádimúla, původní příčina všeho, který je Abhaja-vara-data, dárce nebojácnosti, a Bhritja-kalpataru, ten, který plní touhy svých služebníků, se na Paramešthího usmíval. Řekl mu: „Proč se bojíš? Dokud jsem s tebou, nemusíš se nikoho a ničeho bát. Dokud mám v ruce Sudaršan, Moji oddaní jsou nejmocnější a jsou dobře ochráněni.“ Pak Pán položil své lotosové nohy na Paramešthího hlavu. Jeho hrb okamžitě zmizel a stal se velmi sličným. Jen pohleďte na štěstí této osoby! Ani Indra, král polobohů, nemohl získat takové požehnání! Paramešthí, jenž držel lotosové nohy Pána na své hlavě, byl v takové extázi, že nemohl mluvit. Tímto způsobem byl zcela očištěn.
Pak Pán Džagannáth odešel do domu muslimského krále v Dillí. Král tvrdě spal a Pán se zjevil vedle něj a řekl: „Pošetilý, nevědomý králi! Dal jsem ti toto postavení, přestože si toho nejsi vědom. Potrestals Mého oddaného za to, že Mi dal obyčejný polštář. Patří Mi všechno v tomto vesmíru. On Mi jen vrátil Můj majetek. Dal Mi snad majetek tvého otce? Nyní ti poroučím, abys ho okamžitě propustil z vězení! Padni mu k nohám a uctívej ho. Jestli to neuděláš, pak skoncuji s tebou a s celým tvým rodem. Rozsekám vás všechny na kusy.“ Pán začal králi bičovat záda. Poté, co ho zbičoval, zmizel z paláce. Po tvrdém bičování král cítil velkou bolest a probudil se s křikem a nářkem. Myslel si, že měl noční můru, ale pak uviděl červené jizvy na zádech a pochopil, že to nebyl obyčejný sen. Král si v duchu řekl: „Kdo to mohl udělat? Musí to být Bůh! Přišel sem, aby mi dal lekci. Udělal to pro svého oddaného. Kdybych se opozdil při plnění Jeho příkazů, dostanu se do velkých potíží.“
Brzy ráno král šel do vězení a osobně odemkl dveře cely. Byl překvapen, když viděl, že je Paramešthí zbaven pout. Také si všiml, že z jeho zad zmizel hrb a že se jeho vzhled stal velmi sličným a zářivým. Klidně seděl a pronášel svaté jméno Pána Rámy. Když to král viděl, ze strachu Paramešthího zvedl a posadil si ho na klín. Dal mu květinovou girlandu, čandan a mnoho ozdob. Na hlavu mu vložil patani sari (turban značící úctu). S velkou pokorou řekl: „Jsi velmi šťastlivý a požehnaný. Očistils tuto planetu. S tou největší upřímností ti říkám, že ode dneška budeš naším rodinným guruem.“
Král pak přivedl svého hlavního slona a Paramešthí jel kolem Dillí ve velkém průvodu, zatímco král opěvoval jeho slávu. Poté vzal král Paramešthího zpět do paláce. Paramešthí dál uctíval Pána Džagannátha bez jakýchkoliv potíží a na konci života se vrátil domů, zpátky k Bohu.